Nevermore & Kosmonaut: Mezi planetami

Nevermore & Kosmonaut: Mezi planetami

Nevermore & Kosmonaut je brněnské kvarteto (původně trio) v čele s písničkářem, textařem, zpěvákem a také dramaturgem Café Práh Michalem Šimíčkem, zvaným Kosmonaut. Debutovali v roce 2009 minialbem V kruzích. V roce 2012 začali v současné sestavě pracovat na svém debutovém albu a jako první vlaštovku vypustili čtyřpísňové EP. Již na něm, během pouhé čtvrt hodiny, kapela odhalila své trumfy. To, jak kapela dokázala propojit Šimíčkovy mnohovrstevnaté texty s dynamickou a přitom průzračně akustickou hudbou, z ní učinilo výrazný příslib nejen na jihomoravské scéně. První plnohodnotné album, které Nevermore & Kosmonaut vydali letos na jaře, dokazuje, že nejde o skupinu tří nebo čtyř hitů. Mezi třinácti zařazenými písněmi (z toho jedna je rozdělena na dvě části) sice najdeme momenty výraznější i méně nápadné, avšak vyloženě slabé místo deska neobsahuje. Pánové si dali záležet nejen na písních samotných, ale i na jejich řazení, na výběru hostů a také na zvuku.

Pozvání k poslechu alba Mezi planetami je v první řadě pozváním do originálního vesmíru Kosmonauta-textaře. Své místo v něm mají nejen skutečné planety (které ovšem v titulní písni plní roli metafor), ale také absentující slunce (Propil jsem slunce) nebo malý měsíc spící v lunaparku (Cesta do nemožna). Kosmonautův vesmír je zaplněn také zajímavými atmosférickými jevy (Elektrická bouře), záhadnými úkazy (Polární kruhy v obilí), požáry (Hořící platany) i vodou (Poslední klidná hladina) a také cestováním časem (O duši). Když už mezi snovými, abstraktními a metaforickými krajinami najdeme zcela konkrétní popis města Brna (Bleděmodré město), soustřeďuje se textař opět na nálady a přirovnání („jako moře s chutí soli“). Navíc drobné detaily – možná nezáměrně – odkazují k dalším písním alba (Má verš „Myší dírou hudba zní k nádraží“ něco společného s úvodní písní Myší past? Souvisejí „hadi z divadla“ jen s HaDivadlem, nebo i s „klubkem zmijí“ z písně Vůně papriky?). Podobně si lze hrát s motivem moře v písních Ponorka a Ostrov (kde blížící se tma jako by byla ohlasem předchozí skladby Propil jsem slunce). Všechno do sebe zapadá, a to i přesto, že si Šimíček jeden text vypůjčil od Emanuela Míška (Poslední klidná hladina) a s jedním mu vypomohla jeho žena Lada Šimíčková.

Podobné dobrodružství jako při pročítání (či pozorném poslechu) textů zažijeme i při soustředění se na hudební detaily. Kapela se pohybuje mezi folkem, rockem a popem. Přitom nestřídá styly píseň od písně, ale naprosto přirozeně proplouvá z jednoho do druhého během každé jednotlivé skladby. Se změnami tempa, výrazu a nástrojového obsazení se setkáme už v první skladbě Myší past – v klidném úvodu vynikne krásný zvuk elektrické kytary, později přebírají vůdčí roli bicí, aniž by se zcela vytratil akustický charakter písně. Podobně akustický úvod písně Ponorka nenápadně doplní samply. Graduje Ostrov, zrychlí Bleděmodré město, Poslední klidná hladina je opravdu klidná jen zpočátku. Plného zvuku kapela, kterou vedle Kosmonauta tvoří Štěpán Axman (akustická baskytara), Aleš Vosáhlo (cajón, klávesy, akustická kytara) a Pavel Karas (kytary), dosahuje nejen promyšlenou gradací vyjmenovaných nástrojů, ale také angažováním hostů. Přínosem je dechová sekce v písni Vůně papriky, banjo kapelníkova otce Oty Šimíčka v Propil jsem slunce i plnohodnotné bicí Tomáše Neuwertha ve třech skladbách.

