Paříž v brněnském stylu

15. březen 2019, 14:15
Paříž v brněnském stylu

Třetí koncert abonentního cyklu brněnské filharmonie (Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“) s názvem Paris, Paris včera vzdal svým programem hold významné evropské metropoli a hlavnímu městu Francie. V průběhu večera zazněla díla Wolfganga Amadea Mozarta, Charlese-Marii Widora a současného skladatele Kryštofa Mařatky. Kromě Filharmonie Brno vystoupili klarinetista Michel Lethiec a varhaník Christian Schmitt, představení dirigoval Jiří Rožeň.

Filharmonický cyklus s názvem Klasicky i moderně si klade za cíl stavět léty prověřená díla uznávaných autorů do souvislostí s hudbou moderní a postmoderní. Tato šalamounská koncepce dává dramaturgům svobodu sestavit program z děl, která by vedle sebe jen tak nestanula. Divoké kombinace modernistických a tradičních kompozic se nestávají problémem, ale naopak bránou k bohatšímu hudebnímu zážitku a přehlédnutí hudební tvorby z ptačí perspektivy.

filharmonie_brno_paris_paris_2019

Koncert zahájila Symfonie č. 31 D dur Wolfganga Amadea Mozarta, zvaná též Pařížská. Toto své později přidané pojmenování si zaslouží plným právem, neboť při její kompozici skladatel obzvláště pečlivě dbal na dobový francouzský vkus, kterému se toužil zavděčit. Přestože si dle dopisů otci na samotné zkoušení stěžoval, s provedením Filharmonie Brno by určitě mohl být spokojený. Pod vedením Jiřího Rožně vystoupila na povrch jemnost a elegance Mozartovy hudby. Zvuk orchestru byl průzračný, intonačně jistý, lehký a samozřejmý. Ani rychlé běhy nedělaly instrumentalistům problémy, naopak, právě v nich se snoubila ona francouzská galantnost s jiskrnou povahou Mozartovy hudby. Jednalo se tak o povedený, byť s následující skladbou kompozičně zcela nesouvisející, úvod.

filharmonie_brno_paris_paris_2019_01

Nejdůležitější bod programu představovalo dílo Luminarium českého skladatele Kryštofa Mařatky. Autorův experimentální koncert pro klarinet a orchestr se nechal inspirovat harmoniemi a zvuky měst a kultur z celého světa – v devíti větách zazněly útržky posbírané ze všech koutů planety Země. Své místo zde našla Indonésie, Albánie, Makedonie, Sýrie i připomínaná Francie. Mařatkovo dílo nebylo ve své podstatě ani tak syntézou jako spíše kaleidoskopickým cirkusem a výstavou. Skladateli se podařilo zachovat odlišný ráz u všech vět i států – Indonésie se nesla v duchu rituálu vycházejícího slunce, Tibet charakterizovala buddhistická psalmodie a Čechy vybarvil křehký chorál technikou col legno. Největší kompoziční zvrat však nastal v případě židovského, moldavského a řeckého tance, které na rozdíl od předcházejících vět nestavěly na expresivitě, ale na humoru a tonalitě. Skladateli se podařilo nejen abstrahovat charakteristické prvky různých hudebních kultur, ale dokázal vytvořit obraz celého živoucího města se všemi hluky a lomozy, které k tomu náleží. Místo si tak mezi tradičními nástroji orchestru nalezla také dřevěná řehtačka. Klarinetista Michel Lethiec, kterému skladatel dílo věnoval, přesvědčivě a interpretačně bezchybně využil technických možností, které nástroj skýtá. Intonační jistotu si Lethiec uchoval i ve vysoce náročných pasážích a navzdory takřka závratným tempům některých frází si podržel také rytmickou přesnost a plnou výrazovou výbavu.

filharmonie_brno_paris_paris_2019_02

Závěrečnou skladbou večera byla Symfonie č. 3 varhaníka a skladatele Charlese-Marii Widora. Skladatel se zde nechal inspirovat proslulou Saint-Saënsovou dvouvětou Symfonií č. 3 s exponovaným varhanním partem. Bohaté orchestrální sazbě čelil varhaník Christian Schmitt statečně, ale ne vždy zcela úspěšně. Dirigent Jiří Rožeň se plně oddal svůdné moci orchestrálního zvuku a závěrečné varhany tak nebyly tím jediným, co v hřmotu žesťových nástrojů zanikalo. Stejným způsobem se například vytratily i pizzicatové běhy houslí, které byly přehlušeny ostatními nástroji. Dirigent tak svým způsobem rezignoval na část barevného spektra orchestru. Na druhou stranu nelze pominout, že se hudebníkům podařilo vytvořit impozantní hradbu zvuku, která svojí mohutností evokovala velká symfonická díla wagneriánských skladatelů. Varhaníkova interpretace Widorovy symfonie šla v souladu s předlohou a instrumentalistova hra tak skutečně tvořila převážně mírného společníka burácejícího orchestru, tedy jakýsi umravňující protipól.

Přestože z ryze hudebního hlediska nespojovalo skladby téměř nic, ve své přiznané stylizaci fungoval program bez větších problémů. Nedá se předpokládat, že by večer oslovil všechny příznivce artificiální hudby. Těm s otevřenou myslí a touhou po hudebních experimentech ale nabídl nevšední a pestrý hudební zážitek.

WOLFGANG AMADEUS MOZART Symfonie č. 31 D dur KV 297 „Pařížská“

KRYŠTOF MAŘATKA Luminarium, koncert pro klarinet a orchestr

CHARLES-MARIE WIDOR Symfonie č. 3 e moll op. 69 pro varhany a orchestr

Michel Lethiec klarinet

Christian Schmitt varhany

Filharmonie Brno

dirigent Jiří Rožeň

Foto Filharmonie Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Dvojalbum Hrubá Hudba, na kterém se společně podíleli producent Jiří Hradil (mj. Lesní zvěř, Tata Bojs, Kafka Band) a Horňácká muzika Petra Mičky, je mimořádný hudební počin, který vedle sebe klade ryzí horňácké zpěvy (CD Hlasy starého světa) a folklor posunutý k modernímu hudebnímu vyjádření (CD Hrubá hudba). V rozsáhlém dvoudílném rozhovoru hovoříme s oběma otci projektu, Jiřím Hradilem a Petrem Mičkou, o jejich dlouholeté spolupráci, o cestě k Hrubé Hudbě a nakonec i o dvojalbu samotnému a o případném pokračování projektu.  více

Třetí díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Lehká múza a věnuje se historii brněnské operety i současnému muzikálu.  více

Druhý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Improvizační liga. Během jarních měsíců Brno jazzem doslova žije a to nejen díky festivalům JazzFestBrno a Jazz Jaro, letos je tomu však jinak. Pro zkrácení čekání na živé jazzové koncerty pro vás dnes máme jazzové čtení.  více

Folklorní redakce Českého rozhlasu Brno se rozhodla, že během izolace, která postihla téměř celý svět nechce zahálet. Kromě „bytového“ vysíláni odehrávajícího se přímo u redaktorů doma, zveřejnila také jednu výzvu. Posluchači nyní mohou do redakce zasílat své hudební nahrávky, které následně zazní v rozhlasovém éteru.  více

První díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Velké hlasy a patří brněnské opeře.   více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více