Olomoucký a rozporů plný Antonio Caldara

18. červenec 2018, 7:00
Olomoucký a rozporů plný Antonio Caldara

Jakou měrou lze zasahovat do hudební, výrazové a afektové struktury dramatického díla aniž by režisér, hudebník, tanečník nebo zpěvák vytvořil vnitřně nekonzistentní chiméru? Dává výsledek ještě smysl? To jsou palčivé otázky soudobých inscenačních snah. Ne vždy vše musí být do očí bijící. Příkladem může být svérázné provedení opery L’Amor non ha legge Antonia Caldary při šestém ročníku Olomouckých barokních slavností. Opera vznikla při příležitosti padesátých narozenin hudbymilovného hraběte Johanna Adama von Questenberg. Těleso Ensemble Damian pod uměleckým vedením Tomáše Hanzlíka provedlo novodobou premiéru opery v prostředí olomouckého konviktu počátkem týdne.

Zatímco úvodní představení barokních slavností – Vivaldiho Himeneo e Gloria – se víceméně drželo jednotného a funkčního uchopení příběhu, Caldarova opera pod několika různými vrstvami inscenačního make-upu svoji tvář nenašla. Režisér, choreograf, scénárista a kostymér Tomáš Hanzlík sice zvolil relativně tradiční umělecké prostředky, nakládal s nimi však neúčelně a svévolně. Inscenace začala relativně působivou projekcí, která nastínila úvodní uchopení díla zejména vážného charakteru. Přestože se na prknech odehrávaly také komické situace, tempo inscenace a jejího humoru se zdálo místy až melancholické. Povedená vizuální projekce na průsvitné látce podtrhla elegantní uchopení. Náhle však nastal zvrat… Hanzlík jakoby vše, co doposud v inscenaci vybudoval, vložil do krabice, zatřásl s ní a vše opět vysypal na jeviště. Herci se z neznámých důvodů začali pitvořit a charaktery postav byly velmi proměnlivé. Bolestivým příkladem byla postava Nicoriho v provedení Filipa Dámce – jeho úvodní a veskrze sentimentální árie líčí postavu jako křehkou a citlivou, zpěvák tyto charakterové vlastnosti záměrně podtrhoval a poté bum bác! Nicori naráz poskakuje v domněle komické scéně jako zajíc při honu za doprovodu dvou polonahých bytostí. A těchto rádoby veselých a odnikud nikam směřujících vylomenin bylo v představení nepřeberné množství. Postavy zůstaly ploché a jejich chování postrádalo smysl a logiku.

Druhým zcela zásadním problémem, ze kterého vyplývala výše uvedená absence logiky postav, byla délka původní opery a její problematické krácení, některá čísla byla dokonce prohozena. Nejedná se o nic nezvyklého, opery se tímto způsobem uvádí poměrně často, v případě Caldarovy L’Amor non ha legge vše zůstalo na půli cesty. Na plnohodnotně operní toto provedení bohužel nedosáhlo. Velkou mírou může za výsledek také libreto a na Caldarovy kompoziční úspěchy až nezvykle plochá – byť interpretačně náročná – hudba. Příběhy o milostných pletkách postav dokáží být zajímavé, pokud jednotlivé figury představují svébytné osoby a jedinečné charaktery, v případě Caldarovy opery však bylo ve výsledku jedno, kdo s kým peče.

Nejvíce mne zamrzela námaha hudebníků a zpěváků, jejichž výkony byly veskrze povedené. Orchestr se až na pár drobných intonačních nedostatků s náročnou partiturou popral velmi dobře. Hudebníci důkladně sledovali frázování zpěváků, které zvýrazňovali nástrojovou hrou. Hudební nastudování mělo šmak. Ze zpěváků se nejlepším výkonem pyšnil zmiňovaný Filip Dámec, kvalitní a sympaticky bodrý byl také projev Jiřího Poláčka v roli myslivce Bottandra. Mezi zpěvačkami nejvíce zářila Dora Rubart-Pavlíková jako Dorinda, která plynule přecházela mezi ryze ariózním a mluveným zpěvem. Navíc se projevovala ze všech postav nejzdařilejším hereckým výkonem. Tklivě melancholická a křehce půvabná árie zahradníka v podání Vincence Ignáce Novotného dokázala – navzdory ne vždy dokonalé intonaci – podtrhnout vše, co bylo na opeře v Hanzlíkově podání dobré. Kdyby se režisér a umělecký vedoucí jinak velmi schopného tělesa Ensemble Damian nesnažil za každou cenou o rozvernou taškařici, mohla být Caldarova opera o mnoho celistvější a ve výsledku povedenější. Že je Hanzlík schopný režisér s vytříbeným citem pro scénu i choreografii dokázal již nesčetněkrát.

Inscenaci ani nepomohlo ne zcela smysluplné krácení – z díla nevznikla úderná komická jednohubka a už vůbec z něj nezůstala původní Caldarova opera. Náhlý konec, během kterého se Tirsi hrne do svazku manželského s dívkou, o kterou předtím vůbec nestál, a to navíc pár okamžiků poté, co se snažil vlastní rukou připravit o život, výsledné nekonzistentní a vnitřně nefungující provedení jen zdůraznilo. Náhlá vzplanutí lásky i nenávisti a nelogické chování postav jistě nalezneme i v jiných operách, je však na režisérovi, aby tyto hrany obrousil. Z inscenace L’Amor non he legge vznikla navzdory výtečným výkonům instrumentalistů i zpěváků věc rozporuplná a schizofrenní. Na této operní inscenaci bylo vidět mnoho dobré a poctivé práce, ale také neméně špatných rozhodnutí.

