Nový šéfdirigent Filharmonie Brno na scéně!

Nový šéfdirigent Filharmonie Brno na scéně!

Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.

fb_2018_inauguracni_koncert_foto_FB_03

Dramaturgie koncertu akcentuje dvě stěžejní linie Daviesovy první brněnské sezóny: klíčová díla americké hudby 20. století a řidčeji uváděné skladby českých autorů – Antonín Dvořák, autor spřízněný s americkou hudební kulturou jako nikdo jiný, elegantně doplnil Adamsovo klíčové dílo americké hudby. O pohnuté minulosti Dvořákovy první symfonie toho bylo napsáno mnoho, přesto se sluší alespoň zmínit, že se svého vůbec prvního provedení dočkala až dvaatřicet let po mistrově smrti. Zlonické zvony, jak autor symfonii označil v seznamu svých děl, se totiž ještě za skladatelova života ztratily, a nebýt univerzitního profesora Rudolfa Dvořáka, který dílo úplnou náhodou zakoupil v lipském antikvariátu, mohla být první symfonie jednoho z největších českých autorů nadobro ztracena. Díky svému neblahému osudu unikla skladba autorským opravám, které bývaly ve Dvořákově případě více než časté, a můžeme téměř s jistotou tvrdit, že pokud by se dostala autorovi do rukou, nezůstal by kámen na kameni. Máme tedy jedinečnou příležitost nahlédnout do raného rukopisu skladatele, který představuje milník nejen pro hudbu českou, ale také světovou. Je třeba přiznat, že se jedná o dílo mladické, nevybouřené a technicky ne zcela dokonalé, některé instrumentační postupy mohou působit neohrabaně a formální stránka díla – u Dvořáka obyčejně průzračná, a přesto nápaditá – má tendenci se vléci a ztratit jinak přítomný náboj a zápal. A zcela upřímně – ani interpretace v podání Filharmonie Brno nezačala úplně nejšťastněji. Z výrazového hlediska se toho příliš vytknout nedá, nezvykle krotký začátek byl dále rozvíjen a Davies rozezníval orchestr v rozličných dynamických odstínech. Naneštěstí chvíli trvalo, než se hráči zcela sjednotili, a tak se v první větě – obzvláště ve vysokých polohách – objevovaly ne zcela přesvědčivá unisona. Rytmická stránka byla v některých případech skvostná, jindy nebezpečně balancovala na hraně. Po první větě se orchestr semkl a hudba se stala mnohem jednotnější, přesto se po zbytek skladby tu a tam objevovaly drobné, nicméně postřehnutelné rytmické a intonační odchylky. Také problematická instrumentace a celková struktura díla, přestože upraveny samotným Daviesem do vyváženější podoby, částečně kazily výsledný dojem. Dvořákovu První symfonii c moll je třeba brát jako dílo sui generis – v porovnání se skladatelovým vyzrálejším dílem bledne, přesto si zachovává neotesané a neučesané půvaby živoucí mladickosti a bohatého melodického temperamentu.

