Pískání po větru. Dětské hlásky a syrový zvuk kytar

26. říjen 2015, 0:15
Pískání po větru. Dětské hlásky a syrový zvuk kytar

Velký herecký prostor pro bezmála dvacet dětí, výborné výkony dospělých sólistů i orchestru. Městské divadlo Brno uvedlo v sobotu premiéru inscenace muzikálu Pískání po větru.

Muzikál Andrewa Lloyda Webbera Pískání po větru vypráví dojemný příběh tří chudých dětí z malé farmy v Louisianě, které nedávno přišly o matku a nyní je vychovává spíše kázání při nedělních bohoslužbách, než jejich zničený otec. Zapadlé městečko na americkém jihu, kde děti vyrůstají, nezná nic než nedělní návštěvy kostela a sousedské klepy. Tento poklidný život naruší zpráva o uprchlém vrahovi, který se skrývá v okolí. Předvánoční čas tedy pro dospělé začíná být nepříjemným a strach nahánějícím obdobím, během nějž nicnetušící děti ve vlastní stodole najdou zuboženého muže. Je to Ježíš Kristus, nebo obyčejný člověk? Tajemství tří sourozenců se rychle rozkřikne mezi všechny děti ve městě a spletitý příběh začníná. Dětsky čistý pohled na svět se zde nemilosdrně střetne s tím, jaký je svět ve skutečnosti.

Inscenace v režii Petra Gazdíka, který také ztvárnil jednu z hlavních rolí, je postupně gradující podívanou. Kontrastně se v ní potkávají dětské hlásky, rozsáhlé sborové pasáže a sólové party hlavních představitelů. Orchestr pod vedením Dana Kalouska velmi dobře souzněl se zpěváky a místy skvěle vévodil celému prostoru v takřka rockových pasážích druhé poloviny představení. Weberrova hudba má, stejně jako u jeho jiných muzikálů, rozmanitost symfonického díla s bezpočtem rockových prvků. Hudba vychází z lyrického, snad trošku nudného rozjezdu a dostává se až k ohromným sborovým zpěvům, náročným sólovým partům a především dynamickým orchestrálním pasážím, kterým nechybí řízný zvuk kytary.

Zpěváci a herci si stejně jako orchestr vedli více než dobře. Malé děti na scéně, a že jich nebylo málo, jsou vždy příjemným oživením. Zde je třeba zmínit nejstarší a nejmladší z hlavních dětských herců. Elišku Skálovou jako Vlaštovku, která svým zvonivým sopránem a citlivým podáním jakoby zůstávala jednou nohou v dětství a druhou v období zmateného dospívání. Skvěle vykreslila charakter hlavní opatrovnice nalezeného muže, zodpovědné nejstarší sestry, ale především dívky, které už je v dětském světě poněkud těsno. Ubožáček, tedy nejmladší z dětí, v podání Josefa Gazdíka byl naprosto uvolněný, rošťácky zábavný kluk, který se už v útlém věku nebál říct vlastní názor.

Mezi množstvím rolí je třeba zmínit Petra Gazdíka coby tajemného muže ze stodoly. Gazdík skvěle uplatnil svůj hlasový rozsah, jeho první sólo vystřídalo snad všechny hlasové polohy a emoce. Citová exponovanost nechyběla v jediném jeho tónu. Z ženských rolí vynikala Viktória Matušovová, která měla šanci na scéně opět naplno ukázat svůj temperament a zvučný hlas, vždy nasazovaný s jistotou a naprostou přesností. Sólové party protínal nevinně znějící dětský sbor plný elánu a síly. Což ve střídajícím se tempu s burácejícím sborem dospělých a v kombinaci s dynamickou hudbou tvořilo pestrý souzvuk.

Scéna Emila Konečného byla na poměry Městského divadla Brno až překvapivě jednoduchá a budila dojem ospalého jihu. Postranní lemování jeviště dřevěnými paletami zůstávalo bez změny. Měnil se pouze střed scény, podle toho jak šel děj postupně kostelíkem, chudou farmářskou kuchyní, barem a venkovskou stodolou, která ukrývala tajemného muže. Stávala se také jakýmsi přístavem naděje pro děti, které doufaly, že jim domnělý Ježíš navrátí jejich zesnulou matku. Kostýmy (Andrea Kučerová) dětí byly laděny do neutrálních hnědých a šedých odstínů, ostatní byli oblečeni civilněji. Místní floutek Amos (Dušan Vitázek) mezi ostatními vynikal v bílém tričku, džínách a černé kožené bundě, lehce vyzývavá Candy (Viktória Matušovová ) v kovbojských botách a upnutých džínách.

Představení by se dalo rozdělit na dvě lehce nesourodé části. První byla jak po stránce hudební, tak dějové jakýmsi pomalým rozjezdem a přípravou na část druhou – dynamickou a hýřící emocemi. O ty se bezesporu zasloužila samotná přítomnost dětí, ale především zdařilé nastudování a následné provedení inscenace. Herci fungovali spolu s orchestrem kompaktně a skvěle na sebe reagovali, výsledek byl velmi dobrý.

Andrew Lloyd Webber, Jim Steinman, Patricia Knop, Gale Edwards: Pískání po větru. Režie – Petr Gazdík, kostýmy – Andrea Kučerová, scéna – Emil Konečný, hudební aranžmá – Martin Wiesner, hudební nastudování – Dan Kalousek. Vlaštovka – Eliška Skálová, Rošťanda – Alena Juráčková, Chudáček – Josef Gazdík, Boone – Tomáš Sagher, Amos – Dušan Vitázek, Candy – Viktória Matušovová. 24. října 2015, Městské divadlo Brno, Hudební scéna, premiéra.

Ilustrační foto archiv Městského divadla Brno

Komentáře

Reagovat
  • Ondra

    4. listopad 2015, 8:32
    Taky jsem si toho všiml - někteří kritici si asi neumí dát 2 a 2 dohromady.
  • Idan

    26. říjen 2015, 10:16
    Eliška Skálová? Na fotce vidím Kateřinu Fialovou...

Dále si přečtěte

Neutuchající obliba pirátské tématiky i slavné knihy Roberta Louise Stevensona se protnuly v novém divadelním zpracování Ostrova pokladů. Není to však jen smyšlené dobrodružství, ale i skutečný příběh autora, který na jevišti ožívá.  více

Inscenace Městského divadla Brno se snaží být mimořádným zážitkem celým svým vizuálně-hudebním pojetím. Velkolepé pohádkové obrazy kontrastují s civilními polohami začátku a konce příběhu s aktuálními narážkami na Justina Biebera, sociální sítě, ale také na rodinnou nesoudržnost a absenci normální pospolitosti.  více

Do divadla jsem šel se sekyrou jen jednou v životě. Nepoužil jsem ji a neměl jsem to ani v úmyslu, jen mi ji přinesl spolužák, kterému zrovna tato příležitost připadala vhodná. Sekera zůstala odložená v šatně, ale kdyby se mi tehdy po představení Matky kuráže někdo pokoušel tvrdit, že jednou budu mít rád Brechta, asi bych si pro ni došel a přetáhl ho s ní.  více





Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více