Muzikál o potřebě milosrdenství a zázraku

27. říjen 2015, 14:45
Muzikál o potřebě milosrdenství a zázraku

Je toho více, čím první muzikálová produkce Městského divadla Brno v této sezoně poutá pozornost. Inscenaci Pískání po větru uvedli na zdejší Hudební scéně v režii Petra Gazdíka, který se také objeví v hlavní roli. Vedle zajímavé dramaturgie je to vlastní hudební balení titulu a jeho nastudování a dále výkony protagonistů i početných dětských herců.

Autorem muzikálu Whistle Down the Wind je Andrew Lloyd Webber, jehož celosvětově proslavené tituly jako Cats (Kočky), Jesus Christ Superstar, EvitaJoseph and the Amazing Technicolor Dreamcoat (Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť) už na jmenované scéně divadlo uvedlo. Nekorunovaný král muzikálu toho samozřejmě napsal daleko více a ve vyjmenované řádce největších Weberových hitů uvedených v Brně už snad chybí jen slavný Phantom of the Opera (Fantom opery). I proto je zajímavé, že v představování Webberovy tvorby sáhli nyní brněnští inscenátoři – navrch v české premiéře – po díle z roku 1996, které si cestu k úspěchu na jevišti klestilo přes původní neúspěšně americké uvedení. Dalším plusovým bodem je, že o tento Webberův nikde široko daleko kolem nezavadíte a podle informací brněnských divadelníků jde zřejmě o kontinentální premiéru.

Nasazení titulu je však zajímavé také pro vlastní příběh muzikálu a jeho hudební zpracování. V podtitulu muzikál trochu módně označený přívlastkem „mysteriózní“ staví na srážce dětské nevinnosti s pragmatickým a cynickým světem dospělých. Předlohu stvořila ve stejnojmenné novele koncem padesátých letech minulého století spisovatelka Mary Hayley Bell. Podle knížky vznikl v roce 1961 úspěšný britský film představovaný u nás pod názvem Mluviti do větru. Příběh je vcelku prostý. Skupina dětí najde ve stodole zřejmě zločince na úprku a považují jej za Ježíše Krista. Jenomže je tady ještě jiný početný chór dospělých, s jejichž vírou i pohledem na svět to už není tak jasné jako s optikou malých, kterým vévodí dospívající dívka. Z její velké, odevzdané a nic nepožadující lásky k tajemnému Muži, jehož stigmata na nohou i rukou ale nejsou od kříže, se zrodí finální katarze i poselství muzikálu. Dětská čistota je nedotknutelná a dokáže spasit, víra a láska nefunguje v kostele ale osvědčována v každodenní realitě. A s možným návratem Krista je to vlastně stále otevřené… Biblická témata a jemné christologické odkazy, které vcelku nekomplikovaným dějem situovaným do Vánoc a do chudé Louisiany vzlínají, jsou právě v dnešních dnech plných uprchlíků a imigrantských útěkářů také jakýmsi jemným lakmusem divákova pomyslného milosrdenství a náboženského přesvědčení. I v těchto nezamýšlených dramaturgických konsekvencích vidím jeden z kladů Webberova muzikálu tady a teď.

Režsiér Petr Gazdík už dávno ví, že muzikál je zejména do detailů propracovaná herecká, pěvecká, pohybová a vizuální šou. A dokázal to paradoxně i v této naoko nepompézní podívané. Scénograf Emil Konečný svojí výpravu jakoby se vzdálil zdejším výpravným muzikálovým titulům. Velký portál ale i celý obvod jeviště – možná až trochu fádně – vyplnil jenom soustavou obrovských svislých latí. Využívá se tady vcelku střízlivě a jednoduše pojízdných stolů a průsvitné černé opony, aby bylo možno měnit různá prostředí, z nichž nejčastější je právě onen novodobý Betlém – tedy prostá stodola s balíky slámy skrývajícími onoho Muže.

Jistou záludnost muzikálu představuje početná dětská company, která ve dvou alternacích čítá až čtyřicet malých. Nutno přiznat, že s premiérovou polovinou této školácké i před školácké skupiny Gazdík za pomoci choreografky Carli Rebeccy Jefferson pracuje účelně tak, že děti inscenaci toliko nezdobí, ale jsou jejími právoplatnými aktéry. To lze říci i na adresu hlavního tria, které při premiéře odehráli Alena Juráčková, režisérův sedmiletý syn Josef Gazdík a odrostlá, ale figuru dospívající dívky skvěle zvládající Eliška Skálová. Mladá herečka s křehkým sopránem vytvořila skutečně jímavou ale diváka nevydírající postavu: ona je vlastně nositelem hlavního sdělení inscenace. Jde o zatím možná nejzajímavější výkon Skálové v MDB. Petr Gazdík sám sebe režíroval v hlavní roli Muže. Zkušený muzikálový interpret předvedl dramatický tenorový part a dosvědčil, že figury osudem, vlastními činy nebo svědomím pronásledovaných hrdinů suverénně pěvecky zvládá už od dob svého Jeana Valjeana. Z dalších výkonů potom nelze pominout výkon Viktórie Matušovové jako temperamentní Candy, která dokáže svůj zpěv prosytit nejen silou a dramatickou naléhavostí, ale také jistým a bezchybným hlasovým projevem.

