Roztančená dáma s kaméliémi

7. březen 2020, 15:00
Roztančená dáma s kaméliémi

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.

Choreografie, režie a navrch i dramaturgie se zhostila chorvatská tanečnice/choreografka Valentina Turcu, která má na svém kontě již přes 130 různých produkcí. Trojjediná divadelní tvůrkyně se rozhodla zasadit příběh Dámy s kaméliemi do dnešní doby.  Na jevišti se tedy objevují například i mobilní telefony nebo digitální fotoaparát, což může být pro konzervativnějšího diváka hůře stravitelné. Scénografii pro tuto inscenaci vytvořil Marko Japelj a jeho práce působila velice zajímavě. Velký prostor na jevišti zabírala prosklená konstrukce, která vytvářela dojem samostatného pokoje, ale která, jak se později ukázalo, byla mobilní, a tak se i její úloha v průběhu večera měnila. Prostředí pařížské, v lecčem dekadentní, vyšší společnosti se pak podařilo implementovat do dnešní doby i díky pokerovému stolu a okázalému osvětlení. V moderních kostýmech jejich autor Alan Hranitelj hodně využil tmavých barev, kůže, kožešin a krajek.

Choreografický slovník Valentiny Turcu, v mnohém značně nápaditý, krásně dokresloval hudbu Franze Schuberta v aranžmá Andreie Pushkareva. Zejména pak duety se ukázaly jako její silná stránka. Pohyb v nich nádherně plynul, každý krok úplně přirozeně přecházel do dalšího, a to i v momentech značně efektních a pro tanečníky jistě náročných.

O něco hůře působily sborové části, kdy v určitých chvílích bylo na jevišti současně až moc vjemů najednou. Což někdy může fungovat, vytvářet zajímavý a plný dojmem, v tomto případě to ovšem působilo poněkud disharmonicky. Publiku mohly uniknout krátké, ale podstatné dějové pasáže. Celkově večer sestával z lepších i méně vydařených momentů. Mezi nejhorší určitě patřila chvíle, kdy na scénu vstoupil otec Armanda (Karel Littera) v doprovodu bodyguardů, oblečených do kožených bund, s tmavými brýlemi a čepicemi, kteří nevypadali ani vtipně, natož dramaticky. Tento celý výstup evokoval spíše trapný dojem. Zato protagonistka Klaudie Radačovská coby Marguerita předvedla na jevišti nádherný výkon. Během celého představení disponovala jednak dokonalou taneční technikou, kdy bez zaváhání zvládala i velice náročné prvky. Také po herecké stránce působila naprosto přirozeným a uvěřitelným dojmem ženy, která byla schopna tak velké lásky, že jí přinesla i tu největší oběť. Arthur Abram, technicky velmi vyspělý tanečník, působil jako by mu role Armanda byla ušitá přímo na míru. Za zmínku jistě stojí ještě Martin Svobodník coby Vévoda, Peter Lerant jako Gaston nebo Taela Williams v roli Prudence.

V jednom z předpremiérových rozhovorů Valentina Turcu poznamenal, že divák se při sledování její inscenace bude cítit jako ve filmu. Ten pocit vyvolává zejména pasáž, kdy Armand sedí na zemi, zcela pohroužený do svého světa a v rukou mobilní telefon, zatímco Nanine (Jana Přibylová) rozbíjí tuto bublinu hrdinova utrpení, kontrastem běžné reality, v níž vykonává naprosto rutinní činnost. V zadní části jeviště v tomto momentu zametá, což působí jako parafráze typické barové scény z mnoha filmových snímků.

Inscenace Valentiny Turcu nabízí několik velmi silných a dojemných momentů a rozhodně stojí za zhlédnutí. Škoda jen, že v určitých chvílích představení jakoby stagnuje a postupně negraduje jako dějová předloha.

Osoby a obsazení:

Marguerite Gautier: Klaudia Radačovská
Armande Duval: Arthur Abram
Vévoda: Martin Svobodník
Nanine: Jana Přibylová
Mosieur Duval: Karel Littera
Prudence: Taela Williams
Gaston: Peter Lerant
Doctor N: Ilya Mironov
Olympia: Helena Enguídanos
Croupier: Thoriso Magongwa
La Belle: Emilia Vuorio

Inscenační tým:

choreografie: Valentina Turcu 
režie: Valentina Turcu 
dramaturgie: Valentina Turcu 
hudba: Franz Schubert, Andrei Pushkarev 
dirigent: Robert Kružík 
scéna: Marko Japelj 
kostýmy: Alan Hranitelj 
světelný design: Alexander Čavlek 
asistent choreografie: Anton Bogov, Markéta Pimek Habalová, Gustavo Beserra Quintans 

videoprojekce: Martin Svobodník

Foto Ctibor Bachratý

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Folklorní redakce Českého rozhlasu Brno se rozhodla, že během izolace, která postihla téměř celý svět nechce zahálet. Kromě „bytového“ vysíláni odehrávajícího se přímo u redaktorů doma, zveřejnila také jednu výzvu. Posluchači nyní mohou do redakce zasílat své hudební nahrávky, které následně zazní v rozhlasovém éteru.  více

První díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Velké hlasy a patří brněnské opeře.   více

Představujeme vám nového hudebního Průvodce. Brno získalo téměř před třemi lety prestižní titul Město hudby UNESCO, čímž se zařadilo mezi 46 stejně zaměřených měst z celého světa. Na otázku proč a čím je jeho hudební scéna tak vyjímečná vám možná odpoví jednotlivé díly následujícího seriálu. Autorem celkem devíti kapitol mapujících brněnskou hudební scénu je Boris Klepal. O grafické zpracování a sazbu tištěného průvodce se postarala Barbara Zemčík. Koláže jsou dílem yvanse, anglický překlad realizoval Don Sparling. Od zítřejšího dne najdete na tomto místě pravidelně každý čtvrtek jednu z kapitol Průvodce. Tištěná verze bude v lepších časech zdarma k vyzvednutí v informačním centru TIC Brnovíce

Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více