Takto lze disco doporučit…

26. leden 2018, 12:00
Takto lze disco doporučit…

Písňové hity jako Stayin´Alive, Night Fever či How Deep Is Your Love ve vynikajícím pěveckém provedení, dále výtečně postavená i odtančená choreografie v nablýskaném kostýmovém disco muzikálu a tři mimořádné výkony v hlavních rolích. To vše jsou devízy nového brněnského muzikálu Horečka sobotní noci. V Městském divadle Brno jej nastudoval režisér Stanislav Moša.

Divadelní verze filmu Saturday Night Fever, který v roce 1977 proslavily taneční kreace Johna Travolty a hity sourozenecké kapely Bee Gees , taktéž vypráví příběh brooklynského mladíka Tonyho Manera. Jediným zájmem tohoto teenagera je trávit víkendy na diskotéce. Při sobotním tanci, drogách a sexu zapomenout na ubíjející život. Divadelní adaptace filmu měla premiéru v Londýně v roce 1998, následovalo i uvedení na Broadwayi nebo v pražském Divadle Kalich roku 2014.

Moša už loni v létě připravil open air verzi tohoto disco muzikálu u švýcarského jezera Walensee, která ale byla, co se muzikantů týče, komorrnější. Hrálo tehdy sedm lidí namísto nynějšího třicetičlenného orchestru. Ale zpět do Brna… Zdejší výtečně nazvučenou verzi otevírá poukaz (ve formě videoprojekcí) na složité sociálně-ekonomicko-politické podhoubí naoko bezstarostného příběhu zasazeného do Spojených států 70. let minulého století. Do času, kdy tvrdý dolar změkl, a jistoty se vytratily… Carterův projev o krizi důvěry tady střídá slideshow o významných událostech, které stabilitu jmenované dekády v USA zpochybnily…

horecka_sobotni_noci_MDB_foto_tino_03

I přes hlubší vstupní obraz ovšem brněnská inscenace muzikálu není žádným analytickým či publicistickým hudebním divadlem. Jedná se tady zejména o milostná, rodinná a pracovní trápení ústředního hrdiny v poněkud plytkém příběhu. Ale tady jde především o tanec, disko muziku a písníčky, čehož inscenace nabízí v míře vrchovaté, a nehraje si na hlubokomyslnou sociální sondu. Režisér se nesnaží o žádné zbytečné aktualizace. A další z předností  Mošovy isncenace  je minuciózní simulování atmosféry amerických sedmdesátek  nebo -  chcete-li - divadelní materializování časů, kdy se na parketu řádilo v rytmu tanečního diska. Co více si od muzikálové show přát?

A přesto tento muzikál v Brně na sdělení jistých poselství zcela nerezignoval. Jedním z nich může být i zdařilá scéna Christopha Weyerse, který jeviště vně orámoval obrovskou mostní konstrukcí vedoucí z Brooklynu na Manhattan. Tento most se na jevišti objevuje. Je to nejen spojnice dvou světů, je to přechod, který symbolizuje životní cestu hrdiny do dospělosti a stejně tak je tragickou kulisou pro sebevraždu kamaráda. Povedené jsou i kostýmy Andrey Kučerové, která vsadila na ambivalenci usedlé civilní módy a nablýskaných  sexi oblečků, v nichž mladí svoje noční sobotní horečky prožívali.

K dalším přednostem Mošovy inscenace patří choreografie Igora Barberiće, který zejména sborové scény nerozpohyboval pouze fádními zaprášenými diskotanečky. Barberićova choreografie má originální styl, který inscenaci tmelí, zároveň je nápaditá a moderní přesto, že pracuje s odkazy k minulosti a využívá i klasiky latinskoamerických tanců. Nutné však je představy choreografa na jevišti bravurně odtančit, což se celé company i sólistům skutečně a bezchybně daří.

A jsou to dále sólistická čísla, která při první premiéře (dalším obsazením se hluboce omlouvám) udělala z večera skutečný zážitek. Nekorunovaným králem večera byl Kristian Pekar v hlavní roli Tonyho Manera. Pominu-li jeho taneční a hlasovou bravuru, je na tomto výkonu nesmírně cenné jeho vlastní herecké uchopení. Tady se nesetkáte s lacinou imitací ikonického Travolty, který si neustále upravoval nagelovaný účes. Pekar našel vlastní a mimořádně přesvědčivý výraz, jde o jeden z jeho nejlepších výkonů ve zdejším angažmá. Při Pekarově jevištní existenci se prostě zdráháte věřit, že Horečka sobotní noci nebyla psána přímo pro něj.

horecka_sobotni_noci_MDB_foto_tino_01

Dalším velké výkony večera patří dívkám. Pěvecky neskutečně suverénní s oprávněnými potlesky na otevřené scéně byla Viktórie Matušovové v roli discobohyně Glorie. Při tomto výkonu se už předem těšíte na každý další výstup mladé herečky v pěvecky obtížných partech. Zážitek ze svého sólového hudebního čísla udělala Dagmar Křížová jako Annette. Její vstoupení bylo ukázkou skvělého zpěvu s promyšleným a strukturovaným dávkováním emocí. Všechny písničky je totiž obsahují natolik výmluvně, že je třeba pochválit inscenátory, kteří je ponechali v originálním anglickém znění a bez otrockého českého překladu. Původní songy si v tomto hereckém i slovním balení užijete, i když angličtinou nevládnete. Snadno totiž pochopíte, jak a proč v poněkud řídkém ději fungují. Zbývá tedy k celé Mošově inscenaci už jen dodat: v tomto balení lze disko i muzikál doporučit.

