Nový šéfdirigent Filharmonie Brno na scéně!

Nový šéfdirigent Filharmonie Brno na scéně!

Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.

fb_2018_inauguracni_koncert_foto_FB_03

Dramaturgie koncertu akcentuje dvě stěžejní linie Daviesovy první brněnské sezóny: klíčová díla americké hudby 20. století a řidčeji uváděné skladby českých autorů – Antonín Dvořák, autor spřízněný s americkou hudební kulturou jako nikdo jiný, elegantně doplnil Adamsovo klíčové dílo americké hudby. O pohnuté minulosti Dvořákovy první symfonie toho bylo napsáno mnoho, přesto se sluší alespoň zmínit, že se svého vůbec prvního provedení dočkala až dvaatřicet let po mistrově smrti. Zlonické zvony, jak autor symfonii označil v seznamu svých děl, se totiž ještě za skladatelova života ztratily, a nebýt univerzitního profesora Rudolfa Dvořáka, který dílo úplnou náhodou zakoupil v lipském antikvariátu, mohla být první symfonie jednoho z největších českých autorů nadobro ztracena. Díky svému neblahému osudu unikla skladba autorským opravám, které bývaly ve Dvořákově případě více než časté, a můžeme téměř s jistotou tvrdit, že pokud by se dostala autorovi do rukou, nezůstal by kámen na kameni. Máme tedy jedinečnou příležitost nahlédnout do raného rukopisu skladatele, který představuje milník nejen pro hudbu českou, ale také světovou. Je třeba přiznat, že se jedná o dílo mladické, nevybouřené a technicky ne zcela dokonalé, některé instrumentační postupy mohou působit neohrabaně a formální stránka díla – u Dvořáka obyčejně průzračná, a přesto nápaditá – má tendenci se vléci a ztratit jinak přítomný náboj a zápal. A zcela upřímně – ani interpretace v podání Filharmonie Brno nezačala úplně nejšťastněji. Z výrazového hlediska se toho příliš vytknout nedá, nezvykle krotký začátek byl dále rozvíjen a Davies rozezníval orchestr v rozličných dynamických odstínech. Naneštěstí chvíli trvalo, než se hráči zcela sjednotili, a tak se v první větě – obzvláště ve vysokých polohách – objevovaly ne zcela přesvědčivá unisona. Rytmická stránka byla v některých případech skvostná, jindy nebezpečně balancovala na hraně. Po první větě se orchestr semkl a hudba se stala mnohem jednotnější, přesto se po zbytek skladby tu a tam objevovaly drobné, nicméně postřehnutelné rytmické a intonační odchylky. Také problematická instrumentace a celková struktura díla, přestože upraveny samotným Daviesem do vyváženější podoby, částečně kazily výsledný dojem. Dvořákovu První symfonii c moll je třeba brát jako dílo sui generis – v porovnání se skladatelovým vyzrálejším dílem bledne, přesto si zachovává neotesané a neučesané půvaby živoucí mladickosti a bohatého melodického temperamentu.

fb_2018_inauguracni_koncert_foto_FB_01

Ačkoliv uvedení nepříliš hrané Dvořákovy symfonie je samo o sobě záslužné, k účelu inauguračního koncertu nového šéfdirigenta by nejspíš nestačilo. Druhou polovinu večera tedy představovala kompozice amerického skladatele a dirigenta Johna Adamse Harmonielehre z roku 1985, kombinující hudební jazyk pozdního romantismu a minimalismu. Název skladby odkazuje ke stejnojmenné knize Arnolda Schönberga – zčásti učebnici, zčásti filosofické úvaze – vydané roku 1911. Adams sice studoval u Schönbergova žáka Leona Kirchnera, z dodekafonické kompoziční techniky však do svého hudebního jazyka příliš nepřevzal. Dílo je biografem orchestrálních barev, které ve spojení s minimalistickými technikami takřka zamrzají v hudbě. Pokud pro první část koncertu platilo, že sestávala z relativně kvalitního díla v relativně dobré interpretaci, pak druhá polovina večera představovala kompozičně – barevně i formálně – vybroušené dílo v interpretaci precizní a detailně nacvičené. Hudebníci Filharmonie Brno si bezchybně poradili s náročnými polyrytmy i s pestrou dynamikou – rychlé běhy střídaly dramatické zářezy smyčců a nesmlouvavé vstupy žesťových nástrojů. Velké ocenění si zaslouží také samotné uchopení skladby. Adamsova Harmonielehre není totiž striktně minimalistická, ale objevují se v ní i celé dlouhé plochy klenutých melodií a romantických hudebních postupů. Davies spolu s hudebníky dokázal v jedinečné symbióze zvýraznit to nejtypičtější z obou světů a dodat již tak formálně vyvážené skladbě vnitřní pojivo. Každá sekce orchestru dokázala navíc využít Adamsovy hozené rukavice – z jistého úhlu pohledu se totiž více než o učebnici harmonie jedná o učebnici instrumentace. Široká varieta orchestrálních barev se skvěle snoubila s minimalisticko-romantickým uchopením díla.

Inaugurační koncert Dennise Russella Daviese představil dvě hlavní dramaturgické linie, které budou první sezónu Filharmonie Brno provázet. Jak se orchestr v čele s novým šéfdirigentem popere s nadcházejícími skladbami, je ve hvězdách, přesto je již dnes zřejmé, že Davies dokáže nasměrovat orchestr směrem, který pozdvihne úroveň tohoto tělesa o další stupeň. Nezbývá než popřát novému šéfdirigentovi i členům orchestru hodně štěstí na této náročné cestě a věřit, že i další koncerty budou stejně povedené jako ten včerejší.

fb_2018_inauguracni_koncert_foto_FB_04

ANTONÍN DVOŘÁK Symfonie č. 1 c moll op. 3 „Zlonické zvony“

JOHN ADAMS Harmonielehre (Nauka o harmonii), česká premiéra

Filharmonie Brno

dirigent Dennis Russell Davies

Foto Filharmonie Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

Nejčtenější

Kritika

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více