Nespojitá linka Klein–Spilka–Zouhar–Haas

Nespojitá linka Klein–Spilka–Zouhar–Haas

Koncem roku 2013 vyšlo CD s hudbou skladatelů svázaných s Brnem. Díla Dalibora Spilky a současného autora Víta Zouhara jsou obklopena skladbami Gideona KleinaPavla Haase. Album natočil Ensemble Opera Diversa za řízení Víta Spilky. Tolik fakta a dál musím přiznat, že si s nahrávkou ani po několikerém poslechu nevím tak úplně rady.

Nedá se říct, že by na ní bylo něco špatně a čistě z hudebního hlediska je na ní řada věcí spíš potěšujících. Ensemble Opera Diversa hraje pod vedením Víta Spilky s chutí a energicky, dokonce bych řekl, že jsou této energii obětovány i jemnější dynamické nuance. Nahrávalo se v koncertním sále na JAMU a ačkoliv se nejedná o live záznam s publikem, atributy živé nahrávky jsou z výsledku cítit i slyšet. Zvuk je na klasické poměry dost syrový a místy na mě působí až rockovým dojmem – nemyslím to jako výtku. Je ovšem otázka, jak to bude znít konzervativnějším posluchačům. V Ritorni per archi e cembalo Víta Zouhara se atmosféra nahrávky posouvá až jakémusi  barokně minimalistickému metalu – především v závěrečném Prestu.

Vít Zouhar je jediným žijícím autorem alba a naráží zde na věc, které jsem si už několikrát všiml na koncertech. Jeho skladby se velmi těžko zařazují do kontextu soudobé hudby a pokaždé jaksi trčí ven. Ne snad proto, že by skládal něco extrémního, ale jeho zaujetí raným barokem kombinované s minimalistickými postupy se strašně špatně kombinuje s čímkoliv, co bychom mohli třeba jen velmi zhruba zařadit do jakési pofidérní brněnské školy. Pokud bychom hledali stylového souputníka, asi by to byl Michael Nyman (když opominu Zouharova kolegu a občasného spolupracovníka Tomáše Hanzlíka). Dílo Víta Zouhara si dovedu lépe představit v sousedství Cacciniho nebo Monteverdiho než mezi Daliborem Spilkou a Pavlem Haasem. Zmiňuji se o tom proto, že v tom vlastně tkví největší problém, když chci album vnímat jako celek. Pokud bych si na pořadí autorů už chtěl za každou cenu naroubovat nějaké schéma, mohla by to být čtyřvětá symfonie, v níž hraje Zouharova projasněná hudba úlohu scherza, ale i tak je v ní pořád cosi cizorodého – samozřejmě v rámci této nahrávky.

Co mě dramaturgicky naopak těší, je zařazení Gideona Kleina a Pavla Haase do kontextu čistě hudebního – bez terezínského stigmatu. Je samozřejmě těžké odloučit krutý osud těchto skladatelů od jejich hudby, ale myslím, že je také dobré učinit pokus vnímat je čistě hudebně. Zkusit je alespoň nyní vyvést z terezínského ghetta do normálního života a alespoň takto jim pomoci k návratu domů. Z jejich hudby je totiž dobře patrné, že se hlásí k moravskému folkloru. Partita pro smyčcový orchestr Gideona Kleina je orchestrální verzí jeho smyčcového tria, její folklorní grunt je nepřeslechnutelný a druhá věta je tvořena variacemi na píseň Ta kněždubská věž. Folklorizující motivy blízké Leoši Janáčkovi jsou slyšet i ze Studie pro smyčcový orchestr Pavla Haase. Ta je díky svému provedení v rámci nacistického propagandistického filmu jistě jednou z nejznámějších terezínských skladeb – zoufalého a specificky „terezínského” v ní ale není vůbec nic. Patří opravdu spíš k janáčkovské škole, kterou druhá světová válka téměř dokonale zruinovala. Partita in A pro smyčcový orchestr Dalibora Spilky má klasické třívěté schéma, ale s Haasem a Kleinem si rozumí díky své modální melodice. Ne sice přímo folklorní, ale náladou blízké. Z poněkud jiného světa je předcházející Spilkova Tristezza, skladba vážného charakteru s optimistickým závěrem.

Vzhledem k tomu, že albu dominují autoři spojení s Brnem, mi není jasná ani volba motivu z Vysočiny na titulní straně bookletu. Použití terezínských akvarelů uvnitř akcentuje motivy, které v hudbě obsaženy nejsou – výtvarná stránka jde zcela proti hudebnímu obsahu. Průvodní text v bookletu stručně představuje autory a jejich skladby, proč ale byly zvoleni zrovna tito autoři a zrovna tato díla, to už si musí posluchač domýšlet sám. Z nahrávky samotné to podle mého názoru nevyplývá a to je také důvod, proč vlastně pořádně nevím, co s ní. Poslouchá se dobře, ale spíš po částech než jako ucelený výsledek zřetelné hudebně dramaturgické koncepce.

CD Klein, Spilka, Zouhar, Haas. Ensemble Opera Diversa, Vít Spilka. Celková stopáž 50:17

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Se svou novou operou Ponava (Ztracené řeky) se Ensemble Opera Diversa posunul k vážné a působivé alegorii o současném světě. Jmenuje se podle brněnské podzemní řeky, ale není o Brně. Je o světě a spodních proudech, které jsou neviditelné, ale věrné a stále nablízku.  více

Ensemble Opera Diversa a přidružený sbor Ensemble Versus připravily na začátek své sezóny koncert duchovní hudby v chrámu svatého Augustina na Kraví hoře. Solidní interpretační úroveň byla vysloveně potěšující, lehce rozkolísaná dramaturgie do určité míry pochopitelná – až na jednu výjimku se jednalo o tvorbu současných autorů.  více


V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více