Slavnost smíření v prvních dnech Velikonočního festivalu

Slavnost smíření v prvních dnech Velikonočního festivalu

Velikonoční festival duchovní hudby začal v méně monumentálním prostoru, než bývalo zvykem, ale vynahradil to mimořádný hudební obsah. Ekumenická hudební slavnost v Červeném kostele se vydařila i interpretačně. Marko Ivanović nastudoval celý program velmi dobře a Komorní filharmonie Pardubice i sólisté podali odpovídající výkony. Dobrou práci odvedl i sbor Ars Brunensis.

Program sestával ze tří asi dvacetiminutových skladeb, pro něž se v běžném koncertním provozu těžko hledá uplatnění. Svými tématy zároveň vedly posluchače po cestě od velebení Boha přes prosbu o smilování až po pevnou víru v překonání smrti. Velikonoční tématika byla naplněna neotřelým a soudržným způsobem, který ze tří přímo nesouvisejících kompozic vytvořil třívětou vokální symfonii.

Úvodní Žalm 29 je dílem Pavla Haase (bratra mnohem slavnějšího Huga). Ačkoliv se jedná o text ze Starého zákona, kombinace varhan a zvonů v úvodu se obrací spíš ke křesťanské tradici, Haas navíc zhudebnil kralický překlad. Verš „Hlas Hospodinův rozkřesává plamen ohně“ do značné míry charakterizuje akustiku Červeného kostela. Není přehnaně zatížená dozvukem, ale působí dojmem přírodního zesilovače. Především bicí a dechové nástroje v něm znějí tak, že jsou až fyzicky cítit, ale bez agresivity. Je to jakási zvuková všudypřítomnost, z níž se poněkud ztrácejí smyčce. I přes mohutně znějící orchestr se prosazoval Ivan Kusnjer zapálenou a oduševnělou interpretací svého partu – byl to strhující úvod.

Možná i proto se mi pocitově trošku vytratil začátek Kantáty milosrdenství Benjamina Brittena. Jejímu provedení ale nemám co vytknout, spíš naopak. Zvuk orchestru výrazně proměnila hutně znějící harfa, byla výraznější než klavír. Další zvukovou proměnu přinesl Jiří Hájek, jehož baryton je oproti Ivanu Kusnjerovi užší a ostřejší. S tenoristou Alešem Brisceinem tvořili vyrovnanou a kvalitní pěveckou dvojici.

V závěrečné skladbě Franka Martina A život ji přemůže… se vrátil Ivan Kusnjer a k němu přibyla mezzosopranistka Jana Wallingerová. Oba zpívali výborně, Ivanu Kusnjerovi navíc bezvadně zněla francouzština. Martinova kompozice je tvořena dvěma meditativními plochami (Úpěnlivá prosba, Oběť), které obklopují energickou střední část (Souboj). V meditativních částech se ke zvonům, varhanám a harfě z předchozích skladeb přidal další charakteristický zvuk – hoboj d’amore. Každá z kompozic obsahovala svůj jednoznačný zvukově identifikační prvek, který utkvěl v paměti.

Vyrovnané hlasy renesance a dneška

Ansámbl Singer Pur zazpíval výborný program sestavený z meditativních textů vhodných či přímo určených pro postní dobu. Kombinace renesančních a soudobých zhudebnění byla dramaturgicky bezchybná a souzněla i s prostředím moderního kostela svatého Augustina na Kraví hoře.

Vokální polyfonie v malém ansámblu bez nástrojového doprovodu je jedna z nejchoulostivějších věcí, o jakou je možné se v hudbě pokoušet. Záleží na každém členovi souboru i na dokonalé souhře, žádná chyba se neztratí. Singer Pur jsou perfektní koncepčně – řekl bych bez metafory, že společně dýchají, a mají bezvadně vyřešený způsob tvorby tónu. Jednotlivé hlasy jsou charakteristické, ale používané sjednoceným stylem, který z nich dělá nádherně znějící těleso. Přitom se nedá říct, že by to byly hlasy nějak zvlášť objemné, ale mají pěknou barvu a nakládá se s nimi způsobem, který jim svědčí a upozorňuje na to nejlepší, co v nich je.

