Na obědě s Beethovenem, Debussym a Šostakovičem

20. leden 2019, 13:00
Na obědě s Beethovenem, Debussym a Šostakovičem

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.

Pravidelní návštěvníci koncertů Štěpána Filípka mohli být z kraje poněkud zaskočeni – violoncellista je známý především jako aktivní propagátor a progresivní interpret soudobé hudby. Sobotní program nicméně sestával pouze z děl řekněme klasičtějších. Ničemu to nevadilo – neformální nálada umocněná nezvyklou koncertní hodinou a intimními prostorami Křišťálového sálu naopak volala po tradičnějších hudebních skladbách.

Navzdory původně zamýšlenému programu, ve kterém zahajovala koncert Debussyho Sonáta d moll, se interpreti rozhodli pro chronologické pořadí skladeb. Ačkoliv by se mohlo na první pohled zdát, že jde o pouze drobnou změnu, z dramaturgického hlediska se jednalo o mnohem působivější řešení. Interpretům se tak podařilo posluchačům alespoň částečně přiblížit dlouhý vývoj této hudební formy, jejíž počátky sahají až k Antoniu Vivaldimu. Úvodní Sonáta A dur op. 69 pro violoncello a klavír od Ludwiga van Beethovena stojí sice ještě na klasicistních základech, ale melodickou a rytmickou rovnocenností obou nástrojů již předznamenává rodící se svět romantismu. Již z několika prvních taktů bylo zřejmé, že Filípkova zkušenost se soudobou hudbou se promítla také do interpretace Beethovenovy sonáty. Romantická a ranně romantická díla jsou často interpretována svérázným, silně rubatovým a až jaksi rozevlátým způsobem; Filípkova věcná, objektivní, patosem nezatěžkaná a místy snad až jaksi úsečná hra byla v tomto případě vítaným osvěžením. Toto uchopení bylo zřejmé především na dlouhých závěrečných tónech, v nichž umělci většinou nachází spoustu prostoru pro rádoby emocemi přetékající rubato. Filípek se naštěstí tímto pozlátkem nenechal zlákat a hledal výraz a city tam, kde skutečně leží tedy v samotných hudebních frázích. Klavírista Mark Pinzow se snažil docílit vyvážené pedalizace a ideálního středu mezi bohatým zvukem, barvou a čistotou. Ačkoliv se v uchopení skladby poměrně výrazně rozcházel s violoncellistou, jednalo se o poměrně organické spojení. V některých okamžicích se však zdálo, jako by si role vyměnili, a naneštěstí k tomu většinou došlo v nevhodných situacích. Jako příklad může sloužit třetí věta Beethovenovy sonáty, ve které Filípkovo violoncello vytrhly z křehkého vdychání náhlé a nepřiměřeně prudké údery klavíru, při opakování volil Mark Pinzow mnohem vhodnější dynamiku. Debussyho Sonáta d moll pro violoncello a klavír představovala výraznou stylovou změnu, kterou interpreti dokázali nejen postihnout, ale především předat. Interpretace se stala mnohem vášnivější a Filípkova pizzicata upoutala svojí zvonivostí a ostrostí. Klavírní part naopak akcentoval spíše zasněnou stránku Debussyho tvorby. U obou děl je třeba zdůraznit obecně povedenou rytmickou souhru hudebníků, která se projevila především v přesných nástupech z ticha. Drobné chyby v intonaci violoncella vyvážila uměřená, proměnlivá, a především promyšlená práce s výrazem, dynamikou a akcenty.

Obě skladby však zastínilo provedení Sonáty d moll op. 40 pro violoncello a klavír Dmitrije Šostakoviče. Zatímco v přecházejících dílech se tu a tam objevovaly drobné nedostatky intonačního a rytmického charakteru, Šostakovičova sonáta byla bezchybnou dramatickou jízdou od začátku do konce. Svým charakterem se ostatně nejvíce blížila skladbám, které tvoří Filípkův interpretační denní chléb. Sonáta d moll vznikla v krušném období skladatelova života a je plná něhy, melancholie, dramatu ale také typicky cynického Šostakovičova humoru. Toto emoční rozpětí vyžaduje nejen množství technických schopností, ale především maximální porozumění samotné skladbě a hudebníci si dali skutečně záležet, aby všechny tyto rozdílné nálady byly v interpretaci nepřeslechnutelné a intenzivní. Velkou pochvalu si zaslouží především Filípkovy povedené a intonačně přesné flažolety.

Ačkoliv nejsou dopolední koncerty příliš častým kulturním jevem, své kouzlo nepochybně mají. Štěpánovi Filípkovi a Marku Pinzowovi se kombinací umírněné dramaturgie, vhodného prostoru a především povedené interpretace podařilo navodit intimní, a přesto vysoce sofistikovanou atmosféru. Potěšili milovníky vážné hudby kolem sobotního poledne. A kdo by nechtěl strávit ve společnosti Beethovena, Debussyho a Šostakoviče víkendový oběd?

