Olomoucký a rozporů plný Antonio Caldara

18. červenec 2018, 7:00
Olomoucký a rozporů plný Antonio Caldara

Jakou měrou lze zasahovat do hudební, výrazové a afektové struktury dramatického díla aniž by režisér, hudebník, tanečník nebo zpěvák vytvořil vnitřně nekonzistentní chiméru? Dává výsledek ještě smysl? To jsou palčivé otázky soudobých inscenačních snah. Ne vždy vše musí být do očí bijící. Příkladem může být svérázné provedení opery L’Amor non ha legge Antonia Caldary při šestém ročníku Olomouckých barokních slavností. Opera vznikla při příležitosti padesátých narozenin hudbymilovného hraběte Johanna Adama von Questenberg. Těleso Ensemble Damian pod uměleckým vedením Tomáše Hanzlíka provedlo novodobou premiéru opery v prostředí olomouckého konviktu počátkem týdne.

Zatímco úvodní představení barokních slavností – Vivaldiho Himeneo e Gloria – se víceméně drželo jednotného a funkčního uchopení příběhu, Caldarova opera pod několika různými vrstvami inscenačního make-upu svoji tvář nenašla. Režisér, choreograf, scénárista a kostymér Tomáš Hanzlík sice zvolil relativně tradiční umělecké prostředky, nakládal s nimi však neúčelně a svévolně. Inscenace začala relativně působivou projekcí, která nastínila úvodní uchopení díla zejména vážného charakteru. Přestože se na prknech odehrávaly také komické situace, tempo inscenace a jejího humoru se zdálo místy až melancholické. Povedená vizuální projekce na průsvitné látce podtrhla elegantní uchopení. Náhle však nastal zvrat… Hanzlík jakoby vše, co doposud v inscenaci vybudoval, vložil do krabice, zatřásl s ní a vše opět vysypal na jeviště. Herci se z neznámých důvodů začali pitvořit a charaktery postav byly velmi proměnlivé. Bolestivým příkladem byla postava Nicoriho v provedení Filipa Dámce – jeho úvodní a veskrze sentimentální árie líčí postavu jako křehkou a citlivou, zpěvák tyto charakterové vlastnosti záměrně podtrhoval a poté bum bác! Nicori naráz poskakuje v domněle komické scéně jako zajíc při honu za doprovodu dvou polonahých bytostí. A těchto rádoby veselých a odnikud nikam směřujících vylomenin bylo v představení nepřeberné množství. Postavy zůstaly ploché a jejich chování postrádalo smysl a logiku.

Druhým zcela zásadním problémem, ze kterého vyplývala výše uvedená absence logiky postav, byla délka původní opery a její problematické krácení, některá čísla byla dokonce prohozena. Nejedná se o nic nezvyklého, opery se tímto způsobem uvádí poměrně často, v případě Caldarovy L’Amor non ha legge vše zůstalo na půli cesty. Na plnohodnotně operní toto provedení bohužel nedosáhlo. Velkou mírou může za výsledek také libreto a na Caldarovy kompoziční úspěchy až nezvykle plochá – byť interpretačně náročná – hudba. Příběhy o milostných pletkách postav dokáží být zajímavé, pokud jednotlivé figury představují svébytné osoby a jedinečné charaktery, v případě Caldarovy opery však bylo ve výsledku jedno, kdo s kým peče.

Nejvíce mne zamrzela námaha hudebníků a zpěváků, jejichž výkony byly veskrze povedené. Orchestr se až na pár drobných intonačních nedostatků s náročnou partiturou popral velmi dobře. Hudebníci důkladně sledovali frázování zpěváků, které zvýrazňovali nástrojovou hrou. Hudební nastudování mělo šmak. Ze zpěváků se nejlepším výkonem pyšnil zmiňovaný Filip Dámec, kvalitní a sympaticky bodrý byl také projev Jiřího Poláčka v roli myslivce Bottandra. Mezi zpěvačkami nejvíce zářila Dora Rubart-Pavlíková jako Dorinda, která plynule přecházela mezi ryze ariózním a mluveným zpěvem. Navíc se projevovala ze všech postav nejzdařilejším hereckým výkonem. Tklivě melancholická a křehce půvabná árie zahradníka v podání Vincence Ignáce Novotného dokázala – navzdory ne vždy dokonalé intonaci – podtrhnout vše, co bylo na opeře v Hanzlíkově podání dobré. Kdyby se režisér a umělecký vedoucí jinak velmi schopného tělesa Ensemble Damian nesnažil za každou cenou o rozvernou taškařici, mohla být Caldarova opera o mnoho celistvější a ve výsledku povedenější. Že je Hanzlík schopný režisér s vytříbeným citem pro scénu i choreografii dokázal již nesčetněkrát.

