Piková dáma a návrat hraběnky do Brna

Piková dáma a návrat hraběnky do Brna

Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.

Možná i větší nejen mediální pozornost, než nová produkce sama vzbudila informace, že roli Hraběnky, respektive jednoho jejího alter ega, zastane právě legendární pěvkyně Červená. Režisér Martin Glaser totiž z role udělal herecký triangl: na jevišti se tak objevila hraběnka minulosti (Veronika Hajnová-Fialoavá), hraběnka přítomnosti (Jitka Zerhauová) a hraběnka budoucnosti, která spojuje Heřmana se smrtí (Soňa Červená). Je to právě ona, kdo podstrčí Heřmanovi revolver, aby ona sama zemřela, podává mu ho posléze, aby vzal život i sám sobě. A překvapivě tato interpretace a zmožení jediného partu organicky zapadlo do vyprávění vlastního příběhu bez jakéhokoliv možného podezření z personální samoúčelnosti.

Martin Glaser a Pavel Borák (scéna) zasadili inscenaci mezi stěny ústavu pro duševně choré. Obkroužili jeviště Mahenova divadla půlobloukem vysoké zdi vypolstrované matracemi a po dobu představení je toliko dekorovali projekcemi a svitem žárovek. Jednoduché a účelné řešení, stejně jako kostýmy Markéty Sládečkové. Kostýmní výtvarnice se v základu držela dobové klasiky ovšem bez větší zdobnosti. Snad kromě intermezza scény, která v parodii barokního divadla hýřila už příliš kýčovými kostýmy, gesty, papundeklovými andělíčky a koťátky. Trochu nepatřičně působily jen sborové kostýmy plesové scény a jejich přehršle geometrických tvarů, které měly lehce citovat oblečky z karet.

V šedých zdech tak vzpomíná Heřman na nemocničním lůžku na podlehnutí své ničivé touze po nedosažitelném. Rozehrává partii o tři osudové karty přinášející jistou výhru. Byť jsou jeho party rolí enormně ukřičenou a dramaticky exponovanou, představitel Eduard Martynyuk nedal postavě ani špetku přehnaného patosu. Dalo by se očekávat, že bude od úvodu rozkládat síly, Mertynyuk však disponuje tak širokým hlasem mohutné síly a jasné barvy, že si mohl dovolit vyrovnaný projev v maximální intenzitě ruského naturelu od začátku až do konce více než tříhodinového večera. Jako Heřman ve stavu za hranou šílenství stál na jevišti téměř po celou dobu inscenace. A i v upozaděných scénách zůstal herecky přítomný a velmi přesvědčivý, s výrazem bláznivého podivína se plížil podél stěn, kýval se na posteli a roztřeseně neustále v rukou žmoulal přikrývku. Jeho lásku Lízu a zároveň prostředek k získání tří karet ztělesnila Natalya Romaniw. Rozptýlila dojem hlasového zatemňování z prvního duetu s Pavlínkou (Jana Hrochová), vynikla pak žádoucím zvukovým jasem a dala postavě něhu, vnitřní zmatení a k smrti zničující pocit zrady. V roli prince Jeleckého po jejím boku exceloval Igor Loškár. Svoji árii nepřeexponoval, dal jí velký cit a odevzdanost, v ansámblových scénách příjemně rezonovanou barvou hlasy pojil. Na jevišti pěvecky i vizuálně vynikal také hrabě Tomskij – Pavoľ Remenár, průrazným barytonem jakoby rozbil i ony polstrované kulisy. Bravurně zpívali i hráli také Josef Škarka a Petr Levíček – komické duo podivných patronů.

