Muzikál o potřebě milosrdenství a zázraku

27. říjen 2015, 14:45
Muzikál o potřebě milosrdenství a zázraku

Je toho více, čím první muzikálová produkce Městského divadla Brno v této sezoně poutá pozornost. Inscenaci Pískání po větru uvedli na zdejší Hudební scéně v režii Petra Gazdíka, který se také objeví v hlavní roli. Vedle zajímavé dramaturgie je to vlastní hudební balení titulu a jeho nastudování a dále výkony protagonistů i početných dětských herců.

Autorem muzikálu Whistle Down the Wind je Andrew Lloyd Webber, jehož celosvětově proslavené tituly jako Cats (Kočky), Jesus Christ Superstar, EvitaJoseph and the Amazing Technicolor Dreamcoat (Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť) už na jmenované scéně divadlo uvedlo. Nekorunovaný král muzikálu toho samozřejmě napsal daleko více a ve vyjmenované řádce největších Weberových hitů uvedených v Brně už snad chybí jen slavný Phantom of the Opera (Fantom opery). I proto je zajímavé, že v představování Webberovy tvorby sáhli nyní brněnští inscenátoři – navrch v české premiéře – po díle z roku 1996, které si cestu k úspěchu na jevišti klestilo přes původní neúspěšně americké uvedení. Dalším plusovým bodem je, že o tento Webberův nikde široko daleko kolem nezavadíte a podle informací brněnských divadelníků jde zřejmě o kontinentální premiéru.

Nasazení titulu je však zajímavé také pro vlastní příběh muzikálu a jeho hudební zpracování. V podtitulu muzikál trochu módně označený přívlastkem „mysteriózní“ staví na srážce dětské nevinnosti s pragmatickým a cynickým světem dospělých. Předlohu stvořila ve stejnojmenné novele koncem padesátých letech minulého století spisovatelka Mary Hayley Bell. Podle knížky vznikl v roce 1961 úspěšný britský film představovaný u nás pod názvem Mluviti do větru. Příběh je vcelku prostý. Skupina dětí najde ve stodole zřejmě zločince na úprku a považují jej za Ježíše Krista. Jenomže je tady ještě jiný početný chór dospělých, s jejichž vírou i pohledem na svět to už není tak jasné jako s optikou malých, kterým vévodí dospívající dívka. Z její velké, odevzdané a nic nepožadující lásky k tajemnému Muži, jehož stigmata na nohou i rukou ale nejsou od kříže, se zrodí finální katarze i poselství muzikálu. Dětská čistota je nedotknutelná a dokáže spasit, víra a láska nefunguje v kostele ale osvědčována v každodenní realitě. A s možným návratem Krista je to vlastně stále otevřené… Biblická témata a jemné christologické odkazy, které vcelku nekomplikovaným dějem situovaným do Vánoc a do chudé Louisiany vzlínají, jsou právě v dnešních dnech plných uprchlíků a imigrantských útěkářů také jakýmsi jemným lakmusem divákova pomyslného milosrdenství a náboženského přesvědčení. I v těchto nezamýšlených dramaturgických konsekvencích vidím jeden z kladů Webberova muzikálu tady a teď.

Režsiér Petr Gazdík už dávno ví, že muzikál je zejména do detailů propracovaná herecká, pěvecká, pohybová a vizuální šou. A dokázal to paradoxně i v této naoko nepompézní podívané. Scénograf Emil Konečný svojí výpravu jakoby se vzdálil zdejším výpravným muzikálovým titulům. Velký portál ale i celý obvod jeviště – možná až trochu fádně – vyplnil jenom soustavou obrovských svislých latí. Využívá se tady vcelku střízlivě a jednoduše pojízdných stolů a průsvitné černé opony, aby bylo možno měnit různá prostředí, z nichž nejčastější je právě onen novodobý Betlém – tedy prostá stodola s balíky slámy skrývajícími onoho Muže.

Jistou záludnost muzikálu představuje početná dětská company, která ve dvou alternacích čítá až čtyřicet malých. Nutno přiznat, že s premiérovou polovinou této školácké i před školácké skupiny Gazdík za pomoci choreografky Carli Rebeccy Jefferson pracuje účelně tak, že děti inscenaci toliko nezdobí, ale jsou jejími právoplatnými aktéry. To lze říci i na adresu hlavního tria, které při premiéře odehráli Alena Juráčková, režisérův sedmiletý syn Josef Gazdík a odrostlá, ale figuru dospívající dívky skvěle zvládající Eliška Skálová. Mladá herečka s křehkým sopránem vytvořila skutečně jímavou ale diváka nevydírající postavu: ona je vlastně nositelem hlavního sdělení inscenace. Jde o zatím možná nejzajímavější výkon Skálové v MDB. Petr Gazdík sám sebe režíroval v hlavní roli Muže. Zkušený muzikálový interpret předvedl dramatický tenorový part a dosvědčil, že figury osudem, vlastními činy nebo svědomím pronásledovaných hrdinů suverénně pěvecky zvládá už od dob svého Jeana Valjeana. Z dalších výkonů potom nelze pominout výkon Viktórie Matušovové jako temperamentní Candy, která dokáže svůj zpěv prosytit nejen silou a dramatickou naléhavostí, ale také jistým a bezchybným hlasovým projevem.

Možná až příliš kontraproduktivní exprese naopak dávala do svých čísel company tanečníků a zpěváků. I když si divák v muzikálu cení pohybového i gestického nasazení, méně by v tomto případě znamenalo více. Pěvecký entuziasmus a pohybová verva malých se tady naopak nespoléhala na divácky odzbrojující dětské skotačení, ale nesla prvky ukázněné režie, za což patří Gazdíkovi také plus.

Pískání po větru je příjemným zážitkem, jak po herecké tak po zvukové stránce. Webber stvořil místy až rozmáchle symfonicky znějící muziku, v níž místy nezapře svoji fascinaci a zkušenost s rockovou ražbou, kterou tady obstarává zvuk kytar. Velké hudební plochy jsou dílem zvukově precizního pětatřicetičlenného orchestru pod vedením Dana Kalouska. A Brňané už berou jako samozřejmost, že neslyší muzikál na half playback, jak se to z ekonomických důvodů mnohdy dělá jinde – muzikálový produkt i jeho divácká konzumace se potom blíží spotřebě pomyslné divadelní konzervy. Divák si samozřejmě přijde i na řadu komorních písničkových výstupů, kterým vévodí výše jmenovaní protagonisté.

Pískání po větru je tak v Brně muzikálem, který možná neohromí okázalostí příběhu, kostýmů či tanečních čísel. I tak je zajímavý dramaturgickým importem a hlavně vlastním scénickým tvarem. Je to podoba hudebního divadla, k němuž divák uvyklý zejména na vnějškově efektní podívané překvapivě musí přistupovat zevnitř příběhu i poselství této hudby.

Andrew Lloyd Webber, Jim Steinman, Patricia Knop, Gale Edwards: Pískání po větru. Režie – Petr Gazdík, kostýmy – Andrea Kučerová, scéna – Emil Konečný, hudební aranžmá – Martin Wiesner, hudební nastudování – Dan Kalousek. Vlaštovka – Eliška Skálová, Rošťanda – Alena Juráčková, Chudáček – Josef Gazdík, Boone – Tomáš Sagher, Amos – Dušan Vitázek, Candy – Viktória Matušovová. 24. října 2015, Městské divadlo Brno, Hudební scéna, premiéra.

Ilustrační foto archiv Městského divadla Brno

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více