Inscenaci ani nepomohlo ne zcela smysluplné krácení – z díla nevznikla úderná komická jednohubka a už vůbec z něj nezůstala původní Caldarova opera. Náhlý konec, během kterého se Tirsi hrne do svazku manželského s dívkou, o kterou předtím vůbec nestál, a to navíc pár okamžiků poté, co se snažil vlastní rukou připravit o život, výsledné nekonzistentní a vnitřně nefungující provedení jen zdůraznilo. Náhlá vzplanutí lásky i nenávisti a nelogické chování postav jistě nalezneme i v jiných operách, je však na režisérovi, aby tyto hrany obrousil. Z inscenace L’Amor non he legge vznikla navzdory výtečným výkonům instrumentalistů i zpěváků věc rozporuplná a schizofrenní. Na této operní inscenaci bylo vidět mnoho dobré a poctivé práce, ale také neméně špatných rozhodnutí.

Antonio Caldara: L’Amor non ha legge

Olomouc 16. července 2018

Obsazení:

Ortensio, šlechtic – Jaromír Nosek

Dorinda, pastýřka – Dora Rubart-Pavlíková

Albondi, její otec – Václav Jeřábek

Millène, pastýřka – Aneta Petrasová

Tirsi, milenec Dorindin – Ondřej Holub

Serpilla, sestra Dorindina – Hana Holodňáková

Nicori, její milý – Filip Dámec

Bottandro, myslivec – Jiří Poláček

Agneti, děvečka – Juliana Synková

Satyr – Bedřich Lévi

Amor – Šimon Hron

Zamilovaný zahradník – Vincenc Ignác Novotný

Ensemble Damian

Režie, choreografie, scéna, umělecké vedení – Tomáš Hanzlík

Kostýmy – Tomáš Hanzlík, Vendula Johnová

Produkce – Kateřina Zahradníčková, Karel Valenta

Videoprojekce – Karel Valenta, Pavel Láhner

Animace – Jan Flaška

Foto archiv festivalu

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Slibně se rozvíjející současná česká jazzová scéna, k níž patří skvěle fungující festivaly i dvě vysoké školy s výukou jazzu (v Brně a v Praze), vytváří zázemí nejen pro malé soubory, ale také pro velké orchestry. V Praze funguje vynikající Concept Art Orchestra, který se pod vedením trumpetistky Štěpánky Balcarové zaměřuje na tvorbu současných českých autotů střední a mladší generace (tzv. Pražská šestka). V Brně B-Side Band v čele s trumpetistou Josefem Buchtou vyprodává velké sály a hraje na velkých festivalech, spolupracuje s populárním Vojtěchem Dykem, ale nerezignoval ani na původní jazzový repertoár a také spolupracuje se zahraničními hvězdami formátu Kurta Ellinga. Další brněnský big band, Cotatcha Orchestra, pod vedením (také trumpetisty) Jiřího Kotači, se zatím takovými velkými úspěchy chlubit nemůže. Přesto se těleso, které vzniklo ze studentů a pedagogů jazzové katedry na JAMU, dravě a zdravě na naší scéně dere kupředu a vzhledem k tomu, jak kvalitní hudebníky má ve svém středu, jsem přesvědčen, že jeho místo na scéně bude za pár let nepřehlédnutelné.  více

Předposlední koncert brněnského hudebního festivalu Expozice nové hudby nesl název Příběh utrpení a naděje a postavil vedle sebe ve středu 17. října hudbu skladatelů Fausta Romitelliho a Francesca Filideie a výběr z poezie básníka, překladatele a esejisty Jana Zahradníčka. Vzhledem k tématu večera se hudební produkce odehrála v kapli bývalé brněnské káznice. Příznačně (i přízračně) zvolený podnázev koncertu Dům strach vycházel ze stejnojmenné Zahradníčkovy básnické sbírky. O uměleckou recitaci se postaral Otakar Blaha, díla obou skladatelů pak provedlo hudební těleso Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra. Koncert/představení režíroval Radim Nejedlý.  více

