Stingův muzikál obratně vplul do Brna

17. únor 2019, 17:00
Stingův muzikál obratně vplul do Brna

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.

Pro vědomí souvislostí však bude nutné připomenout, že v roce 2014, kdy mělo Stingovo hudební dílo na Broadwayi premiéru, Poslední loď u publika propadla. Kámen úrazu jistě nebyl v tom, že by Sting vyrukoval se špatným hudebním materiálem, ale spíše ve stylu muziky, kterou zvolil. Muzikál byl převážně akustický a folkový. Popově naladěná Amerika zřejmě nechtěla poslouchat housle, mandolínu, dudy a burácivé zpěvy loďařů o nýtování. Možná se také míjela se sociálním tématem propuštěných dělníků – tedy jednou z ústředních motivických rovin muzikálu. Navíc většina písní tady je až baladická, posmutnělá a velmi pomalá, což zřejmě Američany milující muzikálový cukrkandl také na svoji stranu nestrhlo.

posledni_lod_2019_foto_archiv_MdB_02

Přitom je nutné znovu zdůraznit, že Stingův muzikál lze nejen co do hudební výbavy, ale i architektury celého příběhu opatřit přívlastky jako nesmírně autentický, nepřeplácaný a upřímný. V tom je také jeho hlavní síla, kterou je potřeba stejně nepateticky na jevišti rozžít, což se v inscenaci Stanislava Moši i přes poněkud nervózně přepjatý nástup prvních sborových čísel podařilo.

V retro příběhu čerpal slavný hudebník ze vzpomínek na rodné město Wallsend s obrovskými loděnicemi, které patřily na začátku minulého století k největším na světě. Po letech problémů však v roce 2007 skončily. Tento sociální rámec Poslední lodi obtahuje ale ještě mnoho individuálních příběhů, ať už starého loďařského mistra Jackieho Whitea a jeho ženy Pegy nebo návrat protagonisty muzikálu Gideona Fletchera, který z rodného města zdrhnul od svojí lásky Megí, aby se po sedmnácti letech vrátil a zjistil, že má dospívající dceru a že stará láska, na rozdíl od lodních trupů, nerezaví. Vše neustále prorůstá stavovská hrdost chudých lidí spjatých s mořem a stavbou lodí a jakkoliv to zní neromanticky, obsahuje Stingův muzikál i mnoho něhy, lásky a svérázného humoru.

posledni_lod_2019_foto_archiv_MdB_03

Řečeno souhlasně s titulkem deníku New York Daily News - Stingovu loď pohání bohatá hudba. A právě v hudebním řešení a nastudování (Dan Kalousek, František Šterbák) tkví základ úspěchu brněnské inscenace, kterou lze označit jako vyvedenou. Už jsem naznačil, že v původní broadwayské, téměř akustické verzi muzikálu hrál komorní band. V Brně hudbu upravili pro velký orchestr, čímž výtečné zdůraznili její kvality. V tomto aranžmá jakoby do pozadí ustoupila ona hudební ražba irských tradičních nástrojů a zvuku, aby se naopak do popředí prodraly až symfonicky dramatické kvality tohoto materiálu. Toto řešení také vhodně konvenuje podobě brněnské inscenace, která má místy připomínat rozmáchlou hudební fresku, vzdávající obecný hold lidské tvořivosti, hrdosti a touze po svobodě.

