Nevermore & Kosmonaut: Mezi planetami

Nevermore & Kosmonaut: Mezi planetami

Nevermore & Kosmonaut je brněnské kvarteto (původně trio) v čele s písničkářem, textařem, zpěvákem a také dramaturgem Café Práh Michalem Šimíčkem, zvaným Kosmonaut. Debutovali v roce 2009 minialbem V kruzích. V roce 2012 začali v současné sestavě pracovat na svém debutovém albu a jako první vlaštovku vypustili čtyřpísňové EP. Již na něm, během pouhé čtvrt hodiny, kapela odhalila své trumfy. To, jak kapela dokázala propojit Šimíčkovy mnohovrstevnaté texty s dynamickou a přitom průzračně akustickou hudbou, z ní učinilo výrazný příslib nejen na jihomoravské scéně. První plnohodnotné album, které Nevermore & Kosmonaut vydali letos na jaře, dokazuje, že nejde o skupinu tří nebo čtyř hitů. Mezi třinácti zařazenými písněmi (z toho jedna je rozdělena na dvě části) sice najdeme momenty výraznější i méně nápadné, avšak vyloženě slabé místo deska neobsahuje. Pánové si dali záležet nejen na písních samotných, ale i na jejich řazení, na výběru hostů a také na zvuku.

Pozvání k poslechu alba Mezi planetami je v první řadě pozváním do originálního vesmíru Kosmonauta-textaře. Své místo v něm mají nejen skutečné planety (které ovšem v titulní písni plní roli metafor), ale také absentující slunce (Propil jsem slunce) nebo malý měsíc spící v lunaparku (Cesta do nemožna). Kosmonautův vesmír je zaplněn také zajímavými atmosférickými jevy (Elektrická bouře), záhadnými úkazy (Polární kruhy v obilí), požáry (Hořící platany) i vodou (Poslední klidná hladina) a také cestováním časem (O duši). Když už mezi snovými, abstraktními a metaforickými krajinami najdeme zcela konkrétní popis města Brna (Bleděmodré město), soustřeďuje se textař opět na nálady a přirovnání („jako moře s chutí soli“). Navíc drobné detaily – možná nezáměrně – odkazují k dalším písním alba (Má verš „Myší dírou hudba zní k nádraží“ něco společného s úvodní písní Myší past? Souvisejí „hadi z divadla“ jen s HaDivadlem, nebo i s „klubkem zmijí“ z písně Vůně papriky?). Podobně si lze hrát s motivem moře v písních Ponorka a Ostrov (kde blížící se tma jako by byla ohlasem předchozí skladby Propil jsem slunce). Všechno do sebe zapadá, a to i přesto, že si Šimíček jeden text vypůjčil od Emanuela Míška (Poslední klidná hladina) a s jedním mu vypomohla jeho žena Lada Šimíčková.

Podobné dobrodružství jako při pročítání (či pozorném poslechu) textů zažijeme i při soustředění se na hudební detaily. Kapela se pohybuje mezi folkem, rockem a popem. Přitom nestřídá styly píseň od písně, ale naprosto přirozeně proplouvá z jednoho do druhého během každé jednotlivé skladby. Se změnami tempa, výrazu a nástrojového obsazení se setkáme už v první skladbě Myší past – v klidném úvodu vynikne krásný zvuk elektrické kytary, později přebírají vůdčí roli bicí, aniž by se zcela vytratil akustický charakter písně. Podobně akustický úvod písně Ponorka nenápadně doplní samply. Graduje Ostrov, zrychlí Bleděmodré město, Poslední klidná hladina je opravdu klidná jen zpočátku. Plného zvuku kapela, kterou vedle Kosmonauta tvoří Štěpán Axman (akustická baskytara), Aleš Vosáhlo (cajón, klávesy, akustická kytara) a Pavel Karas (kytary), dosahuje nejen promyšlenou gradací vyjmenovaných nástrojů, ale také angažováním hostů. Přínosem je dechová sekce v písni Vůně papriky, banjo kapelníkova otce Oty Šimíčka v Propil jsem slunce i plnohodnotné bicí Tomáše Neuwertha ve třech skladbách.

