Piková dáma a návrat hraběnky do Brna

Piková dáma a návrat hraběnky do Brna

Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.

Možná i větší nejen mediální pozornost, než nová produkce sama vzbudila informace, že roli Hraběnky, respektive jednoho jejího alter ega, zastane právě legendární pěvkyně Červená. Režisér Martin Glaser totiž z role udělal herecký triangl: na jevišti se tak objevila hraběnka minulosti (Veronika Hajnová-Fialoavá), hraběnka přítomnosti (Jitka Zerhauová) a hraběnka budoucnosti, která spojuje Heřmana se smrtí (Soňa Červená). Je to právě ona, kdo podstrčí Heřmanovi revolver, aby ona sama zemřela, podává mu ho posléze, aby vzal život i sám sobě. A překvapivě tato interpretace a zmožení jediného partu organicky zapadlo do vyprávění vlastního příběhu bez jakéhokoliv možného podezření z personální samoúčelnosti.

Martin Glaser a Pavel Borák (scéna) zasadili inscenaci mezi stěny ústavu pro duševně choré. Obkroužili jeviště Mahenova divadla půlobloukem vysoké zdi vypolstrované matracemi a po dobu představení je toliko dekorovali projekcemi a svitem žárovek. Jednoduché a účelné řešení, stejně jako kostýmy Markéty Sládečkové. Kostýmní výtvarnice se v základu držela dobové klasiky ovšem bez větší zdobnosti. Snad kromě intermezza scény, která v parodii barokního divadla hýřila už příliš kýčovými kostýmy, gesty, papundeklovými andělíčky a koťátky. Trochu nepatřičně působily jen sborové kostýmy plesové scény a jejich přehršle geometrických tvarů, které měly lehce citovat oblečky z karet.

V šedých zdech tak vzpomíná Heřman na nemocničním lůžku na podlehnutí své ničivé touze po nedosažitelném. Rozehrává partii o tři osudové karty přinášející jistou výhru. Byť jsou jeho party rolí enormně ukřičenou a dramaticky exponovanou, představitel Eduard Martynyuk nedal postavě ani špetku přehnaného patosu. Dalo by se očekávat, že bude od úvodu rozkládat síly, Mertynyuk však disponuje tak širokým hlasem mohutné síly a jasné barvy, že si mohl dovolit vyrovnaný projev v maximální intenzitě ruského naturelu od začátku až do konce více než tříhodinového večera. Jako Heřman ve stavu za hranou šílenství stál na jevišti téměř po celou dobu inscenace. A i v upozaděných scénách zůstal herecky přítomný a velmi přesvědčivý, s výrazem bláznivého podivína se plížil podél stěn, kýval se na posteli a roztřeseně neustále v rukou žmoulal přikrývku. Jeho lásku Lízu a zároveň prostředek k získání tří karet ztělesnila Natalya Romaniw. Rozptýlila dojem hlasového zatemňování z prvního duetu s Pavlínkou (Jana Hrochová), vynikla pak žádoucím zvukovým jasem a dala postavě něhu, vnitřní zmatení a k smrti zničující pocit zrady. V roli prince Jeleckého po jejím boku exceloval Igor Loškár. Svoji árii nepřeexponoval, dal jí velký cit a odevzdanost, v ansámblových scénách příjemně rezonovanou barvou hlasy pojil. Na jevišti pěvecky i vizuálně vynikal také hrabě Tomskij – Pavoľ Remenár, průrazným barytonem jakoby rozbil i ony polstrované kulisy. Bravurně zpívali i hráli také Josef Škarka a Petr Levíček – komické duo podivných patronů.

Vysokou laťku interpretace si kontinuálně drží sbor Janáčkovy opery pod vedením Pavla Koňárka, který dbá na precizní artikulace, promyšlené dynamiky i čistoty harmonií. Ženské sbory se v začátku sice potýkaly s onou nešťastnou kulisou pojímající polovinu vydaného zvuku, při postavení sboru v popředí jeviště se však už zvuk odstínil a nesl. Obzvláště působivý byl a capella mužský sbor v samotném závěru přimlouvající se za Heřmanovo vykoupení. Za hudebním nastudováním stojí dirigent Robert Kružík. Orchestr vedl soudržně v nepřerušovaně plynulém napětí, hluboké emocionalitě a kontrastech a pěvce bez výjimky nepřehlušoval. Jeho jasné gesto také udrželo na uzdě rytmus i obtížné ansámblové pasáže.

Snad i díky Glaserově funkční metafoře ve ztrojení role hraběnky mohla vedle Jitky Zerhauové a Veroniky Hajnové-Fialové vystoupit i Soňa Červená, tohoto času ani ne tři neděle po operaci krčku stehenní kosti. Přestože zpívaných partů neměla mnoho, nepotřebovala většího projevu. Tato dáma vplula na jeviště a dramaticky zde existovala jako nejsilnější entita. Vytoužený návrat Soni Červené na prkna brněnského jeviště, kterou v tak úctyhodném věku nezastavila ani náročná operace, zasluhuje uznalý obdiv. Stejně tak i režijní neotřelost a interpretační vytříbenost nové operní brněnské inscenace.

Autor: Petr Iljič Čajkovskij, libreto: Modest Iljič Čajkovskij dle povídky Alexandra Sergejeviče Puškina, hudební nastudování, dirigent: Robert Kružík, režie: Martin Glaser, scéna: Pavel Borák, kostýmy: Markéta Sládečková, světelný design: Martin Špetlík, pohybová spolupráce: Martin Pacek, sbormistr: Pavel Koňárek, sbormistryně Dětského sboru Brno: Valerie Maťašová, videoprojekce: Martin Svobodník, Jan Fuksa, dramaturgie: Patricie Částková. Premiéra 17. února 2018 v Mahenově divadle.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více