fb_2018_inauguracni_koncert_foto_FB_01

Ačkoliv uvedení nepříliš hrané Dvořákovy symfonie je samo o sobě záslužné, k účelu inauguračního koncertu nového šéfdirigenta by nejspíš nestačilo. Druhou polovinu večera tedy představovala kompozice amerického skladatele a dirigenta Johna Adamse Harmonielehre z roku 1985, kombinující hudební jazyk pozdního romantismu a minimalismu. Název skladby odkazuje ke stejnojmenné knize Arnolda Schönberga – zčásti učebnici, zčásti filosofické úvaze – vydané roku 1911. Adams sice studoval u Schönbergova žáka Leona Kirchnera, z dodekafonické kompoziční techniky však do svého hudebního jazyka příliš nepřevzal. Dílo je biografem orchestrálních barev, které ve spojení s minimalistickými technikami takřka zamrzají v hudbě. Pokud pro první část koncertu platilo, že sestávala z relativně kvalitního díla v relativně dobré interpretaci, pak druhá polovina večera představovala kompozičně – barevně i formálně – vybroušené dílo v interpretaci precizní a detailně nacvičené. Hudebníci Filharmonie Brno si bezchybně poradili s náročnými polyrytmy i s pestrou dynamikou – rychlé běhy střídaly dramatické zářezy smyčců a nesmlouvavé vstupy žesťových nástrojů. Velké ocenění si zaslouží také samotné uchopení skladby. Adamsova Harmonielehre není totiž striktně minimalistická, ale objevují se v ní i celé dlouhé plochy klenutých melodií a romantických hudebních postupů. Davies spolu s hudebníky dokázal v jedinečné symbióze zvýraznit to nejtypičtější z obou světů a dodat již tak formálně vyvážené skladbě vnitřní pojivo. Každá sekce orchestru dokázala navíc využít Adamsovy hozené rukavice – z jistého úhlu pohledu se totiž více než o učebnici harmonie jedná o učebnici instrumentace. Široká varieta orchestrálních barev se skvěle snoubila s minimalisticko-romantickým uchopením díla.

Inaugurační koncert Dennise Russella Daviese představil dvě hlavní dramaturgické linie, které budou první sezónu Filharmonie Brno provázet. Jak se orchestr v čele s novým šéfdirigentem popere s nadcházejícími skladbami, je ve hvězdách, přesto je již dnes zřejmé, že Davies dokáže nasměrovat orchestr směrem, který pozdvihne úroveň tohoto tělesa o další stupeň. Nezbývá než popřát novému šéfdirigentovi i členům orchestru hodně štěstí na této náročné cestě a věřit, že i další koncerty budou stejně povedené jako ten včerejší.

fb_2018_inauguracni_koncert_foto_FB_04

ANTONÍN DVOŘÁK Symfonie č. 1 c moll op. 3 „Zlonické zvony“

JOHN ADAMS Harmonielehre (Nauka o harmonii), česká premiéra

Filharmonie Brno

dirigent Dennis Russell Davies

Foto Filharmonie Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Uplynulý týden plný hudebních akcí završilo finálové kolo soutěže Central European Jazz Competition pořádané dvojicí „sousedících“ jazzových festivalů –  JazzFestBrno a Poysdorf Jazz & Wine. Přeshraniční hudební projekt  našlápl ke slibné budoucnosti: už první ročník jazzového klání ve svém finálovém odpoledni nabídl šest půlhodinových bloků finalistů, kteří překvapili šíří hudebního záběru i muzikantskou kvalitou.  více

Předposledním divadelním dílem vrcholícího hudebního festivalu Janáček Brno 2018 se včera stala mistrova poslední dokončená opera Z mrtvého domu, kterou inspiroval Dostojevského román. Inscenaci připravila Velšská národní opera v koprodukci se Skotskou operou, představení režíroval David Pountney, scénu navrhnula Maria Bjornson a orchestr řídil Tomáš Hanus. V hlavních rolích se představili Mark Le Brocq, Alan Oke, Simon Bailey, Ben McAteer a Paula Greenwood. Posluchači měli jedinečnou možnost poslechnout si Janáčkovo dílo v kritické edici Sira Charlese Mackerrase a nedávno zesnulého janáčkovského badatele a muzikologa Johna Tyrrella. Poněkud atypické pro mnoho posluchačů mohlo být uvedení v anglickém jazyce s českými titulky.  více

Hlavním dramaturgickým záměrem letošního Mezinárodního festivalu Janáček Brno 2018 je uvedení kompletního hudebně-dramatického autorova díla. Po divácky úspěšné Káti Kabanové a precizním provedení Věci Makropulos včera přišel na řadu polský soubor Teatr Wielki z Poznani s uvedením Její pastorkyně tedy díla, které dvanáct let po své Brněnské premiéře v roce 1904 otevřelo Leoši Janáčkovi dveře na mezinárodní hudební scénu.  více