Michal „Kosmonaut“ Šimíček umí napsat dobrý slogan („Na moji hlavu je nás tu příliš / na moje tělo je mě tu málo“ – O duši), umí pracovat s popisem osoby („Polárník ve smokingu / ne nepodobný starému tanečnímu mistru“ – Polární kruhy v obilí) i s barevnou symbolikou („Červené sukně, černé sály / vzplály“ – Hořící platany). Jeho charakteristický zpěv, který má v některých momentech blízko k volání či křiku, by při chudších aranžích obstál jen stěží (a přiznávám, že právě posazení hlasu v některých skladbách je možná jediným detailem, který mi malinko vadí). Ve spojení s rytmikou cajónu a všemi dalšími živými i (řidčeji) samplovanými zvuky však dodává kapelníkův naléhavý hlas příběhům na napětí. A naopak: dobré aranže by nestačily, kdyby kapela neměla co říct. Na albu Mezi planetami spolu obsahová a formální složka dokonale ladí. Díky tomu zůstanou po poslechu v hlavě nejvýraznější momenty a méně nápadná místa celek nestahují ke dnu.

Nevermore & Kosmonaut: Mezi planetami, vydáno vlastním nákladem, 14 skladeb, celková stopáž: 46:06

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Michal Šimíček je dramaturgem Café Práh. Tréninková kavárna žije jakoby stranou brněnského klubového života, její program je ale překvapivě pestrý. V těsném sousedství nákupního centra Vaňkovka je kulturní centrum, o němž jste možná do této chvíle nevěděli.  více

Možná nejintrovertnější písničkář české scény a současně autor burcujících veršů, které vás několik nocí budí ze spaní. To je písecký rodák Jiří Smrž. V úterý v klubu na Leitnerce pokřtil své nové album Kořenyvíce

Celkovou úroveň soutěžících letos vnímám jako mírně horší než loni, převažovaly výkony průměrné a lehce podprůměrné. Za opravdu špatné (tedy z kategorie „trestných poslechů“) pokládám pouze dva písničkáře, naopak přívlastkem vynikající bych bez váhání označil tři formace.  více


Stále žasnu nad tím, jak hluboká je studna nápadů Martina Kyšperského, potažmo celé jeho kapely Květy. Vždyť jen v roce 2017: Martin převzal Anděla za sólovou desku Vlakem. S Květy skvěle sehrál roli svazácké kapely a zpíval své autorské „normalizační“ hity v seriálu Svět pod hlavou (který o rok později zaslouženě obdržel Českého lva). Květy v nové sestavě s Ondřejem Kyasem vydaly skvělou desku Komik do půl osmé (mrzí mě, že Anděl ji minul, ale na vině je podle mě zredukování počtu žánrových cen a „lehký“ chaos v nové bezbřehé škatulce Alternativa). Vyšla kniha Průvodce po albech a historii kapely Květy a spolu s ní ještě jedno řadové album Spí vánoční pták. A mezitím Květy spustily projekt YM, v jehož rámci se všichni tři členové představí se skladbami v určitém nečekaném žánru. Začal to opět Martin Kyšperský s programem country písní – veřejná premiéra s hostujícím Petrem Uvirou proběhla ve vysílání Radia Proglas v prosinci 2017. Na rok 2018 jsou připraveny elektronické písně Aleše Pilgra a poté snad i folktronica Ondřeje Kyase.  více

Temperament i emoce romské hudby jsou všeobecně známým faktem. Se stejnou vervou a pozitivní energií vzniklo v roce 2016 také komunitní nahrávací studio Amaro records. Celý dobrovolnický projekt vznikl za podpory a garance organizace IQ Roma servis. Odpovědnou osobou a dobrým duchem je Petra Borovičková, sama výborná zpěvačka a členka několika kapel. Strůjcem myšlenky byl Gejza Horváth, přední romský hudebník, který již dříve vedl kurzy pro mladé romské muzikanty. Spatřoval v nich obrovský potenciál.  více

Když umělec tvrdí, že vymyslel nový hudební žánr, může to znít nabubřele. Ale lze to vnímat i jako známku určité bezradnosti („nevím, kam bych se zaškatulkoval“) nebo do třetice jako vtipnou hru. A i když to Kurt Rosenwinkel se svým albem Caipi myslí vážně, přikláním se k třetí variantě. Jeho směs jihoamerických rytmů, jazzu, rocku a popu skutečně nelze jedním slovem definovat a pojmenování podle brazilského nápoje caipirinha („A je to opravdu moc dobré pití,“ zdůrazňuje kytarista) je vtipné a funkční zároveň. Brněnská premiéra Rosenwinelova „nového žánru“ byla svým způsobem také hravá, ale především profesionální a dobrodružná.  více

Své česko-slovenské turné zakončila na brněnské Flédě kapela Billy Barman ze Slovenska. Tato série koncertů byla zajímavá nejen svoji čistě akustickou podobou, ale zejména propojením s pěti zpěvačkami SĹUKu (Slovenský ľudový umelecký kolektív). Tato fúze populární hudby a folkloru vznikla původně pro festival Tatra Flowers. Její nebývalý úspěch však způsobil, že se hudebníci rozhodli repertoár rozšířit a představit se nejen na domácí slovenské půdě, ale také u českých sousedů.  více

