Velké oratorium Israel in Egypt Georga Friedricha Händela se v Brně nehrálo čtrnáct let. Jeho uvedení po tak dlouhé době tedy mělo festivalový ráz už samo o sobě. Dílo svým tématem navíc přímo kopírovalo podtitul letošního ročníku Velikonočního festivalu a připomínalo jeho starozákonní rozměr (poněkud úsměvný je dnes fakt, že i pro Händela bylo oratorium s tématem Exodu jakýmsi východiskem z nouze poté, co byla v londýnském King’s Theatre zrušena operní sezóna pro nedostatek předplatitelů). Oratorium samo má ráz slavnostní meditace nad Boží slávou. Egyptským ranám a vlastnímu vyjití z Egypta je věnována kratší první část, rozměrnější druhá velebí kolektivně i individuálně Hospodinovu moc i skutky. Prostředí kostela svatých Janů si s barokní hudbou rozumí zcela samozřejmě. Akustika minoritského chrámu je příznivá, příjemně zaobluje zvuk nástrojů i lidských hlasů, ale nedělá z nich nečitelnou změť. Výborná byla po mnoha stránkách i interpretace díla souborem Capella Cracoviensis.
V první řadě musím vyzdvihnout stylovost provedení – to byla podle mého názoru vůbec nejsilnější stránka ansámblu. Dirigent Jan Tomasz Adamus měl dílo výborně rozvržené, rozsáhlá kompozice se netříštila na samostatná čísla, ale tvořila vyvážený, dobře vystavěný a gradující celek. Tempa a zdobení odpovídala afektům jednotlivých částí, provedení bylo maximálně plynulé, jen s nejnutnějšími pauzami.
Capella Cracoviensis hrála velmi pregnantně rytmicky a srozumitelně artikulovala. Výborně zněly především smyčce, které tvořily pevné, soudržné a zároveň dobře čitelné tělo provedení. Jejich akustickou paralelu tvořil sbor obsazený pouhými šestnácti zpěváky. Ti zněli výborně v tutti, horší to ale bylo s výslovností a nehezké byly sykavky, které místy syčely opravdu strašně. Kritické verše jako „Thou sentest forth Thy wrath, which consumed them as stubble“ vyloženě tahaly za uši – naštěstí takových míst nebylo mnoho. Nutné je říct, že zatímco návštěva kvalitního ansámblu zaměřeného na starou hudbu je pro Brno pořád svátkem, sbory můžeme naopak vyvážet ve velkém a jsme v tomto směru extrémně zmlsaní.
Mezi dvěma určujícími zvukovými proudy smyčců a sboru bylo nutné ostatní nástroje trošku lovit, myslím především dřeva a překvapivě i tympány. Řekl bych, že Jan Tomasz Adamus v rámci své zvukové koncepce až příliš upozaďoval všechny průraznější nástroje ve snaze začlenit je do celkového zvuku. Tympány i žestě jsou v samotné kompozici použity natolik střídmě, že s nimi při provedení není potřeba ještě tolik šetřit.
Sbor byl obsazen pouhými čtyřmi zpěváky na každý hlas. Jejich rozmístění po stranách orchestru vytvářelo efektní přirozené „stereo“, které zůstávalo zachováno i při duetech sólistů. Sólové výstupy byly do jisté míry slabinou provedení. Myslím, že Jan Tomasz Adamus pěvce zčásti zbytečně krotil, zčásti to ale bylo i v interpretech samotných. Sóla zpívali členové sboru, kteří ve většině případů kvalitu sborového zpěváka nepřesahovali. Nejde mi snad ani o objem hlasů, ten byl sice ve všech případech nevelký, ale odpovídal stylu provedení. Spíš jsem postrádal charakterističtější barvu a v zadní části kostela se sólová čísla akusticky jaksi propadala. Výraznou výjimkou byl tenorista Simon Wall jak v recitativech, tak v airu ve druhé části oratoria. Slabší byl výkon altisty Łukasze Dulewicze.
Izrael v Egyptě je ale z vokálního hlediska postaven na výkonu sboru, z celkového počtu třiceti čísel je dvacet sborových. Na to se provedení soustřeďovalo a v tom byla i jeho kvalita, působivost a síla.
Georg Friedrich Händel: Israel in Egypt HWV 54 (Izrael v Egyptě). Hudební nastudování – Jan Tomasz Adamus, Jolanta Kowalska – soprán, Magdalena Łukawska – soprán, Łukasz Dulewicz – alt, Simon Wall – tenor, Sebastian Szumski – bas, Jacek Ozimkowski – bas, Capella Cracoviensis. 3. dubna 2013, kostel sv. Janů (u minoritů), Brno.
Foto Petr Francán
Zatím nebyl přidán žádný komentář..