Na obědě s Beethovenem, Debussym a Šostakovičem

20. leden 2019, 13:00
Na obědě s Beethovenem, Debussym a Šostakovičem

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.

Pravidelní návštěvníci koncertů Štěpána Filípka mohli být z kraje poněkud zaskočeni – violoncellista je známý především jako aktivní propagátor a progresivní interpret soudobé hudby. Sobotní program nicméně sestával pouze z děl řekněme klasičtějších. Ničemu to nevadilo – neformální nálada umocněná nezvyklou koncertní hodinou a intimními prostorami Křišťálového sálu naopak volala po tradičnějších hudebních skladbách.

Navzdory původně zamýšlenému programu, ve kterém zahajovala koncert Debussyho Sonáta d moll, se interpreti rozhodli pro chronologické pořadí skladeb. Ačkoliv by se mohlo na první pohled zdát, že jde o pouze drobnou změnu, z dramaturgického hlediska se jednalo o mnohem působivější řešení. Interpretům se tak podařilo posluchačům alespoň částečně přiblížit dlouhý vývoj této hudební formy, jejíž počátky sahají až k Antoniu Vivaldimu. Úvodní Sonáta A dur op. 69 pro violoncello a klavír od Ludwiga van Beethovena stojí sice ještě na klasicistních základech, ale melodickou a rytmickou rovnocenností obou nástrojů již předznamenává rodící se svět romantismu. Již z několika prvních taktů bylo zřejmé, že Filípkova zkušenost se soudobou hudbou se promítla také do interpretace Beethovenovy sonáty. Romantická a ranně romantická díla jsou často interpretována svérázným, silně rubatovým a až jaksi rozevlátým způsobem; Filípkova věcná, objektivní, patosem nezatěžkaná a místy snad až jaksi úsečná hra byla v tomto případě vítaným osvěžením. Toto uchopení bylo zřejmé především na dlouhých závěrečných tónech, v nichž umělci většinou nachází spoustu prostoru pro rádoby emocemi přetékající rubato. Filípek se naštěstí tímto pozlátkem nenechal zlákat a hledal výraz a city tam, kde skutečně leží tedy v samotných hudebních frázích. Klavírista Mark Pinzow se snažil docílit vyvážené pedalizace a ideálního středu mezi bohatým zvukem, barvou a čistotou. Ačkoliv se v uchopení skladby poměrně výrazně rozcházel s violoncellistou, jednalo se o poměrně organické spojení. V některých okamžicích se však zdálo, jako by si role vyměnili, a naneštěstí k tomu většinou došlo v nevhodných situacích. Jako příklad může sloužit třetí věta Beethovenovy sonáty, ve které Filípkovo violoncello vytrhly z křehkého vdychání náhlé a nepřiměřeně prudké údery klavíru, při opakování volil Mark Pinzow mnohem vhodnější dynamiku. Debussyho Sonáta d moll pro violoncello a klavír představovala výraznou stylovou změnu, kterou interpreti dokázali nejen postihnout, ale především předat. Interpretace se stala mnohem vášnivější a Filípkova pizzicata upoutala svojí zvonivostí a ostrostí. Klavírní part naopak akcentoval spíše zasněnou stránku Debussyho tvorby. U obou děl je třeba zdůraznit obecně povedenou rytmickou souhru hudebníků, která se projevila především v přesných nástupech z ticha. Drobné chyby v intonaci violoncella vyvážila uměřená, proměnlivá, a především promyšlená práce s výrazem, dynamikou a akcenty.

Obě skladby však zastínilo provedení Sonáty d moll op. 40 pro violoncello a klavír Dmitrije Šostakoviče. Zatímco v přecházejících dílech se tu a tam objevovaly drobné nedostatky intonačního a rytmického charakteru, Šostakovičova sonáta byla bezchybnou dramatickou jízdou od začátku do konce. Svým charakterem se ostatně nejvíce blížila skladbám, které tvoří Filípkův interpretační denní chléb. Sonáta d moll vznikla v krušném období skladatelova života a je plná něhy, melancholie, dramatu ale také typicky cynického Šostakovičova humoru. Toto emoční rozpětí vyžaduje nejen množství technických schopností, ale především maximální porozumění samotné skladbě a hudebníci si dali skutečně záležet, aby všechny tyto rozdílné nálady byly v interpretaci nepřeslechnutelné a intenzivní. Velkou pochvalu si zaslouží především Filípkovy povedené a intonačně přesné flažolety.

Ačkoliv nejsou dopolední koncerty příliš častým kulturním jevem, své kouzlo nepochybně mají. Štěpánovi Filípkovi a Marku Pinzowovi se kombinací umírněné dramaturgie, vhodného prostoru a především povedené interpretace podařilo navodit intimní, a přesto vysoce sofistikovanou atmosféru. Potěšili milovníky vážné hudby kolem sobotního poledne. A kdo by nechtěl strávit ve společnosti Beethovena, Debussyho a Šostakoviče víkendový oběd?

Štěpán Filípek/ Foto archiv NdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Dvojalbum Hrubá Hudba, na kterém se společně podíleli producent Jiří Hradil (mj. Lesní zvěř, Tata Bojs, Kafka Band) a Horňácká muzika Petra Mičky, je mimořádný hudební počin, který vedle sebe klade ryzí horňácké zpěvy (CD Hlasy starého světa) a folklor posunutý k modernímu hudebnímu vyjádření (CD Hrubá hudba). V rozsáhlém dvoudílném rozhovoru hovoříme s oběma otci projektu, Jiřím Hradilem a Petrem Mičkou, o jejich dlouholeté spolupráci, o cestě k Hrubé Hudbě a nakonec i o dvojalbu samotnému a o případném pokračování projektu.  více

Nejčtenější

Kritika

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více