Romanticky roztančené zahájení Festivalu Špilberk

Romanticky roztančené zahájení Festivalu Špilberk

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.

O svěží zahájení koncertu se postarala předehra Římský karneval Hectora Berlioze, která v závěru vygradovala do oslavných fanfár, lákajících k tanci svým charakterem, ne však takovou mírou senzitivnosti ve hře, kterou by skladba zasluhovala. Poetickým zastavením navozujícím magickou atmosféru pak byla asi nejznámější třináctá část Labuť z cyklu Karneval zvířat Camilla Saint-Saënse, v níž vyniklo precizní sólo violoncellisty Michala Greca. Uškodilo mu snad jen ne zcela ideální nazvučení, které v sólovém projevu bohužel bylo o to více slyšet. 

Právě ozvučení již od první skladby negativně ovlivnilo výsledný zvuk, který zejména ve slabší dynamice smyčců postrádal jejich typickou jasnost a ostrost a zůstal jakoby udušený pod akustickou dekou. 

Houpavým valčíkovým rytmem protancovala nádvořím Barkarola z opery Hoffmannovy povídky od Jacquese Offenbacha. V roli Olympie se následně představila sólistka večera, sopranistka Patricia Janečková. V herecky ztvárněné figuře panenky na klíček (s jejímž natahováním dirigentovi zvukově skvěle pomohly perkuse) předvedla zpěvačka na svůj nízký věk úctyhodně vyzpívané koloratury. Z pera téhož autora poté ve svěžím tempu a s energickým podílem všech členů orchestru zazněl notoricky známý Kankán (opera Orfeus v podsvětí).

V árii Giuditty ze stejnojmenné operety Franze Lehára vzpomínaná sólistka ještě lépe předvedla svůj hlasový potenciál. Přednes doplnila temperamentními a koketními gesty, kterými umně vystihla charakter árie (v překladu Mé rty líbají tak horce).

Zpěv teprve jednadvacetileté Patricie Janečkové v celkovém ohledu postrádal patřičnou hloubku a usazenost, typickou pro renomované sopranistky, její hlas však přesto zřetelně disponuje obdivuhodným rozsahem podpořeným stále zdokonalovanou technikou. V některých pasážích znatelný šustot a zastřenost tohoto hlasu lze přikládat startovní kariérní pozici, na které zpěvačka stojí. A to vše i přes její četné zkušenosti se zpěvem na mnoha operních jevištích a koncertních pódiích, na kterých se objevuje od útlého dětství. 

První polovinu večera zakončila rodina Straussů. Zazněl smyčci precizně zahraný Karneval v Paříži Johanna Strausse a na závěr árie Adély z operety Netopýr Johanna Strausse mladšího.

Druhá polovina koncertu byla pro diváky poněkud hádankou, jelikož pořadí čísel v programu neodpovídalo výslednému znění. Oblíbené předehry k operetě Netopýr se diváci nedočkali, druhá část tak byla ryze česká. Zahájil ji Pražský karneval Bedřicha Smetany, jeho poslední symfonické dílo, kterému se již nedostalo skladatelem plánované velkoleposti. Ze Smetanova díla zazněla dále árie Vendulky Hlásej ptáčku z opery Hubička, ve které se – vzhledem k českému libretu – naplno projevila zpěvaččina precizní výslovnost. 

Svými maximálně romantickými harmoniemi poté zazářil klidný Poem, nejznámější část orchestrální selanky V podvečer od Zdeňka Fibicha. Barvitá instrumentace vyzdvihla tolik promyšlenou hloubku, kterou pozdně-romantický skladatel do díla vložil.

Fibich jako pomyslný most propojil prostor mezi svými o něco významnějšími kolegy a na závěr koncertu předal slovo druhému z nich - Antonínu Dvořákovi. Sólistka se zhostila partu jedné z nejznámějších árií v české operní literatuře, Rusalčina toužebného zpěvu Měsíčku na nebi hlubokém. Po počátečních nejistých tónech sladila tempo s gesty dirigenta a árii prozpívala překvapivě plným hlasem, podepřeným opět vynikající výslovností. 

Úderně a rázně se nakonec o slovo přihlásil instrumentální Dvořákův Karneval, o poznání živější a nadšenější, než předchozí karnevalově laděné skladby. Jeho mírná prostřední část pak naopak divákům dovolila nahlédnout do klidné atmosféry lesa, ve kterém nechal skladatel nejzřetelněji vyniknout volání kukačky v klarinetovém partu. Koncert zakončilo opět ono úvodní energií nabíjející téma. 

Estonský dirigent Risto Joost, který se v Brně představil poprvé, dokázal svým nastudováním i českým dílům vtisknout odpovídající charakter i jásavost a svým vedením podpořil také obvyklou jistotu a sehranost orchestru filharmonie. Letošní ročník festivalu tak včera byl zahájený příjemně a lze říci, že také úspěšně.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více