Slavná výročí v neslavném místě

7. březen 2013, 8:53

Slavná výročí v neslavném místě

Letošní rok je nabitý hudebními výročími a k oslavám se připojil i Brno Contemporary Orchestra. Ten se snaží vydobýt si pozici tělesa, které na vysoké úrovni interpretuje hudbu dvacátého století až současnou. To je věc, které si cením z principu, a orchestr má mnohé předpoklady, aby se mu to podařilo. Má před sebou ale také hodně práce a během včerejšího koncertu bylo poznat obojí.

Když začnu u těch lepších věcí, musím zopakovat, že orchestr má solidní hudební potenciál. Hráči jsou na úrovni, technické chyby jsou spíš ojedinělé. Z koncepčního hlediska je tu také schopnost dobře zvolit repertoár. Zaměřit se na čtyři jubilující skladatele pochopitelně není nic objevného, ale konkrétní skladby byly vybrány dobře, tvořily rozvíjející se celek. Musím připomenout i dramaturgii opakujících se koncertů ve vile Tugendhat, která se sice s přívlastkem contemporary míjí, ale vzhledem k místu působí dokonale autenticky.

Souznění hudby a prostoru je věc, na kterou by si BCO měl dávat skutečně pozor. Chápu, že uspořádat koncert není nic jednoduchého, ale i tak není možné chňapnout po všem, co se nabízí. Sál Břetislava Bakaly je sice pojmenován po velkém brněnském hudebníkovi, ale to je také jedná věc, kterou je pro hudbu vhodný. Když to řeknu rovnou, jeho akustika je příšerná a navíc je vyloženě hnusný. Nenastává tu tedy ani efekt "hrajeme na nevhodném, ale pozoruhodném místě", jehož lze docílit v alternativních prostorách starých fabrik a podobně. Nejde vůbec o to, že bych v jakkoli nepěkném místě ty dvě hodiny nevydržel, ale když tam ani hudba nezní dobře, orchestr si krutě zahrává se svou uměleckou pověstí. Nerad si hraji s velkými a těžko definovatelnými slovy, ale žádná umělecká instituce vlastně nemá nic jiného, co by tvořilo její trvalou hodnotu.

Při včerejším koncertu došlo ke zvláštnímu jevu, kdy se střetl interpretační styl dirigenta Pavla Šnajdra právě s akustickými vlastnostmi sálu. Ty přály spíš kompozicím, které hodně pracují se zvukem nástrojů samy o sobě – mám na mysli především Komorní koncert pro třináct hudebníků (György Ligeti) – zatímco konvenčnějším věcem škodily jak mohly. Sinfonietta Benjamina Brittena tak dopadla po zvukové stránce dost bídně, přestože ji BCO vlastně velmi dobře zahrál (až na malé zavrzání horny v úvodu). Vůbec jsem se nemohl zbavit dojmu, že tento formálně přehlednější styl orchestru i Pavlu Šnajdrovi sedí lépe, zatím co v (post)cageovské hudbě ještě spíš tápe. "Příliš mnoho frází", dovolím si parafrázovat známý bonmot, a také vazeb na vnější efekt a virtuozitu. Ty se zřetelně projevily třeba ve třetí větě Ligetiho koncertu, jejíž mechanický pohyb nevyzněl v potřebném strojovém efektu, ale budil spíš dojem rossiniovského bria, navíc rytmicky nevyrovnaného. Bylo i zřetelně vidět, jak se hudebníci nechávají unést polkou v Kleines Requiem für eine Polka (Henryk Górecki). Navíc jak ji nasadili, tak ji dohráli, nahlas, v tempu, ale bez nějakého zřetelně propracovaného detailu. Celkově dobře vyzněl Řetěz Witolda Lutosławského.

Vznik Brno Contemporary Orchestra a umělecké ambice Pavla Šnajdra v tomto směru jsou nanejvýš sympatické, čeká je ale ještě hodně dlouhá cesta. Nemalý potenciál, aby vedla k výsledkům, tu přes všechny moje výhrady rozhodně je.

Benjamin Britten (1913–1976): Sinfonietta, 1932, György Ligeti (1923–2006): Chamber Concerto, 1970, Witold Lutosławski (1913–1994): Řetěz (Łańcuch I), 1983, Henryk Górecki (1933–2010): Kleines Requiem für eine Polka, 1993. 6. 3. 2013, Hudební nastudování – Pavel Šnajdr, Brno Contemporary Orchestra, Sál Břetislava Bakaly, Brno.

Hodnocení autora: 50 %

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..



Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více