Michal „Kosmonaut“ Šimíček umí napsat dobrý slogan („Na moji hlavu je nás tu příliš / na moje tělo je mě tu málo“ – O duši), umí pracovat s popisem osoby („Polárník ve smokingu / ne nepodobný starému tanečnímu mistru“ – Polární kruhy v obilí) i s barevnou symbolikou („Červené sukně, černé sály / vzplály“ – Hořící platany). Jeho charakteristický zpěv, který má v některých momentech blízko k volání či křiku, by při chudších aranžích obstál jen stěží (a přiznávám, že právě posazení hlasu v některých skladbách je možná jediným detailem, který mi malinko vadí). Ve spojení s rytmikou cajónu a všemi dalšími živými i (řidčeji) samplovanými zvuky však dodává kapelníkův naléhavý hlas příběhům na napětí. A naopak: dobré aranže by nestačily, kdyby kapela neměla co říct. Na albu Mezi planetami spolu obsahová a formální složka dokonale ladí. Díky tomu zůstanou po poslechu v hlavě nejvýraznější momenty a méně nápadná místa celek nestahují ke dnu.

Nevermore & Kosmonaut: Mezi planetami, vydáno vlastním nákladem, 14 skladeb, celková stopáž: 46:06

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Michal Šimíček je dramaturgem Café Práh. Tréninková kavárna žije jakoby stranou brněnského klubového života, její program je ale překvapivě pestrý. V těsném sousedství nákupního centra Vaňkovka je kulturní centrum, o němž jste možná do této chvíle nevěděli.  více

Možná nejintrovertnější písničkář české scény a současně autor burcujících veršů, které vás několik nocí budí ze spaní. To je písecký rodák Jiří Smrž. V úterý v klubu na Leitnerce pokřtil své nové album Kořenyvíce

Celkovou úroveň soutěžících letos vnímám jako mírně horší než loni, převažovaly výkony průměrné a lehce podprůměrné. Za opravdu špatné (tedy z kategorie „trestných poslechů“) pokládám pouze dva písničkáře, naopak přívlastkem vynikající bych bez váhání označil tři formace.  více


Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více

Když se řekne „řecká píseň“, někdo si vybaví Děti z Pirea v podání Yvetty Simonové a Milana Chladila (nebo ještě starší verzi Evy Martinové a Karla Dudy). O něco blíže k současnosti stojí Martha a Tena Elefteriadu, které i v sezóně 2018 stále koncertují a navíc pořádají kurzy řeckých tanců. Sestry, které se vedle řecké hudby pohybovaly na poli rocku i popu (a Marthino album Kresby tuší je skvostné), podle mladého brněnského autora a hudebníka Jannise Morase „připravily cestu“ nové generaci řeckých interpretů. V Brně v současné době funguje několik kapel zpívajících řecky a přitom se ústřední postavou této muzikantské komunity stává právě Jannis, jeden ze tří hudebně aktivních bratrů Morasových. Se svým otcem hrají všichni tři ve skupině I Parea, Jannis se věnuje stylu rebetiko v kapele Anatoli a vedle toho má svou autorskou kapelu Jannis Moras & banda. V ní mu vedle bratrů Alexise (baskytara) a Markose (bicí) dělají společnost dvě mladé dámy – Iva Oulehlová (flétny, klarinet) a Zuzana Mitrengová (zpěv). Jannis Moras & banda sice modulací vokálů, harmoniemi a samozřejmě texty v pro nás exotické řečtině tradiční hudbu připomene, ale ve skutečnosti se jedná o folkrockovou kapelu, která hraje výhradně písně svého kapelníka. A Jannis Moras je momentálně jedním z nejzajímavějších brněnských písničkářů.  více

Rozličné nálady Debussyho Faunova odpoledne, ticho neklidu před bouří Brittenova Houslového koncertu a severským koloritem prodchnuté Sibeliovy první symfonie nabídla ve čtvrtek 11. ledna Filharmonie Brno na zdejším Stadionu. Pod taktovkou dirigenta James Feddecka, brněnskému publiku již známého, a za spolupráce s výjimečným slovenským houslistou Milanem Paľou filharmonici představili dramaturgicky zajímavý program s interpretačním nábojem.  více

