Na obědě s Beethovenem, Debussym a Šostakovičem

20. leden 2019, 13:00
Na obědě s Beethovenem, Debussym a Šostakovičem

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.

Pravidelní návštěvníci koncertů Štěpána Filípka mohli být z kraje poněkud zaskočeni – violoncellista je známý především jako aktivní propagátor a progresivní interpret soudobé hudby. Sobotní program nicméně sestával pouze z děl řekněme klasičtějších. Ničemu to nevadilo – neformální nálada umocněná nezvyklou koncertní hodinou a intimními prostorami Křišťálového sálu naopak volala po tradičnějších hudebních skladbách.

Navzdory původně zamýšlenému programu, ve kterém zahajovala koncert Debussyho Sonáta d moll, se interpreti rozhodli pro chronologické pořadí skladeb. Ačkoliv by se mohlo na první pohled zdát, že jde o pouze drobnou změnu, z dramaturgického hlediska se jednalo o mnohem působivější řešení. Interpretům se tak podařilo posluchačům alespoň částečně přiblížit dlouhý vývoj této hudební formy, jejíž počátky sahají až k Antoniu Vivaldimu. Úvodní Sonáta A dur op. 69 pro violoncello a klavír od Ludwiga van Beethovena stojí sice ještě na klasicistních základech, ale melodickou a rytmickou rovnocenností obou nástrojů již předznamenává rodící se svět romantismu. Již z několika prvních taktů bylo zřejmé, že Filípkova zkušenost se soudobou hudbou se promítla také do interpretace Beethovenovy sonáty. Romantická a ranně romantická díla jsou často interpretována svérázným, silně rubatovým a až jaksi rozevlátým způsobem; Filípkova věcná, objektivní, patosem nezatěžkaná a místy snad až jaksi úsečná hra byla v tomto případě vítaným osvěžením. Toto uchopení bylo zřejmé především na dlouhých závěrečných tónech, v nichž umělci většinou nachází spoustu prostoru pro rádoby emocemi přetékající rubato. Filípek se naštěstí tímto pozlátkem nenechal zlákat a hledal výraz a city tam, kde skutečně leží tedy v samotných hudebních frázích. Klavírista Mark Pinzow se snažil docílit vyvážené pedalizace a ideálního středu mezi bohatým zvukem, barvou a čistotou. Ačkoliv se v uchopení skladby poměrně výrazně rozcházel s violoncellistou, jednalo se o poměrně organické spojení. V některých okamžicích se však zdálo, jako by si role vyměnili, a naneštěstí k tomu většinou došlo v nevhodných situacích. Jako příklad může sloužit třetí věta Beethovenovy sonáty, ve které Filípkovo violoncello vytrhly z křehkého vdychání náhlé a nepřiměřeně prudké údery klavíru, při opakování volil Mark Pinzow mnohem vhodnější dynamiku. Debussyho Sonáta d moll pro violoncello a klavír představovala výraznou stylovou změnu, kterou interpreti dokázali nejen postihnout, ale především předat. Interpretace se stala mnohem vášnivější a Filípkova pizzicata upoutala svojí zvonivostí a ostrostí. Klavírní part naopak akcentoval spíše zasněnou stránku Debussyho tvorby. U obou děl je třeba zdůraznit obecně povedenou rytmickou souhru hudebníků, která se projevila především v přesných nástupech z ticha. Drobné chyby v intonaci violoncella vyvážila uměřená, proměnlivá, a především promyšlená práce s výrazem, dynamikou a akcenty.

Obě skladby však zastínilo provedení Sonáty d moll op. 40 pro violoncello a klavír Dmitrije Šostakoviče. Zatímco v přecházejících dílech se tu a tam objevovaly drobné nedostatky intonačního a rytmického charakteru, Šostakovičova sonáta byla bezchybnou dramatickou jízdou od začátku do konce. Svým charakterem se ostatně nejvíce blížila skladbám, které tvoří Filípkův interpretační denní chléb. Sonáta d moll vznikla v krušném období skladatelova života a je plná něhy, melancholie, dramatu ale také typicky cynického Šostakovičova humoru. Toto emoční rozpětí vyžaduje nejen množství technických schopností, ale především maximální porozumění samotné skladbě a hudebníci si dali skutečně záležet, aby všechny tyto rozdílné nálady byly v interpretaci nepřeslechnutelné a intenzivní. Velkou pochvalu si zaslouží především Filípkovy povedené a intonačně přesné flažolety.

Ačkoliv nejsou dopolední koncerty příliš častým kulturním jevem, své kouzlo nepochybně mají. Štěpánovi Filípkovi a Marku Pinzowovi se kombinací umírněné dramaturgie, vhodného prostoru a především povedené interpretace podařilo navodit intimní, a přesto vysoce sofistikovanou atmosféru. Potěšili milovníky vážné hudby kolem sobotního poledne. A kdo by nechtěl strávit ve společnosti Beethovena, Debussyho a Šostakoviče víkendový oběd?

Štěpán Filípek/ Foto archiv NdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

Nejčtenější

Kritika

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více