The Plastic People of the Universe & Filharmonie Brno: Co znamená vésti koně

The Plastic People of the Universe & Filharmonie Brno: Co znamená vésti koně

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.

Nahrávka pásma vznikla v dubnu 1981 na Hrádečku u Václava a Olgy Havlových a vyšla o dva roky později v Kanadě. Když začali Plastic People v roce 1997 po pauze opět hrát, převzali do koncertního repertoáru pouhé dvě skladby z tohoto programu – Rozvaha neuškodí ani kuřeti a Samsona se Zajíčkovým textem. Obnovení celého pásma a jeho posunutí do jiné roviny inicioval dramaturg Filharmonie Brno Vítězslav Mikeš. Premiéra provedení „symfonického oratoria“ v úpravě Michala Nejtka proběhla v roce 2014 a nahrávka, která nyní vyšla na CD a DVD, pochází z brněnského Sono Centra, kde představení proběhlo u příležitosti státního svátku 17. listopadu 2015.

Pro Michala Nejtka, skladatele a pianistu rozmáchnutého od soudobé hudby přes hudbu experimentální (NTS), novou akustickou hudbu (Malina–Liška–Nejtek) a jazz až po rock (spolupráce s Davidem Kollerem), nešlo o první spolupráci s Plastic People. Už dříve aranžoval skladby skupiny pro její spolupráci s Agon Orchestra. O pásmu Co znamená vésti koně soudí, že je „zřejmě vrcholem spolupráce Hlavsa/Brabenec, ale také nejodvážnějším exkursem do oblastí rockem málo probádaných. Jako by kapela v nejtěžším období své existence, když už v podstatě nebylo možné veřejně ani soukromě hrát, reagovala na situaci vnitřním exilem a útěkem od rockového ducha i rockové matérie“. Třebaže tedy „Koně“ postrádají jasnou jednotící linii zřejmou u „Pašijí“ a jde vlastně o výběr z Brabencovy poezie, po hudební stránce nabízejí více přesahů k hudbě staré i soudobé a také k hudbě čistě duchovní. Ostatně citace nápěvu Aleluja, který věřící dodnes o Velikonocích zpívají při bohoslužbách, jasně prosvětluje skladbu Fotopneumatická paměť.

Zaznamenaná nahrávka s Filharmonií Brno zastihla skupinu ve složení Vratislav Brabenec (saxofon, zpěv), Josef Janíček (klávesy, zpěv), Eva Turnová (baskytara, zpěv) a Jaroslav Kvasnička (bicí, zpěv), jako hosté s ní vystoupili Michal Nejtek (klávesy, zpěv) a Josef Klíč (violoncello). Absence Joe Karafiáta a Jiřího Kabeše, kteří byli ještě u premiéry symfonického zpracování o rok dříve, signalizovala následný rozkol v kapele. Na celkové vyznění programu však toto personální oslabení nemá velký vliv. Ústředním vypravěčem hudebního příběhu je v případě této verze Filharmonie Brno, zatímco členové skupiny – snad s výjimkou bubeníka – komunikují v první řadě slovy. Přitom je důležité, že sólové hlasy se v jednotlivých skladbách střídají a že vedle „pamětnické“ dvojice Brabenec a Janíček se ke slovu dostane ženský hlas Evy Turnové i výkřiky mladšího člena skupiny, bubeníka Jaroslava Kvasničky (příznačně ve skladbě Slovo má na buben). Nové aranže a zapojení orchestru přitom nejsou jedinými změnami, které proběhly od počátku 80. let. Po třech a půl dekádách se z mužů na vrcholu sil stali ctihodní kmeti a zvláště Brabencův stařecký hlas zní naléhavěji než kdy dříve a dodává už tak závažným skladbám na ještě větší intenzitě. Zřejmé je to v závěrečné (před bonusem) skladbě Osip, kterou posiluje také společná gradace disonantního orchestru a rockové skupiny.

Orchestr je v nových úpravách skladeb velmi důležitý až klíčový. Že Michal Nejtek kladl velký důraz na perkusivní roli jednotlivých nástrojů (včetně smyčců), napoví už začátek záznamu (titulní skladba Co znamená vésti koně), který sleduje jednotlivé hráče a jejich údery do nástrojů. Tato úloha přísluší orchestru i v dalších kompozicích a z toho nejvíce možná uprostřed pásma ve výrazném Deliriu. Přitom je zajímavé, že v těchto pasážích autor aranží nezneužil bubeníka a neposunul jej za každou cenu prvoplánově do popředí, jakkoli by to posluchač mohl očekávat. Rytmickou roli totiž v průběhu večera hrají i lidské hlasy – způsob střídání civilní deklamace a výkřiků a vůbec dikce, kterou jsou pronášeny Brabencovy texty, naprosto odpovídají nevšední roli orchestru.

Příběh, který na tomto albu tvoří Brabencovy texty, nás zve do lehce staromódního světa, v němž o „svátku věšení svatých“ musí někdo vést koně, světa, kde se „lidi a krávy pasou kolem“, kde z okrajů lesa „volají oběšenci“ a kde nás potkávají „havrani rackové potkani“. Je to svět, kde „Bůh zapomíná budoucnosti“, ale v němž je volání Haleluja stejně důležité jako slova Otčenáše integrovaná do všedních starostí. Brabencova neklidná poezie připomene Karla Hlaváčka i Charlese Baudelaira, ale svou volnou strukturou míří jinam. Možná do doby svého vzniku, ale možná ještě víc do tehdy neznámé budoucnosti: „Bůh ví, co nestalo se náhodou už v budoucím věku jeho nekonečného mládí.“ I proto dnes pásmo Co znamená vésti koně nepůsobí jako archiválie, ale jako naprosto živá organická skladba, která díky Michalu Nejtkovi a Filharmonii Brno dostala nový impuls a novou podobu. Podobu tak svěží, že by byla škoda se s ní neseznámit.

The Plastic People of the Universe & Filharmonie Brno: Co znamená vésti koně; CD + DVD; Vydavatel: Indies Happy Trails 2017, 10 skladeb + přídavek, celková stopáž CD 72:57

The Plastic People of the Universe & Filharmonie Brno/ foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více