The Plastic People of the Universe & Filharmonie Brno: Co znamená vésti koně

The Plastic People of the Universe & Filharmonie Brno: Co znamená vésti koně

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.

Nahrávka pásma vznikla v dubnu 1981 na Hrádečku u Václava a Olgy Havlových a vyšla o dva roky později v Kanadě. Když začali Plastic People v roce 1997 po pauze opět hrát, převzali do koncertního repertoáru pouhé dvě skladby z tohoto programu – Rozvaha neuškodí ani kuřeti a Samsona se Zajíčkovým textem. Obnovení celého pásma a jeho posunutí do jiné roviny inicioval dramaturg Filharmonie Brno Vítězslav Mikeš. Premiéra provedení „symfonického oratoria“ v úpravě Michala Nejtka proběhla v roce 2014 a nahrávka, která nyní vyšla na CD a DVD, pochází z brněnského Sono Centra, kde představení proběhlo u příležitosti státního svátku 17. listopadu 2015.

Pro Michala Nejtka, skladatele a pianistu rozmáchnutého od soudobé hudby přes hudbu experimentální (NTS), novou akustickou hudbu (Malina–Liška–Nejtek) a jazz až po rock (spolupráce s Davidem Kollerem), nešlo o první spolupráci s Plastic People. Už dříve aranžoval skladby skupiny pro její spolupráci s Agon Orchestra. O pásmu Co znamená vésti koně soudí, že je „zřejmě vrcholem spolupráce Hlavsa/Brabenec, ale také nejodvážnějším exkursem do oblastí rockem málo probádaných. Jako by kapela v nejtěžším období své existence, když už v podstatě nebylo možné veřejně ani soukromě hrát, reagovala na situaci vnitřním exilem a útěkem od rockového ducha i rockové matérie“. Třebaže tedy „Koně“ postrádají jasnou jednotící linii zřejmou u „Pašijí“ a jde vlastně o výběr z Brabencovy poezie, po hudební stránce nabízejí více přesahů k hudbě staré i soudobé a také k hudbě čistě duchovní. Ostatně citace nápěvu Aleluja, který věřící dodnes o Velikonocích zpívají při bohoslužbách, jasně prosvětluje skladbu Fotopneumatická paměť.

Zaznamenaná nahrávka s Filharmonií Brno zastihla skupinu ve složení Vratislav Brabenec (saxofon, zpěv), Josef Janíček (klávesy, zpěv), Eva Turnová (baskytara, zpěv) a Jaroslav Kvasnička (bicí, zpěv), jako hosté s ní vystoupili Michal Nejtek (klávesy, zpěv) a Josef Klíč (violoncello). Absence Joe Karafiáta a Jiřího Kabeše, kteří byli ještě u premiéry symfonického zpracování o rok dříve, signalizovala následný rozkol v kapele. Na celkové vyznění programu však toto personální oslabení nemá velký vliv. Ústředním vypravěčem hudebního příběhu je v případě této verze Filharmonie Brno, zatímco členové skupiny – snad s výjimkou bubeníka – komunikují v první řadě slovy. Přitom je důležité, že sólové hlasy se v jednotlivých skladbách střídají a že vedle „pamětnické“ dvojice Brabenec a Janíček se ke slovu dostane ženský hlas Evy Turnové i výkřiky mladšího člena skupiny, bubeníka Jaroslava Kvasničky (příznačně ve skladbě Slovo má na buben). Nové aranže a zapojení orchestru přitom nejsou jedinými změnami, které proběhly od počátku 80. let. Po třech a půl dekádách se z mužů na vrcholu sil stali ctihodní kmeti a zvláště Brabencův stařecký hlas zní naléhavěji než kdy dříve a dodává už tak závažným skladbám na ještě větší intenzitě. Zřejmé je to v závěrečné (před bonusem) skladbě Osip, kterou posiluje také společná gradace disonantního orchestru a rockové skupiny.

