Paříž v brněnském stylu

15. březen 2019, 14:15
Paříž v brněnském stylu

Třetí koncert abonentního cyklu brněnské filharmonie (Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“) s názvem Paris, Paris včera vzdal svým programem hold významné evropské metropoli a hlavnímu městu Francie. V průběhu večera zazněla díla Wolfganga Amadea Mozarta, Charlese-Marii Widora a současného skladatele Kryštofa Mařatky. Kromě Filharmonie Brno vystoupili klarinetista Michel Lethiec a varhaník Christian Schmitt, představení dirigoval Jiří Rožeň.

Filharmonický cyklus s názvem Klasicky i moderně si klade za cíl stavět léty prověřená díla uznávaných autorů do souvislostí s hudbou moderní a postmoderní. Tato šalamounská koncepce dává dramaturgům svobodu sestavit program z děl, která by vedle sebe jen tak nestanula. Divoké kombinace modernistických a tradičních kompozic se nestávají problémem, ale naopak bránou k bohatšímu hudebnímu zážitku a přehlédnutí hudební tvorby z ptačí perspektivy.

filharmonie_brno_paris_paris_2019

Koncert zahájila Symfonie č. 31 D dur Wolfganga Amadea Mozarta, zvaná též Pařížská. Toto své později přidané pojmenování si zaslouží plným právem, neboť při její kompozici skladatel obzvláště pečlivě dbal na dobový francouzský vkus, kterému se toužil zavděčit. Přestože si dle dopisů otci na samotné zkoušení stěžoval, s provedením Filharmonie Brno by určitě mohl být spokojený. Pod vedením Jiřího Rožně vystoupila na povrch jemnost a elegance Mozartovy hudby. Zvuk orchestru byl průzračný, intonačně jistý, lehký a samozřejmý. Ani rychlé běhy nedělaly instrumentalistům problémy, naopak, právě v nich se snoubila ona francouzská galantnost s jiskrnou povahou Mozartovy hudby. Jednalo se tak o povedený, byť s následující skladbou kompozičně zcela nesouvisející, úvod.

filharmonie_brno_paris_paris_2019_01

Nejdůležitější bod programu představovalo dílo Luminarium českého skladatele Kryštofa Mařatky. Autorův experimentální koncert pro klarinet a orchestr se nechal inspirovat harmoniemi a zvuky měst a kultur z celého světa – v devíti větách zazněly útržky posbírané ze všech koutů planety Země. Své místo zde našla Indonésie, Albánie, Makedonie, Sýrie i připomínaná Francie. Mařatkovo dílo nebylo ve své podstatě ani tak syntézou jako spíše kaleidoskopickým cirkusem a výstavou. Skladateli se podařilo zachovat odlišný ráz u všech vět i států – Indonésie se nesla v duchu rituálu vycházejícího slunce, Tibet charakterizovala buddhistická psalmodie a Čechy vybarvil křehký chorál technikou col legno. Největší kompoziční zvrat však nastal v případě židovského, moldavského a řeckého tance, které na rozdíl od předcházejících vět nestavěly na expresivitě, ale na humoru a tonalitě. Skladateli se podařilo nejen abstrahovat charakteristické prvky různých hudebních kultur, ale dokázal vytvořit obraz celého živoucího města se všemi hluky a lomozy, které k tomu náleží. Místo si tak mezi tradičními nástroji orchestru nalezla také dřevěná řehtačka. Klarinetista Michel Lethiec, kterému skladatel dílo věnoval, přesvědčivě a interpretačně bezchybně využil technických možností, které nástroj skýtá. Intonační jistotu si Lethiec uchoval i ve vysoce náročných pasážích a navzdory takřka závratným tempům některých frází si podržel také rytmickou přesnost a plnou výrazovou výbavu.

filharmonie_brno_paris_paris_2019_02

Závěrečnou skladbou večera byla Symfonie č. 3 varhaníka a skladatele Charlese-Marii Widora. Skladatel se zde nechal inspirovat proslulou Saint-Saënsovou dvouvětou Symfonií č. 3 s exponovaným varhanním partem. Bohaté orchestrální sazbě čelil varhaník Christian Schmitt statečně, ale ne vždy zcela úspěšně. Dirigent Jiří Rožeň se plně oddal svůdné moci orchestrálního zvuku a závěrečné varhany tak nebyly tím jediným, co v hřmotu žesťových nástrojů zanikalo. Stejným způsobem se například vytratily i pizzicatové běhy houslí, které byly přehlušeny ostatními nástroji. Dirigent tak svým způsobem rezignoval na část barevného spektra orchestru. Na druhou stranu nelze pominout, že se hudebníkům podařilo vytvořit impozantní hradbu zvuku, která svojí mohutností evokovala velká symfonická díla wagneriánských skladatelů. Varhaníkova interpretace Widorovy symfonie šla v souladu s předlohou a instrumentalistova hra tak skutečně tvořila převážně mírného společníka burácejícího orchestru, tedy jakýsi umravňující protipól.