Jubilejní 25. ročník olomouckého Podzimního festivalu duchovní hudby se blíží ke konci. Před závěrečným Verdiho Requiem přehlídka ještě včera nabídla koncert brněnského komorního sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase a souboru renesančních dechových nástrojů s doprovodem continua Capella Ornamentata pod uměleckým vedením jeho zakladatele Richarda Šedy v olomouckém kostele Zvěstování Páně. Obě tělesa se věnují převážně interpretaci duchovní hudby 16. a 17. století a podílela se na mnoha jiných společných projektech. V roce 2017 vzniklo z této spolupráce CD věnované dílu pozdně renesančního skladatele Nicolause Zangia, jehož skladby na nedělním koncertu též zazněly.  více

Festival Expozice nové hudby konfrontuje již jedenatřicet let brněnské posluchače se soudobou českou i zahraniční tvorbou. Za tuto dobu si festivalové koncerty dokázaly získat oddané publikum toužící zažít netradiční hudební díla a experimenty na vlastní kůži. Podzimní část nového ročníku včera zahájil vokální cyklus Canti del Capricorno italského skladatele Giacinta Scelsiho v sólovém provedení sopranistky Lore Lixenberg.  více

Milovníci jazzu i artificiální hudby si včera večer přišli na své. Filharmonie Brno zahájila koncertem v Besedním domě již pátou sezónu abonentní řady s názvem Jazz & World Music. Brněnští filharmonici společně s hudebním tělesem Matúš Jakabčic Quintet interpretovali světové skladby – nejen jazzové – v aranžmá vedoucího souboru Matúše Jakabčice. Koncert řídil dirigent a skladatel Pavel Šnajdr.  více

Brněnský zpěvák a hráč na foukací harmoniku Darek Neumann (*1967) prošel kapelami různých žánrů od folku přes bigbít po zpívání s velkou jazzovou kapelou. Na svém aktuálním albu Svět, který znám zpívá úpravy jazzových standardů s novými českými texty, které – většinou přímo pro něj – psala Ester Kočičková.  více

V Praze a v Brně vystoupí tento týden anglický zpěvák Chris Norman, zakládající a dlouholetý člen populární skupiny Smokie. V Brně v DRFG Aréně má koncert v sobotu 6. října, v pražském Foru Karlín vystoupí o dva dny dříve.  více

„Beránci a vlci jsou moje osobní vize moravské world music,“ tvrdí Marian Friedl, který je stejně skvělým hráčem na vlastnoručně vyrobené lidové píšťalky jako na jazzový kontrabas. Právě jeho zkušenosti s různými žánry od folkloru po free jazz plus samozřejmě spojení s podobně stylově rozkročenou Jitkou Šuranskou vedly ke vzniku mimořádného hudebního pásma, které má svůj prapůvod v představení Z kořenů k world music na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. Díky grantu z Ministerstva kultury vzniklo album Beránci a vlci s účastí čtyř hudebních uskupení různých stylů (což je dohromady přes dvacet muzikantů a zpěváků), které získalo zaslouženě Anděla v rozšířené kategorii Folk (pod kterou nově spadá i žánr world music). Mezitím v létě 2017 proběhla koncertní premiéra Beránků a vlků opět v Náměšti nad Oslavou (s účastí vydavatele alba Milana Páleše v převleku za Ovčí babičku) a poté další festivalová vystoupení – na Hradeckém slunovratu v Hradci nad Moravicí nebo na Colours of Ostrava. Malým snem Mariana Friedla a všech jeho beránků a vlků bylo přenést pásmo do zvukově čistého prostředí brněnského Sono centra, což se díky úspěšné crowdfundingové kampani povedlo. Zhruba hodinový koncert byl tím pádem nejen prostým „přehráním“ desky, ale především obrovskou oslavou a možná i novým startem projektu – vstříc větším a větším sálům.  více

Prostory brněnských lázní na Rašínově ulici naplnil v neděli večer nový projekt uměleckého spolku Hausopera, kladoucího si za cíl přinést nové a kvalitní kulturní produkce do míst denního provozu, která jinak s hudbou, potažmo přímo s operou, nemají mnoho společného. První vlaštovkou je krátká opera Poslední pólo skladatele - dirigenta Marka Ivanoviće a libretisty - operního pěvce Josefa Škarky pojednávající o dvou přátelích, zamlčené lásce a černém svědomí. Dílo režíroval Petr Hašek, scénografii navrhl Ján Tereba a o světelný design se postarali Pavla Beranová, Michal Hór a Zuzana Bottová. Hlavní postavy ztvárnili Tomáš Krejčí, Aleš Procházka a Andrea Široká. Na akordeon hrála Žaneta Vítová, na vibrafon a bicí pak Kristýna Švihálková. Přednášela Lenka Sedláčková.  více