Orchestr je v nových úpravách skladeb velmi důležitý až klíčový. Že Michal Nejtek kladl velký důraz na perkusivní roli jednotlivých nástrojů (včetně smyčců), napoví už začátek záznamu (titulní skladba Co znamená vésti koně), který sleduje jednotlivé hráče a jejich údery do nástrojů. Tato úloha přísluší orchestru i v dalších kompozicích a z toho nejvíce možná uprostřed pásma ve výrazném Deliriu. Přitom je zajímavé, že v těchto pasážích autor aranží nezneužil bubeníka a neposunul jej za každou cenu prvoplánově do popředí, jakkoli by to posluchač mohl očekávat. Rytmickou roli totiž v průběhu večera hrají i lidské hlasy – způsob střídání civilní deklamace a výkřiků a vůbec dikce, kterou jsou pronášeny Brabencovy texty, naprosto odpovídají nevšední roli orchestru.

Příběh, který na tomto albu tvoří Brabencovy texty, nás zve do lehce staromódního světa, v němž o „svátku věšení svatých“ musí někdo vést koně, světa, kde se „lidi a krávy pasou kolem“, kde z okrajů lesa „volají oběšenci“ a kde nás potkávají „havrani rackové potkani“. Je to svět, kde „Bůh zapomíná budoucnosti“, ale v němž je volání Haleluja stejně důležité jako slova Otčenáše integrovaná do všedních starostí. Brabencova neklidná poezie připomene Karla Hlaváčka i Charlese Baudelaira, ale svou volnou strukturou míří jinam. Možná do doby svého vzniku, ale možná ještě víc do tehdy neznámé budoucnosti: „Bůh ví, co nestalo se náhodou už v budoucím věku jeho nekonečného mládí.“ I proto dnes pásmo Co znamená vésti koně nepůsobí jako archiválie, ale jako naprosto živá organická skladba, která díky Michalu Nejtkovi a Filharmonii Brno dostala nový impuls a novou podobu. Podobu tak svěží, že by byla škoda se s ní neseznámit.

The Plastic People of the Universe & Filharmonie Brno: Co znamená vésti koně; CD + DVD; Vydavatel: Indies Happy Trails 2017, 10 skladeb + přídavek, celková stopáž CD 72:57

The Plastic People of the Universe & Filharmonie Brno/ foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Cyklus koncertů staré hudby Barbara Maria Willi uvádí představuje jeden z nejhodnotnějších brněnských hudebních počinů, který již patnáctým rokem seznamuje posluchače s pečlivě vybranou hudbou renesance, baroka a klasicismu. Místo pouhého uvádění osvědčených děl hudební minulosti se dramaturgyně a tvář projektu Barbara Maria Willi soustředí na autory přehlížené, pozapomenuté nebo zcela neznámé. Na programu koncertu s výmluvným názvem Cembaloparáda zazněla kromě skladeb Jeana Philippea Rameaua, Antoinea Forqueraye, také díla polských autorů Stanisława Ossowského, Józefa Elsnera a nám blízkého Jana Ladislava Dusíka ale i premiéra koncertu pro dvě cembala Carla Josepha Birnbacha.  více

Pokud patříte mezi příznivce a posluchače tzv. staré hudby, o hudebním tělese Czech Ensemble Baroque a jeho uměleckém vedoucím Romanu Válkovi jste již bezpochyby slyšeli. Ansámbl se věnuje historicky poučené interpretaci děl starších slohových období, převážně baroka a klasicismu. Hlavní devizou orchestru je pak uvádění velkých hudebně-dramatických útvarů. Mezi nedávné počiny patří například uměle vytvořené oratorium Příběh o Kristu sestavené z tematicky spojitých děl skladatele Heinricha Schütze. Velkou pozornost věnuje ansámbl také dílu Františka Xavera Richtera, jehož Requiem, Te Deum a pašijové oratorium Deposizione dalla croce di Gesu Cristo patří k zatím posledním nahrávkám orchestru.  více

