Slavnost smíření v prvních dnech Velikonočního festivalu

Slavnost smíření v prvních dnech Velikonočního festivalu

Velikonoční festival duchovní hudby začal v méně monumentálním prostoru, než bývalo zvykem, ale vynahradil to mimořádný hudební obsah. Ekumenická hudební slavnost v Červeném kostele se vydařila i interpretačně. Marko Ivanović nastudoval celý program velmi dobře a Komorní filharmonie Pardubice i sólisté podali odpovídající výkony. Dobrou práci odvedl i sbor Ars Brunensis.

Program sestával ze tří asi dvacetiminutových skladeb, pro něž se v běžném koncertním provozu těžko hledá uplatnění. Svými tématy zároveň vedly posluchače po cestě od velebení Boha přes prosbu o smilování až po pevnou víru v překonání smrti. Velikonoční tématika byla naplněna neotřelým a soudržným způsobem, který ze tří přímo nesouvisejících kompozic vytvořil třívětou vokální symfonii.

Úvodní Žalm 29 je dílem Pavla Haase (bratra mnohem slavnějšího Huga). Ačkoliv se jedná o text ze Starého zákona, kombinace varhan a zvonů v úvodu se obrací spíš ke křesťanské tradici, Haas navíc zhudebnil kralický překlad. Verš „Hlas Hospodinův rozkřesává plamen ohně“ do značné míry charakterizuje akustiku Červeného kostela. Není přehnaně zatížená dozvukem, ale působí dojmem přírodního zesilovače. Především bicí a dechové nástroje v něm znějí tak, že jsou až fyzicky cítit, ale bez agresivity. Je to jakási zvuková všudypřítomnost, z níž se poněkud ztrácejí smyčce. I přes mohutně znějící orchestr se prosazoval Ivan Kusnjer zapálenou a oduševnělou interpretací svého partu – byl to strhující úvod.

Možná i proto se mi pocitově trošku vytratil začátek Kantáty milosrdenství Benjamina Brittena. Jejímu provedení ale nemám co vytknout, spíš naopak. Zvuk orchestru výrazně proměnila hutně znějící harfa, byla výraznější než klavír. Další zvukovou proměnu přinesl Jiří Hájek, jehož baryton je oproti Ivanu Kusnjerovi užší a ostřejší. S tenoristou Alešem Brisceinem tvořili vyrovnanou a kvalitní pěveckou dvojici.

V závěrečné skladbě Franka Martina A život ji přemůže… se vrátil Ivan Kusnjer a k němu přibyla mezzosopranistka Jana Wallingerová. Oba zpívali výborně, Ivanu Kusnjerovi navíc bezvadně zněla francouzština. Martinova kompozice je tvořena dvěma meditativními plochami (Úpěnlivá prosba, Oběť), které obklopují energickou střední část (Souboj). V meditativních částech se ke zvonům, varhanám a harfě z předchozích skladeb přidal další charakteristický zvuk – hoboj d’amore. Každá z kompozic obsahovala svůj jednoznačný zvukově identifikační prvek, který utkvěl v paměti.

Vyrovnané hlasy renesance a dneška

Ansámbl Singer Pur zazpíval výborný program sestavený z meditativních textů vhodných či přímo určených pro postní dobu. Kombinace renesančních a soudobých zhudebnění byla dramaturgicky bezchybná a souzněla i s prostředím moderního kostela svatého Augustina na Kraví hoře.

Vokální polyfonie v malém ansámblu bez nástrojového doprovodu je jedna z nejchoulostivějších věcí, o jakou je možné se v hudbě pokoušet. Záleží na každém členovi souboru i na dokonalé souhře, žádná chyba se neztratí. Singer Pur jsou perfektní koncepčně – řekl bych bez metafory, že společně dýchají, a mají bezvadně vyřešený způsob tvorby tónu. Jednotlivé hlasy jsou charakteristické, ale používané sjednoceným stylem, který z nich dělá nádherně znějící těleso. Přitom se nedá říct, že by to byly hlasy nějak zvlášť objemné, ale mají pěknou barvu a nakládá se s nimi způsobem, který jim svědčí a upozorňuje na to nejlepší, co v nich je.