„Věděl jsem, s kým bych rád spolupracoval, a podle toho jsem se snažil sestavit kapelu, která by měla příjemný zvuk,“ řekl v roce 2015, krátce po vydání svého zásadního alba Living Being, francouzský akordeonista Vincent Peirani. V té době měl za sebou několik zajímavých akustických projektů včetně alba se saxofonistou Emilem Parisienem a v tomto stylu pokračoval i nadále. V roce 2016 vzniklo příjemné CD duetů s pianistou Michaelem Wollným a nedávno spolupracoval s klavíristou Stefanem Bollanim a s Berlínskou filharmonií na albu Mediterraneo, inspirovaném klasickou hudbou. Projekt Living Being je však úplně jiného charakteru, je zhmotněním akordeonistovy představy o elektrické hudbě na pomezí jazzu, rocku a dalších žánrů. A právě s tímto programem Peirani a jeho kapela přijeli do brněnského divadla Husa na provázku.  více

V sobotu 14. dubna se v Dělnickém domě v Brně-Židenicích uskutečnilo tradiční vystoupení souboru Javorník a jeho hostů. V roli hosta se představil soubor Olšava z Uherského Brodu. Historie těchto dvojkoncertů se datuje od roku 2003, od té doby se na jednom pódiu vystřídalo již třináct folklorních souborů.  více

„Historie kapely Gazdina roba sahá až do 90. let minulého století, kdy se většina dnešních členů potkávala v brněnských regionálních kapelách. […] Gazdina roba fungovala dlouhá léta jako studiový projekt. Zásadní zlom nastává až po deseti letech existence, završené v roce 2004 vydáním prvního regulérního alba s příznačným názvem Deset let jsme se neviděli. […] V roce 2017 vydala kapela druhé album První poslední.“  Tolik základní údaje z webu www.gazdinaroba.cz. Suchá fakta, z nichž zdaleka není zřejmé, že Gazdina roba, tak trochu utajená kapela na brněnské scéně, patří v žánru rockového písničkářství, k němuž se hlásí, ke špičkám. Hudební energie se v jejím případě dokonale pojí s poetikou textů.  více

Po opulentním představení Avishaie Cohena se JazzFestBrno o víkendu vrátil do skromnějšího, takřka klubového prostředí Divadla Husa na provázku. Slušelo jak pódiové sestavě skvělých multižánrových hudebníků Blue Shadows s hostujícím zpěvákem Jamesem Harriesem, tak pozoruhodnému ansámblu obnoveného projektu kontrabasisty Tomáše Lišky Invisible World.  více

„Doteď jsem nahrával instrumentální alba – nikoli bez výjimky, ale z velké většiny instrumentální. Toto je opravdu první deska, na které zpívám od začátku až do konce, ve sto procentech písní, což je pro mne velká změna. Ale potřeboval jsem takový krok udělat. Udělal jsem si tu radost, že jsem natočil písňové album,“ řekl mi před několika málo měsíci v telefonickém rozhovoru izraelský kontrabasista Avishai Cohen. Hovořili jsme samozřejmě o jeho aktuálním albu 1970, na kterém klade vedle sebe své autorské písně inspirované populární hudbou 70. let, klasiku Eddieho Palmieriho Vamos Pa’l Monte, americký gospel Motherless Child nebo lidové písně z Předního východu. Album 1970 je v jeho kontextu příklonem k popovému jazyku možná výjimečné, ale současně odkazuje i ke kontrabasistově osobní historii, k jeho lásce k jazzu a tradiční židovské hudbě. Aktuální turné, jehož součástí byl koncert v brněnském Boby centru v rámci festivalu JazzFestBrno, sice s tématem alba koresponduje, ale částečně se od něj liší. Je ještě popovější a překvapuje i poučené posluchače.  více

Jít proti názoru většiny je již ze samé podstaty nepopulární. Představuje-li navíc ona většina nadšené, skandující a ve stoje tleskající publikum, pak je kritikova dušička menší než jeho obliba u výkonných umělců. A přesto je někdy potřeba vstát – nebo v některých případech zůstat sedět. Předposlední koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, na kterém zazněly části mešního oratoria od významných skladatelů 14. a 15. století, nabídl sice mnoho kvalitních a vybroušených prvků, to vše však po boku neméně problematických hudebních ploch. O provedení se postaral soubor Mala Punica pod vedením Pedra Memelsdorffa. Díla Mattea de Perugia, Antonia Zacara da Teramo a dosud neznámých skladatelů rozezněla ve čtvrtek večer prostory brněnské baziliky Nanebevzetí Panny Marie.  více