Štěpán Filípek/ Foto archiv NdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více

Hudební cyklus „Barbara Maria Willi uvádí…“ je patnáct let hodnotou brněnského kulturního života. Koncerty staré hudby pořádané energickou cembalistkou a varhanicí v jedné osobě se těší neutuchající přízni posluchačů a programová nabídka hudebních večerů je rok od roku pestřejší. Není tedy divu, že nová sezóna přišla s něčím zcela ojedinělým – včera zahájil cyklus již 16. ročník spojením středověké hudby, výtvarného umění a Alighieriho Božské komedie. Večer s názvem KCHUN: PURGATIO vznikl spoluprací pěveckého dua KCHUN sestávajícího z tenoristy Martina Prokeše a barytonisty Marka Šulce s akademickým malířem Atilou Vörösem a video jockeyem Rudolfem Živcem. Umělecký výtvor sui generis doplnil záznam recitace herce Jiřího Dvořáka.  více

V sále Blahoslavova domu (centru Českobratrské církve evangelické) zazněla včera podvečer duchovní díla pozdní renesance a raného baroka v podání komorního sboru Ensemble Versus a souboru historických nástrojů Castello in Aria. Obě tělesa řídil umělecký vedoucí sboru Vladimír Maňas. V programu večera figurovaly skladby léty prověřených i takřka neznámých, sporadicky uváděných autorů evropské hudby.  více

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Koncert uspořádaný k výjimečné události se ve čtvrtek odehrál v ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose v brněnských Židenicích. Akce nesla název Cimbálový kolaudační koncert. Co vlastně bylo kolaudováno? Z titulu večera bylo patrné, že hlavní hvězdou programu se stane cimbál. Tento velký instrument se sametovým zvukem nestál v centru pozornosti náhodou. Kolaudován byl totiž nový cimbálový přírůstek do hudebního inventáře jmenované základní umělecké školy. Výrobcem nástroje, který zde pořídili, byla brněnská firma Všianský. Samotný výrobce Pavel Všianský, který je také známým hudebníkem se osobně zúčastnil, aby k zúčastněným pronesl něco slov o konstrukci a stavbě tohoto instrumentu.  více

Dlouhých patnáct let po svém debutu Rock’s Groove vydala brněnská Kulturní úderka své druhé album. Z původní sestavy zůstali zpěvák a kytarista Štěpán Dokoupil a baskytarista Mojmir Sabolovič, které na novince doplňují další tři zajímaví hráči – je to jednak zdvojená rytmika Daniel Prýgl (bicí) a Nedim Zlatar (perkuse) a dále Omer Blentić, který hraje na Hammondovy varhany, elektrický klavír, syntezátor, ale také na perský drnkací nástroj saz. Moravsko-bosenská sestava na svém novém albu nabízí mimořádně barevnou hudbu, která nezapomíná na své bluesové kořeny.  více

Nejnovější inscenací opery Národního divadla Brno se stalo dílo Don Carlos skladatele Giuseppe Verdiho a básníka Friedricha Schillera. Titul, který režíroval ředitel jmenované instituce Martin Glaser, měl premiéru v sobotu 2. února 2019 v Janáčkově divadle. Scénu navrhl Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková-Oslzlá. O světelný design se postaral Martin Špetlík. Představení řídil Jaroslav Kyzlink, který se Sborem a orchestrem Janáčkovy opery NdB představení také nastudoval. V hlavních rolích se představili Luciano Mastro jako Don Carlos, Federico Sacchi v roli krále Filipa II., Carlosova otce; Jiří Brückler ztvárnil přítele titulní postavy a králova důvěrníka markýze Rodriga z Posy. Linda Ballová vystoupila jako mladá královna a milostně poblouzněná Alžběta z Valois; postavy pomstychtivé princezny Eboli, která tajně miluje králova syna, se ujala Veronika Hajnová-Fialová. Hrůzu nahánějícího inkvizitora představil Ondrej Mráz. Dále vystoupili také Andrea Široká, Martina Mádlová, Zdeněk Nečas a David Szendiuch.  více

Brněnská zpěvačka a výtvarnice Dáša Ubrová zpívala s kapelou, vystupuje s bigbandem, má blízko k šansonu, jazzu i rocku. Album nazvané pouze jejím jménem je pro ni důležité nejen proto, že jde o sólový debut. Zpěvačka si poprvé napsala sama všechny texty. Autory hudby jsou ve většině případů její dvorní spolupracovníci a producenti alba, pianista Vojtěch Svatoš a kytarista Pavel Šmíd.  více

Přesně na den 89. výročí úmrtí české národní a pěvecké ikony Emy Destinnové sdružení ProART Company připravilo multižánrový projekt. V příhodném prostoru vily Tugendhat umělci rozehráli hudebně-taneční drama pod titulem Ema Destinn – Bouře a klid, které vzniklo za účasti umělců z Brna, Vídně a Cottbusu.  více

Milovníci artificiální hudby čera mohli v Besedním domě vůbec poprvé slyšet nového šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese také v roli klavírního sólisty. Pod Daviesovou taktovkou zazněla Symfonie D dur op. 23 vamberského rodáka Jana Václava Huga Voříška a premiéra orchestrální úpravy komorního díla Antonína Dvořáka Maličkosti op. 47 zhotovená samotným šéfdirigentem. Za klavír Davies usedl jako interpret Klavírního koncertu č. 24 c moll Wolfganga Amadea Mozarta. V sólových partech se šéfdirigent představí ještě při dvou nadcházejících recitálech, na kterých zazní například díla Stevea Reicha, Johna Adamse a Philipa Glasse.  více

Díla soudobých skladatelů spjatých s Brnem občas slýcháme při produkcích zdejších souborů, které tuto tvorbu prezentují. Málokdy se ale dostanou k širší hudební veřejnosti. Poměrně nenápadně se včera v konventu Milosrdných bratří uskutečnil recitál věnovaný právě dílům brněnských skladatelů. O to více pozornosti by měl vzbudit jejich interpret Milan Paľa. Ten se dle svých slov „rozhodl udělat něco pro moravskou hudbu“ a pořídit v průběhu následujících let několik CD mapujících literaturu pro housle či violu z tvorby skladatelů s Moravou spjatých. Projekt Cantus Moraviae má už nyní své první dvoj CD, které se při včerejším večeru dočkalo křtu.  více

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Nejčtenější

Kritika

Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více