Po prvním úspěšném koncertu rezidenčního souboru festivalu Concentus Moraviae na zámku ve Slavkově se těleso vedené houslistou Pavlem Fischerem rozšířilo o klavíristku Katyu Apekishevu. V této sestavě v neděli 12. června ve Velkém sále mikulovského zámku představilo mnohým neznámou tvář hudebního jazyka maďarského skladatele Bély Bartóka v podobě jeho Klavírního kvintetu C dur. Spolu s Fischerem a Apekishevou vystoupili také houslistka Markéta Janoušková, violista Diede Verpoest a violoncellista Erich Oskar Hütter.
Program zahájilo jedno z Bartókových nejpopulárnějších děl pro sólový klavír – přibližně dvou a půlminutové Allegro barbaro. Katya Apekisheva nad dílem příliš nerozjímala a jakmile usedla, prakticky okamžitě se pustila do úsečných akordických přiznávek s jasnou a ostrou akcentací. Výtečná byla práce s dynamikou při zjemnění hudby a prořídnutí sazby (a současném rozšíření rytmické stránky) přibližně v polovině skladby. Zde sólistka skvěle pracovala především s výraznými přízvuky a náhlými dynamickými vrcholy, které vyústily v hybné a muzikální hudební nastudování.
Po energickém úvodním díle pokračovala dramaturgie koncertu větami Molto adagio a Allegro ze Smyčcového kvartetu č. 1 „Morava“ houslisty a vedoucího rezidenčního souboru Pavla Fischera. Molto adagio rozeznívá temné tremolo violoncella Ericha Oskara Hüttera, které je zde postaveno do kontrastu s poklidně plynoucími středními hlasy druhých houslí (Markéta Janoušková) a violy (Diede Verpoest), ale především s flažolety prvních houslí v provedení samotného skladatele. Fischerův tón byl jemný, intonačně bezchybný, a především zcela stabilní bez sebemenších výkyvů, které by zmíněným flažoletům ubraly na hudební účinnosti. Z poklidně se táhnoucí hudební plochy vystupují další a hybnější úryvky melodických linek vycházejících z lidové tvorby. Výtečné byly také dynamické kontrasty a náhlá krátká crescenda a decrescenda souboru. Následující Allegro již cimbálovou muziku připomínalo nepokrytě, a to nejen svojí melodikou, ale také charakteristickou formou zdobení a rychlými figuracemi. To však neznamená, že by se ve větě zcela vytratil onen „artificiální“ aspekt. Ba právě naopak – symbióza postupů klasické a lidové hudby je zde neobyčejně povedená a hudební výsledek je lepší a zajímavější než součet obou částí, a to vše díky hluboké zkušenosti skladatele a houslisty Pavla Fischera s těmito hudebními tradicemi. Hudební nastudování souboru navíc tuto inherentní živelnost dokázalo patřičně vyzdvihnout a například akcenty ve viole Dieda Verpoesta byly v tom nejlepším slova smyslu „lidové“ a dodávaly větě potřebný pohyb.
Stěžejním dílem večera se stal Bartókův Klavírní kvintet C dur, ve kterém spojili síly sólistka Katya Apekisheva a smyčcový kvartet, kde tentokrát na postu prvních houslí zasedla Markéta Janoušková, zatímco Pavel Fischer obsadil místo druhých houslí. Klavírní kvintet C dur nepatří mezi díla, která by si posluchač s Bartókovým jménem pravděpodobně okamžitě spojil – rozmáchlá pozdně romantická melodika, která by našla mnoho styčných bodů spíše s díly Johannese Brahmse, Antonína Dvořáka či do velké míry i Richarda Strausse než s modernisty, mezi které jej řadíme nyní. Již úvodní Andante však dává jasně najevo, že ačkoliv se ještě nejedná o Bartókovo charakteristické dílo, jeho precizní motivická práce i cit pro nakládání se sazbou a rytmem jsou zde již přítomny. Přestože názvy vět – po Andante následuje Vivace (Scherzando), Adagio a Poco a poco più vivace – naznačují poměrně jasný tempový rámec, v rámci jednotlivých částí mění Bartók tempo hned několikrát. V provedení rezidenčního souboru festivalu Concentus Moraviae byly tyto změny uchopeny tak, aby byly co nejpřirozenější a co nejlépe odpovídaly hudebnímu toku. Současně je třeba vyzdvihnout, že při těchto změnách si celý soubor udržoval rytmickou homogenitu. Také za pestrost dynamických odstínů je třeba interprety pochválit, a to především v závěrečném Poco a poco più vivace. Klavíristka Katya Apekisheva projevila výtečné porozumění při interpretaci charakterově odlišných částí jednotlivých vět a kontrasty v jejím nastudování patřičně akcentovaly pocit z kompoziční pestrosti Bartókova díla. Ohromnou pochvalu si také zaslouží za bezchybné vypořádání se s ne vždy ideálně obrácenými notami, které si sólistka sama musela několikrát vracet zpět. Je třeba zdůraznit, že prakticky vždy se jednalo o rychle pádící hudební pasáže, které již samy o sobě jsou dostatečným důvodem k závratnému srdečnímu tepu – příliš brzy obrácené stránky not v takové situaci určitě nikomu výkon neusnadní.
Druhý koncert rezidenčního souboru festivalu Concentus Moraviae navázal na povedený večer ve slavkovském zámku a přinesl nepříliš často uváděné dílo jednoho z nejoriginálnějších skladatelů 20. století. Ačkoliv se jednalo o kompozici převážně eklektickou, její hudební kvality nelze popřít, a přestože sám Bartók chtěl Klavírní kvintet C dur zničit, je dobře, že se tu a tam na koncertních programech objeví. Ukazuje nám totiž mladého a nadaného skladatele, který stále hledá svůj hudební jazyk, jehož zárodky se mu však již pomalu ale jistě „rodí pod rukama“. A právě tato perspektiva dodává dle mého umělcovu dílu ještě větší krásu.
Katya Apekisheva / klavír
Pavel Fischer / housle, um. vedoucí
Markéta Janoušková / housle
Diede Verpoest / viola
Erich Oskar Hütter / violoncello
Program:
Béla Bartók: Allegro barbaro BB 63 (Sz. 49)
Pavel Fischer: Morava Quartet (2 části)
Béla Bartók: Klavírní kvintet C dur BB 33 (Sz. 23)
Mikulov, zámek, Velký sál
- června 2022, 19:30
Zatím nebyl přidán žádný komentář..