Režisér Stanislav Moša se spolu s výtvarníkem scény Christophem Weyersem a autorem projekcí Petrem Hlouškem snažili o bombastickou, ale nikoliv přemrštěnou šou. Simulována je tady velikost lodních doků zaplněných jeřáby připomínající "pravěké nestvůry, které se bezmyšlenkovitě pasou", jak napíše Sting později. Weyers pracuje s jevištními stoly, z propadel vyjíždí třeba interiér Gideonova bytu, aby se zaráz zase zeshora spustila těžká vrata vedoucí do loděnice. Pohyb inscenaci dodávají také zmíněné projekce, ve kterých se bouří mořské vlny, k nebi stříká voda, ženou se oblaka nebo nakonec ona poslední loď skutečně odpluje za obzor. Civilismus prostý jakékoliv kostýmní teatrálnosti na jeviště přinášejí také kostýmy Andrey Kučerové, vycházející z dobového oblečení.

posledni_lod_2019_foto_archiv_MdB_01

Neokázalost a upřímnost Stingova muzikálu musí na jevišti však ponejvíce stvrdit sami účinkující, to žádná sebedůmyslnější hejblátka nezastanou. Je příjemné v této optice konstatovat, že soubor Městského divadla Brno má ve všech generačních kategoriích skutečné osobnosti a zralé herce – od těch nejmladších až k ostříleným matadorům. Buďme konkrétní. V první premiéře zazářila v roli sedmnáctileté Ellen herečka Dagmar Křížová. Publikum si získá nejen skvělým pěveckým výkonem, ale také tím, že ve své roli teenagerky nepřehrává do pubescentního diblíka. Bravura a zkušenost, jakou ve své roli opouštěné matky samoživitelky nabídla Radka Coufalová, budí také uznání. Coufalové výkon je jedním z magnetů večera. S Dušanem Vitázkem potom herečka tvoří ideální dvojici, jejíž složité sbližování si divák s rozkoší užívá. Podobně herecky uvážlivý projev, který se nehroutí do nechtěné karikatury zapáleného straníka, ukázal Petr Štěpán coby horlivý předák Fred. Nu a pomyslnou třešinkou na dortu jsou potom výkony Ladislava Koláře a Zdeny Herfortové v rolích stárnoucího páru manželů Whiteových. Tady už jde o samou esenci zkušeného muzikálové herectví, které dělá onen inscenační výsledek přitažlivě dramatickým, divácky atraktivním i umělecky poutavým.

posledni_lod_2019_foto_archiv_MdB_05

Mošova inscenace muzikálu Poslední loď tak ve vizuálně atraktivním, herecky přesvědčivém a hudebně svůdném balení potvrdila kvalitu Stingova opusu. Lze kvitovat s uznáním, že se v takové jevištní kondici toto dílo rozjelo do kontinentální Evropy (chystají se další nastudování na německé půdě) právě z Brna.

Foto archiv MdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Brněnský hudebník Jan Švihálek se řadu let věnuje blues s kapelou Hoochie Coochie Band. Před pár lety však založil další kapelu, Band of Heysek, ve které naplňuje své představy o jiné podobě blues, syrovější, punkovější, rytmičtější. Za kořeny této hudby se vypravil nejprve sám a později s celou kapelou. Navázal kontakty i přátelství s americkými špičkami žánru, zahrál si na prestižním festivalu, přivezl mississippské bluesmany do Česka a jeho kapela s nimi dokonce natočila nahrávky, které nyní připravuje k vydání.  více

Nejznámější slovenský folklorní soubor Lúčnica vystoupil na pódiu Janáčkova divadla v Brně. Z Bratislavy přivezli starší choreografie legendárního Štefana Nosáľa, který nás před dvěma lety navždy opustil.   více

Brněnská skupina Ateliér na sebe poprvé upozornila v roce 2015 sedmipísňovou nahrávkou Půlcédé. První plnohodnotné CD natočila na jaře 2019 ve studiu Indies ve spolupráci s mistrem zvuku Dušanem Součkem. Album vyšlo pod názvem Kalevalavíce

Novinka mezinárodní skupiny Korjen je jednou z nejúspěšnějších letošních nahrávek z distribuce společnosti Indies Scope. Album Sabur vyšlo v polovině září 2019 a hned na začátku října zabodovalo na 15. místě v prestižní hitparádě World Music Charts Europe, kterou sestavuje 43 rozhlasových publicistů z celé Evropy.  více

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více