Na mezinárodním hudebním festivalu Janáček Brno 2018 zaznělo mnoho rozličných a kvalitativně rozdílných operních představen. Jednou za čas se objeví inscenace, které rozdělí brněnské publikum na dva nesmiřitelné tábory, jedni jsou nadšeni novátorstvím, množstvím mimohudebních odkazů a smělou režií, druzí hořekují nad nelogickým symbolismem, odklonem od operního libreta a konečně políčkem do tváře skladatele. Písňový cyklus Zápisník zmizelého od belgického tělesa Muziektheater Transparant v režii Iva van Hoveho a se skladatelskými přípisky Annelies Van Parys kontroverzní v naznačeném slova smyslu byl. Na novém jevištním tvaru se podílel také scénograf Jan Versweyveld, kostymérka An D’Huys a dramaturg Krystian Lada. V sólových rolích se představili Ed Lyon, Marie Hamard a Hugo Koolschijn, na klavír doprovázena Lada Valešová a za scénou účinkovaly členky sborové akademie De Munt/La Monnaie. Zápisník zmizelého včera zazněl v sále Mahenova divadla.  více

Druhý z doprovodných folklorních koncertů festivalu Janáček Brno se uskutečnil v divadle Reduta. Dle všeho laťka, kterou nastavil ten první, zůstává stále vysoko. Pořad nazvaný Chodníčky k lidové písni měl představit divákům jeden z Janáčkových nejoblíbenějších slováckých regionů – Horňácko. Tohoto úkolu se svědomitě ujala cimbálová kapela s výstižným názvem Musica Folklorica.  více

Dvakrát hudební mistrovství prvotřídní kvality a pokaždé jinak. Jednou jako posluchačsky náročná hudební show, kterou jen poučení posluchači vnímali jako připomínku tragických událostí. A podruhé jako odlehčený a roztančený večer s písněmi, které si mohl zpívat celý sál Sono Centra. Pořadatelé JazzFestu Brno ukázali, že není jazzové kvinteto jako jazzové kvinteto. Oba lídři posledních dvou koncertů letošního ročníku festivalu si právem vysloužili bouřlivý potlesk. Přitom by člověk na scéně stěží pohledal dva tak rozdílné typy hudebníků, jako jsou Terence Blanchard a Richard Bona.  více

Brněnský Slovácký krúžek oslavil v sobotu 110. výročí svého vzniku. A díky velkému zájmu diváků si je připomněl hned dvěma odpoledními koncerty v kulturním centru Rubín.  více

Národní divadlo moravskoslezské z Ostravy se na hlavním programu festivalu Janáček Brno podílelo již několikrát. Včera soubor zavítal do brněnského Mahenova divadla se zcela novou inscenací nepříliš často uváděné opery Osud v režii svého ředitele Jiřího Nekvasila, se scénou Daniela Dvořáka, kostýmy Simony Rybákové a v hudebním nastudování hudebního ředitele Jakuba Kleckera. Moravskoslezské divadlo se tak v tuzemsku stalo teprve druhým divadelním domem, který za dobu své existence uvedl všechny opery Leoše Janáčka. V hlavních rolích se představili Martin Šrejma jako skladatel Živný, Veronika Holbová jako Míla Válková a Petra Alvarez Šimková jako její matka, ve vedlejších pak Roman Hoza v roli malíře Lhotského a Tomáš Kořínek jako doktor Suda, dále účinkoval Sbor a orchestr Národního divadla moravskoslezského.  více

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno je v plném proudu, posluchači si ještě nestačili vychutnat povedenou instrumentaci Ondřeje Kyase v novém scénickém nastudování Šárky a už se na ně valí další produkce. Jednoaktová opera Počátek románu a balet Rákoš Rákoczy zazněly v provedení studentů Konzervatoře Brno s Orchestrem a sborem studentů téže instituce. Vystoupil také umělecký soubor Hradišťan. Režie se chopila Kristiana Belcredi, scénu a kostýmy navrhla Sylva Marková. Obě působí v tělese Ensemble Opera Diversa. Choreografie se ujala umělecká vedoucí souboru Hradišťan Ladislava Košíková. Představení řídil Tomáš Krejčí.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více