Švýcarská Káťa – hudebně i divadelně čistá

Švýcarská Káťa – hudebně i divadelně čistá

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopil.

kata_kabanova_13_11_foto_marek_olbrzymek_05

Káťa Kabanová patří mezi opery s relativně přímočarou dějovou linkou: titulní hrdinka je uvězněna v nešťastném manželství se slabošským alkoholikem Tichonem. Jeho matka Marfa Ignatěvna Kabanová (Kabanicha) žárlí na synovu lásku ke Káti, a tak ji trýzní a ponižuje všemožnými prostředky. Káťa se však tajně zamiluje do Borise a na popud lehkomyslné Varvary se s ním v době manželovy nepřítomnosti setkává… výsledné milostné zahoření ji však neustále trápí, a když udeří silná bouře, (která ostatně dala název předloze od Alexandra Nikolajeviče Ostrovského) přiznává svůj poklesek manželovi i ostatním. Jedná se tedy převážně o sociální drama, které se méně zaměřuje na práci se symboly a zkoumá spíše konkrétní mezilidské vztahové problémy i milostná dilemata.

kata_kabanova_13_11_foto_marek_olbrzymek_03

Režijní pojetí Tatjany Gürbaca s inherentním realismem tématu nakládá nicméně spíše volněji a v dobrém slova smyslu divadelně. Jednotlivé postavy se tedy sice chovají realisticky, avšak samotný způsob vedení inscenace dává divákovi jasně najevo, že se jedná o „pouhé“ představení. Tohoto vyznění dosahuje režisérka kupříkladu umně využitým kontrastem statičnosti a pohybu – nezřídka tak aktivní postavy popisují ty statické, které se ve vhodný okamžik proberou k životu. Kupříkladu závěrečná scéna akcentuje tento nerealistický – divadelní – prvek, když dává do pozadí Kátina rozloučení se se životem cyklické pohyby jednotlivých postav při jejich běžných činnostech – kupec Dikoj se opakovaně donekonečna dusí jablkem, Tichon si znovu a znovu uvazuje kravatu, Kabanicha se prohlíží v zrcadle atp. V této optice je třeba vyzdvihnout také scénu, ve které postavy představující Káťu a Varvaru společně zády k publiku vyšívají, zatímco samotné zpěvačky Corinne Winters a Ena Pongrac fyzicky zhmotňují jejich vzájemné souznění.

Dalšími rovinami, kterými se švýcarská inscenace vzdaluje od realistického pojetí, jsou kostýmy a scéna. Barbara Drosihn navrhla pro účely opery barevné a nezřídka i atypické kostýmy (zde se nabízí především večerní setkání Káti s Borisem), které část své inspirace čerpají nepochybně z 60. let minulého století. Scéna je pak již zcela abstraktní a její hlavní účinek vychází z povedené práce se světlem a postupným odkrýváním dalších vrstev, ve kterých dochází k dodatečné jevištní akci.

kata_kabanova_13_11_foto_marek_olbrzymek_06

Herecké a pěvecké výkony lze bez větších námitek pochválit a za zmínku stojí i fakt, že se zpěváci velmi dobře vypořádali s českým jazykem libreta. Prakticky všichni měli vybroušenou dikci a zvládali i náročnější česká slova. Výjimkou byla částečně představitelka Kabanichy, která občas „polykala“ určité slabiky, což nemělo vliv pouze na srozumitelnost textu, ale především na rytmus a sjednocení zpěvu s orchestrem. Je to škoda, poněvadž Zhidkova herecky dokázala ztvárnit přísnou, sebestřednou a žárlivou matku výtečně. Ostatně všichni zpěváci byli skvěle obsazeni: hrubý a přízemní Dikoj byl v nastudování Tomase Tomassona přesvědčivý herecky i pěvecky. Jeho práce s výrazem se výrazně měnila dle toho, zda zrovna huboval Borisovi, nebo sváděl Kabanichu. Magnus Vigilius jako vnitřně slabý, avšak v jádru dobrosrdečný Tichon byl famózní. Do zpodobnění svého nešťastného manžela vnesl celou řadu nejjemnějších hereckých detailů jako například nervózní upravování vlasů během intenzivních scén či trhavé (zdánlivě!) nekoordinované pohyby při konfrontacích. Jeho pěvecký projev byl silný, výrazově bohatý a skvěle pracoval s emočními extrémy postavy. Ena Pongrac jako rozverná Varvara by jen stěží mohla být lépe obsazena – její lehkomyslná veselost a záměrná svůdnost šla ruku v ruce s jasným a lehkým hlasovým projevem. Aleš Briscein jako Boris Grigorjevič si také zaslouží nemalé uznání. Především v lyričtějších polohách opery mohl tenorista naplno využít měkkou barvu svého hlasu a výraznou práci s výrazem a dynamikou. Největší pozornost si však právem zaslouží představitelka titulní hrdinky Corinne Winters, která excelovala ve všech – hereckých i pěveckých – polohách opery. Její rozverné chvíle s Varvarou při vyšívání byly stejně kvalitní, jako ty při nejvyšším emočním vybičování v závěru díla. Její projev dokázal být úpěnlivý, něžný, naléhavý, laskavý i hněvivý, a to vše při zachování pevné intonace i rytmické přesnosti.

