Stoleté výročí uvedení Labutího jezera v Brně

Stoleté výročí uvedení Labutího jezera v Brně

Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.

Staronové nastudování staví na vizuálním pojetí scény Petera Horneho, který s baletem NdB spolupracoval už na premiéře Louskáčka (2014). Obě inscenace jsou si vzájemně podobné velkolepou výpravou, zdobností a okázalostí. Palácovým scénám vévodí sloupy, zlacené lustry a bohaté květinové sufity. Prvnímu dějství tady scénograf přidal mystiku perspektivou jezera a vzdálených hor na horizontu jeviště. Pompéznost, ze které přechází zrak, bohatě dekorují kostýmy Romana Šolce inspirované koncem 19. století, místy však až poněkud neúnosně blyštivé. Oproti prvnímu dějství ale jejich zdobnost a detailnost skvostně funguje v případě exotického tance španělského, maďarského, neapolitánského a polského. Labutě naopak zůstaly čistě bílé a bez velkých vějířů peří. Ve vizuálním vjemu tak zůstala inscenace klasická, jak se to vlastně i očekávalo.

Ačkoliv ustálený kánon choreografie zůstává taktéž v tradiční koncepci Mariuse Petipy a Lva Ivanova, Robert Strajner zvýraznil její dějové linie a dopřál dílu hlubší jevištní logiku. Přestože se brněnský balet může pyšnit vynikajícími sólisty, přizvalo vedení souboru k premiéře do hlavních rolí první sólistku La Scaly Martinu Arduino a Maxima Chaschegorova, bývalého sólistu Bavorského Státního baletu v Mnichově. Oba mají roli zjevně dobře usazenou, při brněnské premiéře okouzlovali brilantní technikou, vkládali postavám citovost, a nepotřebovali pro osvětlení děje přílišnou teatrální gestiku. Zdála-li se být Arduino zpočátku nevýrazná, ve druhé polovině večera pak přesvědčila expresivním výrazem. Postava Rotbarta sama nemá čistě tanečních vstupů mnoho, Ivan Popov však stačil svou vysokou interpretační vyzrálostí vtisknout knížeti hrozivou autoritu. Vůbec všechny mešní sólové role, kterých je v této velké inscenaci nemálo, se zdály být výborně obsazené. Kupříkladu v roli princova přítele opravdu překvapil Shoma Ogasawara. Sborovější národní tance měly charakter a sbory nepostrádaly souhru i lehkost. A to i ve chvílích, kdy nabral orchestr až neúprosné tempo. Za hudebním nastudováním v Brně stojí dirigent Robert Kružík. Dalo by se říci, že právě v baletu nemá pro tempové změny s ohledem na tanečníky mnoho prostoru pro vlastní invenci, přesto se k tomu odvážil. A bylo to dobře: vypjaté scény tak nesklouzávaly k přílišné romantické rozplizlosti. Jeho pojetí mělo plasticitu a napětí, příjemně vystavěné fráze a logické dynamické vrcholy. Rychlejší tempa ustály obě složky jeviště, i když je občasně některé sólové nástroje ještě hnaly kupředu.

Oproti poměrně kontroverznímu propagačnímu plakátu se ženou ve vypuštěném bazénu je inscenace modernismem nedotčena. Klenot baletu zůstal v provedení nedotčeně klasickém, grandiózním, okázalém. A přeci nelze hovořit o zkostnatělosti, protože se titul vyvažuje různorodé spektrum dramaturgie brněnského baletu. I přesto, že příběh Labutího jezera předělují četné lyrické pasáže, není ani po století v nejmenším nudný. Brněnské nastudování dokazuje, že není třeba za každou cenu modernizovat, aby vše bylo naoko aplikovatelné na dnešní dobu. Tento balet může prostě zůstat „jen“ krásný. A tak tomu v Brně i je.

Petr Iljič Čajkovskij: Labutí jezero

Balet Národního divadla Brno

Choreografie a režie – Rober Strajner podle původní choreografie Mariuse Petipy a Lva Ivanova

Dirigent – Robert Kružík

Scéna – Peter Horne

Kostýmy – Roman Šolc

Baletní mistři – Jana Přibylová, Jana Ruggieri, Gustavo Beserra Quintans

Princezna Odetta / Odílie – Martina Arduino, j. h.

Princ Sigfried – Maxim Chaschegorov, j. h.

Kníže Rotbart – Ivan Popov

Přítel Prince – Shoma Ogasawara

Obnovená premiéra 19. února 2019, Janáčkovo divadlo

Foto archiv NdB

Komentáře

Reagovat
  • Jana Kaas

    21. únor 2019, 14:52
    Nepíše se "stoleté výročí", ale "sté výročí". Když už píši, píši správně. Nebo ne?

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více

Sté dvacáté výročí narození Dukea Ellingtona, bez nadsázky nejvlivnější osobnosti světového jazzu, se slavilo napříč zeměmi a kontinenty. Edward Kennedy Ellington od dětství titulovaný jako Duke přišel na svět 29. dubna 1899 ve Washingtonu D.C. Na den přesně uspořádal důstojnou oslavu v zaplněných prostorách sálu HaDivadla brněnský big band Cotatcha Orchestra.  více

Letošní osmnáctý ročník JazzFestuBrno se výjimečně neuzavírá koncertem, ale jedinečnou (pro světové festivaly ovšem nikterak výjimečnou) sérií muzikantských a tanečních workshopů, zde ovšem zaměřených na dětské frekventanty. V sobotu 4. května se v příjemném prostředí Café Práh, v sousedství Vaňkovky, ujmou svých dětských žáků výrazné mladé osobnosti jazzové scény: Beata Hlavenková (pianistka a lektorka kompozice), Dano Šoltis (vedoucí bubenické třídy) a multiinstrumentalisté Jiří Slavík a Marian Friedl (průvodci Toulek po jazzových cestičkách), které doplní Kateřina Hanzlíková s lekcemi Tancohraní. S výjimkou kompozice, kde se přepokládá účast dětí starších dvanácti let, jsou ostatní „třídy“ otevřené i těm nejmenším. Další informace jsme si vyptali od spoluautora nápadu na dětský workshop a ředitele JazzFestu Brno Viléma Spilky.  více

Muzikál Nine podle legendárního filmu 8 a půl režiséra Fredericka Feliniho připravilo v režii Stanislava Moši jako předposlední premiéru sezóny Městské divadlo Brno. Na zdejší hudební scéně vypravili místy až lechtivou erotickou šou, které vévodí zajímavá scéna, zdařilé kostýmy, výtečné hudební nastudování a energie ženského herectví. Smyslnost některých taneční čísel naštěstí nepřebila ústřední téma hrdinovy krize: středního věku, umělecké i vztahové.  více

Letošní ročník festivalu JazzFestBrno měl několik vrcholů – záleželo samozřejmě na osobním vkusu každého návštěvníka, na jeho očekáváních a samozřejmě na tom, kdo toho kolik stihl navštívit. Pro autora článku patřil k vrcholům žánrově a aranžérsky pestrý večer s basistou Stanleym Clarkem 23. dubna a také předposlední koncert festivalu, vystoupení „toho druhého“ Avishaie Cohena v Huse na provázku 28. dubna. Byla to hudebně čistá esence jazzu s poselstvím. Naléhavá, srdcervoucí a poetická.  více

Jeden z hudebních vrcholů minulého týdne představoval koncert hudebního seskupení Malina Brothers se dvěma jedinečnými hostujícími hudebníky, Kateřinou García a Charlie McCoyem v brněnském Sono Centru. A protože se při vystoupení pořizoval profesionální videozáznam s televizní technikou pro první live DVD této kapely, byl mimořádný i samotný večer – délkou i kvalitou.  více

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Koncert s podtitulem Nova et Vetera zahájil na Květnou neděli 28. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Ceremonie/Je dobré slavit Pána. Kromě gregoriánského chorálu svatého týdne v podání tělesa Schola Gregoriana Pragensis, který včerejší koncert zahájil, zazněla světová premiéra skladby So Shall He Descend estonského autora Toiva Tuleva v provedení sopranistky Ivany Rusko, mezzosopranistky Bettiny Schneebeli, tenoristy Jaroslava Březiny, barytonisty Jiřího Hájka, sboristek Anety Bendové Podracké, Jany Vondrů a Pavly Radostové, sboru Ars Brunensis pod vedením sbormistra Dana Kalouska a Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Denise Russella Daviese. Dílo vzniklo na objednávku festivalu a přímo na míru katedrále svatého Petra a Pavla.  více

Festival JazzFestBrno letos rozšířil svou nabídku o „elektronickou“ programovou linii Tension. V rámci které vystoupily 28. března v prostoru Praha v Brně formace Zabelov Group a HRTL Spaghetti Ensemble. Ideově blízko však k této nové řadě měl i dvouhodinový koncert, který se odehrál 5. dubna ve vyprodaném Sono Centru. Manchesterské trio GoGo Penguin sice využívá desetiletími prověřený instrumentální půdorys jazzového klavírního tria, ale na svých albech i koncertech osciluje kolem elektronické hudby coby východiska.

Nejčtenější

Kritika

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více