Muzikál o potřebě milosrdenství a zázraku

27. říjen 2015, 14:45
Muzikál o potřebě milosrdenství a zázraku

Je toho více, čím první muzikálová produkce Městského divadla Brno v této sezoně poutá pozornost. Inscenaci Pískání po větru uvedli na zdejší Hudební scéně v režii Petra Gazdíka, který se také objeví v hlavní roli. Vedle zajímavé dramaturgie je to vlastní hudební balení titulu a jeho nastudování a dále výkony protagonistů i početných dětských herců.

Autorem muzikálu Whistle Down the Wind je Andrew Lloyd Webber, jehož celosvětově proslavené tituly jako Cats (Kočky), Jesus Christ Superstar, EvitaJoseph and the Amazing Technicolor Dreamcoat (Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť) už na jmenované scéně divadlo uvedlo. Nekorunovaný král muzikálu toho samozřejmě napsal daleko více a ve vyjmenované řádce největších Weberových hitů uvedených v Brně už snad chybí jen slavný Phantom of the Opera (Fantom opery). I proto je zajímavé, že v představování Webberovy tvorby sáhli nyní brněnští inscenátoři – navrch v české premiéře – po díle z roku 1996, které si cestu k úspěchu na jevišti klestilo přes původní neúspěšně americké uvedení. Dalším plusovým bodem je, že o tento Webberův nikde široko daleko kolem nezavadíte a podle informací brněnských divadelníků jde zřejmě o kontinentální premiéru.

Nasazení titulu je však zajímavé také pro vlastní příběh muzikálu a jeho hudební zpracování. V podtitulu muzikál trochu módně označený přívlastkem „mysteriózní“ staví na srážce dětské nevinnosti s pragmatickým a cynickým světem dospělých. Předlohu stvořila ve stejnojmenné novele koncem padesátých letech minulého století spisovatelka Mary Hayley Bell. Podle knížky vznikl v roce 1961 úspěšný britský film představovaný u nás pod názvem Mluviti do větru. Příběh je vcelku prostý. Skupina dětí najde ve stodole zřejmě zločince na úprku a považují jej za Ježíše Krista. Jenomže je tady ještě jiný početný chór dospělých, s jejichž vírou i pohledem na svět to už není tak jasné jako s optikou malých, kterým vévodí dospívající dívka. Z její velké, odevzdané a nic nepožadující lásky k tajemnému Muži, jehož stigmata na nohou i rukou ale nejsou od kříže, se zrodí finální katarze i poselství muzikálu. Dětská čistota je nedotknutelná a dokáže spasit, víra a láska nefunguje v kostele ale osvědčována v každodenní realitě. A s možným návratem Krista je to vlastně stále otevřené… Biblická témata a jemné christologické odkazy, které vcelku nekomplikovaným dějem situovaným do Vánoc a do chudé Louisiany vzlínají, jsou právě v dnešních dnech plných uprchlíků a imigrantských útěkářů také jakýmsi jemným lakmusem divákova pomyslného milosrdenství a náboženského přesvědčení. I v těchto nezamýšlených dramaturgických konsekvencích vidím jeden z kladů Webberova muzikálu tady a teď.

Režsiér Petr Gazdík už dávno ví, že muzikál je zejména do detailů propracovaná herecká, pěvecká, pohybová a vizuální šou. A dokázal to paradoxně i v této naoko nepompézní podívané. Scénograf Emil Konečný svojí výpravu jakoby se vzdálil zdejším výpravným muzikálovým titulům. Velký portál ale i celý obvod jeviště – možná až trochu fádně – vyplnil jenom soustavou obrovských svislých latí. Využívá se tady vcelku střízlivě a jednoduše pojízdných stolů a průsvitné černé opony, aby bylo možno měnit různá prostředí, z nichž nejčastější je právě onen novodobý Betlém – tedy prostá stodola s balíky slámy skrývajícími onoho Muže.

Jistou záludnost muzikálu představuje početná dětská company, která ve dvou alternacích čítá až čtyřicet malých. Nutno přiznat, že s premiérovou polovinou této školácké i před školácké skupiny Gazdík za pomoci choreografky Carli Rebeccy Jefferson pracuje účelně tak, že děti inscenaci toliko nezdobí, ale jsou jejími právoplatnými aktéry. To lze říci i na adresu hlavního tria, které při premiéře odehráli Alena Juráčková, režisérův sedmiletý syn Josef Gazdík a odrostlá, ale figuru dospívající dívky skvěle zvládající Eliška Skálová. Mladá herečka s křehkým sopránem vytvořila skutečně jímavou ale diváka nevydírající postavu: ona je vlastně nositelem hlavního sdělení inscenace. Jde o zatím možná nejzajímavější výkon Skálové v MDB. Petr Gazdík sám sebe režíroval v hlavní roli Muže. Zkušený muzikálový interpret předvedl dramatický tenorový part a dosvědčil, že figury osudem, vlastními činy nebo svědomím pronásledovaných hrdinů suverénně pěvecky zvládá už od dob svého Jeana Valjeana. Z dalších výkonů potom nelze pominout výkon Viktórie Matušovové jako temperamentní Candy, která dokáže svůj zpěv prosytit nejen silou a dramatickou naléhavostí, ale také jistým a bezchybným hlasovým projevem.

Možná až příliš kontraproduktivní exprese naopak dávala do svých čísel company tanečníků a zpěváků. I když si divák v muzikálu cení pohybového i gestického nasazení, méně by v tomto případě znamenalo více. Pěvecký entuziasmus a pohybová verva malých se tady naopak nespoléhala na divácky odzbrojující dětské skotačení, ale nesla prvky ukázněné režie, za což patří Gazdíkovi také plus.

Pískání po větru je příjemným zážitkem, jak po herecké tak po zvukové stránce. Webber stvořil místy až rozmáchle symfonicky znějící muziku, v níž místy nezapře svoji fascinaci a zkušenost s rockovou ražbou, kterou tady obstarává zvuk kytar. Velké hudební plochy jsou dílem zvukově precizního pětatřicetičlenného orchestru pod vedením Dana Kalouska. A Brňané už berou jako samozřejmost, že neslyší muzikál na half playback, jak se to z ekonomických důvodů mnohdy dělá jinde – muzikálový produkt i jeho divácká konzumace se potom blíží spotřebě pomyslné divadelní konzervy. Divák si samozřejmě přijde i na řadu komorních písničkových výstupů, kterým vévodí výše jmenovaní protagonisté.

Pískání po větru je tak v Brně muzikálem, který možná neohromí okázalostí příběhu, kostýmů či tanečních čísel. I tak je zajímavý dramaturgickým importem a hlavně vlastním scénickým tvarem. Je to podoba hudebního divadla, k němuž divák uvyklý zejména na vnějškově efektní podívané překvapivě musí přistupovat zevnitř příběhu i poselství této hudby.

Andrew Lloyd Webber, Jim Steinman, Patricia Knop, Gale Edwards: Pískání po větru. Režie – Petr Gazdík, kostýmy – Andrea Kučerová, scéna – Emil Konečný, hudební aranžmá – Martin Wiesner, hudební nastudování – Dan Kalousek. Vlaštovka – Eliška Skálová, Rošťanda – Alena Juráčková, Chudáček – Josef Gazdík, Boone – Tomáš Sagher, Amos – Dušan Vitázek, Candy – Viktória Matušovová. 24. října 2015, Městské divadlo Brno, Hudební scéna, premiéra.

Ilustrační foto archiv Městského divadla Brno

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více