Na konci listopadu vyšlo CD s názvem Moravské hlasy. Na první pohled nenápadné album by rozhodně nemělo ujít pozornosti. Jedná se o hudební nosič, který je součástí projektu Píseň duše, jehož iniciátorem je Jiří Plocek. Jeho cílem bylo představit fenomén moravské zpěvnosti na příkladu některých oblastí Slovácka.  více

Muzikál Ženy na pokraji nervového zhroucení vznikl na základě výtečného stejnojmenného filmu Pedra Almodóvara. A jeho londýnská verze z roku 2015 hojně obráží tuzemská jeviště. Předloni titul uvedli v Chebu, na sklonku loňského roku v Brně a Praze, letos jej chystají v Liberci. Jak dopadlo jeho brněnské provedení v Městském divadle Brno?  více

Nebývá zvykem, že by se konzervatoristé angažovali v samostatně organizovaných ansámblech. Jeden takový však v loňském roce z brněnské konzervatoře vzešel a směle se etabluje školskému systému a kulturnímu průmyslu trochu navzdory. Mladí prostě chtějí hrát. Chamber Symphony Orchestra Brno se brněnskému publiku úspěšně představil v premiéře v květnu 2017 Mahlerovou symfonií Titánů. Ve své druhé koncertní sezóně soubor pokračoval v komorní interpretaci druhou symfonií Johannese Brahmse. Potřetí v Brně orchestr vystoupil 3. ledna při novoročním koncertu v katedrále sv. Petra a Pavla. Samostatné komorní těleso standardně spolupracuje s dirigentem Stanislavem Kummerem. Pro recenzovaný koncert bylo doplněno o několik hostujících hráčů a taktovky se tentokráte chopil dirigent a skladatel Jiří Najvar. Ten vedle Koncertu pro flétnu Wolfganga Amadea Mozarta a Magnificat Johna Ruttera uvedl v premiéře také svou kompozici La preghiera di Capodanno.  více

S jazzmanem Janem Konopáskem, který 29. prosince 2017 oslavil 86. narozeniny, jsme se spřátelili, když dostal v roce 2016 Cenu Gustava Broma a přijel si ji převzít na jeden z koncertů Jazzfestu v Sono Centru. Jazzová legenda, mezinárodně uznávaný barytonsaxofonista, zřejmě poslední žijící aktér elitních zakladatelských těles českého moderního jazzu po 2. světové válce se ukázal jako vynikající vypravěč. Jeho muzikantská dráha je velmi pestrá a je základem připravované knihy, která vyjde v nakladatelství Galén.  více

Pokud jste navštívili novoroční koncert brněnské filharmonie v očekávání seriózní, rigorózně slavností, přitom uměřené a distingované zábavy, pravděpodobně jste odcházeli vrcholně nespokojeni. V rozčarování jste si možná stěžovali, spílali a mumlali: co to bylo za dirigentovy taneční kreace, proč se tleskalo do rytmu Radeckého marše a především – proč nám jen nutili zpívat? A ta dramaturgie! Minulý rok alespoň Smetana, ale letos? Samé valčíčky a polky, operety a šlehačky! Jestli nejste zahořklý škarohlíd, je vysoká pravděpodobnost, že jste po boku Filharmonie Brno s lehkostí a rozverností vtančili do roku 2018.  více

Julia Ulehla je americká zpěvačka, pravnučka Vladimíra Úlehly, moravského vědce a sběratele lidových písní, autora legendární knihy Živá píseň. Julia společně se svým manželem, kytaristou s arménskými kořeny Aramem Bajakianem, někdejším spoluhráčem Lou Reeda nebo Diany Krall, založila skupinu Dálava, ve které netradičním způsobem zpracovávají moravský folklor. Natočili už druhé album s názvem The Book Of Transfiguration a právě o něm jsme s Julií a Aramem rozmlouvali během jejich nedávného pobytu v Brně.  více