A snad možná největší pochvala patří orchestru, který byl nejen rytmicky, intonačně a dynamicky bezchybný, ale především zcela „muzikálním“ a s dokonalým citem pro drama i lyričnost Janáčkova díla. Netopilovo nastudování je pestré v množství jemných nuancí, ale současně umírněné v extrémech, takže samotné vrcholy partitury působí opravdu jedinečně v rámci celé opery. Výsledné vyznění je různorodé, ale přitom jasné a čisté – podobně jako samotné režijní uchopení.

kata_kabanova_13_11_foto_marek_olbrzymek_04

Soubor švýcarského divadla Grand Théâtre de Genève se festivalu Janáček Brno zúčastnil letos vůbec poprvé. Jeho nastudování Káti Kabanové však dle mého rozhodně patřilo k těm pozoruhodnějším ztvárněním oper Leoše Janáčka, která v rámci 8. ročníku zazněla. Na přiznané divadelnosti režie Tatjany Gürbaca bylo cosi „čistého“, co hledá střed stejně jako střet mezi realismem a vědomou hrou – schválenou tvůrcem i divákem – se symboly a příběhy. To dodává jinak tesknému osudu titulní hrdinky jistou lehkost. Inscenace si nejspíše nezíská takovou univerzální oblibu jako kupříkladu geniální Carsenova verze, avšak rozhodně se jedná o platné a poměrně zajímavé přispění do současného inscenačního diskurzu. A pak je zde ještě skvělá Janáčkova hudba, která si v Netopilově nastudování univerzální oblibu bezpochyby zaslouží.

Autor: Leoš Janáček

Dirigent: Tomáš Netopil

Soubor: Grand Théâtre de Genève

Orchestre de la Suisse Romande

Režie: Tatjana Gürbaca

Scéna: Henrik Ahr

Světelný design: Stefan Bolliger

Kostýmy: Barbara Drosihn

Obsazení:

Kteřina: Corinne Winters

Tichon Ivanyč Kabanov: Magnus Vigilius

Savjol Prokofjevič Dikoj: Tomas Tomasson

Boris Grigorjevič: Aleš Briscein

Marfa Ignatěvna Kabanová: Elena Zhidkova

Váňa Kudrjáš: Sam Furness

Varvara: Ena Pongrac

Kuligin: Vladimir Kazakov

Glaša: Mi Young Kim

Fekluša: Natalia Ruda

Une femme du peuple: Mi Young Kim

Un homme: Natalia Ruda

13. 11. 2022 v 19 h

Janáčkovo divadlo, NdB

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

V téměř tříhodinovém dvojkoncertu písničkářky Lucie Redlové a hudebního projektu Hrubá Hudba si ve čtvrtek brněnská Fléda dosyta užila lidových písniček. Obě části večera spojovala osobnost Jiřího Hradila v roli muzikantské, producentské, ale hlavně tvůrčí. Jak v tónech Hrubé hudby s Muzikou Petra Mičky, tak v Lucčině čistém folku byl celou dobu přítomen. Evidentní to mohlo být spíše v písních, ve kterých muzikanti hráli bez něj. Ve folkloru je to samozřejmé, u starších písniček Lucie Redlové bylo patrné, že zní jinak.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce