Stingův muzikál obratně vplul do Brna

17. únor 2019, 17:00
Stingův muzikál obratně vplul do Brna

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.

Pro vědomí souvislostí však bude nutné připomenout, že v roce 2014, kdy mělo Stingovo hudební dílo na Broadwayi premiéru, Poslední loď u publika propadla. Kámen úrazu jistě nebyl v tom, že by Sting vyrukoval se špatným hudebním materiálem, ale spíše ve stylu muziky, kterou zvolil. Muzikál byl převážně akustický a folkový. Popově naladěná Amerika zřejmě nechtěla poslouchat housle, mandolínu, dudy a burácivé zpěvy loďařů o nýtování. Možná se také míjela se sociálním tématem propuštěných dělníků – tedy jednou z ústředních motivických rovin muzikálu. Navíc většina písní tady je až baladická, posmutnělá a velmi pomalá, což zřejmě Američany milující muzikálový cukrkandl také na svoji stranu nestrhlo.

posledni_lod_2019_foto_archiv_MdB_02

Přitom je nutné znovu zdůraznit, že Stingův muzikál lze nejen co do hudební výbavy, ale i architektury celého příběhu opatřit přívlastky jako nesmírně autentický, nepřeplácaný a upřímný. V tom je také jeho hlavní síla, kterou je potřeba stejně nepateticky na jevišti rozžít, což se v inscenaci Stanislava Moši i přes poněkud nervózně přepjatý nástup prvních sborových čísel podařilo.

V retro příběhu čerpal slavný hudebník ze vzpomínek na rodné město Wallsend s obrovskými loděnicemi, které patřily na začátku minulého století k největším na světě. Po letech problémů však v roce 2007 skončily. Tento sociální rámec Poslední lodi obtahuje ale ještě mnoho individuálních příběhů, ať už starého loďařského mistra Jackieho Whitea a jeho ženy Pegy nebo návrat protagonisty muzikálu Gideona Fletchera, který z rodného města zdrhnul od svojí lásky Megí, aby se po sedmnácti letech vrátil a zjistil, že má dospívající dceru a že stará láska, na rozdíl od lodních trupů, nerezaví. Vše neustále prorůstá stavovská hrdost chudých lidí spjatých s mořem a stavbou lodí a jakkoliv to zní neromanticky, obsahuje Stingův muzikál i mnoho něhy, lásky a svérázného humoru.

posledni_lod_2019_foto_archiv_MdB_03

Řečeno souhlasně s titulkem deníku New York Daily News - Stingovu loď pohání bohatá hudba. A právě v hudebním řešení a nastudování (Dan Kalousek, František Šterbák) tkví základ úspěchu brněnské inscenace, kterou lze označit jako vyvedenou. Už jsem naznačil, že v původní broadwayské, téměř akustické verzi muzikálu hrál komorní band. V Brně hudbu upravili pro velký orchestr, čímž výtečné zdůraznili její kvality. V tomto aranžmá jakoby do pozadí ustoupila ona hudební ražba irských tradičních nástrojů a zvuku, aby se naopak do popředí prodraly až symfonicky dramatické kvality tohoto materiálu. Toto řešení také vhodně konvenuje podobě brněnské inscenace, která má místy připomínat rozmáchlou hudební fresku, vzdávající obecný hold lidské tvořivosti, hrdosti a touze po svobodě.

Režisér Stanislav Moša se spolu s výtvarníkem scény Christophem Weyersem a autorem projekcí Petrem Hlouškem snažili o bombastickou, ale nikoliv přemrštěnou šou. Simulována je tady velikost lodních doků zaplněných jeřáby připomínající "pravěké nestvůry, které se bezmyšlenkovitě pasou", jak napíše Sting později. Weyers pracuje s jevištními stoly, z propadel vyjíždí třeba interiér Gideonova bytu, aby se zaráz zase zeshora spustila těžká vrata vedoucí do loděnice. Pohyb inscenaci dodávají také zmíněné projekce, ve kterých se bouří mořské vlny, k nebi stříká voda, ženou se oblaka nebo nakonec ona poslední loď skutečně odpluje za obzor. Civilismus prostý jakékoliv kostýmní teatrálnosti na jeviště přinášejí také kostýmy Andrey Kučerové, vycházející z dobového oblečení.

posledni_lod_2019_foto_archiv_MdB_01

Neokázalost a upřímnost Stingova muzikálu musí na jevišti však ponejvíce stvrdit sami účinkující, to žádná sebedůmyslnější hejblátka nezastanou. Je příjemné v této optice konstatovat, že soubor Městského divadla Brno má ve všech generačních kategoriích skutečné osobnosti a zralé herce – od těch nejmladších až k ostříleným matadorům. Buďme konkrétní. V první premiéře zazářila v roli sedmnáctileté Ellen herečka Dagmar Křížová. Publikum si získá nejen skvělým pěveckým výkonem, ale také tím, že ve své roli teenagerky nepřehrává do pubescentního diblíka. Bravura a zkušenost, jakou ve své roli opouštěné matky samoživitelky nabídla Radka Coufalová, budí také uznání. Coufalové výkon je jedním z magnetů večera. S Dušanem Vitázkem potom herečka tvoří ideální dvojici, jejíž složité sbližování si divák s rozkoší užívá. Podobně herecky uvážlivý projev, který se nehroutí do nechtěné karikatury zapáleného straníka, ukázal Petr Štěpán coby horlivý předák Fred. Nu a pomyslnou třešinkou na dortu jsou potom výkony Ladislava Koláře a Zdeny Herfortové v rolích stárnoucího páru manželů Whiteových. Tady už jde o samou esenci zkušeného muzikálové herectví, které dělá onen inscenační výsledek přitažlivě dramatickým, divácky atraktivním i umělecky poutavým.

posledni_lod_2019_foto_archiv_MdB_05

Mošova inscenace muzikálu Poslední loď tak ve vizuálně atraktivním, herecky přesvědčivém a hudebně svůdném balení potvrdila kvalitu Stingova opusu. Lze kvitovat s uznáním, že se v takové jevištní kondici toto dílo rozjelo do kontinentální Evropy (chystají se další nastudování na německé půdě) právě z Brna.

Foto archiv MdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více