Jak v Městském divadle Brno prodávají smích

10. květen 2016, 6:55
Jak v Městském divadle Brno prodávají smích

Poněkud překombinovaná faustiáda v dětské verzi, až popová, místy taneční muzika, sladká dueta o očistné lásce a několik velmi solidních výkonů. I tak se dají shrnout imprese z nejnovější hudební inscenace Prodaný smích na velké muzikálové scéně Městského divadla Brno. Poslední premiéra sezony a první české uvedení díla představuje paradox: divadelně průměrný titul má solidní herecké výkony v hlavních rolích.

Inscenace Prodaný smích je ukázkou trendu česko-německé výměny divadelních produkcí, kterou na Lidické ulici už léta pěstují.  Příkladem jsou inscenace Kráska a zvíře, Papežka Vrabčák a anděl či Ostrov pokladů. Světová premiéra Prodaného smíchu se v režii Stanislava Moši uskutečnila v německém Darmstadtu koncem roku 2013. Tuzemská verze je režijním dílem Petra Gazdíka (podle Mošovy koncepce) a jde o druhé nastudování v Evropě.

I přes ekonomickou výhodnost je import titulů ozkoušených na německé půdě umělecky inflační. Sice dosvědčuje úspěšné výboje Městského divadla Brno v zahraničí, následné domácí uvedení však vlastně znamená výrobu replik. Není to nic svatokrádežného, ale záplava „divadla na klíč“ určitě není tím, na čem by se mohl ansámbl učit. Není to ona jedinečná (i když divákům neviditelná, a možná i lhostejná) cesta souboru za vlastním představením, cesta původní originální divadelní tvorby, kterou celý tým v domovském divadle hledá a tím i roste.

Muzikál vznikl na motivy knihy z roku 1962 od Jamese Krüsse, německého autora dětské literatury a v Německu i povinné četby. V češtině pohádková próza vyšla v roce 1971 pod názvem Timm Tolar aneb Prodaný smích. Autorem muzikálu je hudební skladatel Xavier Naidoo, německá soulová a R&B hvězda. Na titulu Prodaný smích s ním spolupracoval Michael Herberger. Třetím autorem je spisovatel Markus Heitz, který se věnuje žánrům sci-fi a fantasy. Tento autorský triumvirát stvořil moderní háv příběhu, v němž se místy mluví také o Facebooku a jehož ouvertura je z původních koňských dostihů přesunuta do velké herny.  Děj má rysy faustovského příběhu. V kasinu Černý karafiát se výjimečný malý chlapec Timm s nenapodobitelným smíchem seznámí se záhadným baronem, který mu nabídne ďábelskou smlouvu: za zvonivý smích dostane schopnost vyhrát jakoukoliv sázku. Však se také onen aristokrat jmenuje Tretsch (tedy čert při čtení pozpátku). Podmínky jsou jednoduché ‒ ani jedna strana nesmí o sázce nikomu říct, jinak svou schopnost ztratí. Jak lze tušit, Timm s pomocí své kamarádky Marie kletbu zlomí a ještě osvobodí jednoho z baronových démonů, tedy Lilith, což je ve skutečnosti Saskia, milující manželka nešťastného Alexandra, který ďáblovy léčky již dříve prohlédl.   

Brněnský inscenační tým v čele s režisérem Petrem Gazdíkem vytvořili světelně-hudební šou, v níž se střídají záblesky kasina i samotného pekla. Ostatně vše – dění i muzika ‒ tady osciluje mezi světem lidí a démonů. Výprava Christopha Weyerse, zejména monstrózní kulisy, vznikla jakoby z hravé zvětšené stavebnice Merkur. Punc současnosti i dusnost herny dodává několik televizních obrazovek, na kterých běží sportovní sázkařské zápasy či on-line poker, dominantu scénografie tvoří velká otáčející se ruleta na horizontu jeviště.

Gazdík se snaží nabídnout rychle odsypávající podívanou (inscenace lehce přesáhne dvě hodiny), kterou má vytvořit vedle použitých laserů či záznamu zvuků ptáků a deště zejména dynamická práce orchestru (dirigent Ema Mikešková) a interpretů.  Nekomplikovaná a líbivě znějící muzika tady totiž moc dramatické parády nenadělá, a tak je to na účinkujících. Muzikál opravdu nese představitel hlavního hrdiny Jan Brožek (Timm) a mimořádným oživením jsou výstupy Viktórie Matušovové (Lilith). Brožek v roli dospívajícího Timma se neschovává za nějakou prvoplánovou infantilitu, požitkem je jeho jasný a libozvučný pěvecký projev, stejně jako u Lukáše Janoty (Alexandr). Pěvecky suverénní Matušovová přesvědčivě zachytila rozpor mezi hrubým hlasem mluvící démonou a posléze milující mladou ženou. Její oddělování se od pekelného těla, od zakletí a vlastně od neblahého osudu ve výstupu, v němž tyto polohy prudce střídá, je však i nemístně legrační. Trojice herců v hlavních rolích tedy potvrzuje, že umí rozehrát a oživit také umělecky spornější materiál.

Prodaný smích probublává mezi pohádkou, duchařinou, fantasy i podobenstvím o tom, že – slovy finální písně – smích všem lidem sluší a navrch je to lék.  Někomu toto katarzní zjištění přijde objevné, jinému banální.  Gazdíkova inscenace je ukázkou dnešního hudebního divadla, které má ambici více komfortně bavit než primárně zušlechťovat, občas bez přihlédnutí k ceně takového smíchu.

Xavier Naidoo, Markus Heitz, Michael Herberger, James Krüss: Prodaný smích. 8. května 2016, Městské divadlo Brno (premiéra 7. května 2016)

Foto archiv Městského divadla Brno

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více