Možná až příliš kontraproduktivní exprese naopak dávala do svých čísel company tanečníků a zpěváků. I když si divák v muzikálu cení pohybového i gestického nasazení, méně by v tomto případě znamenalo více. Pěvecký entuziasmus a pohybová verva malých se tady naopak nespoléhala na divácky odzbrojující dětské skotačení, ale nesla prvky ukázněné režie, za což patří Gazdíkovi také plus.

Pískání po větru je příjemným zážitkem, jak po herecké tak po zvukové stránce. Webber stvořil místy až rozmáchle symfonicky znějící muziku, v níž místy nezapře svoji fascinaci a zkušenost s rockovou ražbou, kterou tady obstarává zvuk kytar. Velké hudební plochy jsou dílem zvukově precizního pětatřicetičlenného orchestru pod vedením Dana Kalouska. A Brňané už berou jako samozřejmost, že neslyší muzikál na half playback, jak se to z ekonomických důvodů mnohdy dělá jinde – muzikálový produkt i jeho divácká konzumace se potom blíží spotřebě pomyslné divadelní konzervy. Divák si samozřejmě přijde i na řadu komorních písničkových výstupů, kterým vévodí výše jmenovaní protagonisté.

Pískání po větru je tak v Brně muzikálem, který možná neohromí okázalostí příběhu, kostýmů či tanečních čísel. I tak je zajímavý dramaturgickým importem a hlavně vlastním scénickým tvarem. Je to podoba hudebního divadla, k němuž divák uvyklý zejména na vnějškově efektní podívané překvapivě musí přistupovat zevnitř příběhu i poselství této hudby.

Andrew Lloyd Webber, Jim Steinman, Patricia Knop, Gale Edwards: Pískání po větru. Režie – Petr Gazdík, kostýmy – Andrea Kučerová, scéna – Emil Konečný, hudební aranžmá – Martin Wiesner, hudební nastudování – Dan Kalousek. Vlaštovka – Eliška Skálová, Rošťanda – Alena Juráčková, Chudáček – Josef Gazdík, Boone – Tomáš Sagher, Amos – Dušan Vitázek, Candy – Viktória Matušovová. 24. října 2015, Městské divadlo Brno, Hudební scéna, premiéra.

Ilustrační foto archiv Městského divadla Brno

Závěrečný koncert letošní sezóny Filharmonie Brno patřil dílům Antonína Dvořáka a Jeana Sibelia v Janáčkově divadle. Do čela filharmonie se ve čtvrtek 20. června postavil dánský dirigent Michael Schønwandt, který se brněnskému publiku představil naposledy v lednu minulého roku. V první polovině programu orchestr doplnil houslista Alexander Sitkovetskyvíce

Letošní, 29. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae je z velké části věnovaný Roku české hudby, čemuž nasvědčuje jeho podtitul Metamorfózy: Czech Smetana!. Podobně zaměřený byl i recitál klavíristy Jana Bartoše, který se odehrál v úterý 18. června v malém sále kulturního domu v Bystřici nad Pernštejnem. Na programu se objevily klavírní cykly Bedřicha Smetany a Miloslava Kabeláče, které vyšly minulý rok na Bartošově CD pod hlavičkou labelu Supraphon.  více

Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce

Festival Concentus Moraviae nabízí nejen zajímavá místa, ale také interprety. Výjimku v konceptu tvořil open air koncert konaný ve čtvrtek 13. června na náměstí 1. května v Kuřimi, který byl propojen s městskými oslavami. V podvečer se v hodinovém vstupu publiku představilo české těleso Epoque Quartet v obsazení David PokornýVladimír Klánský (housle), Alexey Aslamas (viola), Vít Petrášek (violoncello), které mnozí znají z televizního pořadu Star dance. Kuřim však v tomto roce není jediným oslavencem, jelikož i samotné kvarteto letos slaví 25 let svého působení.  více

Když se hovoří o českém funku, je nemožné nezmínit osobnost producenta, klávesisty a zpěváka Romana Holého, který je neodmyslitelně spjat jak s mnoha hudebními projekty, tak se současnou populární hudební scénou. V současné době živě vystupuje především s kapelami Monkey Business a J.A.R., bez kterých si lze český funk jen stěží představit. Obě kapely vystoupily v rámci Gregoryfestu 2024 ve čtvrtek 13. června v Amfiteátru Starý pivovar v brněnských Řečkovicích.  více