Vysokou laťku interpretace si kontinuálně drží sbor Janáčkovy opery pod vedením Pavla Koňárka, který dbá na precizní artikulace, promyšlené dynamiky i čistoty harmonií. Ženské sbory se v začátku sice potýkaly s onou nešťastnou kulisou pojímající polovinu vydaného zvuku, při postavení sboru v popředí jeviště se však už zvuk odstínil a nesl. Obzvláště působivý byl a capella mužský sbor v samotném závěru přimlouvající se za Heřmanovo vykoupení. Za hudebním nastudováním stojí dirigent Robert Kružík. Orchestr vedl soudržně v nepřerušovaně plynulém napětí, hluboké emocionalitě a kontrastech a pěvce bez výjimky nepřehlušoval. Jeho jasné gesto také udrželo na uzdě rytmus i obtížné ansámblové pasáže.

Snad i díky Glaserově funkční metafoře ve ztrojení role hraběnky mohla vedle Jitky Zerhauové a Veroniky Hajnové-Fialové vystoupit i Soňa Červená, tohoto času ani ne tři neděle po operaci krčku stehenní kosti. Přestože zpívaných partů neměla mnoho, nepotřebovala většího projevu. Tato dáma vplula na jeviště a dramaticky zde existovala jako nejsilnější entita. Vytoužený návrat Soni Červené na prkna brněnského jeviště, kterou v tak úctyhodném věku nezastavila ani náročná operace, zasluhuje uznalý obdiv. Stejně tak i režijní neotřelost a interpretační vytříbenost nové operní brněnské inscenace.

Autor: Petr Iljič Čajkovskij, libreto: Modest Iljič Čajkovskij dle povídky Alexandra Sergejeviče Puškina, hudební nastudování, dirigent: Robert Kružík, režie: Martin Glaser, scéna: Pavel Borák, kostýmy: Markéta Sládečková, světelný design: Martin Špetlík, pohybová spolupráce: Martin Pacek, sbormistr: Pavel Koňárek, sbormistryně Dětského sboru Brno: Valerie Maťašová, videoprojekce: Martin Svobodník, Jan Fuksa, dramaturgie: Patricie Částková. Premiéra 17. února 2018 v Mahenově divadle.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Uplynulý týden plný hudebních akcí završilo finálové kolo soutěže Central European Jazz Competition pořádané dvojicí „sousedících“ jazzových festivalů –  JazzFestBrno a Poysdorf Jazz & Wine. Přeshraniční hudební projekt  našlápl ke slibné budoucnosti: už první ročník jazzového klání ve svém finálovém odpoledni nabídl šest půlhodinových bloků finalistů, kteří překvapili šíří hudebního záběru i muzikantskou kvalitou.  více

Předposledním divadelním dílem vrcholícího hudebního festivalu Janáček Brno 2018 se včera stala mistrova poslední dokončená opera Z mrtvého domu, kterou inspiroval Dostojevského román. Inscenaci připravila Velšská národní opera v koprodukci se Skotskou operou, představení režíroval David Pountney, scénu navrhnula Maria Bjornson a orchestr řídil Tomáš Hanus. V hlavních rolích se představili Mark Le Brocq, Alan Oke, Simon Bailey, Ben McAteer a Paula Greenwood. Posluchači měli jedinečnou možnost poslechnout si Janáčkovo dílo v kritické edici Sira Charlese Mackerrase a nedávno zesnulého janáčkovského badatele a muzikologa Johna Tyrrella. Poněkud atypické pro mnoho posluchačů mohlo být uvedení v anglickém jazyce s českými titulky.  více

Hlavním dramaturgickým záměrem letošního Mezinárodního festivalu Janáček Brno 2018 je uvedení kompletního hudebně-dramatického autorova díla. Po divácky úspěšné Káti Kabanové a precizním provedení Věci Makropulos včera přišel na řadu polský soubor Teatr Wielki z Poznani s uvedením Její pastorkyně tedy díla, které dvanáct let po své Brněnské premiéře v roce 1904 otevřelo Leoši Janáčkovi dveře na mezinárodní hudební scénu.  více

Na mezinárodním hudebním festivalu Janáček Brno 2018 zaznělo mnoho rozličných a kvalitativně rozdílných operních představen. Jednou za čas se objeví inscenace, které rozdělí brněnské publikum na dva nesmiřitelné tábory, jedni jsou nadšeni novátorstvím, množstvím mimohudebních odkazů a smělou režií, druzí hořekují nad nelogickým symbolismem, odklonem od operního libreta a konečně políčkem do tváře skladatele. Písňový cyklus Zápisník zmizelého od belgického tělesa Muziektheater Transparant v režii Iva van Hoveho a se skladatelskými přípisky Annelies Van Parys kontroverzní v naznačeném slova smyslu byl. Na novém jevištním tvaru se podílel také scénograf Jan Versweyveld, kostymérka An D’Huys a dramaturg Krystian Lada. V sólových rolích se představili Ed Lyon, Marie Hamard a Hugo Koolschijn, na klavír doprovázena Lada Valešová a za scénou účinkovaly členky sborové akademie De Munt/La Monnaie. Zápisník zmizelého včera zazněl v sále Mahenova divadla.  více

Druhý z doprovodných folklorních koncertů festivalu Janáček Brno se uskutečnil v divadle Reduta. Dle všeho laťka, kterou nastavil ten první, zůstává stále vysoko. Pořad nazvaný Chodníčky k lidové písni měl představit divákům jeden z Janáčkových nejoblíbenějších slováckých regionů – Horňácko. Tohoto úkolu se svědomitě ujala cimbálová kapela s výstižným názvem Musica Folklorica.  více

Dvakrát hudební mistrovství prvotřídní kvality a pokaždé jinak. Jednou jako posluchačsky náročná hudební show, kterou jen poučení posluchači vnímali jako připomínku tragických událostí. A podruhé jako odlehčený a roztančený večer s písněmi, které si mohl zpívat celý sál Sono Centra. Pořadatelé JazzFestu Brno ukázali, že není jazzové kvinteto jako jazzové kvinteto. Oba lídři posledních dvou koncertů letošního ročníku festivalu si právem vysloužili bouřlivý potlesk. Přitom by člověk na scéně stěží pohledal dva tak rozdílné typy hudebníků, jako jsou Terence Blanchard a Richard Bona.  více

Brněnský Slovácký krúžek oslavil v sobotu 110. výročí svého vzniku. A díky velkému zájmu diváků si je připomněl hned dvěma odpoledními koncerty v kulturním centru Rubín.  více

Národní divadlo moravskoslezské z Ostravy se na hlavním programu festivalu Janáček Brno podílelo již několikrát. Včera soubor zavítal do brněnského Mahenova divadla se zcela novou inscenací nepříliš často uváděné opery Osud v režii svého ředitele Jiřího Nekvasila, se scénou Daniela Dvořáka, kostýmy Simony Rybákové a v hudebním nastudování hudebního ředitele Jakuba Kleckera. Moravskoslezské divadlo se tak v tuzemsku stalo teprve druhým divadelním domem, který za dobu své existence uvedl všechny opery Leoše Janáčka. V hlavních rolích se představili Martin Šrejma jako skladatel Živný, Veronika Holbová jako Míla Válková a Petra Alvarez Šimková jako její matka, ve vedlejších pak Roman Hoza v roli malíře Lhotského a Tomáš Kořínek jako doktor Suda, dále účinkoval Sbor a orchestr Národního divadla moravskoslezského.  více

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno je v plném proudu, posluchači si ještě nestačili vychutnat povedenou instrumentaci Ondřeje Kyase v novém scénickém nastudování Šárky a už se na ně valí další produkce. Jednoaktová opera Počátek románu a balet Rákoš Rákoczy zazněly v provedení studentů Konzervatoře Brno s Orchestrem a sborem studentů téže instituce. Vystoupil také umělecký soubor Hradišťan. Režie se chopila Kristiana Belcredi, scénu a kostýmy navrhla Sylva Marková. Obě působí v tělese Ensemble Opera Diversa. Choreografie se ujala umělecká vedoucí souboru Hradišťan Ladislava Košíková. Představení řídil Tomáš Krejčí.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více