Naplněný příslib: Hoffmannovy povídky

21. září 2019, 17:00
Naplněný příslib: Hoffmannovy povídky

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.

Hoffmannovy povídky zaujímají společně s operou Rýnské rusalky v tvorbě Jacquesa Offenbacha zvláštní místo. Ačkoliv se skladatel věnoval převážně lehčím žánrům a přeneseně (byť ne zcela správně) se o něm hovoří jako o tvůrci operety, v případě Hoffmannových povídek bylo autorovým záměrem spíše tradičnější dílo srovnatelné například s operami George Bizeta, Charlesa Gounoda a Camilla Saint-Saënse. Hoffmannovy povídky zůstaly kvůli Offenbachově smrti nedokončeny, po dokomponování zbývajících částí skladatelem Ernestem Guiraudem se uvedení opery stalo trhákem. Dodnes nad finální podobou díla nicméně visí řada otazníků a můžeme pouze spekulovat, jak by vypadaly některé části, kdyby je skladatel stihl dokončit. Příběh o básníkovi hledajícím dokonalý ženský ideál se však mezitím stal jedním z nejoblíbenějších jevištních děl Jacquesa Offenbacha.

Brněnská inscenace již od svého ohlášení vzbuzovala mnoho příslibů – režisérský tandem SKUTR má na svém kontě řadu povedených režijních počinů a spolupráce se scénografem Jakubem Kopeckým, kostymérkou Simonou Rybákovou a choreografem Janem Kodetem očekávání přinejmenším zvýšila. A SKUTR si po včerejší premiéře může do svého portfolia připsat další řemeslně vybroušenou inscenaci. Tvůrci si dali záležet, aby střet fantaskního a reálného působil naprosto organicky a vyváženě. Minimalistická scéna tento dojem jenom umocňuje a přechod mezi hraným operním světem a náhlým poflakováním a protahováním herců či pobíháním zvukařů a techniků je jedním z mnoha vkusných režijních triků, které se na posluchače začnou valit od prvního rozevření opony.

Scéna je převážně úsporná, avšak svými prvky vyvážená a lahodící oku, především však naprosto plní vizi režisérské dvojice. V každém jednání nabízí Jakub Kopecký neotřelé a působivé vyobrazení Hoffmannových zážitků. Hned v prvním dějství, ve kterém vypráví Hoffmann o své lásce k automatu Olympii, vévodí scéně vyvýšená prosklená místnost s vystavenou a otáčející se Hoffmannovou láskou, nad scénou visící šíp má na svém konci znak atomu a podobně. Druhý akt příhodně zasazuje příběh Antonie, kterou Hoffmann popisuje jako „panenku“, do stylizovaného domečku pro panenky – dokonce i s kouřícím komínkem! V každé scéně jsou menší i větší detaily odkazující na specifika toho kterého příběhu. Režisérské duo těchto uhrančivých scén využívá s citem pro detail. Pohyb na jevišti je důmyslný a v mnoha případech vychází přímo z vyprávěného příběhu, příkladem může být odplouvající gondola ve třetím dějství, přitahování rekvizit v prvním a tak dále.

Se stejným citem pro detail nakládá také choreografie Jana Kodeta, která svou formou vždy odráží Hoffmannem vyprávěný příběh. Například v prvním dějství se tanečníci, doprovázející zpívající Olympii, vyznačují trhanými robotickými pohyby. A dokonce i postava sluhy Cochenillea, hrající na harfu, krouží rukama kolem nástroje po způsobu dětských natahovacích hraček. Radost vzbuzují také drobné detaily – když si tanečníci klekají k Hoffmannovu na zemi ležícímu odrazu, skládají se do vějíře tak, aby na každého z nich bylo vidět.