V duchu myšlenky, že Brno a folklor patří k sobě, proběhl ve čtvrtek 6. června Happening Roku folklorních souborů. Událost uspořádala Kancelář Brno město hudby UNESCO ve spolupráci se spolkem Brněnsko tančí a zpívá. Akce se tak stala součástí dlouhodobého projektu, který si předsevzal zmapovat amatérskou hudební scénu v Brně, a to nejen folklorní. V minulém roce Brno město hudby obdobným způsobem oslovilo pěvecké sbory, v budoucnu to budou například garážové kapely. Dokládá tak pestrost brněnské hudební scény nejen na úrovni profesionálních těles, ale i nadšených laiků, pro které je muzika neoddělitelnou součástí života.  více

Spolek Brněnsko tančí a zpívá a TIC Brno uspořádali 6. června 49. ročník přehlídky Brněnsko tančí a zpívá. Program koncentrovaný do jednoho dne byl nabitější, než v předchozích letech. Podtitul Rok folklorních souborů byl vypůjčen od stejnojmenného projektu kanceláře Brna města hudby UNESCO.  více

Ještě před rokem bychom v Nové synagoze ve Velkém Meziříčí nalezli asijskou tržnici. Jmenované město se však rozhodlo budovu odkoupit a začalo ji využívat důstojněji. Při právě probíhajícím festivalu Concentus Moraviae posluchači mohli ve středu 5. června tuto památku navštívit a vyslechnout si zde komorní koncert zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, jejího ženského sboru Babačka s muzikanty Jakubem Jedlinským (akordeon) a Pavlem Fischerem (housle).  více

Večernímu koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Tvář vody, který se uskutečnil 4. června ve venkovním prostoru (atrium) Moravské zemské knihovny Brno, předcházela dopolední beseda profesora Miloše Štědroně a docenta Vladimíra Maňase z Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity. Oba jmenovaní si připravili poutavé povídání na téma vodního živlu v umění (od gregoriánského chorálu až po počátek 20. století), jež bylo zakončeno ukázkou edice a poslechem nahrávky Janáčkovy symfonie Dunaj. V rámci koncert pod taktovkou Gabriely Tardonové inspirovaném tématem vody zazněly jedna světová a tři české premiéry. Jako sólistka se divákům představila harfistka Dominika Kvardovávíce

Podobně jako další hudební festivaly se i 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae musel vypořádat letos nejen s Rokem české hudby, ale především s jedinečným výročím 200 let od narození Bedřicha Smetany, zakladatele moderní české hudby. Dramaturgické ukotvení právě zahájeného ročníku se nese v duchu hesla „Metamorfózy: Czech Smetana!“. První festivalový koncert, který se uskutečnil 31. května v kyjovském Městském kulturním středisku, dal tušit, kterým směrem se bude ubírat i zbytek festivalové dramaturgie. Na Smetanovu tvorbu se organizátoři přehlídky totiž rozhodli pohlížet z nových úhlů a pracovat nejen s hudbou, ale také s očekáváním posluchačů. Již na úvodním večeru zazněl proslulý Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 e moll Z mého života, avšak v úpravě pro symfonický orchestr z pera dirigenta a klavíristy George Szella. Smetanovo dílo doplnila světová premiéra Koncertu pro flétnu a orchestr Sadunkertoja finského skladatele, dirigenta a rezidenčního umělce 29. ročníku festivalu Olliho Mustonena, která vznikla přímo na objednávku festivalu. Právě Mustonen provedení obou skladeb v podání orchestru Prague Philharmonia také řídil. Jako sólistka vystoupila dánská flétnistka Janne Thomsenvíce

V rámci koncertní řady Hudebních inventur Ensemble Opera Diversa, která započala už v roce 2017, má těleso za cíl přinášet (znovu)objevená díla a autory, s nimiž se na pódiích setkáváme zřídka. Tato dramaturgická linie ale také nabízí prostor a iniciativu k vytváření zcela nových skladeb uváděných ve světových premiérách. Komorní koncert uskutečněný ve středu 29. května 2024 v aule rektorátu Vysokého učení technického (VUT) v Brně se protentokrát nesl v režii Diversa QuartetBarbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola), Iva Wiesnerová (violoncello), OK Percussion Duo (Martin OpršálMartin Kneibl), sólistky Anety Podracké Bendové (soprán) a klavíristky Terezy Plešákové. Námětem odkazoval na prostředí pražské kompoziční školy z hlediska pedagogického i uměleckého.  více

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert letošní sezóny Filharmonie Brno patřil dílům Antonína Dvořáka a Jeana Sibelia v Janáčkově divadle. Do čela filharmonie se ve čtvrtek 20. června postavil dánský dirigent Michael Schønwandt, který se brněnskému publiku představil naposledy v lednu minulého roku. V první polovině programu orchestr doplnil houslista Alexander Sitkovetskyvíce