Vokální polyfonie se s renesancí spojuje mechanicky, možná i proto mě mírně překvapilo, že Singer Pur znějí mnohem lépe v soudobém repertoáru. Ten nebyl jen ojedinělým doplňkem, jak se to někdy stává. Byl zcela rovnocennou součástí programu z hlediska rozsahu a z hlediska provedení v něm bylo těžiště koncertu. Jistě je v tom i kus mého osobního zaujetí pro tvorbu Salvatora Sciarrina, ale jeho Responsorio delle tenebre a sei voci bylo v centru programu nejen díky pořadí. Perfektně provedená společná glissanda i sciarrinovská zvuková pestrost svědčila o technickém zvládnutí i výrazovém pochopení kompozice. Singer Pur si ale se svým repertoárem – ať už novým či starým – opravdu věděli rady. Toto hudební know-how je přesně ta věc, která mi u nás na koncertech všeho druhu často velmi bolestně chybí. Orlando di Lasso, Simon Bar Jona Madelka, Jacobus Handl Gallus, Wolfgang Rihm a Salvatore Sciarrino zněli v interpretačním uchopení, které je navzájem sbližovalo.

Jisté minus, které chybí Singer Pur k opravdové dokonalosti, je především jejich výslovnost. Alespoň u Augustina jim téměř nebylo rozumět, což je v komorním ansámblu zarážející. Občas se objevil i ojedinělý intonační výpadek, který sice spíš upozornil na celkově vynikající úroveň souboru, ale ani tak tam neměl co dělat. Jsou to detaily, které dělí výborný výkon od bezvadného. Singer Pur k němu ale neměli daleko a mrzela mě slabší návštěva, pro pondělní koncerty prý typická. Kde byla třeba pěvecká oddělení konzervatoře a JAMU?

Návraty domů a pohled z Itálie

Třetí den festivalu se posunul v čase od renesance k ranému baroku. V kostele sv. Janů, tedy u minoritů provedl soubor Societas Incognitorum žalmy a postní moteta pro Svatý týden. Název „Společnost neznámých“ je možné vztáhnout i na trojici autorů zastoupených v programu. Giovanni Battista Aloisi působil na Moravě a byl i představeným minoritů, jeho hudba se tedy vracela domů, s blízkou Vídní byl svázán život Giovanniho Valentiniho. Pozoruhodným doplněním trojice byl Salamone Rossi – autor působící v Mantově – a jeho převratný přístup k židovské liturgické hudbě. Už volbou autorů bylo naplněno téma festivalu, jímž je exodus a smíření, ale také idea svázání hudby s konkrétním prostorem.

Societas Incognitorum se pod vedením Eduarda Tomaštíka věnují objevování neznámých autorů spojených s Moravou systematicky. Jejich zaměření se tedy s dramaturgickým záměrem přirozeně střetlo. Jako první jsem na koncertě ocenil výkon continua v Kapsbergerově Toccatě, která následovala po prvním vokálním bloku. Jednalo se sice o „pouhý“ předěl v běhu vokálního koncertu, ale projev instrumentalistů byl kompaktní a vyrovnaný. To se o vokalistech dalo říci až od jejich druhého výstupu tvořeného trojicí skladeb Salamona Rossiho. První série složená z motet domácího Aloisiho utrpěla „prokletím první skladby“. Soubor se ještě trošku dostával do prostředí a hlasově vyrovnával, nezněl jednotně. Během další Toccaty se pěvci přesunuli od oltáře na kůr a nebyl to dobrý nápad, hlasy odtam zněly každý sám za sebe, soubor se akusticky rozpadal na jednotlivé segmenty. Výborně zněl velikonoční chorál Christus factus est pro nobis, během nějž se pěvci vrátili z kůru. Závěrečná trojice skladeb měla až rockovou gradaci a svižné Aloisiho Exaltabo Te Deus vytvořilo efektní závěr.

Foto Petr Francán

Podrobné programy jednotlivých koncertů

Pavel Haas: Žalm 29 op. 12 (pro baryton, ženský sbor a komorní orchestr s varhanami), Benjamin Britten: Cantata misericordium (Kantáta milosrdenství, pro tenor a baryton sólo, komorní sbor a orchestr) op. 69, Frank Martin: Et la vie l’emporta… (A život ji přemůže… pro alt a baryton sólo, komorní sbor a komorní orchestr, 1. Úpěnlivá prosba /Imploration/, 2. Souboj /Combat/, 3. Oběť /Offrande/). Hudební nastudování – Marko Ivanović, Ivan Kusnjer – baryton, David Postránecký – varhany, Aleš Briscein – tenor, Jiří Hájek – baryton, Jana Wallingerová – mezzosoprán. Ars Brunensis Chorus (sbormistr Dan Kalousek), Komorní filharmonie Pardubice. 24. 3. 2013, Českobratrský evangelický chrám Jana Amose Komenského (zvaný Červený), Velikonoční festival duchovní hudby, Brno.

Tenebrae (pašijová hudba 16. století a současnosti), Orlando di Lasso, Simon Bar Jona Madelka, Jacobus Handl Gallus, Wolfgang Rihm a Salvatore Sciarrino. Vokální ansámbl Singer Pur, 25. 3. 2013, kostel sv. Augustina, Velikonoční festival duchovní hudby, Brno.
Pořadí skladeb – Orlando di Lasso: In monte Oliveti, Wolfgang Rihm: Tristis est anima mea (Smutnáť jest duše má), Simon Bar Jona Madelka: Quomodo confitebor tibi domine (Jak se Ti vyznám, Pane), Jacobus Arcadelt: Lamentatio Jeremiae prophetae (Pláč proroka Jeremiáše), Salvatore Sciarrino: Responsorio delle tenebre a sei voci (Responsorium temných hodinek pro šest hlasů), Simon Bar Jona Madelka: De profundis clamavi ad te (Z hlubin volal jsem k tobě), Wolfgang Rihm: Ecce vidimus eum (Ejhle viděli jsme Ho), Jacobus Handl Gallus: Peccantem me quotidie (Protože denně hřeším), Wolfgang Rihm: Velum templi scissum est (Opona chrámová roztrhla se).

Žalmy a postní moteta pro Svatý týden. Giovanni Battista Aloisi, Salamone Rossi, Giovanni Valentini. Societas Incognitorum, umělecký vedoucí Eduard Tomaštík, vokální ansámbl: Yvetta Fendrichová, Kateřina Šujanová, Ondřej Múčka, Petr Julíček, Eduard Tomaštík, Martin Šujan, basso continuo: Jan Krejča a Katalin Ertsey theorby, Marek Kubát arciloutna, Marek Čermák varhanní pozitiv a cembalo, František Dvořák violon. 26. března 2013, kostel sv. Janů (u minoritů), Velikonoční festival duchovní hudby, Brno.
Pořadí skladeb – Giovanni Battista Aloisi: Obsecro Domine a 6, O Domine Iesu Christe a 2, Quid mihi est in caelo a 3, Johann Hieronymus Kapsberger: Toccata, Salamone Rossi: Kadiš a 5 Lamnacceach  ́Al Hagitit a 5 Širhamma ́Alot, Ašreikolj ́Readonai a 6, Johann Hieronymus Kapsberger: Toccata, Giovanni Valentini: Peccantem me quotidie a 4 Deus, qui pro redemptionem mundi a 2 Salve tremendum a 3, Christus factus est pro nobis (chorál), Salamone Rossi: Šir Hamma ́ Alot L ́David a 6, Giovanni Valentini: O vos omnes a 5, Giovanni Battista Aloisi: Exaltabo Te Deus a 6.

Hodnocení autora: 80 %

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále by vás mohlo zajímat

V neděli začíná v Červeném kostele dvaadvacátý ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby. O současné podobě festivalu i o tom, jak vznikla, jsem mluvil s dramaturgem Vladimírem Maňasemvíce

V kavárně, jejíž interiér je inspirován vilou Tugendhat, jsme se s Marií Kučerovou sešli před dvěma týdny. Mluvili jsme ale především o jejím dnešním nástupu do funkce ředitelky Filharmonie Brno a o jejích plánech. Probrali jsme také její motivace, repertoár, koncertní sál a na závěr jednu otázku, která ani nepadla.  více


Americká zpěvačka a skladatelka Leyla McCalla se hlásí k haitským kořenům. Sama žije v Louisianě a tradiční hudební žánry amerického Jihu propojuje s kulturou ostrova, z nějž pocházeli její předkové. V úterý 27. července si její hlas a písně budeme moci poslechnout živě na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou.  více

V médiích se dočtete o vlivu koronaviru na úroveň výuky ve školách s povinnou docházkou. Už méně se mluví o školách uměleckých. Přitom čtvrt milionu dětí chodí do základních uměleckých škol. Co nám a dětem přináší ZUŠky? A čím jsou tak výjimečné? Nejen na tyto otázky jsem se ptal Pavla Borského, violoncellisty smyčcového kvarteta Indigo Quartet, dramaturga muzikálové scény festivalu Maraton hudby Brno, pedagoga Divadelní fakulty JAMU (dále DF JAMU) a ZUŠ V. Kaprálové Brno a krajského koordinátora ZUŠ Open. Jak totiž sám podotkl, konkrétní přesný vliv distanční výuky na žáky uměleckých škol se teprve časem promítne, mnohé děti ale online prostředí naučilo lépe komunikovat pomocí moderních technologií.  více

Venkovní scéna Národního divadla hostila v úterý slovenský umělecký soubor Lúčnica. Pro milovníky folkloru to bylo už ve druhém pandemickém létě bezmála zjevení. Bylo odzbrojující po dvou letech bez festivalu ve Strážnici a bez většiny dalších pravidelných folklorních akcí, sedět s dalšími asi sedmi sty diváky v hledišti a pozorovat více než dvacet tanečníků a muzikantů v plné kráse. Navíc v opravdu reprezentativních a příjemných kulisách Biskupského dvora.  více

Po dlouhé těžké nemoci zemřela včera ve věku 78 let straňanská zpěvačka lidových písní, obdivovaná interpretka balad a milostných písní, dlouholetá sólistka Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů Vlasta Grycová. Odešla skutečná zpěvácká legenda, navíc moc hodný, příjemný a obětavý člověk, který přibývající léta a s nimi přicházející neduhy nesl s pochopením a nadhledem. I když už veřejně vystupovala jen výjimečně, její krásný barevný alt vždy dokázal pohladit i rozplakat.  více

Jak je náročné prosadit se jako skladatel v dnešní v době? A je k tomu zapotřebí i něco víc, než jen hudební znalost a talent? Bavili jsme se s uznávaným skladatelem mnoha žánrů, klavíristou a svým způsobem komikem. Takový je totiž Zdeněk Král, rodák z Nového Boru, dramaturg festivalu Maraton hudby Brno. Celkem na něm vystoupil už třikrát, letos nově si ke svému vystoupení přidal i celou dramaturgii jedné scény s názvem Humor v hudbě. Jak sám říká, „chci ukázat, že i v oblasti tzv. vážné hudby může být prostor pro humor a komiku, dosáhnout toho lze několika způsoby.“  více

Novodobé premiéry zapomenutých či méně známých hudebních děl se většinou těší velké pozornosti posluchačů, publicistů i muzikologů. Nezřídka se stává, že badatelé či umělečtí vedoucí ansámblů objeví ztracený klenot, který plným právem patří i na současná jeviště. Někdy však – a to je případ komické opery Gusman skladatele Antonína Rejchy – k dobovému provedení ani nedošlo. A tak na Olomouckých barokních slavnostech ve čtvrtek 15. července na nádvoří Tereziánské zbrojnice v provedení Volantes Orchestra pod taktovkou Jakuba Kydlíčka zazněla poctivá a tradiční světová premiéra. Dochovaná podoba Rejchovy opery neumožňovala její kompletní scénické provedení a bylo tedy nutno sáhnout k rozsáhlým rekonstrukcím, kterých se ujaly muzikoložka Jana Franková a umělecká vedoucí orchestru Veronika Manová. Vzhledem k absenci původního libreta tak olomoucká premiéra vycházela z úpravy libreta Eugèna Scribe a Jeana-Henryho Dupin. Oba jmenovaní původní jednoaktový text přepracovali do podoby dvouaktové vaudevillové komedie, která měla premiéru 22. října 1816 v pařížském divadle Théâtre du Vaudeville. Scházející árie byly doplněny a přetextovány z Rejchových dobových komických oper Cagliostro ou les Illuminés (1810) a Bégri ou le chanteur à Constantinople (ca 1816). V titulní roli vystoupil Roman Hoza, jeho společníka Pedrilla ztvárnil Tadeáš Hoza, Bertranda – chamtivého zlatníka a strýce Guzmána – pak Václav Barth a Lucii, Guzmánovu milou a Bertrandovu neteř, Dagmar Šašková. Postavy hospodského Cuistadora se ujal Michal Marhold a ženicha Lucie Cobarda Michael Robotka. Tetu Ragondu zpívala Kamila Zbořilová a tetu Clorindu Barbora Garzinová. Operu režíroval Tomáš Studený a kostýmy a scénu navrhla Sylva Marková.  více

Třicet jedna let. Přesně tak dlouho je to od založení brněnského vydavatelství Indies, které za dobu svého působení vydalo přes stovky alb domácí tvorby. O promo jednoho ze současných pokračovatelů, labelu Indies Scope, se stará PR manažer Přemysl Štěpánek. Kromě současného stavu labelu jsme debatovali i o způsobu propagace českých umělců, jeho dramaturgickém plánu na festivalu Maraton hudby Brno nebo zastupování maďarského festivalu Sziget v Čechách a na Slovensku.  více

Když se řekne pojem „world music“, většina lidí si pravděpodobně vzpomene na indickou hudbu z Bollywoodu nebo africké rytmy. Do žánru ale spadá i hudba z Evropy. Povídal jsem si o ní s Milanem Tesařem, vedoucím hudební redakce Rádia Proglas a nově i sekretářem hudebního žebříčku World Music Charts Europe. Zajímavé interprety z Evropy zve nově na world music scénu na hudební festival Maraton hudby Brno. Kromě toho jsme se bavili o Proglasu, jeho práci odborného garanta v Cenách Anděl a kvalitě české hudby i zkušenostech s dramaturgií.  více

Duduk je arménský dvouplátkový nástroj, příbuzný hoboje, zapsaný na seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Vyrábí se nejčastěji z meruňkového dřeva a mezi dřevěnými dechovými nástroji patří k nejdynamičtějším. Mladý virtuóz na tento nástroj Arsen Petrosyan na své aktuální album Hokin Janapar zařadil jedenáct písní a dalších melodií z různých částí Arménie. Arsen Petrosyan vystoupí se svým Quartetem v pondělí 26. července na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. Jeho noční koncert se bude konat od 23.00 v náměšťské Staré tkalcovně.  více

Závěrečné koncerty festivalů bývají zpravidla jejich dramaturgickým i interpretačním vyvrcholením – okamžikem, v němž se prolnou nejlepší aspekty z celého festivalového běhu a udělají tečku za aktuálním ročníkem. V knihovně zámku v Náměšti nad Oslavou proběhl ve čtvrtek 24. června závěrečný koncert festivalu Concentus Moraviae, který představil sopranistku Raquel Andueza s ansámblem Private Musicke v sestavě Pierre Pitzl (barokní kytara), Hugh Sandilands (barokní kytara), Jesús Fernández Baena (theorba), Richard Myron (violon) a David Mayoral (perkuse) ve skladbách renesančních a barokních autorů. Nemělo však jít o tradiční nastudování hudebních klasiků – webový program sliboval dokonce ukulele, banjo či elektrické kytary, a ačkoliv program tištěný nic takového explicitně neavizoval, programový text v něm od Ondřeje Maňoura s ukulele či elektrickou kytaru evidentně počítal. Posléze však začalo být zřejmé, že posluchače čekají oproti původním plánům jisté změny; ukulele, banjo ani elektrická kytara v hudbě renesančních a barokních skladatelů prostor nedostaly. Dalším drobným rozdílem pak bylo, že online program zmiňoval skladby Johna Dowlanda, ten tištěný však již ne. (A žádné ani nezazněly.) Lze tedy předpokládat, že původní podoba koncertu měla být – minimálně z hlediska nástrojového obsazení a přinejmenším některých skladeb – alespoň částečně jiná. Za normální situace by mohlo být důvodů pro podobné změny doslova přehršel, ale myslím, že tentokrát nad viníkem není třeba nikterak dlouze přemýšlet.  více

Hudební festival Concentus Moraviae se mezižánrovým přesahům nebrání. O tom se posluchači přesvědčili již mnohokrát. Naposledy tomu tak bylo včera při příležitosti koncertu tělesa La Cosmologie de la Poire – Kosmologie hrušky. Na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou předvedla houslistka/flétnistka Anna Fusek, trumpetista Nicolas Cambon, akordeonista Gabriel Levasseur a violoncellista/kytarista Karsten Hochapfel, jak chutný (hruškový?) koktej lze namíchat, setká-li se klasická hudba, brazilské choro, jazz a world music v rukou zkušených hudebníků-skladatelů.  více

V barokní hudbě měla improvizace nezastupitelné místo – melodické ozdoby i způsoby akordické hry byly plně v režii hudebníků. Hráč schopný pohotové a invenční improvizace byl náležitě uznáván. Většinou se improvizace týkala nástrojů bassa continua, které tvořily harmonickou složku skladeb a nad těmito nástroji plynula již (do větší části) neimprovizovaná hudba v podání houslí, flétny a dalších dobových nástrojů. Jenže! Co se stane, když se sejde theorbista a cembalista (tradiční continuové nástroje) a rozhodnou se, že si melodickou i harmonickou část skladeb rozdělí rovným dílem? Vznikne barokní podoba jazzové jam session v provedení theorbisty Thomase Dunforda a cembalisty Jeana Rondeau. Návštěvníci festivalu Concentus Moraviae tak 15. června v tišnovském kostele sv. Václava mohli vyslechnout díla Roberta de Viséeho, Marina Maraise, François Couperina, Jeana-Henryho d'Angleberta a Antoina Forqueraye v podobě, v jaké je nejspíše ještě neslyšeli.  více

Návštěvníci hudebního festivalu Concentus Moraviae měli včera večer jedinečnou možnost být u setkání několika světových kultur – nenásilného souznění evropské, indické a arabské hudební tradice. V hustopečském kostele sv. Václava a Anežky České představili zpěvačka Ghalia Benali, gambistka a zpěvačka Romina Lischka a kontrabasista a hráč na chitarru battente Vincent Noiret skladby francouzských gambistů Antoinea Forqueraye, Monsieura de Sainte-Colombe a Marina Maraise uvedené do kontextu arabských melodických struktur maqam a indických rág. Koncert Volání k modlitbě se stal hudebním rozjímáním – meditací oprošťující posluchače od lety budovaného kulturního rámce a hledáním jednoty pod nánosem zdánlivé rozdílnosti.  více

Jedním z prvních večerů, který milovníci vážné hudby mohli po dlouhé pandemicky vynucené pauze navštívit (ve vnitřních prostorách), se stal sobotní koncert Šarlatové Benátky festivalu Concentus Moraviae s houslistkou, flétnistkou a klavíristkou Annou Fusek a loutnistou a theorbistou Gianlucou Geremia. Chronologicky sestavený program představil návštěvníkům kostela Všech svatých v Moravském Krumlově díla skladatelů z počátku 16. století, počátky nového stylu i skladby mistrů pozdního baroka.  více

Rok 2020 by většina hudebníků, ty jazzové nevyjímaje, asi nejraději vymazala ze života: v naplněném (a následně proškrtaném) diáři zůstalo pár koncertů na prázdniny, tradiční velké festivaly včetně brněnského JazzFestu se nekonaly nebo proběhly v okleštěné formě. Hudebníci, kteří plánovali uvést nové projekty, se místo do klubů a sálů vydali před kamery. Ochutnávky z jednotlivých skladeb servírovali imaginárnímu publiku pomocí virtuálních streamů. Přesto (nebo vlastně právě proto) se v Čechách a na Moravě velmi rozmanitá jazzová muzikantská komunita dopracovala k nevídanému rekordu šedesáti vydaných alb – a to jsme nezapočítali projekty slovenských hudebníků usazených u nás. Kvůli zrušenému JazzFestu jsme bohužel přišli například o jedinečnou pódiovou prezentaci zhudebněného životního příběhu čerstvého sedmdesátníka Františka Uhlíře i další z mezinárodních sestav Invisible Wiorld invenčního basisty Tomáše Lišky. Naopak velmi skrytě a nenápadně v Brně hraje a tvoří nedávný absolvent jazzové katedry JAMU Peter Korman – a právě jeho debutovým albem naši reflexi začneme.  více

Nejčtenější

Kritika

Novodobé premiéry zapomenutých či méně známých hudebních děl se většinou těší velké pozornosti posluchačů, publicistů i muzikologů. Nezřídka se stává, že badatelé či umělečtí vedoucí ansámblů objeví ztracený klenot, který plným právem patří i na současná jeviště. Někdy však – a to je případ komické opery Gusman skladatele Antonína Rejchy – k dobovému provedení ani nedošlo. A tak na Olomouckých barokních slavnostech ve čtvrtek 15. července na nádvoří Tereziánské zbrojnice v provedení Volantes Orchestra pod taktovkou Jakuba Kydlíčka zazněla poctivá a tradiční světová premiéra. Dochovaná podoba Rejchovy opery neumožňovala její kompletní scénické provedení a bylo tedy nutno sáhnout k rozsáhlým rekonstrukcím, kterých se ujaly muzikoložka Jana Franková a umělecká vedoucí orchestru Veronika Manová. Vzhledem k absenci původního libreta tak olomoucká premiéra vycházela z úpravy libreta Eugèna Scribe a Jeana-Henryho Dupin. Oba jmenovaní původní jednoaktový text přepracovali do podoby dvouaktové vaudevillové komedie, která měla premiéru 22. října 1816 v pařížském divadle Théâtre du Vaudeville. Scházející árie byly doplněny a přetextovány z Rejchových dobových komických oper Cagliostro ou les Illuminés (1810) a Bégri ou le chanteur à Constantinople (ca 1816). V titulní roli vystoupil Roman Hoza, jeho společníka Pedrilla ztvárnil Tadeáš Hoza, Bertranda – chamtivého zlatníka a strýce Guzmána – pak Václav Barth a Lucii, Guzmánovu milou a Bertrandovu neteř, Dagmar Šašková. Postavy hospodského Cuistadora se ujal Michal Marhold a ženicha Lucie Cobarda Michael Robotka. Tetu Ragondu zpívala Kamila Zbořilová a tetu Clorindu Barbora Garzinová. Operu režíroval Tomáš Studený a kostýmy a scénu navrhla Sylva Marková.  více