Samostatnou kapitolou jsou výtečné pěvecké výkony. Zde šlo vyloženě o přehlídku velkých pěveckých hlasů – Luciano Mastro v roli Hoffmanna uchvátil excentrickým výrazem, který se skvěle hodí k roztržitému, vášnivému a bohémskému duchu titulní postavy. Mastro bez problémů zvládal vypjaté i lyrické polohy a v každé vynikaly jiné kvality jeho pestrého hlasového fondu. Jako věrná společnice, doprovázející Hoffmanna celým příběhem, zazářila Markéta Cukrová, jejíž něžné výšky s citlivě zdobeným tónem byly v závěru díla křehkým a katarzním vyvrcholením celého příběhu. Olympia – Hoffmannova první láska – uhranula posluchače precizními virtuózními běhy a průzračně jasnou barvou hlasu. Roztomile úsměvné bylo také její herecké ztvárnění robotické bytosti. Pavla Vykopalová se představila co něžná Antonie – role jí sedla nejen pěvecky ale také herecky. Obzvláště jímavý byl duet s Lucianem Mastrem, ve kterém se hlasy obou protagonistů libě výrazově a barevně doplňovaly. Křehkost své postavy zdůraznila Vykopalová něžným lyrismem a jemným sametovým vibrátem. Daniela Straková-Šedrlová coby Giulietta podala také úctyhodný výkon, byť doplatila na fakt, že Giulietta je ze všech postav nejproblematičtější a nejvíce nese známky bolestného vzniku opery. Andrea Široká v roli Stelly se objevila až v samém závěru opery a i přes relativně omezený prostor zaujala hlasově vyrovnaným, byť zvukově trochu utopeným přednesem. Ondrej Mráz působil elegantně i ďábelsky a zpěvák se snažil každé své postavě dodat jedinečný výraz, což místy vyústilo v trochu karikovanou místy až „příliš francouzskou“ francouzštinu. Zpěvákův ďábelsky klidný mohutný bas tvořil výtečný protipól vzrušenému hlasu Luciana Mastra. Velmi povedené byly také vedlejší postavy v podání Aleše Voráčka či Davida Szendiucha. Orchestr pod vedením Ondreje Olose byl plný jemných dynamických odstínů a dirigent dbal na to, aby hudebníci výrazově vystihli nejsubtilnější změny nálad a proměnlivá vyznění probíhajících scén. Až na nějaká drobná intonační pochybení hrál orchestr čistě a rytmicky spolehlivě. Neméně dobrý byl také sbor pod vedením Kláry Složilové Roztočilové, který skvěle vyvažoval sólisty a jehož závěrečné dvojsborové číslo z balkónů Janáčkova divadla vzbuzovalo doslova husí kůži.

Národní divadlo Brno zahájilo novou sezónu vskutku velkolepě a rozhodně se jedná o představení, které by si opery chtiví posluchači neměli nechat ujít. Výtečná a svěží režie, účelná a vyvážená scéna, chytrá choreografie, povedené kostýmy a takřka bezchybné pěvecké výkony stavějí laťku pro další operní představení vysoko. Nezbývá než se těšit, jak se s touto konkurencí vypořádá další premiérový titul tedy Růžový kavalír v režii Jiřího Heřmana. Pokud nová sezóna bude pokračovat, jak začala, máme se opravdu na co těšit.

autor: Jacques Offenbach

hudební nastudování: Ondrej Olos

dirigent: Ondrej Olos, Pavel Šnajdr

režie: SKUTR

scéna: Jakub Kopecký

kostýmy: Simona Rybáková

choreografie: Jan Kodet

choreografická spolupráce: Kateřina Nováčková

sbormistr: Klára Složilová Roztočilová

asistent režie: Vojtěch Orenič

dramaturgie: Patricie Částková

Osoby a obsazení:

HOFFMANN: Luciano Mastro j. h.

MÚZA/NICKLAUSSE: Markéta Cukrová j. h.

OLYMPIA: Martina Masaryková j. h.

ANTONIA: Pavla Vykopalová

GIULIETTA: Daniela Straková-Šedrlová

LINDORF/COPPÉLIUS/MIRACLE/DAPERTUTTO: Ondrej Mráz j. h.

ANDRÉS/COCHENILLE/FRANTZ/PITICHINACCIO: Petr Levíček

HERMANN/SCHLEMIL: Igor Loškár

SPALANZANI/NATHANAEL: Aleš Voráček j. h.

CRESPEL/LUTHER: David Nykl, David Szendiuch

HLAS ZE ZÁHROBÍ (MATKA): Jitka Zerhauová

WILHELM/STUDENT/WOLFRAM: Kornel Mikecz

STELLA: Andrea Široká

premiéra pátek 20. září 2019, 19:00

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Brněnský hudebník Jan Švihálek se řadu let věnuje blues s kapelou Hoochie Coochie Band. Před pár lety však založil další kapelu, Band of Heysek, ve které naplňuje své představy o jiné podobě blues, syrovější, punkovější, rytmičtější. Za kořeny této hudby se vypravil nejprve sám a později s celou kapelou. Navázal kontakty i přátelství s americkými špičkami žánru, zahrál si na prestižním festivalu, přivezl mississippské bluesmany do Česka a jeho kapela s nimi dokonce natočila nahrávky, které nyní připravuje k vydání.  více

Nejznámější slovenský folklorní soubor Lúčnica vystoupil na pódiu Janáčkova divadla v Brně. Z Bratislavy přivezli starší choreografie legendárního Štefana Nosáľa, který nás před dvěma lety navždy opustil.   více

Brněnská skupina Ateliér na sebe poprvé upozornila v roce 2015 sedmipísňovou nahrávkou Půlcédé. První plnohodnotné CD natočila na jaře 2019 ve studiu Indies ve spolupráci s mistrem zvuku Dušanem Součkem. Album vyšlo pod názvem Kalevalavíce

Novinka mezinárodní skupiny Korjen je jednou z nejúspěšnějších letošních nahrávek z distribuce společnosti Indies Scope. Album Sabur vyšlo v polovině září 2019 a hned na začátku října zabodovalo na 15. místě v prestižní hitparádě World Music Charts Europe, kterou sestavuje 43 rozhlasových publicistů z celé Evropy.  více

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Nejčtenější

Kritika

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více