Brněnskou pasáž Alfa včera zaplnila hudba. Již po jedenácté zde byla udena Česká vánoční mše Hej, mistře. Akce opět proběhla ve spolupráci HaDivadla a kavárny Švanda. Orchestr a zpěváci pod taktovkou Joela Hány vystoupí také dnes ve 22:00. A jak to včera v pasáži vypadalo? Přinášíme vám krátkou fotoreportáž.  více

Na festival Blues Alive do Šumperka pravidelně jezdí Andrzej Matysik, šéfredaktor polského magazínu Twój Blues. Když jsem se jej letos zeptal, co ho na české scéně v poslední době nejvíce zaujalo, bez váhání odpověděl: Band Of Heysek! Mladá brněnská kapela – funguje od roku 2015 – učarovala nejen polským odborníkům, ale i vyprodanému šumperskému domu kultury. Letošní ročník našeho největšího bluesového festivalu totiž toto syrové trio z jižní Moravy otevíralo.  více

První adventní neděli se ve Veselí nad Moravou uskutečnil koncert k 65. výročí založení Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN). Toto hudební těleso tvoří pro mnohé nerozlučnou dvojici právě s Českým rozhlasem Brno. Orchestr vznikl v roce 1952 pro potřeby rozhlasu ze dvou důvodů: k vytvoření archivu kvalitních hudebních nahrávek i hraní živých koncertů po celém světě. Nahrávky BROLNu na starých LP deskách byly pro mnoho „folkloristů“ jedním z prvních setkání s tímto druhem umění. BROLN přinášel umělecky hodnotné úpravy lidových písní a vytvořil trend, který je aktuální dodnes.  více

Program třetí adventní neděle v podání orchestru Ensemble Opera Diversa s výpomocí sesterského tělesa – sboru Ensemble Versus – se nesl ve znamení moderní soudobé tvorby. V Konventu Milosrdných bratří zazněly skladby O antifony pro baryton a smyčce a Magnificat pro sbor a smyčce od dvorního skladatele ansámblu Ondřeje Kyase a Sonata da chiesa skladatele Jaroslava Štastného-Pokorného, komponujícího pod uměleckým pseudonymem Peter Graham. Sólistou večera byl barytonista Roman Hoza, představení řídila dirigentka Gabriela Tardonová. Koncert v přímém přenosu vysílal Český rozhlas Vltava a další stanice sítě Eurorádia. Hudba se tak dostala až k posluchačům Španělského, Sárského, Estonského, Švédského, Portugalského, Hessenského, Dánského, Řeckého, Islandského, Slovinského a Britského (BBC) rozhlasu.  více

Operní soubor byl nucen hledat kvůli uzavření Janáčkova divadla náhradní místo. Obrovský prostor pavilonu P na Výstavišti se ukázal být, soudě podle sobotní premiéry, pro novou inscenaci Gounodova Fausta a Markétky skutečným požehnáním. Režisér Jiří Heřman se scénografem Pavlem Svobodou, světelným designérem Danielem Tesařem a choreografem Janem Kodetem stvořili jedinečné, svébytné a velmi působivé dějiště zřetelně vyprávěného příběhu, abstraktního a konkrétního zároveň.  více

Hudebně dramatický experiment o hudbě, životě a strastech skladatelek doby baroka uvedl v premiéře 14. prosince v sále Místodržitelského paláce v Brně soubor Musica Poetica. Jeho zakladatelkou i iniciátorkou nového projektu je zpěvačka, harfenistka a muzikoložka Jana Janků, která se tvorbě skladatelek 17. a 18. století věnuje kontinuálně od své diplomové práce věnované Francesce Caccini. Společně s Musicou Poetickou, s níž působí na poli poučené interpretace již od roku 1998, natočila i CD Barokní ženy. Vosvětě zapomínaných autorek pokračuje dnešním stejnojmenným dramatickým projektem. Soubor tak připravil umělecko-edukativní představení příjemného dramatického projevu a zajímavého scénáře bohatého na životopisná data tří významných žen z oblasti hudby.  více