Piková dáma a návrat hraběnky do Brna

Piková dáma a návrat hraběnky do Brna

Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.

Možná i větší nejen mediální pozornost, než nová produkce sama vzbudila informace, že roli Hraběnky, respektive jednoho jejího alter ega, zastane právě legendární pěvkyně Červená. Režisér Martin Glaser totiž z role udělal herecký triangl: na jevišti se tak objevila hraběnka minulosti (Veronika Hajnová-Fialoavá), hraběnka přítomnosti (Jitka Zerhauová) a hraběnka budoucnosti, která spojuje Heřmana se smrtí (Soňa Červená). Je to právě ona, kdo podstrčí Heřmanovi revolver, aby ona sama zemřela, podává mu ho posléze, aby vzal život i sám sobě. A překvapivě tato interpretace a zmožení jediného partu organicky zapadlo do vyprávění vlastního příběhu bez jakéhokoliv možného podezření z personální samoúčelnosti.

Martin Glaser a Pavel Borák (scéna) zasadili inscenaci mezi stěny ústavu pro duševně choré. Obkroužili jeviště Mahenova divadla půlobloukem vysoké zdi vypolstrované matracemi a po dobu představení je toliko dekorovali projekcemi a svitem žárovek. Jednoduché a účelné řešení, stejně jako kostýmy Markéty Sládečkové. Kostýmní výtvarnice se v základu držela dobové klasiky ovšem bez větší zdobnosti. Snad kromě intermezza scény, která v parodii barokního divadla hýřila už příliš kýčovými kostýmy, gesty, papundeklovými andělíčky a koťátky. Trochu nepatřičně působily jen sborové kostýmy plesové scény a jejich přehršle geometrických tvarů, které měly lehce citovat oblečky z karet.

V šedých zdech tak vzpomíná Heřman na nemocničním lůžku na podlehnutí své ničivé touze po nedosažitelném. Rozehrává partii o tři osudové karty přinášející jistou výhru. Byť jsou jeho party rolí enormně ukřičenou a dramaticky exponovanou, představitel Eduard Martynyuk nedal postavě ani špetku přehnaného patosu. Dalo by se očekávat, že bude od úvodu rozkládat síly, Mertynyuk však disponuje tak širokým hlasem mohutné síly a jasné barvy, že si mohl dovolit vyrovnaný projev v maximální intenzitě ruského naturelu od začátku až do konce více než tříhodinového večera. Jako Heřman ve stavu za hranou šílenství stál na jevišti téměř po celou dobu inscenace. A i v upozaděných scénách zůstal herecky přítomný a velmi přesvědčivý, s výrazem bláznivého podivína se plížil podél stěn, kýval se na posteli a roztřeseně neustále v rukou žmoulal přikrývku. Jeho lásku Lízu a zároveň prostředek k získání tří karet ztělesnila Natalya Romaniw. Rozptýlila dojem hlasového zatemňování z prvního duetu s Pavlínkou (Jana Hrochová), vynikla pak žádoucím zvukovým jasem a dala postavě něhu, vnitřní zmatení a k smrti zničující pocit zrady. V roli prince Jeleckého po jejím boku exceloval Igor Loškár. Svoji árii nepřeexponoval, dal jí velký cit a odevzdanost, v ansámblových scénách příjemně rezonovanou barvou hlasy pojil. Na jevišti pěvecky i vizuálně vynikal také hrabě Tomskij – Pavoľ Remenár, průrazným barytonem jakoby rozbil i ony polstrované kulisy. Bravurně zpívali i hráli také Josef Škarka a Petr Levíček – komické duo podivných patronů.

Vysokou laťku interpretace si kontinuálně drží sbor Janáčkovy opery pod vedením Pavla Koňárka, který dbá na precizní artikulace, promyšlené dynamiky i čistoty harmonií. Ženské sbory se v začátku sice potýkaly s onou nešťastnou kulisou pojímající polovinu vydaného zvuku, při postavení sboru v popředí jeviště se však už zvuk odstínil a nesl. Obzvláště působivý byl a capella mužský sbor v samotném závěru přimlouvající se za Heřmanovo vykoupení. Za hudebním nastudováním stojí dirigent Robert Kružík. Orchestr vedl soudržně v nepřerušovaně plynulém napětí, hluboké emocionalitě a kontrastech a pěvce bez výjimky nepřehlušoval. Jeho jasné gesto také udrželo na uzdě rytmus i obtížné ansámblové pasáže.

