Světáci jako průměrná hudební komedie

12. prosinec 2021, 19:00
Světáci jako průměrná hudební komedie

Jevištní adaptaci jedné z nejslavnějších filmových komedií Světáci představilo pod stejným názvem Městské divadlo Brno. Na zdejší činoherní scéně vznikla sice pocta ikonickému snímku, ale také průměrná a spotřební hudební komedie, jejíž nová písničková náplň, způsob vyprávění i herecké výkony neskutečné jiskrnosti originálu nedosahují. Není navíc moc jasné, koho, čím a jak chce tento legrační obrázek ze socialistických dob oslovit.

Není to nic novátorského postavit na jeviště trojici fasádníků a trio lehkých žen, které se snaží vzájemně obalamutit, že jsou nóbl lidé z vyšší společnosti. Už před časem se třeba Divadelní společnost Háta Olgy Želenské snažila bavit doslovnou divadelní kopií filmu. Před deseti lety s předlohou experimentoval v Hradci Králové režisér Vladimír Morávek, když propojil děj filmu s příběhem trojice zpěváků Marty Kubišové, Heleny Vondráčkové a Václava Neckáře, kteří své jednotlivé kariéry spojili do vokální skupiny Golden Kids a jejichž písničky doprovázené živou kapelou v orchestřišti celé představení prostoupily. Morávek z této pop zábavy, ale nakonec udělal hořkou a jízlivou obžalobu doby i advokacii lidí, kteří si ve svých profesích nadlouho neškrtli.

svetaci_foto_archiv_MdB_04

Je jasné, že v divadle nejde udělat repliku filmu nejen pro zcela jinou povahu těchto umění ale i prostředků, které mají k dispozici. A je chvályhodné, že v Brně hledali svoji cestu, i když s nejasným a rozpačitým výsledkem. Divadelní adaptace Stanislava Slováka a Jana Šotkovského nevychází jen z filmových dialogů, ale vrací se i k původnímu scénáři Vratislava Blažka a využívá technický scénář filmu. Brněnský tým děj doplnil novými písněmi pro vypravěčskou postavu Muže v bílém, který s laskavým nadhledem sleduje celé to snažení aspoň na jednu noc se vyšvihnout společensky výše. A tato nová figura s jemnou ironií vše glosuje a také ponejvíce nových songů interpretuje, ale ve finále moc parády neudělá. Autorem sedmi nových písní, scénické hudby i aranžmá původních filmových songů je Karel Cón, který se též ujal hudebního nastudování.

Ani naznačené dokrášlování filmového klenotu v Brně moc velký efekt nemá, nepočítáme-li fakt, že se na Lidické ulici sto minutový film natáhnul na dvou a půl hodinové divadlo. Divadelní verze tak slavného a zdařilého filmu by se od původních celuloidových Světáků měla hodně odchýlit nebo se spíše vůči nim nějakým adekvátním způsobem vymezit. A právě touto distancí poukázat nejen na kvalitu předlohy, ale i na vlastní přidanou divadelní hodnotu, kterou publiku také sdělíme, proč jim právě tento titul dnes předkládáme. Spoléhat se totiž, že zafunguje jen opravdu geniálně rozvedený pygmaliónský motiv převýchovy buranů a lehkých dam nebo že zaberou jen ony zlidovělé hlášky může být fatální. Staří si hýčkají zážitek z filmu s vrcholnými výkony nejlepších komiků své generace, které mladí už namnoze ani neznají, neorientují se v reáliích socialistické doby, v zelených stokorunách ani v legraci záměn Ceaușescu- Ionesco.

svetaci_foto_archiv_MdB_03

A snaha poctivě převyprávět film a pocukrovat ho zpívanými komentáři uhlazeného, laskavě pomrkávajícího kustoda z výsledku činí takovou neškodnou zábavu, která neurazí ani nenadchne. Ani filmoví Světáci samozřejmě nebyli primárně žádnou sociálně-kritickou či hlubokou psychologickou sondou, ale bžundou, která dodnes odzbrojuje mistrně vedenými a často také improvizujícími herci. A tato esa tak mohla naplno rozvinout bohatou škálu komediálního umění, které s odstupem času neztratilo nic ze své účinnosti.

