Paříž v brněnském stylu

15. březen 2019, 14:15
Paříž v brněnském stylu

Třetí koncert abonentního cyklu brněnské filharmonie (Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“) s názvem Paris, Paris včera vzdal svým programem hold významné evropské metropoli a hlavnímu městu Francie. V průběhu večera zazněla díla Wolfganga Amadea Mozarta, Charlese-Marii Widora a současného skladatele Kryštofa Mařatky. Kromě Filharmonie Brno vystoupili klarinetista Michel Lethiec a varhaník Christian Schmitt, představení dirigoval Jiří Rožeň.

Filharmonický cyklus s názvem Klasicky i moderně si klade za cíl stavět léty prověřená díla uznávaných autorů do souvislostí s hudbou moderní a postmoderní. Tato šalamounská koncepce dává dramaturgům svobodu sestavit program z děl, která by vedle sebe jen tak nestanula. Divoké kombinace modernistických a tradičních kompozic se nestávají problémem, ale naopak bránou k bohatšímu hudebnímu zážitku a přehlédnutí hudební tvorby z ptačí perspektivy.

filharmonie_brno_paris_paris_2019

Koncert zahájila Symfonie č. 31 D dur Wolfganga Amadea Mozarta, zvaná též Pařížská. Toto své později přidané pojmenování si zaslouží plným právem, neboť při její kompozici skladatel obzvláště pečlivě dbal na dobový francouzský vkus, kterému se toužil zavděčit. Přestože si dle dopisů otci na samotné zkoušení stěžoval, s provedením Filharmonie Brno by určitě mohl být spokojený. Pod vedením Jiřího Rožně vystoupila na povrch jemnost a elegance Mozartovy hudby. Zvuk orchestru byl průzračný, intonačně jistý, lehký a samozřejmý. Ani rychlé běhy nedělaly instrumentalistům problémy, naopak, právě v nich se snoubila ona francouzská galantnost s jiskrnou povahou Mozartovy hudby. Jednalo se tak o povedený, byť s následující skladbou kompozičně zcela nesouvisející, úvod.

filharmonie_brno_paris_paris_2019_01

Nejdůležitější bod programu představovalo dílo Luminarium českého skladatele Kryštofa Mařatky. Autorův experimentální koncert pro klarinet a orchestr se nechal inspirovat harmoniemi a zvuky měst a kultur z celého světa – v devíti větách zazněly útržky posbírané ze všech koutů planety Země. Své místo zde našla Indonésie, Albánie, Makedonie, Sýrie i připomínaná Francie. Mařatkovo dílo nebylo ve své podstatě ani tak syntézou jako spíše kaleidoskopickým cirkusem a výstavou. Skladateli se podařilo zachovat odlišný ráz u všech vět i států – Indonésie se nesla v duchu rituálu vycházejícího slunce, Tibet charakterizovala buddhistická psalmodie a Čechy vybarvil křehký chorál technikou col legno. Největší kompoziční zvrat však nastal v případě židovského, moldavského a řeckého tance, které na rozdíl od předcházejících vět nestavěly na expresivitě, ale na humoru a tonalitě. Skladateli se podařilo nejen abstrahovat charakteristické prvky různých hudebních kultur, ale dokázal vytvořit obraz celého živoucího města se všemi hluky a lomozy, které k tomu náleží. Místo si tak mezi tradičními nástroji orchestru nalezla také dřevěná řehtačka. Klarinetista Michel Lethiec, kterému skladatel dílo věnoval, přesvědčivě a interpretačně bezchybně využil technických možností, které nástroj skýtá. Intonační jistotu si Lethiec uchoval i ve vysoce náročných pasážích a navzdory takřka závratným tempům některých frází si podržel také rytmickou přesnost a plnou výrazovou výbavu.

filharmonie_brno_paris_paris_2019_02

Závěrečnou skladbou večera byla Symfonie č. 3 varhaníka a skladatele Charlese-Marii Widora. Skladatel se zde nechal inspirovat proslulou Saint-Saënsovou dvouvětou Symfonií č. 3 s exponovaným varhanním partem. Bohaté orchestrální sazbě čelil varhaník Christian Schmitt statečně, ale ne vždy zcela úspěšně. Dirigent Jiří Rožeň se plně oddal svůdné moci orchestrálního zvuku a závěrečné varhany tak nebyly tím jediným, co v hřmotu žesťových nástrojů zanikalo. Stejným způsobem se například vytratily i pizzicatové běhy houslí, které byly přehlušeny ostatními nástroji. Dirigent tak svým způsobem rezignoval na část barevného spektra orchestru. Na druhou stranu nelze pominout, že se hudebníkům podařilo vytvořit impozantní hradbu zvuku, která svojí mohutností evokovala velká symfonická díla wagneriánských skladatelů. Varhaníkova interpretace Widorovy symfonie šla v souladu s předlohou a instrumentalistova hra tak skutečně tvořila převážně mírného společníka burácejícího orchestru, tedy jakýsi umravňující protipól.