Snad i díky Glaserově funkční metafoře ve ztrojení role hraběnky mohla vedle Jitky Zerhauové a Veroniky Hajnové-Fialové vystoupit i Soňa Červená, tohoto času ani ne tři neděle po operaci krčku stehenní kosti. Přestože zpívaných partů neměla mnoho, nepotřebovala většího projevu. Tato dáma vplula na jeviště a dramaticky zde existovala jako nejsilnější entita. Vytoužený návrat Soni Červené na prkna brněnského jeviště, kterou v tak úctyhodném věku nezastavila ani náročná operace, zasluhuje uznalý obdiv. Stejně tak i režijní neotřelost a interpretační vytříbenost nové operní brněnské inscenace.

Autor: Petr Iljič Čajkovskij, libreto: Modest Iljič Čajkovskij dle povídky Alexandra Sergejeviče Puškina, hudební nastudování, dirigent: Robert Kružík, režie: Martin Glaser, scéna: Pavel Borák, kostýmy: Markéta Sládečková, světelný design: Martin Špetlík, pohybová spolupráce: Martin Pacek, sbormistr: Pavel Koňárek, sbormistryně Dětského sboru Brno: Valerie Maťašová, videoprojekce: Martin Svobodník, Jan Fuksa, dramaturgie: Patricie Částková. Premiéra 17. února 2018 v Mahenově divadle.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Festival JAZZFESTBRNO se letos rozšiřuje o novou programovou linii Tension, která bude představovat hudebníky na pomezí jazzu a elektronické hudby. Jedním z interpretů, kteří se představí 28. března v prostoru Praha v Brně, bude česko-ukrajinské duo Zabelov Group, které nedávno vydalo nové album s názvem Eg. Rozhovor s Romanem Zabelovem (akordeon, hlas, klavír, varhany, harfa…) a Janem Šiklem (bicí, trubka, kytara, perkuse…) vznikl v jedné pražské kavárně těsně před kapelní zkouškou.  více

Dvojkoncerty, typické pro festival JAZZFESTBRNO, často pracují s modelem velká světová hvězda a před ní méně známá česká nebo evropská kapela. V sobotu 16. března tomu bylo v Divadle Husa na provázku jinak. Po česko-polském septetu Štěpánky Balcarové sice následoval recitál výborného amerického trumpetisty Theo Crokera, ale pro řadu návštěvníků byla hvězdná domácí sestava se jmény jako Jaromír Honzák nebo Marcel Bárta větším lákadlem než u nás zatím spíše neznámý Croker, vnuk jiného úspěšného amerického trumpetisty, Doca Cheathama. Ať už ale posluchač přišel do komorního prostředí Husy na provázku na zhudebněné polské verše nebo na americkou jazzovou party, jistě neodcházel zklamán. I když se v druhé polovině namísto funkového večírku konal regulérní jazzový koncert.  více

Zatímco slavnější z rodu Marsalisů, trumpetista Wynton, se v rámci brněnského JazzFestu představil už opakovaně, jeho starší bratr, saxofonista Branford, zavítal na jižní Moravu poprvé. Koncertem jeho Quartetu začal další ročník festivalu JazzFestBrno, který si po necelých dvou dekádách existence drží pozici nejkvalitnější jazzové přehlídky v republice.  více

Třetí koncert abonentního cyklu brněnské filharmonie (Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“) s názvem Paris, Paris včera vzdal svým programem hold významné evropské metropoli a hlavnímu městu Francie. V průběhu večera zazněla díla Wolfganga Amadea Mozarta, Charlese-Marii Widora a současného skladatele Kryštofa Mařatky. Kromě Filharmonie Brno vystoupili klarinetista Michel Lethiec a varhaník Christian Schmitt, představení dirigoval Jiří Rožeň.  více

Večery z cyklu Hudební inventura brněnského orchestru Ensemble Opera Diversa pravidelně vynášejí na světlo pozapomenutá díla českých skladatelů. Úterní koncert v sále Konventu Milosrdných bratří se stal pietní připomínkou výročí let 1939/1969. Po boku orchestru vystoupil houslista Milan Paľa a klavíristky Kristýna Znamenáčková a Lucie Pokorná. Představení řídila stálá dirigentka orchestru Gabriela Tardonová.  více

Skladatelka a písničkářka Bára Zmeková vydává v těchto dnech své nové album s názvem LUNAVES. Oficiálně je představí také v Brně. Křest v Kabinetu Múz proběhne v úterý 19. března.  více