V tomto pohledu inscenace Stanislava Slováka zůstává v půli cesty. Mumraj vtipných nápadů, slovní i situační komiky se často nekoná, je prkenný či jen napodobuje film. Mnohé fóry vyznívají do ztracena a salvy smíchu z hlediště se příliš nekonají. Desítky neustálých přestaveb v 29 obrazech jsou po čase už spíše monotónně únavné, vzniká dojem, že vše ani není propojené, že to jen tak plave vedle sebe.

svetaci_foto_archiv_MdB_02

Hudební devízu inscenace představuje osmičlenný živý orchestr na vyvýšeném horizontu jeviště, nové písničky však ve srovnání se třemi použitými originálními čísly (Když Praha za noci, Perlorodky a Hřešíš) moc neobstojí. Je to jakási směs uhlazeného, textově i muzikálně neškodného swingu a závěrečná parafráze Werichovy písně Je to pravda odvěká působí už jen jako školácký vtípek a ne jako rázná tečka za inscenací.

A jakoby si ani herci nebyli jistí svými party. Michal Isteník jako Prouza se snaží místy legraci svých replik ponejvíce ukřičet. Petr Halberstadt (Skopec) i Jakub Uličník (Petrtýl) nepřekračují až jaksi mechanicky plněnou komiku svých figur. A stejné je to také u dam: Markéta Sedláčková (Božka), Pavla Vitázková (Marcela) a Andrea Zelová (Zuzana). Zavedené ale poněkud strnule šprýmující obrázky nabídli také matadoři Drahomíra Hofmanová (kuplířka Trčková) a Ladislav Kolář (emeritní profesor tance Dvorský). V programu uvedený podtitul tohoto divadelní kusu zní Nesmrtelná česká komedie s písničkami. Nová brněnská inscenace ale její skutečně nehynoucí, věčnou a nepomíjející legendu zase až tolik nestvrdila.

Foto archiv MdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Radek Zapadlo je brněnský jazzový saxofonista, který působí například ve skupinách Two-Generation Trio nebo Vilém Spilka Quartet. Kromě toho stojí v čele vlastní kapely Four in Blue, která funguje v obsazení saxofon, kytara, varhany a bicí. Debutové album této skupiny vyšlo jako první titul nového brněnského vydavatelství Bivak Records.  více

Pres Veselé je chodníček, aj po něm jezdil na kole nebo chodil s typicky opřenou basou na rameni Jaroslav Smutný. Od středy 5. ledna 2022 už ho tam ale nepotkáte. Sběratel lidových písní, muzikant, zpěvák a hlavně tělem, duší i srdcem zapálený milovník folkloru nás totiž právě onoho dne opustil. Svým úsilím a neutuchající vášní dokázal vzkřísit dávno zapomenuté písně, které následně ožily a znovu se staly součástí repertoáru lidových muzik. Písně, které sám složil, v některých případech navíc zlidověly.  více

Na počátku třetího adventního týdne dýchla slavnostní atmosféra při společném vystoupení Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů a Dětského pěveckého sboru Českého rozhlasu. Koncert se konal v Konventu milosrdných bratří v Brně a představil dvě alba, která tato tělesa společně natočila.  více

Jevištní adaptaci jedné z nejslavnějších filmových komedií Světáci představilo pod stejným názvem Městské divadlo Brno. Na zdejší činoherní scéně vznikla sice pocta ikonickému snímku, ale také průměrná a spotřební hudební komedie, jejíž nová písničková náplň, způsob vyprávění i herecké výkony neskutečné jiskrnosti originálu nedosahují. Není navíc moc jasné, koho, čím a jak chce tento legrační obrázek ze socialistických dob oslovit.  více