Vokální polyfonie se s renesancí spojuje mechanicky, možná i proto mě mírně překvapilo, že Singer Pur znějí mnohem lépe v soudobém repertoáru. Ten nebyl jen ojedinělým doplňkem, jak se to někdy stává. Byl zcela rovnocennou součástí programu z hlediska rozsahu a z hlediska provedení v něm bylo těžiště koncertu. Jistě je v tom i kus mého osobního zaujetí pro tvorbu Salvatora Sciarrina, ale jeho Responsorio delle tenebre a sei voci bylo v centru programu nejen díky pořadí. Perfektně provedená společná glissanda i sciarrinovská zvuková pestrost svědčila o technickém zvládnutí i výrazovém pochopení kompozice. Singer Pur si ale se svým repertoárem – ať už novým či starým – opravdu věděli rady. Toto hudební know-how je přesně ta věc, která mi u nás na koncertech všeho druhu často velmi bolestně chybí. Orlando di Lasso, Simon Bar Jona Madelka, Jacobus Handl Gallus, Wolfgang Rihm a Salvatore Sciarrino zněli v interpretačním uchopení, které je navzájem sbližovalo.

Jisté minus, které chybí Singer Pur k opravdové dokonalosti, je především jejich výslovnost. Alespoň u Augustina jim téměř nebylo rozumět, což je v komorním ansámblu zarážející. Občas se objevil i ojedinělý intonační výpadek, který sice spíš upozornil na celkově vynikající úroveň souboru, ale ani tak tam neměl co dělat. Jsou to detaily, které dělí výborný výkon od bezvadného. Singer Pur k němu ale neměli daleko a mrzela mě slabší návštěva, pro pondělní koncerty prý typická. Kde byla třeba pěvecká oddělení konzervatoře a JAMU?

Návraty domů a pohled z Itálie

Třetí den festivalu se posunul v čase od renesance k ranému baroku. V kostele sv. Janů, tedy u minoritů provedl soubor Societas Incognitorum žalmy a postní moteta pro Svatý týden. Název „Společnost neznámých“ je možné vztáhnout i na trojici autorů zastoupených v programu. Giovanni Battista Aloisi působil na Moravě a byl i představeným minoritů, jeho hudba se tedy vracela domů, s blízkou Vídní byl svázán život Giovanniho Valentiniho. Pozoruhodným doplněním trojice byl Salamone Rossi – autor působící v Mantově – a jeho převratný přístup k židovské liturgické hudbě. Už volbou autorů bylo naplněno téma festivalu, jímž je exodus a smíření, ale také idea svázání hudby s konkrétním prostorem.

Societas Incognitorum se pod vedením Eduarda Tomaštíka věnují objevování neznámých autorů spojených s Moravou systematicky. Jejich zaměření se tedy s dramaturgickým záměrem přirozeně střetlo. Jako první jsem na koncertě ocenil výkon continua v Kapsbergerově Toccatě, která následovala po prvním vokálním bloku. Jednalo se sice o „pouhý“ předěl v běhu vokálního koncertu, ale projev instrumentalistů byl kompaktní a vyrovnaný. To se o vokalistech dalo říci až od jejich druhého výstupu tvořeného trojicí skladeb Salamona Rossiho. První série složená z motet domácího Aloisiho utrpěla „prokletím první skladby“. Soubor se ještě trošku dostával do prostředí a hlasově vyrovnával, nezněl jednotně. Během další Toccaty se pěvci přesunuli od oltáře na kůr a nebyl to dobrý nápad, hlasy odtam zněly každý sám za sebe, soubor se akusticky rozpadal na jednotlivé segmenty. Výborně zněl velikonoční chorál Christus factus est pro nobis, během nějž se pěvci vrátili z kůru. Závěrečná trojice skladeb měla až rockovou gradaci a svižné Aloisiho Exaltabo Te Deus vytvořilo efektní závěr.

