Nový šéfdirigent Filharmonie Brno na scéně!

Nový šéfdirigent Filharmonie Brno na scéně!

Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.

fb_2018_inauguracni_koncert_foto_FB_03

Dramaturgie koncertu akcentuje dvě stěžejní linie Daviesovy první brněnské sezóny: klíčová díla americké hudby 20. století a řidčeji uváděné skladby českých autorů – Antonín Dvořák, autor spřízněný s americkou hudební kulturou jako nikdo jiný, elegantně doplnil Adamsovo klíčové dílo americké hudby. O pohnuté minulosti Dvořákovy první symfonie toho bylo napsáno mnoho, přesto se sluší alespoň zmínit, že se svého vůbec prvního provedení dočkala až dvaatřicet let po mistrově smrti. Zlonické zvony, jak autor symfonii označil v seznamu svých děl, se totiž ještě za skladatelova života ztratily, a nebýt univerzitního profesora Rudolfa Dvořáka, který dílo úplnou náhodou zakoupil v lipském antikvariátu, mohla být první symfonie jednoho z největších českých autorů nadobro ztracena. Díky svému neblahému osudu unikla skladba autorským opravám, které bývaly ve Dvořákově případě více než časté, a můžeme téměř s jistotou tvrdit, že pokud by se dostala autorovi do rukou, nezůstal by kámen na kameni. Máme tedy jedinečnou příležitost nahlédnout do raného rukopisu skladatele, který představuje milník nejen pro hudbu českou, ale také světovou. Je třeba přiznat, že se jedná o dílo mladické, nevybouřené a technicky ne zcela dokonalé, některé instrumentační postupy mohou působit neohrabaně a formální stránka díla – u Dvořáka obyčejně průzračná, a přesto nápaditá – má tendenci se vléci a ztratit jinak přítomný náboj a zápal. A zcela upřímně – ani interpretace v podání Filharmonie Brno nezačala úplně nejšťastněji. Z výrazového hlediska se toho příliš vytknout nedá, nezvykle krotký začátek byl dále rozvíjen a Davies rozezníval orchestr v rozličných dynamických odstínech. Naneštěstí chvíli trvalo, než se hráči zcela sjednotili, a tak se v první větě – obzvláště ve vysokých polohách – objevovaly ne zcela přesvědčivá unisona. Rytmická stránka byla v některých případech skvostná, jindy nebezpečně balancovala na hraně. Po první větě se orchestr semkl a hudba se stala mnohem jednotnější, přesto se po zbytek skladby tu a tam objevovaly drobné, nicméně postřehnutelné rytmické a intonační odchylky. Také problematická instrumentace a celková struktura díla, přestože upraveny samotným Daviesem do vyváženější podoby, částečně kazily výsledný dojem. Dvořákovu První symfonii c moll je třeba brát jako dílo sui generis – v porovnání se skladatelovým vyzrálejším dílem bledne, přesto si zachovává neotesané a neučesané půvaby živoucí mladickosti a bohatého melodického temperamentu.

fb_2018_inauguracni_koncert_foto_FB_01

Ačkoliv uvedení nepříliš hrané Dvořákovy symfonie je samo o sobě záslužné, k účelu inauguračního koncertu nového šéfdirigenta by nejspíš nestačilo. Druhou polovinu večera tedy představovala kompozice amerického skladatele a dirigenta Johna Adamse Harmonielehre z roku 1985, kombinující hudební jazyk pozdního romantismu a minimalismu. Název skladby odkazuje ke stejnojmenné knize Arnolda Schönberga – zčásti učebnici, zčásti filosofické úvaze – vydané roku 1911. Adams sice studoval u Schönbergova žáka Leona Kirchnera, z dodekafonické kompoziční techniky však do svého hudebního jazyka příliš nepřevzal. Dílo je biografem orchestrálních barev, které ve spojení s minimalistickými technikami takřka zamrzají v hudbě. Pokud pro první část koncertu platilo, že sestávala z relativně kvalitního díla v relativně dobré interpretaci, pak druhá polovina večera představovala kompozičně – barevně i formálně – vybroušené dílo v interpretaci precizní a detailně nacvičené. Hudebníci Filharmonie Brno si bezchybně poradili s náročnými polyrytmy i s pestrou dynamikou – rychlé běhy střídaly dramatické zářezy smyčců a nesmlouvavé vstupy žesťových nástrojů. Velké ocenění si zaslouží také samotné uchopení skladby. Adamsova Harmonielehre není totiž striktně minimalistická, ale objevují se v ní i celé dlouhé plochy klenutých melodií a romantických hudebních postupů. Davies spolu s hudebníky dokázal v jedinečné symbióze zvýraznit to nejtypičtější z obou světů a dodat již tak formálně vyvážené skladbě vnitřní pojivo. Každá sekce orchestru dokázala navíc využít Adamsovy hozené rukavice – z jistého úhlu pohledu se totiž více než o učebnici harmonie jedná o učebnici instrumentace. Široká varieta orchestrálních barev se skvěle snoubila s minimalisticko-romantickým uchopením díla.

Inaugurační koncert Dennise Russella Daviese představil dvě hlavní dramaturgické linie, které budou první sezónu Filharmonie Brno provázet. Jak se orchestr v čele s novým šéfdirigentem popere s nadcházejícími skladbami, je ve hvězdách, přesto je již dnes zřejmé, že Davies dokáže nasměrovat orchestr směrem, který pozdvihne úroveň tohoto tělesa o další stupeň. Nezbývá než popřát novému šéfdirigentovi i členům orchestru hodně štěstí na této náročné cestě a věřit, že i další koncerty budou stejně povedené jako ten včerejší.

fb_2018_inauguracni_koncert_foto_FB_04

ANTONÍN DVOŘÁK Symfonie č. 1 c moll op. 3 „Zlonické zvony“

JOHN ADAMS Harmonielehre (Nauka o harmonii), česká premiéra

Filharmonie Brno

dirigent Dennis Russell Davies

Foto Filharmonie Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Nejčtenější

Kritika

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více