Soubory Národního divadla Brno vstoupily do sezony 2018/19 společným koncertem na Zelném trhu. Součástí programu bylo představení připravovaných inscenací. Vystoupil orchestr Janáčkovy opery NdB se svým šéfdirigentem Markem Ivanovićem, sbor a sólisté Jana Šrejma Kačírková, Jana Hrochová, Václava Krejčí Housková, Roman Hoza, Jiří Sulženko a další.  více

Stoleté výročí narození jednoho z předních amerických dirigentů, skladatelů, pedagogů a popularizátorů hudby zaznamenali snad všichni milovníci kultury. Bernsteinova díla se hojně objevují v koncertních sálech, operních domech i rádiích, a přestože se kvůli své dirigentské činnosti nemohl skladbě naplno věnovat, muzikál West Side Story s texty Stephena Sondheima bude vždy patřit mezi hudební klenoty muzikálové tvorby. Podobně jako jiné kulturní instituce rozhodlo se i Městské divadlo Brno vzdát skladateli hold a pyšně se přihlásit k tradici muzikálu, kterou Leonard Bernstein svým pravděpodobně nejslavnějším dílem ukotvil. V úterý 25. září tak zazněl na Hudební scéně Městského divadla Brno Koncert ke 100. narozeninám Leonarda Bernsteina pod taktovkou Dana Kalouska a v režii Petra Gazdíka.  více

Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více

Festival Jazz Groove Brno bude probíhat na několika místech Brna od 2. října do 5. prosince 2018. S jeho ředitelem Josefem Buchtou hovoříme nejen o letošním programu, ale především o novém názvu a nové náplni celé akce.  více

„Hraju současný folk bez dalších přívlastků – vztekle i jemně, v legraci i bez ní,“ říká o sobě písničkář Šimon Peták. Narodil se na samém počátku 90. let, „rok poté, co skončily se staré časy,“ líčí. Pochází z jižních Čech, ale dospíval u Berounky, krátce žil v Praze, která mu prý však ztrpkla, a nakonec se usadil v Brně. „Stal jsem se tu dramaturgem, vyučil na kominíka,“ pokračuje ve svém veršovaném životopisu, který najdete na jeho profilu na serveru Bandzone.cz. Právě tam si také můžete Šimonovy písničky z alba Homo Habitus nejen poslechnout, ale také legálně zdarma stáhnout.  více

V poněkud netradičním prostředí brněnského Metro music baru se představilo hudební uskupení s názvem Musica Folklorica tedy kapela, kterou folklorním nadšencům netřeba dlouze představovat. Špičkoví muzikanti hrají převážně vlastní úpravy lidových písní zejména z Horňácka, Myjavy případně Rumunska. Do Brna nyní přijeli pokřtít svoje v pořadí už jedenácté album.  více

Nejčtenější

Kritika

Slibně se rozvíjející současná česká jazzová scéna, k níž patří skvěle fungující festivaly i dvě vysoké školy s výukou jazzu (v Brně a v Praze), vytváří zázemí nejen pro malé soubory, ale také pro velké orchestry. V Praze funguje vynikající Concept Art Orchestra, který se pod vedením trumpetistky Štěpánky Balcarové zaměřuje na tvorbu současných českých autotů střední a mladší generace (tzv. Pražská šestka). V Brně B-Side Band v čele s trumpetistou Josefem Buchtou vyprodává velké sály a hraje na velkých festivalech, spolupracuje s populárním Vojtěchem Dykem, ale nerezignoval ani na původní jazzový repertoár a také spolupracuje se zahraničními hvězdami formátu Kurta Ellinga. Další brněnský big band, Cotatcha Orchestra, pod vedením (také trumpetisty) Jiřího Kotači, se zatím takovými velkými úspěchy chlubit nemůže. Přesto se těleso, které vzniklo ze studentů a pedagogů jazzové katedry na JAMU, dravě a zdravě na naší scéně dere kupředu a vzhledem k tomu, jak kvalitní hudebníky má ve svém středu, jsem přesvědčen, že jeho místo na scéně bude za pár let nepřehlédnutelné.  více