Antonio Caldara: L’Amor non ha legge

Olomouc 16. července 2018

Obsazení:

Ortensio, šlechtic – Jaromír Nosek

Dorinda, pastýřka – Dora Rubart-Pavlíková

Albondi, její otec – Václav Jeřábek

Millène, pastýřka – Aneta Petrasová

Tirsi, milenec Dorindin – Ondřej Holub

Serpilla, sestra Dorindina – Hana Holodňáková

Nicori, její milý – Filip Dámec

Bottandro, myslivec – Jiří Poláček

Agneti, děvečka – Juliana Synková

Satyr – Bedřich Lévi

Amor – Šimon Hron

Zamilovaný zahradník – Vincenc Ignác Novotný

Ensemble Damian

Režie, choreografie, scéna, umělecké vedení – Tomáš Hanzlík

Kostýmy – Tomáš Hanzlík, Vendula Johnová

Produkce – Kateřina Zahradníčková, Karel Valenta

Videoprojekce – Karel Valenta, Pavel Láhner

Animace – Jan Flaška

Foto archiv festivalu

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více

Sté dvacáté výročí narození Dukea Ellingtona, bez nadsázky nejvlivnější osobnosti světového jazzu, se slavilo napříč zeměmi a kontinenty. Edward Kennedy Ellington od dětství titulovaný jako Duke přišel na svět 29. dubna 1899 ve Washingtonu D.C. Na den přesně uspořádal důstojnou oslavu v zaplněných prostorách sálu HaDivadla brněnský big band Cotatcha Orchestra.  více

Letošní osmnáctý ročník JazzFestuBrno se výjimečně neuzavírá koncertem, ale jedinečnou (pro světové festivaly ovšem nikterak výjimečnou) sérií muzikantských a tanečních workshopů, zde ovšem zaměřených na dětské frekventanty. V sobotu 4. května se v příjemném prostředí Café Práh, v sousedství Vaňkovky, ujmou svých dětských žáků výrazné mladé osobnosti jazzové scény: Beata Hlavenková (pianistka a lektorka kompozice), Dano Šoltis (vedoucí bubenické třídy) a multiinstrumentalisté Jiří Slavík a Marian Friedl (průvodci Toulek po jazzových cestičkách), které doplní Kateřina Hanzlíková s lekcemi Tancohraní. S výjimkou kompozice, kde se přepokládá účast dětí starších dvanácti let, jsou ostatní „třídy“ otevřené i těm nejmenším. Další informace jsme si vyptali od spoluautora nápadu na dětský workshop a ředitele JazzFestu Brno Viléma Spilky.  více

Muzikál Nine podle legendárního filmu 8 a půl režiséra Fredericka Feliniho připravilo v režii Stanislava Moši jako předposlední premiéru sezóny Městské divadlo Brno. Na zdejší hudební scéně vypravili místy až lechtivou erotickou šou, které vévodí zajímavá scéna, zdařilé kostýmy, výtečné hudební nastudování a energie ženského herectví. Smyslnost některých taneční čísel naštěstí nepřebila ústřední téma hrdinovy krize: středního věku, umělecké i vztahové.  více

Letošní ročník festivalu JazzFestBrno měl několik vrcholů – záleželo samozřejmě na osobním vkusu každého návštěvníka, na jeho očekáváních a samozřejmě na tom, kdo toho kolik stihl navštívit. Pro autora článku patřil k vrcholům žánrově a aranžérsky pestrý večer s basistou Stanleym Clarkem 23. dubna a také předposlední koncert festivalu, vystoupení „toho druhého“ Avishaie Cohena v Huse na provázku 28. dubna. Byla to hudebně čistá esence jazzu s poselstvím. Naléhavá, srdcervoucí a poetická.  více

Jeden z hudebních vrcholů minulého týdne představoval koncert hudebního seskupení Malina Brothers se dvěma jedinečnými hostujícími hudebníky, Kateřinou García a Charlie McCoyem v brněnském Sono Centru. A protože se při vystoupení pořizoval profesionální videozáznam s televizní technikou pro první live DVD této kapely, byl mimořádný i samotný večer – délkou i kvalitou.  více

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Koncert s podtitulem Nova et Vetera zahájil na Květnou neděli 28. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Ceremonie/Je dobré slavit Pána. Kromě gregoriánského chorálu svatého týdne v podání tělesa Schola Gregoriana Pragensis, který včerejší koncert zahájil, zazněla světová premiéra skladby So Shall He Descend estonského autora Toiva Tuleva v provedení sopranistky Ivany Rusko, mezzosopranistky Bettiny Schneebeli, tenoristy Jaroslava Březiny, barytonisty Jiřího Hájka, sboristek Anety Bendové Podracké, Jany Vondrů a Pavly Radostové, sboru Ars Brunensis pod vedením sbormistra Dana Kalouska a Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Denise Russella Daviese. Dílo vzniklo na objednávku festivalu a přímo na míru katedrále svatého Petra a Pavla.  více

Festival JazzFestBrno letos rozšířil svou nabídku o „elektronickou“ programovou linii Tension. V rámci které vystoupily 28. března v prostoru Praha v Brně formace Zabelov Group a HRTL Spaghetti Ensemble. Ideově blízko však k této nové řadě měl i dvouhodinový koncert, který se odehrál 5. dubna ve vyprodaném Sono Centru. Manchesterské trio GoGo Penguin sice využívá desetiletími prověřený instrumentální půdorys jazzového klavírního tria, ale na svých albech i koncertech osciluje kolem elektronické hudby coby východiska.

Nejčtenější

Kritika

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více