Když přibližně před třemi lety hudební těleso Brno Contemporary Orchestra uvádělo v sále Konventu Milosrdných bratří šestivětý cyklus Má vlast vzniklý na objednávku orchestru a vycházející ze Smetanovy stejnojmenné symfonické básně, bylo tomu ke stému výročí vzniku naší republiky. Skladatelé Petr Kofroň, Marek Piaček, Miloš Štědroň, Pavel Zemek Novák, Miroslav Tóth a Daniel Forró si „rozebrali“ původní věty (v některých případech spíše tematické inspirace) Smetanovy Mé vlasti a pokusili se sdělit, jak tato hudba rezonuje u dnešních autorů. V říjnu 2021 vyšla pod hlavičkou Navona Records (NV6349) nahrávka „nové“ Mé vlasti šestice skladatelů a Brno Contemporary Orchestra (řídí Pavel Šnajdr) pod názvem My Country – A cycle of symphonic poems after Bedřich Smetanavíce

Dlouho odkládaná premiéra skladby The Basement Sketches (Sklepní skici) skladatele Michala Nejtka, jejíž provedení bylo plánováno už na loňský červen 2020 a která vznikla přímo na objednávku Filharmonie Brno, konečně zazněla ve čtvrtek 25. listopadu v sále Besedního domu. Spolu se Sklepními skicami zazněly i Variace na Haydnovo téma B dur op. 56a Johannese Brahmse a Violoncellový koncert op. 22 Samuela Barbera. Kromě hráčů brněnské filharmonie vystoupili také violoncellista Matt Haimovitz a klavíristka Nikol Bóková. Dramaturgický pestrý večer složený ze tří výrazně odlišných hudebních děl i dobových kontextů řídil šéfdirigent tělesa Dennis Russell Daviesvíce

V pořadí druhý koncert slavnostní desáté sezóny hudebního tělesa Brno Contemporary Orchestra nazvaný Kamenné mantry představil v pondělí 22. listopadu v brněnském pavilonu Anthropos skladby Fausta Romitelliho, Michala Rataje, Miloslava Ištvana a nedávno zesnulého (brněnským posluchačům dobře známého) litevského skladatele Bronia Kutavičiuse. Vedle samotného orchestru vystoupili také sopranistka Irena Troupová, hráč na marimbu Martin Opršál a recitátor Pavel Zajíc, který nahradil v programu původně uvedeného Otakara Blahu. Koncert pořádaný ve spolupráci s Moravským zemským muzeem řídil umělecký vedoucí tělesa Pavel Šnajdrvíce

Součástí Českého rozhlasu Brno je už téměř sedmdesát let také folklorní redakce. V rozhovoru s jejím současným dramaturgem, ale také cimbalistou a pedagogem Jaroslavem Kneislem se dozvíte, co se v nově zrekonstruované budově brněnského rozhlasu právě chystá. A dále vám kupříkladu prozradíme, proč by měl každý milovník lidové hudby ladit tuto stanici právě v listopadu.  více

Sváteční večer 28. října oslavila část brněnských folklorních nadšenců v honosném prostoru Mahenova divadla. Hned dvakrát po sobě zde stejným programem oslavil své půlkulaté čtyřicáté páté výročí Dětský národopisný soubor brněnský Valášek.  více