Přestože z ryze hudebního hlediska nespojovalo skladby téměř nic, ve své přiznané stylizaci fungoval program bez větších problémů. Nedá se předpokládat, že by večer oslovil všechny příznivce artificiální hudby. Těm s otevřenou myslí a touhou po hudebních experimentech ale nabídl nevšední a pestrý hudební zážitek.

WOLFGANG AMADEUS MOZART Symfonie č. 31 D dur KV 297 „Pařížská“

KRYŠTOF MAŘATKA Luminarium, koncert pro klarinet a orchestr

CHARLES-MARIE WIDOR Symfonie č. 3 e moll op. 69 pro varhany a orchestr

Michel Lethiec klarinet

Christian Schmitt varhany

Filharmonie Brno

dirigent Jiří Rožeň

Foto Filharmonie Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Festival JAZZFESTBRNO se letos rozšiřuje o novou programovou linii Tension, která bude představovat hudebníky na pomezí jazzu a elektronické hudby. Jedním z interpretů, kteří se představí 28. března v prostoru Praha v Brně, bude česko-ukrajinské duo Zabelov Group, které nedávno vydalo nové album s názvem Eg. Rozhovor s Romanem Zabelovem (akordeon, hlas, klavír, varhany, harfa…) a Janem Šiklem (bicí, trubka, kytara, perkuse…) vznikl v jedné pražské kavárně těsně před kapelní zkouškou.  více

Dvojkoncerty, typické pro festival JAZZFESTBRNO, často pracují s modelem velká světová hvězda a před ní méně známá česká nebo evropská kapela. V sobotu 16. března tomu bylo v Divadle Husa na provázku jinak. Po česko-polském septetu Štěpánky Balcarové sice následoval recitál výborného amerického trumpetisty Theo Crokera, ale pro řadu návštěvníků byla hvězdná domácí sestava se jmény jako Jaromír Honzák nebo Marcel Bárta větším lákadlem než u nás zatím spíše neznámý Croker, vnuk jiného úspěšného amerického trumpetisty, Doca Cheathama. Ať už ale posluchač přišel do komorního prostředí Husy na provázku na zhudebněné polské verše nebo na americkou jazzovou party, jistě neodcházel zklamán. I když se v druhé polovině namísto funkového večírku konal regulérní jazzový koncert.  více

Zatímco slavnější z rodu Marsalisů, trumpetista Wynton, se v rámci brněnského JazzFestu představil už opakovaně, jeho starší bratr, saxofonista Branford, zavítal na jižní Moravu poprvé. Koncertem jeho Quartetu začal další ročník festivalu JazzFestBrno, který si po necelých dvou dekádách existence drží pozici nejkvalitnější jazzové přehlídky v republice.  více

Třetí koncert abonentního cyklu brněnské filharmonie (Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“) s názvem Paris, Paris včera vzdal svým programem hold významné evropské metropoli a hlavnímu městu Francie. V průběhu večera zazněla díla Wolfganga Amadea Mozarta, Charlese-Marii Widora a současného skladatele Kryštofa Mařatky. Kromě Filharmonie Brno vystoupili klarinetista Michel Lethiec a varhaník Christian Schmitt, představení dirigoval Jiří Rožeň.  více

Večery z cyklu Hudební inventura brněnského orchestru Ensemble Opera Diversa pravidelně vynášejí na světlo pozapomenutá díla českých skladatelů. Úterní koncert v sále Konventu Milosrdných bratří se stal pietní připomínkou výročí let 1939/1969. Po boku orchestru vystoupil houslista Milan Paľa a klavíristky Kristýna Znamenáčková a Lucie Pokorná. Představení řídila stálá dirigentka orchestru Gabriela Tardonová.  více

Skladatelka a písničkářka Bára Zmeková vydává v těchto dnech své nové album s názvem LUNAVES. Oficiálně je představí také v Brně. Křest v Kabinetu Múz proběhne v úterý 19. března.  více