Jednou za čas na koncertních programech objeví i skladby, které posluchači ještě nemohli ocenit. Ve většině případů tyto premiéry slouží především k okořenění jinak standardního repertoáru večera. Ať už se jedná o zbrusu nové hudební dílo nebo o novodobou premiéru, které předcházelo dlouhé badatelské úsilí v archivu, vše je povětšinou nasazeno po boku letitých klasik. Zazní-li tak například rekonstruovaná symfonie neznámého skladatele období klasicismu, je téměř jisté, že si k ní poslechneme určitě i Mozarta, Beethovena nebo Haydna. Program koncertu brněnského orchestru Ensemble Opera Diversa s houslovým virtuózem Milanem Paľou, kterým těleso zahájilo svůj koncertní cyklus Slovensko v Brně, však sestával pouze z premiér soudobé hudby.  více

Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.  více

Hudbymilovní obyvatelé Brna si rádi připomínají návštěvu Wolfganga Amadea Mozarta ve města na přelomu let 1767-1768. Tématem třetího abonentního koncertu brněnských filharmoniků z cyklu Filharmonie doma I se však stala skladatelova návštěva Prahy. A nebylo tomu bezdůvodně. V profesionální dráze nejvýraznějšího představitele vídeňského klasicismu zaujímá Praha nezpochybnitelné místo. V souladu se zvoleným tématem pak dramaturgové vybrali důležité mezníky v autorově tvorbě, které právě s Prahou a Pražany souvisí. Orchestr Filharmonie Brno vedl Alexander Liebreich a na klavír hrál Saleem Ashkar.  více

Ve čtvrtek 8. února se v prostorách kavárny Era v Černých Polích konalo čtvrté a prozatím poslední pokračování cyklu Folklor a city, ojedinělého spojení osvětové aktivity a folklorní zábavy. Téma úvodní přednášky etnologa Martina Sítka bylo případně aktuální: masopustní tradice v České republice.  více

Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. Podobně i 3fo3 (čti „tři fotři“) jsou také čtyři. K zakládajícím členům skupiny Bombarďák Michalu Daleckému, Jiřímu Jelínkovi a Filipu Nebřenskému se jako d’Artagnan přidal Matěj Pospíšil. Jinak však zůstává vše při starém. Bombarďák – respektive textař Jiří Jelínek – promlouvá k dětem dynamickým jazykem plným módních i moderních výrazů. Na ploše velmi krátkých písní (průměrná stopáž pod dvě minuty) dokáže rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Jedna píseň navazuje na druhou většinou v rychlém tempu, vedle zpěvu se zde poměrně často i mluví, stírá se zde tedy hranice mezi písní a divadelním skečem, ale vše dokonale zapadá do sebe.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří proběhl v pátek 2. února úvodní koncert letošního festivalu iberoamerické kultury Ibérica. Flamencový zpěv vokalistky Rocio Márquez se v něm potkal s virtuózním pojetím hráče na violu da gamba Fahmi Alqhai.  více

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.  více

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.  více

Kongresové centrum brněnského výstaviště v sobotu 27.1. hostilo již 68. ročník Slováckého plesu. Organizátorem této akce je brněnský Slovácký krúžek, který se řadí k nejstarším stále fungujícím folklorním souborům v České republice. Založen byl v roce 1908 za účelem setkávání studentů z Moravského Slovácka.  více

Písňové hity jako Stayin´Alive, Night Fever či How Deep Is Your Love ve vynikajícím pěveckém provedení, dále výtečně postavená i odtančená choreografie v nablýskaném kostýmovém disco muzikálu a tři mimořádné výkony v hlavních rolích. To vše jsou devízy nového brněnského muzikálu Horečka sobotní noci. V Městském divadle Brno jej nastudoval režisér Stanislav Moša.  více

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.  více

Cimbál je nástroj, který si většina z nás spojuje s lidovou hudbou. Může za to zejména dlouhá tradice cimbálových muzik, které se v průběhu 20. století začaly na území Moravy postupně prosazovat.  více

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více