Po úspěšném turné v Japonsku se Filharmonie Brno včera vrátila na brněnské pódium Kulturního centra Babylon. Večer sestával výhradně z děl německého hudebního romantismu, která zazněla v nastudování dirigenta Alexandera Liebreicha. Ve skladbě Čtyři preludia a Vážné zpěvy Johannese Brahmse se představil chorvatský basbarytonista Krešimir Stražanac.  více

Slovácký soubor Šafrán je již tradičním organizátorem brněnského fašanku. Akce se, v duchu lidových tradic, koná vždy v úterý před Popeleční středou a je počátkem křesťanského půstu. Její kořeny sahají do dob pohanských, nyní je však součástí křesťanských svátků téměř po celém světě. Průvodům masek se v regionech Moravy říká končiny, masopust, fašanek nebo např. šibřinky. Jeho souborová brněnská obdoba se snaží držet lidového předobrazu. Začíná průvodem na Náměstí svobody. Letos pokračoval přes Alfa pasáž až do budovy tržnice na Zelném trhu. Zakončení programu bylo v režii souboru Lučina, který divákům předvedl tzv. pochovávání basy. Jedná se o zvyk, který je inscenovaným pohřbem tohoto hudebního nástroje, znázorňuje ukončení zábav, zklidnění a příprav na Velikonoce.  více

„Tolik, co údajně dnes je nám, to dřív bylo starým lidem,“ zpívá Slávek Janoušek v písni Alzheimer a Parkinson.  Písničkář, který loni v září oslavil 65. narozeniny, našel ve stárnutí mimořádně silné téma pro svou novou desku. Tohle je vzkaz je album nejen o přibývajících létech, ale i o tom, jak si „na stará kolena“ čím dál víc vážíme své rodiny a svých kořenů. Třebaže najdeme velmi silné momenty na všech Janouškových albech, Tohle je vzkaz lze vnímat jako třetí díl trilogie jeho nejsilnějších nahrávek – Kdo to zavinil (1988), Tancuj a zpívej (1997) a Tohle je vzkaz (2018).  více

Skupina Nevermore & Kosmonaut získala za album Bleděmodré město, věnované Brnu, nominaci na Anděla v žánrové kategorii Folk. S kapelníkem a autorem písní Michalem Šimíčkem, přezdívaným Kosmonaut, hovoříme o písních, o městě, jeho zvucích a utajených zákoutích i o plánech kapely.  více

Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více

Hudební cyklus „Barbara Maria Willi uvádí…“ je patnáct let hodnotou brněnského kulturního života. Koncerty staré hudby pořádané energickou cembalistkou a varhanicí v jedné osobě se těší neutuchající přízni posluchačů a programová nabídka hudebních večerů je rok od roku pestřejší. Není tedy divu, že nová sezóna přišla s něčím zcela ojedinělým – včera zahájil cyklus již 16. ročník spojením středověké hudby, výtvarného umění a Alighieriho Božské komedie. Večer s názvem KCHUN: PURGATIO vznikl spoluprací pěveckého dua KCHUN sestávajícího z tenoristy Martina Prokeše a barytonisty Marka Šulce s akademickým malířem Atilou Vörösem a video jockeyem Rudolfem Živcem. Umělecký výtvor sui generis doplnil záznam recitace herce Jiřího Dvořáka.  více

V sále Blahoslavova domu (centru Českobratrské církve evangelické) zazněla včera podvečer duchovní díla pozdní renesance a raného baroka v podání komorního sboru Ensemble Versus a souboru historických nástrojů Castello in Aria. Obě tělesa řídil umělecký vedoucí sboru Vladimír Maňas. V programu večera figurovaly skladby léty prověřených i takřka neznámých, sporadicky uváděných autorů evropské hudby.  více

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Nejčtenější

Kritika

Dvojkoncerty, typické pro festival JAZZFESTBRNO, často pracují s modelem velká světová hvězda a před ní méně známá česká nebo evropská kapela. V sobotu 16. března tomu bylo v Divadle Husa na provázku jinak. Po česko-polském septetu Štěpánky Balcarové sice následoval recitál výborného amerického trumpetisty Theo Crokera, ale pro řadu návštěvníků byla hvězdná domácí sestava se jmény jako Jaromír Honzák nebo Marcel Bárta větším lákadlem než u nás zatím spíše neznámý Croker, vnuk jiného úspěšného amerického trumpetisty, Doca Cheathama. Ať už ale posluchač přišel do komorního prostředí Husy na provázku na zhudebněné polské verše nebo na americkou jazzovou party, jistě neodcházel zklamán. I když se v druhé polovině namísto funkového večírku konal regulérní jazzový koncert.  více