Rozestupy mezi jednotlivými řadovými alby skupiny Cimbal Classic se zvětšují. Tentokrát museli fanoušci melodických písniček Dalibora Štrunce na novinku čekat osm let (předtím pět). V mezidobí však kapela a především její principál nezaháleli. V roce 2010 vzniklo CD Betlém s písněmi z představení Městského divadla Brno, v roce 2013 skupina natočila zvláštní instrumentální album Melodies From Around The Globe se 46 pouze půldruhé minuty dlouhými melodiemi ze zemí, které se tehdy účastnily biatlonového mistrovství v Novém Městě na Moravě. A v roce 2016 vyšlo autorské „vážné“ album Dalibora Štrunce Malované na cimbál se skladbami v interpretaci tří mladých cimbalistek, Štruncových žákyň. V roce 2016 však Dalibor Štrunc také slavil padesáté narozeniny a téma zrání, bilancování a – nebojme se to pojmenovat – počínajícího stárnutí předznamenává novinkovou desku. Úvodní píseň Padesátý první – ano, co rok, to jeden „bratříček“ – je totiž právě o tom, že „už toho kňourání a stesků bylo dost“ a že „až nás bude šedesát, to teprve bude věk“. Ostatně propojení rozverného charakteru se štruncovsky silnou melodií a vynikajícími aranžemi dělá právě z této písně jeden z nejsilnějších momentů nejen tohoto alba, ale celé diskografie kapely.  více

Oratorium Janovy pašije skladatele Johanna Sebastiana Bacha představuje jeden z nezpochybnitelných klenotů světové hudební literatury. Mnoho dirigentů se snaží překvapit posluchače novým, svěžím, energickým a výrazově bohatým uchopením skladatelovy hudby. Mezi tělesa, která tuto nelehkou výzvu dobrovolně přijímají, patří i Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího Romana Válka. V jejich provedení zaznělo jedno z nejznámějších a nejinterpretovanějších Bachových děl přímo na Velký pátek v brněnském kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie.  více

S podtitulem Zůstaňte zde a bděte se mnou včera nabídnul Velikonoční festival duchovní hudby další z koncertů a to v kostele svatého Augustina. K uvedení Vigilie pro šest hlasů a instrumentální soubor Wolfganga Rihma přizval festival dva renomované německé soubory – Ensemble Musikfabrik a vokální sexteto Singer Pur, pro které bylo dílo zkomponováno. Za bravurním provedení nesmírně drásavé skladby stál dirigent Christian Eggen.  více

Velikonoční festival duchovní hudby ve svém druhém dni nabídnul v kostele Neposkvrněného početí panny Marie na Křenové ulici Lidové pašije podle svatého Jana, jejichž autorem je Petr Varmuža – umělecký vedoucí BROLNu.  více

Další z řady dvojkoncertů mezinárodního festivalu Jazz Fest Brno 2018 se odehrál v sobotu v Divadle Husa na provázku. Oba tentokrát propojil skladatel a multiinstrumentalista Jiří Slavík. V první půli programu předvedl své jazzové interpretační a improvizační schopnosti, když na piano doprovodil jazzového bubeníka Douga Hammonda. Poté představil koncertní verzi svého unikátního projektu Mateřština, za který vloni získal cenu Anděl v kategorii world music.  více

Nejčtenější

Kritika

Stále žasnu nad tím, jak hluboká je studna nápadů Martina Kyšperského, potažmo celé jeho kapely Květy. Vždyť jen v roce 2017: Martin převzal Anděla za sólovou desku Vlakem. S Květy skvěle sehrál roli svazácké kapely a zpíval své autorské „normalizační“ hity v seriálu Svět pod hlavou (který o rok později zaslouženě obdržel Českého lva). Květy v nové sestavě s Ondřejem Kyasem vydaly skvělou desku Komik do půl osmé (mrzí mě, že Anděl ji minul, ale na vině je podle mě zredukování počtu žánrových cen a „lehký“ chaos v nové bezbřehé škatulce Alternativa). Vyšla kniha Průvodce po albech a historii kapely Květy a spolu s ní ještě jedno řadové album Spí vánoční pták. A mezitím Květy spustily projekt YM, v jehož rámci se všichni tři členové představí se skladbami v určitém nečekaném žánru. Začal to opět Martin Kyšperský s programem country písní – veřejná premiéra s hostujícím Petrem Uvirou proběhla ve vysílání Radia Proglas v prosinci 2017. Na rok 2018 jsou připraveny elektronické písně Aleše Pilgra a poté snad i folktronica Ondřeje Kyase.  více