Přestože z ryze hudebního hlediska nespojovalo skladby téměř nic, ve své přiznané stylizaci fungoval program bez větších problémů. Nedá se předpokládat, že by večer oslovil všechny příznivce artificiální hudby. Těm s otevřenou myslí a touhou po hudebních experimentech ale nabídl nevšední a pestrý hudební zážitek.

WOLFGANG AMADEUS MOZART Symfonie č. 31 D dur KV 297 „Pařížská“

KRYŠTOF MAŘATKA Luminarium, koncert pro klarinet a orchestr

CHARLES-MARIE WIDOR Symfonie č. 3 e moll op. 69 pro varhany a orchestr

Michel Lethiec klarinet

Christian Schmitt varhany

Filharmonie Brno

dirigent Jiří Rožeň

Foto Filharmonie Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více

Sté dvacáté výročí narození Dukea Ellingtona, bez nadsázky nejvlivnější osobnosti světového jazzu, se slavilo napříč zeměmi a kontinenty. Edward Kennedy Ellington od dětství titulovaný jako Duke přišel na svět 29. dubna 1899 ve Washingtonu D.C. Na den přesně uspořádal důstojnou oslavu v zaplněných prostorách sálu HaDivadla brněnský big band Cotatcha Orchestra.  více

Letošní osmnáctý ročník JazzFestuBrno se výjimečně neuzavírá koncertem, ale jedinečnou (pro světové festivaly ovšem nikterak výjimečnou) sérií muzikantských a tanečních workshopů, zde ovšem zaměřených na dětské frekventanty. V sobotu 4. května se v příjemném prostředí Café Práh, v sousedství Vaňkovky, ujmou svých dětských žáků výrazné mladé osobnosti jazzové scény: Beata Hlavenková (pianistka a lektorka kompozice), Dano Šoltis (vedoucí bubenické třídy) a multiinstrumentalisté Jiří Slavík a Marian Friedl (průvodci Toulek po jazzových cestičkách), které doplní Kateřina Hanzlíková s lekcemi Tancohraní. S výjimkou kompozice, kde se přepokládá účast dětí starších dvanácti let, jsou ostatní „třídy“ otevřené i těm nejmenším. Další informace jsme si vyptali od spoluautora nápadu na dětský workshop a ředitele JazzFestu Brno Viléma Spilky.  více

Muzikál Nine podle legendárního filmu 8 a půl režiséra Fredericka Feliniho připravilo v režii Stanislava Moši jako předposlední premiéru sezóny Městské divadlo Brno. Na zdejší hudební scéně vypravili místy až lechtivou erotickou šou, které vévodí zajímavá scéna, zdařilé kostýmy, výtečné hudební nastudování a energie ženského herectví. Smyslnost některých taneční čísel naštěstí nepřebila ústřední téma hrdinovy krize: středního věku, umělecké i vztahové.  více

Letošní ročník festivalu JazzFestBrno měl několik vrcholů – záleželo samozřejmě na osobním vkusu každého návštěvníka, na jeho očekáváních a samozřejmě na tom, kdo toho kolik stihl navštívit. Pro autora článku patřil k vrcholům žánrově a aranžérsky pestrý večer s basistou Stanleym Clarkem 23. dubna a také předposlední koncert festivalu, vystoupení „toho druhého“ Avishaie Cohena v Huse na provázku 28. dubna. Byla to hudebně čistá esence jazzu s poselstvím. Naléhavá, srdcervoucí a poetická.  více

Jeden z hudebních vrcholů minulého týdne představoval koncert hudebního seskupení Malina Brothers se dvěma jedinečnými hostujícími hudebníky, Kateřinou García a Charlie McCoyem v brněnském Sono Centru. A protože se při vystoupení pořizoval profesionální videozáznam s televizní technikou pro první live DVD této kapely, byl mimořádný i samotný večer – délkou i kvalitou.  více

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Koncert s podtitulem Nova et Vetera zahájil na Květnou neděli 28. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Ceremonie/Je dobré slavit Pána. Kromě gregoriánského chorálu svatého týdne v podání tělesa Schola Gregoriana Pragensis, který včerejší koncert zahájil, zazněla světová premiéra skladby So Shall He Descend estonského autora Toiva Tuleva v provedení sopranistky Ivany Rusko, mezzosopranistky Bettiny Schneebeli, tenoristy Jaroslava Březiny, barytonisty Jiřího Hájka, sboristek Anety Bendové Podracké, Jany Vondrů a Pavly Radostové, sboru Ars Brunensis pod vedením sbormistra Dana Kalouska a Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Denise Russella Daviese. Dílo vzniklo na objednávku festivalu a přímo na míru katedrále svatého Petra a Pavla.  více

Festival JazzFestBrno letos rozšířil svou nabídku o „elektronickou“ programovou linii Tension. V rámci které vystoupily 28. března v prostoru Praha v Brně formace Zabelov Group a HRTL Spaghetti Ensemble. Ideově blízko však k této nové řadě měl i dvouhodinový koncert, který se odehrál 5. dubna ve vyprodaném Sono Centru. Manchesterské trio GoGo Penguin sice využívá desetiletími prověřený instrumentální půdorys jazzového klavírního tria, ale na svých albech i koncertech osciluje kolem elektronické hudby coby východiska.

Nejčtenější

Kritika

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více