Foto Petr Francán

Podrobné programy jednotlivých koncertů

Pavel Haas: Žalm 29 op. 12 (pro baryton, ženský sbor a komorní orchestr s varhanami), Benjamin Britten: Cantata misericordium (Kantáta milosrdenství, pro tenor a baryton sólo, komorní sbor a orchestr) op. 69, Frank Martin: Et la vie l’emporta… (A život ji přemůže… pro alt a baryton sólo, komorní sbor a komorní orchestr, 1. Úpěnlivá prosba /Imploration/, 2. Souboj /Combat/, 3. Oběť /Offrande/). Hudební nastudování – Marko Ivanović, Ivan Kusnjer – baryton, David Postránecký – varhany, Aleš Briscein – tenor, Jiří Hájek – baryton, Jana Wallingerová – mezzosoprán. Ars Brunensis Chorus (sbormistr Dan Kalousek), Komorní filharmonie Pardubice. 24. 3. 2013, Českobratrský evangelický chrám Jana Amose Komenského (zvaný Červený), Velikonoční festival duchovní hudby, Brno.

Tenebrae (pašijová hudba 16. století a současnosti), Orlando di Lasso, Simon Bar Jona Madelka, Jacobus Handl Gallus, Wolfgang Rihm a Salvatore Sciarrino. Vokální ansámbl Singer Pur, 25. 3. 2013, kostel sv. Augustina, Velikonoční festival duchovní hudby, Brno.
Pořadí skladeb – Orlando di Lasso: In monte Oliveti, Wolfgang Rihm: Tristis est anima mea (Smutnáť jest duše má), Simon Bar Jona Madelka: Quomodo confitebor tibi domine (Jak se Ti vyznám, Pane), Jacobus Arcadelt: Lamentatio Jeremiae prophetae (Pláč proroka Jeremiáše), Salvatore Sciarrino: Responsorio delle tenebre a sei voci (Responsorium temných hodinek pro šest hlasů), Simon Bar Jona Madelka: De profundis clamavi ad te (Z hlubin volal jsem k tobě), Wolfgang Rihm: Ecce vidimus eum (Ejhle viděli jsme Ho), Jacobus Handl Gallus: Peccantem me quotidie (Protože denně hřeším), Wolfgang Rihm: Velum templi scissum est (Opona chrámová roztrhla se).

Žalmy a postní moteta pro Svatý týden. Giovanni Battista Aloisi, Salamone Rossi, Giovanni Valentini. Societas Incognitorum, umělecký vedoucí Eduard Tomaštík, vokální ansámbl: Yvetta Fendrichová, Kateřina Šujanová, Ondřej Múčka, Petr Julíček, Eduard Tomaštík, Martin Šujan, basso continuo: Jan Krejča a Katalin Ertsey theorby, Marek Kubát arciloutna, Marek Čermák varhanní pozitiv a cembalo, František Dvořák violon. 26. března 2013, kostel sv. Janů (u minoritů), Velikonoční festival duchovní hudby, Brno.
Pořadí skladeb – Giovanni Battista Aloisi: Obsecro Domine a 6, O Domine Iesu Christe a 2, Quid mihi est in caelo a 3, Johann Hieronymus Kapsberger: Toccata, Salamone Rossi: Kadiš a 5 Lamnacceach  ́Al Hagitit a 5 Širhamma ́Alot, Ašreikolj ́Readonai a 6, Johann Hieronymus Kapsberger: Toccata, Giovanni Valentini: Peccantem me quotidie a 4 Deus, qui pro redemptionem mundi a 2 Salve tremendum a 3, Christus factus est pro nobis (chorál), Salamone Rossi: Šir Hamma ́ Alot L ́David a 6, Giovanni Valentini: O vos omnes a 5, Giovanni Battista Aloisi: Exaltabo Te Deus a 6.

Hodnocení autora: 80 %

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále by vás mohlo zajímat

V neděli začíná v Červeném kostele dvaadvacátý ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby. O současné podobě festivalu i o tom, jak vznikla, jsem mluvil s dramaturgem Vladimírem Maňasemvíce

V kavárně, jejíž interiér je inspirován vilou Tugendhat, jsme se s Marií Kučerovou sešli před dvěma týdny. Mluvili jsme ale především o jejím dnešním nástupu do funkce ředitelky Filharmonie Brno a o jejích plánech. Probrali jsme také její motivace, repertoár, koncertní sál a na závěr jednu otázku, která ani nepadla.  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více