Tvorba britského skladatele Benjamina Brittena tvoří zásadní část současné operní produkce. V celosvětovém měřítku dokonce jde o nejčastěji inscenovaného autora narozeného ve 20. století. Operou, která určila směr také dalším Brittenovým hudebně-dramatickým dílům, se stal Peter Grimes na libreto Montagu Slatera a na motivy básně George Crabbea. A právě titulem Peter Grimes zahájilo Národní divadlo Brno svoji operní část sezóny 2021/2022. Příběh hrubiána a drsného rybáře, kterému zahynou brzy po sobě hned dva malí učedníci a on v důsledku toho odplouvá na moře, kde potápí svoji loď a s ní i sebe, měl československou premiéru právě v Brně v červnu roku 1947. Po takřka 75 letech nyní opět ožívá v režii Davida Radoka a v hudebním nastudováním Marka Ivanoviće v Janáčkově divadle příběh o rybářské vesnici, zášti, krutosti a pomluvách. V titulní roli se představil tenorista Joachim Bäckström a ovdovělou učitelku Ellen Orfordovou, která nalezla v Grimesovi zalíbení, ztvárnila sopranistka Jana Šrejma Kačírková. Není to poprvé, co se tito dva setkávají na společném pódiu – právě s Markem Ivanovićem a Davidem Radokem totiž spojili již dříve své síly při inscenaci Juliette / Lidský hlas. Dále vystoupili Jana Hrochová (Tetička), Andrea Široká (Neteř), Tereza Kyzlinková (Neteř), Svatopluk Sem (Balstrode), Jitka Sapara-Fischerová (Paní Nabob Sedleyová), Jan Šťáva (Swallow), Vít Nosek (Bob Boles), Petr Levíček (Horace Adams), David Nykl (Hobson), Jiří Hájek (Ned Keene), Ivo Šiler (Dr. Crabbe) a další.  více

Slavný román Jane Eyrová od spisovatelky Charlotte Brontëové inspiroval řadu umělců. Mimořádná próza patří k vrcholům romantické literatury. O jejím významu svědčí také přes třicet filmových, televizních a muzikálových adaptací. A právě v české premiéře uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno (MdB) její muzikálové zpracování. Inscenace režiséra Petra Gazdíka představuje silné a působivé hudební divadlo, které zaujme hudebním nastudováním, pěveckými i hereckými výkony, ale také kostýmním, scénografickým i pohybovým zpracováním.  více

Pod „šifrou“ 29/2 (čti „Dvacátý devátý únor“) se skrývá kapela, která vznikla tak trochu z legrace. Použila kompoziční postupy, které by při psaní písní vůbec neměly fungovat. Sjednotila muzikanty, kteří si už z podstaty snad ani nemohou navzájem rozumět. A přitom vzniklo album velmi silných písní, které při vší experimentálnosti mají hlavu a patu a funguji i jako celek.  více

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více

Letošní ročník hudebního festivalu Moravský podzim se svým tematickým ukotvením ani okrajově nedotýká skladatelského odkazu Antonína Rejchy. Jeho Umění variace aneb 57 variací pro klavír (L’Art de varier ou 57 Variations pour le piano-forte), op. 57, věnované knížeti Louisi-Ferdinandovi Pruskému, se však objevilo na program úterního koncertu 12. října v Besedním domě. Není se čemu divit: Filharmonie Brno, která festival pořádá, se propagaci díla tohoto českého rodáka poměrně intenzivně věnuje ve svých abonentních koncertech či nedávno vydanou nahrávkou skladatelovy Lenory. Tento rok si navíc připomínáme výročí 185 let od Rejchova úmrtí. S celovečerním cyklem variací vystoupil srbsko-americký klavírista Ivan Ilić, který momentálně pracuje na pětidílné řadě kompaktních disků s názvem Reicha Rediscovered, z níž třetí a momentálně nejnovější přírůstek vyšel v lednu tohoto roku.  více

Brněnskému kytaristovi Milanu Kašubovi, se kterým v poslední době koncertuje, připravila knihu k osmdesátinám. Současně dala dohromady další knížku s vlastními texty a ilustracemi. Vyšlo jí živé album a průběžně připravuje videoklipy, ve které jsou její texty tlumočeny do českého znakového jazyka. Zpěvačka, textařka a výtvarnice Dáša Ubrová prožívá pestré tvůrčí období.  více

Nejčtenější

Kritika

Jevištní adaptaci jedné z nejslavnějších filmových komedií Světáci představilo pod stejným názvem Městské divadlo Brno. Na zdejší činoherní scéně vznikla sice pocta ikonickému snímku, ale také průměrná a spotřební hudební komedie, jejíž nová písničková náplň, způsob vyprávění i herecké výkony neskutečné jiskrnosti originálu nedosahují. Není navíc moc jasné, koho, čím a jak chce tento legrační obrázek ze socialistických dob oslovit.  více