Naplněný příslib: Hoffmannovy povídky

21. září 2019, 17:00
Naplněný příslib: Hoffmannovy povídky

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.

Hoffmannovy povídky zaujímají společně s operou Rýnské rusalky v tvorbě Jacquesa Offenbacha zvláštní místo. Ačkoliv se skladatel věnoval převážně lehčím žánrům a přeneseně (byť ne zcela správně) se o něm hovoří jako o tvůrci operety, v případě Hoffmannových povídek bylo autorovým záměrem spíše tradičnější dílo srovnatelné například s operami George Bizeta, Charlesa Gounoda a Camilla Saint-Saënse. Hoffmannovy povídky zůstaly kvůli Offenbachově smrti nedokončeny, po dokomponování zbývajících částí skladatelem Ernestem Guiraudem se uvedení opery stalo trhákem. Dodnes nad finální podobou díla nicméně visí řada otazníků a můžeme pouze spekulovat, jak by vypadaly některé části, kdyby je skladatel stihl dokončit. Příběh o básníkovi hledajícím dokonalý ženský ideál se však mezitím stal jedním z nejoblíbenějších jevištních děl Jacquesa Offenbacha.

Brněnská inscenace již od svého ohlášení vzbuzovala mnoho příslibů – režisérský tandem SKUTR má na svém kontě řadu povedených režijních počinů a spolupráce se scénografem Jakubem Kopeckým, kostymérkou Simonou Rybákovou a choreografem Janem Kodetem očekávání přinejmenším zvýšila. A SKUTR si po včerejší premiéře může do svého portfolia připsat další řemeslně vybroušenou inscenaci. Tvůrci si dali záležet, aby střet fantaskního a reálného působil naprosto organicky a vyváženě. Minimalistická scéna tento dojem jenom umocňuje a přechod mezi hraným operním světem a náhlým poflakováním a protahováním herců či pobíháním zvukařů a techniků je jedním z mnoha vkusných režijních triků, které se na posluchače začnou valit od prvního rozevření opony.

Scéna je převážně úsporná, avšak svými prvky vyvážená a lahodící oku, především však naprosto plní vizi režisérské dvojice. V každém jednání nabízí Jakub Kopecký neotřelé a působivé vyobrazení Hoffmannových zážitků. Hned v prvním dějství, ve kterém vypráví Hoffmann o své lásce k automatu Olympii, vévodí scéně vyvýšená prosklená místnost s vystavenou a otáčející se Hoffmannovou láskou, nad scénou visící šíp má na svém konci znak atomu a podobně. Druhý akt příhodně zasazuje příběh Antonie, kterou Hoffmann popisuje jako „panenku“, do stylizovaného domečku pro panenky – dokonce i s kouřícím komínkem! V každé scéně jsou menší i větší detaily odkazující na specifika toho kterého příběhu. Režisérské duo těchto uhrančivých scén využívá s citem pro detail. Pohyb na jevišti je důmyslný a v mnoha případech vychází přímo z vyprávěného příběhu, příkladem může být odplouvající gondola ve třetím dějství, přitahování rekvizit v prvním a tak dále.

Se stejným citem pro detail nakládá také choreografie Jana Kodeta, která svou formou vždy odráží Hoffmannem vyprávěný příběh. Například v prvním dějství se tanečníci, doprovázející zpívající Olympii, vyznačují trhanými robotickými pohyby. A dokonce i postava sluhy Cochenillea, hrající na harfu, krouží rukama kolem nástroje po způsobu dětských natahovacích hraček. Radost vzbuzují také drobné detaily – když si tanečníci klekají k Hoffmannovu na zemi ležícímu odrazu, skládají se do vějíře tak, aby na každého z nich bylo vidět.