Foto Tino Kratochvíl

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Koncert uspořádaný k výjimečné události se ve čtvrtek odehrál v ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose v brněnských Židenicích. Akce nesla název Cimbálový kolaudační koncert. Co vlastně bylo kolaudováno? Z titulu večera bylo patrné, že hlavní hvězdou programu se stane cimbál. Tento velký instrument se sametovým zvukem nestál v centru pozornosti náhodou. Kolaudován byl totiž nový cimbálový přírůstek do hudebního inventáře jmenované základní umělecké školy. Výrobcem nástroje, který zde pořídili, byla brněnská firma Všianský. Samotný výrobce Pavel Všianský, který je také známým hudebníkem se osobně zúčastnil, aby k zúčastněným pronesl něco slov o konstrukci a stavbě tohoto instrumentu.  více

Dlouhých patnáct let po svém debutu Rock’s Groove vydala brněnská Kulturní úderka své druhé album. Z původní sestavy zůstali zpěvák a kytarista Štěpán Dokoupil a baskytarista Mojmir Sabolovič, které na novince doplňují další tři zajímaví hráči – je to jednak zdvojená rytmika Daniel Prýgl (bicí) a Nedim Zlatar (perkuse) a dále Omer Blentić, který hraje na Hammondovy varhany, elektrický klavír, syntezátor, ale také na perský drnkací nástroj saz. Moravsko-bosenská sestava na svém novém albu nabízí mimořádně barevnou hudbu, která nezapomíná na své bluesové kořeny.  více

Nejnovější inscenací opery Národního divadla Brno se stalo dílo Don Carlos skladatele Giuseppe Verdiho a básníka Friedricha Schillera. Titul, který režíroval ředitel jmenované instituce Martin Glaser, měl premiéru v sobotu 2. února 2019 v Janáčkově divadle. Scénu navrhl Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková-Oslzlá. O světelný design se postaral Martin Špetlík. Představení řídil Jaroslav Kyzlink, který se Sborem a orchestrem Janáčkovy opery NdB představení také nastudoval. V hlavních rolích se představili Luciano Mastro jako Don Carlos, Federico Sacchi v roli krále Filipa II., Carlosova otce; Jiří Brückler ztvárnil přítele titulní postavy a králova důvěrníka markýze Rodriga z Posy. Linda Ballová vystoupila jako mladá královna a milostně poblouzněná Alžběta z Valois; postavy pomstychtivé princezny Eboli, která tajně miluje králova syna, se ujala Veronika Hajnová-Fialová. Hrůzu nahánějícího inkvizitora představil Ondrej Mráz. Dále vystoupili také Andrea Široká, Martina Mádlová, Zdeněk Nečas a David Szendiuch.  více

Brněnská zpěvačka a výtvarnice Dáša Ubrová zpívala s kapelou, vystupuje s bigbandem, má blízko k šansonu, jazzu i rocku. Album nazvané pouze jejím jménem je pro ni důležité nejen proto, že jde o sólový debut. Zpěvačka si poprvé napsala sama všechny texty. Autory hudby jsou ve většině případů její dvorní spolupracovníci a producenti alba, pianista Vojtěch Svatoš a kytarista Pavel Šmíd.  více

Přesně na den 89. výročí úmrtí české národní a pěvecké ikony Emy Destinnové sdružení ProART Company připravilo multižánrový projekt. V příhodném prostoru vily Tugendhat umělci rozehráli hudebně-taneční drama pod titulem Ema Destinn – Bouře a klid, které vzniklo za účasti umělců z Brna, Vídně a Cottbusu.  více

Milovníci artificiální hudby čera mohli v Besedním domě vůbec poprvé slyšet nového šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese také v roli klavírního sólisty. Pod Daviesovou taktovkou zazněla Symfonie D dur op. 23 vamberského rodáka Jana Václava Huga Voříška a premiéra orchestrální úpravy komorního díla Antonína Dvořáka Maličkosti op. 47 zhotovená samotným šéfdirigentem. Za klavír Davies usedl jako interpret Klavírního koncertu č. 24 c moll Wolfganga Amadea Mozarta. V sólových partech se šéfdirigent představí ještě při dvou nadcházejících recitálech, na kterých zazní například díla Stevea Reicha, Johna Adamse a Philipa Glasse.  více

Díla soudobých skladatelů spjatých s Brnem občas slýcháme při produkcích zdejších souborů, které tuto tvorbu prezentují. Málokdy se ale dostanou k širší hudební veřejnosti. Poměrně nenápadně se včera v konventu Milosrdných bratří uskutečnil recitál věnovaný právě dílům brněnských skladatelů. O to více pozornosti by měl vzbudit jejich interpret Milan Paľa. Ten se dle svých slov „rozhodl udělat něco pro moravskou hudbu“ a pořídit v průběhu následujících let několik CD mapujících literaturu pro housle či violu z tvorby skladatelů s Moravou spjatých. Projekt Cantus Moraviae má už nyní své první dvoj CD, které se při včerejším večeru dočkalo křtu.  více

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více