Břitký humor, skvělé melodie, rozkošnou pohádkovou scénografii, báječné herecké výkony a nápaditou režii si dosyta užijí návštěvníci poslední muzikálové novinky Spamalot v Městském divadle Brno. Inscenace Stanislava Slováka je ukázkou svižného, důvtipného a po všech stránkách kompaktního hudebního divadla. A troufám si tvrdit, že na jevišti Hudební scény MDB jde o nejlepší muzikálovou inscenaci sezony.
Autorem hudební komedie Spamalot, napsané podle snímku Monty Python a Svatý grál z roku 1974, je Eric Idle. Tento broadwayský hit vznikl na motivy filmu, který natočila kultovní britská humoristická formace v roce 1975. Muzikál Spamalot měl premiéru v lednu 2005 v Chicagu a hned 17. března téhož roku na Broadwayi. Produkce vydržela v New Yorku až do ledna roku 2009 a počet repríz dosáhl neskutečného čísla 1574. Stejně jako ve filmu se jedná o velice neuctivou parodii na legendu o králi Artušovi. Rozdíl spočívá v tom, že divadelní adaptace si bere na mušku také hvězdné muzikálové produkce a jejich manýry. Spamalot si dělá legraci ze všeho: z historie i z muzikálového žánru. Ale pokud chceme něco ironizovat a zesměšňovat, musíme to nejdříve skvěle umět, čehož je brněnská inscenace Spamalotu svrchovaným důkazem.
Spam je anglický výraz pro mleté maso v konzervě na způsob kdysi nechvalně proslulého lanšmítu. Spam a lot tedy název titulu rozdělený na jednotlivá slova napovídá, že tady je toho namleto hodně a s uznáním lez ocenit také přimletý vklad brněnských inscenátorů. Ten kupříkladu spočívá v tom, že jisté nekorektní (ale nikdy ne přes hranu jdoucí) motivy bláznivě a s radostnou přiblblostí rozvíjí. A tak se mezi transparenty horující pro krále Artuše objeví nápis Jídlo pro Ugandu, jindy se černý rytíř tady zřejmě nachladil a jeho řečový projev připomíná intonaci romského etnika nebo píseň, která si utahuje z toho, že na Brodwayi potřebují do každého muzikálu Žida se rozjede tak, že v Brně zase potřebujeme do každého muzikálu Slováka. A kolem dvojramenného kříže (ano, toho ze státního znaku našich sousedů) se v tomto muzikálu svůdně ovíjí trio spoře oděných dívek. A z muzikálu o úsvitu britský dějin a jízlivé parodie na broadwayský provoz hudebních šou se radostně rozlije lidová píseň To ta Heľpa. Je to tady vše tak kouzelně postavené na hlavu, že už jenom s vděkem kvitujete ozvuky melodií z West Side Story či hudební motiv Let It Be.
Nevkus je ve Slovákově inscenaci pasován na eleganci, což vás napadne třeba při pohledu na oblečky při travestijním vystoupení kolem tokajícího Sira Lancelota a jeho sličného jinocha v punčoškách a s parukou ve formě ovoce. Vše je tady laděno do barvotiskové pohádkovosti. Velmi vydařená scéna Christopha Weyerse je záměrně jen dvojrozměrná Jedná se o poctu výtvarníkovi Létajícího cirkusu Terrymu Gilliamovi a jeho charakteristickým animacím. Na scéně se objevují některé jeho typické motivy kupříkladu obří nohy nebo ukazující Boží prst. Výtečné jsou kostýmy Andrey Kučerové a Adély Kučerové, které nenuceně podtrhují nadsázku toho všeho stejně jako historické reminiscence na raný anglický středověk.
Další velkou přednosti této nové inscenace je její báječné a nepolevující tempo, podobně jako neustálý přísun situačních a slovních vtípků. Na samostatnou recenzi by vydala nápaditá práce s rekvizitou a to nemám na mysli, když na jeviště spadne velká fialová kráva. Na začátku večera dirigent střílí do orchestru, při zakletí Krucinál fagot, se příslušný nástroj ozve, aby tento vtípek sami herci hned zcizili pohrdavým komentářem, že podobná výroba humoru je prostě popisná. Výtečné hudební nastudování i zvuk této zdařilé muzikálové estrády tvoří další bod plus podobně jako choreografie, kterou dělal Martin Pacek.
Za největší bonus celého večera ovšem považuju ukázku četných a rozličných komických poloh protagonistů. Mimořádně uchopené a do detailů precizované komediální herectví všech členů souboru, je právě oním nutným předpokladem, že si zde na podobný titul mohou troufnout a že to tak dobře vyjde. A herectví legrace (tady skutečně na mnoho způsobů) je tady i velkým ziskem dovnitř souboru. Ani nevím koho dříve a více chválit. Jako Král Artuš se v uměřené groteskní pozici představil Petr Štěpán, komicky precizní je Dušan Vitázek v mnoha rolích a jeho legrační slovní ekvilibristika tvoří samostatnou kvalitu inscenace. Přesný je i Sir Robin v podání Marca Salvadoriho stejně jako Jan Brožek v roli Artušova poskoka Patsyho. Maximum humoru ze svých rolí vytěžil Aleš Slanina i Jiří Ressler. Parodovanou ale stejně taky skutečně hvězdou je tady Andrea Zelová v roli Dámy z jezera. V pěvecky náročných a bravurně zvládnutých partech si herečka dělá legraci sama ze sebe, a v suverénních pěveckých výstupech ještě umí shazovat manýry operního zpěvu, gospelu či třeba scatování.
Muzikál Spamalot nepobaví jen znalce raného středověku britských ostrovů nebo věrné fanoušky Monty Pythonova létajícího cirkusu. Bavit se tady skutečně budou i návštěvníci divadla, kteří film ani jinou tvorbu skupiny neznají. V Brně stvořili výtečně odsypávající hudební šou, kterou tady hrají až s maniakálním nasazením a kolektivní souhrou. Radost ze hry i břitkého humoru při brněnském Spamalotu vás prostoupí cele a ne jen vaše smíchem namožené bránice.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..