Samostatnou kapitolou jsou výtečné pěvecké výkony. Zde šlo vyloženě o přehlídku velkých pěveckých hlasů – Luciano Mastro v roli Hoffmanna uchvátil excentrickým výrazem, který se skvěle hodí k roztržitému, vášnivému a bohémskému duchu titulní postavy. Mastro bez problémů zvládal vypjaté i lyrické polohy a v každé vynikaly jiné kvality jeho pestrého hlasového fondu. Jako věrná společnice, doprovázející Hoffmanna celým příběhem, zazářila Markéta Cukrová, jejíž něžné výšky s citlivě zdobeným tónem byly v závěru díla křehkým a katarzním vyvrcholením celého příběhu. Olympia – Hoffmannova první láska – uhranula posluchače precizními virtuózními běhy a průzračně jasnou barvou hlasu. Roztomile úsměvné bylo také její herecké ztvárnění robotické bytosti. Pavla Vykopalová se představila co něžná Antonie – role jí sedla nejen pěvecky ale také herecky. Obzvláště jímavý byl duet s Lucianem Mastrem, ve kterém se hlasy obou protagonistů libě výrazově a barevně doplňovaly. Křehkost své postavy zdůraznila Vykopalová něžným lyrismem a jemným sametovým vibrátem. Daniela Straková-Šedrlová coby Giulietta podala také úctyhodný výkon, byť doplatila na fakt, že Giulietta je ze všech postav nejproblematičtější a nejvíce nese známky bolestného vzniku opery. Andrea Široká v roli Stelly se objevila až v samém závěru opery a i přes relativně omezený prostor zaujala hlasově vyrovnaným, byť zvukově trochu utopeným přednesem. Ondrej Mráz působil elegantně i ďábelsky a zpěvák se snažil každé své postavě dodat jedinečný výraz, což místy vyústilo v trochu karikovanou místy až „příliš francouzskou“ francouzštinu. Zpěvákův ďábelsky klidný mohutný bas tvořil výtečný protipól vzrušenému hlasu Luciana Mastra. Velmi povedené byly také vedlejší postavy v podání Aleše Voráčka či Davida Szendiucha. Orchestr pod vedením Ondreje Olose byl plný jemných dynamických odstínů a dirigent dbal na to, aby hudebníci výrazově vystihli nejsubtilnější změny nálad a proměnlivá vyznění probíhajících scén. Až na nějaká drobná intonační pochybení hrál orchestr čistě a rytmicky spolehlivě. Neméně dobrý byl také sbor pod vedením Kláry Složilové Roztočilové, který skvěle vyvažoval sólisty a jehož závěrečné dvojsborové číslo z balkónů Janáčkova divadla vzbuzovalo doslova husí kůži.

Národní divadlo Brno zahájilo novou sezónu vskutku velkolepě a rozhodně se jedná o představení, které by si opery chtiví posluchači neměli nechat ujít. Výtečná a svěží režie, účelná a vyvážená scéna, chytrá choreografie, povedené kostýmy a takřka bezchybné pěvecké výkony stavějí laťku pro další operní představení vysoko. Nezbývá než se těšit, jak se s touto konkurencí vypořádá další premiérový titul tedy Růžový kavalír v režii Jiřího Heřmana. Pokud nová sezóna bude pokračovat, jak začala, máme se opravdu na co těšit.

autor: Jacques Offenbach

hudební nastudování: Ondrej Olos

dirigent: Ondrej Olos, Pavel Šnajdr

režie: SKUTR

scéna: Jakub Kopecký

kostýmy: Simona Rybáková

choreografie: Jan Kodet

choreografická spolupráce: Kateřina Nováčková

sbormistr: Klára Složilová Roztočilová

asistent režie: Vojtěch Orenič

dramaturgie: Patricie Částková

Osoby a obsazení:

HOFFMANN: Luciano Mastro j. h.

MÚZA/NICKLAUSSE: Markéta Cukrová j. h.

OLYMPIA: Martina Masaryková j. h.

ANTONIA: Pavla Vykopalová

GIULIETTA: Daniela Straková-Šedrlová

LINDORF/COPPÉLIUS/MIRACLE/DAPERTUTTO: Ondrej Mráz j. h.

ANDRÉS/COCHENILLE/FRANTZ/PITICHINACCIO: Petr Levíček

HERMANN/SCHLEMIL: Igor Loškár

SPALANZANI/NATHANAEL: Aleš Voráček j. h.

CRESPEL/LUTHER: David Nykl, David Szendiuch

HLAS ZE ZÁHROBÍ (MATKA): Jitka Zerhauová

WILHELM/STUDENT/WOLFRAM: Kornel Mikecz

STELLA: Andrea Široká

premiéra pátek 20. září 2019, 19:00

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Folklorní redakce Českého rozhlasu Brno se rozhodla, že během izolace, která postihla téměř celý svět nechce zahálet. Kromě „bytového“ vysíláni odehrávajícího se přímo u redaktorů doma, zveřejnila také jednu výzvu. Posluchači nyní mohou do redakce zasílat své hudební nahrávky, které následně zazní v rozhlasovém éteru.  více

První díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Velké hlasy a patří brněnské opeře.   více

Představujeme vám nového hudebního Průvodce. Brno získalo téměř před třemi lety prestižní titul Město hudby UNESCO, čímž se zařadilo mezi 46 stejně zaměřených měst z celého světa. Na otázku proč a čím je jeho hudební scéna tak vyjímečná vám možná odpoví jednotlivé díly následujícího seriálu. Autorem celkem devíti kapitol mapujících brněnskou hudební scénu je Boris Klepal. O grafické zpracování a sazbu tištěného průvodce se postarala Barbara Zemčík. Koláže jsou dílem yvanse, anglický překlad realizoval Don Sparling. Od zítřejšího dne najdete na tomto místě pravidelně každý čtvrtek jednu z kapitol Průvodce. Tištěná verze bude v lepších časech zdarma k vyzvednutí v informačním centru TIC Brnovíce

Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více