Po úspěšném turné v Japonsku se Filharmonie Brno včera vrátila na brněnské pódium Kulturního centra Babylon. Večer sestával výhradně z děl německého hudebního romantismu, která zazněla v nastudování dirigenta Alexandera Liebreicha. Ve skladbě Čtyři preludia a Vážné zpěvy Johannese Brahmse se představil chorvatský basbarytonista Krešimir Stražanac.  více

Slovácký soubor Šafrán je již tradičním organizátorem brněnského fašanku. Akce se, v duchu lidových tradic, koná vždy v úterý před Popeleční středou a je počátkem křesťanského půstu. Její kořeny sahají do dob pohanských, nyní je však součástí křesťanských svátků téměř po celém světě. Průvodům masek se v regionech Moravy říká končiny, masopust, fašanek nebo např. šibřinky. Jeho souborová brněnská obdoba se snaží držet lidového předobrazu. Začíná průvodem na Náměstí svobody. Letos pokračoval přes Alfa pasáž až do budovy tržnice na Zelném trhu. Zakončení programu bylo v režii souboru Lučina, který divákům předvedl tzv. pochovávání basy. Jedná se o zvyk, který je inscenovaným pohřbem tohoto hudebního nástroje, znázorňuje ukončení zábav, zklidnění a příprav na Velikonoce.  více

„Tolik, co údajně dnes je nám, to dřív bylo starým lidem,“ zpívá Slávek Janoušek v písni Alzheimer a Parkinson.  Písničkář, který loni v září oslavil 65. narozeniny, našel ve stárnutí mimořádně silné téma pro svou novou desku. Tohle je vzkaz je album nejen o přibývajících létech, ale i o tom, jak si „na stará kolena“ čím dál víc vážíme své rodiny a svých kořenů. Třebaže najdeme velmi silné momenty na všech Janouškových albech, Tohle je vzkaz lze vnímat jako třetí díl trilogie jeho nejsilnějších nahrávek – Kdo to zavinil (1988), Tancuj a zpívej (1997) a Tohle je vzkaz (2018).  více

Skupina Nevermore & Kosmonaut získala za album Bleděmodré město, věnované Brnu, nominaci na Anděla v žánrové kategorii Folk. S kapelníkem a autorem písní Michalem Šimíčkem, přezdívaným Kosmonaut, hovoříme o písních, o městě, jeho zvucích a utajených zákoutích i o plánech kapely.  více

Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více

Hudební cyklus „Barbara Maria Willi uvádí…“ je patnáct let hodnotou brněnského kulturního života. Koncerty staré hudby pořádané energickou cembalistkou a varhanicí v jedné osobě se těší neutuchající přízni posluchačů a programová nabídka hudebních večerů je rok od roku pestřejší. Není tedy divu, že nová sezóna přišla s něčím zcela ojedinělým – včera zahájil cyklus již 16. ročník spojením středověké hudby, výtvarného umění a Alighieriho Božské komedie. Večer s názvem KCHUN: PURGATIO vznikl spoluprací pěveckého dua KCHUN sestávajícího z tenoristy Martina Prokeše a barytonisty Marka Šulce s akademickým malířem Atilou Vörösem a video jockeyem Rudolfem Živcem. Umělecký výtvor sui generis doplnil záznam recitace herce Jiřího Dvořáka.  více

V sále Blahoslavova domu (centru Českobratrské církve evangelické) zazněla včera podvečer duchovní díla pozdní renesance a raného baroka v podání komorního sboru Ensemble Versus a souboru historických nástrojů Castello in Aria. Obě tělesa řídil umělecký vedoucí sboru Vladimír Maňas. V programu večera figurovaly skladby léty prověřených i takřka neznámých, sporadicky uváděných autorů evropské hudby.  více

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Nejčtenější

Kritika

Dvojkoncerty, typické pro festival JAZZFESTBRNO, často pracují s modelem velká světová hvězda a před ní méně známá česká nebo evropská kapela. V sobotu 16. března tomu bylo v Divadle Husa na provázku jinak. Po česko-polském septetu Štěpánky Balcarové sice následoval recitál výborného amerického trumpetisty Theo Crokera, ale pro řadu návštěvníků byla hvězdná domácí sestava se jmény jako Jaromír Honzák nebo Marcel Bárta větším lákadlem než u nás zatím spíše neznámý Croker, vnuk jiného úspěšného amerického trumpetisty, Doca Cheathama. Ať už ale posluchač přišel do komorního prostředí Husy na provázku na zhudebněné polské verše nebo na americkou jazzovou party, jistě neodcházel zklamán. I když se v druhé polovině namísto funkového večírku konal regulérní jazzový koncert.  více