Tři niněry: elektronika, hrací strojky, Schubert, tango

Tři niněry: elektronika, hrací strojky, Schubert, tango

Jádrem každého festivalu by měly být výjimečné události. Letošní ročník Folkových prázdnin svedl dohromady tři niněristy k projektu, který dal zabrat nejen toleranci a hudební inteligenci publika, ale i představě o tom, co všechno ještě může obsáhnout pojem world music.

Niněra má výhodu i handicap v tom, že si při vyslovení jejího jména většina lidí vůbec nic nepředstaví. Jestliže má někde vystoupit niněrista, nevzbudíte u nikoho žádná přehnaná očekávání a nároky – to je ta výhoda, ale je také dost možné, že nevzbudíte vůbec žádný zájem – to je ten handicap. Pozvat si tři niněristy na stabilně navštěvovaný festival je vcelku logické řešení, ale udělat z nich hlavní bod programu, ke kterému festival postupně směřuje jako ke svému vrcholu, je už poněkud bláznivé. A vlastně i odvážné, ačkoli toto slovo ve spojení s dramaturgií nemám příliš v lásce. Na Folkové prázdniny do Náměště nad Oslavou se návštěvníci vracejí mnoho let, tvoří jakousi větší rodinu. Věrné publikum ale není jen jistota, je to i závazek a chce opravdu kus odvahy nehladit ho jen po srsti. Matthias Loibner, Valentin ClastrierGermán Díaz přitom připravili publiku hudební nálož, z níž by se přinejmenším první polovina neztratila ani na festivalu soudobé hudby.

Hudební nástroj připomínající neforemného křížence houslí a flašinetu patří k těm méně známým, z běžného užívání už se téměř vytratil. Niněra se většinou drží na klíně, její struny rozeznívá tření kola roztáčeného klikou. Výška tónu se obvykle mění klapkovým mechanismem ovládaným levou rukou. Tolik k samotnému principu starodávného nástroje, jehož zvuk připomínající v „základním provedení“ poněkud neuměle vrzavé skřipky mohli ortodoxní folkáči zaregistrovat alespoň na albu Spirituál kvintetu Písničky z roku raz dva v písničce U Karlova Týna. Včera se jim ale dostalo o hodně jiné hudby, z níž se jakési tendence k písničkám vyklubaly až po půlhodině hraní.

Vedoucím, nebo lépeřečeno kurátorem projektu byl Germán Díaz, který si ke společnému vystoupení přizval nejen dva spoluhráče s niněrou, ale ještě další kolegy. Bicí obohacené o hang (čili kultivovanější steel drum), trubka, tuba střídaná s trubkou a hoboj s anglickým rohem vytvořily obsazení, jaké se hned tak neslyší. V centru dění byly pochopitelně niněry a také spousta elektroniky, která rozšířila zvukové možnosti kamsi k nekonečnu, ale její použití bylo hodně funkční a hlavně působivé.

Vlastní koncert začal vcelku dlouhou plochou, z níž se střídavě vynořovaly a zase do ní vracely jednotlivé niněry, bylo dost těžké odhadnout, která a co právě hraje. V kombinaci s elektronikou došlo až k zahlcení zvukem – nebyl to žádný noise, ale jeho intenzitu výsledná zvuková stěna měla, i když víc do hloubky než k hlasitosti. Vznikal opravdu jakýsi zvukový prostor, z nějž občas vystoupil melodický útržek a opět se vrátil do celkového zvukového masivu. První na sebe jako výraznější individualita upozornil Valentin Clastrier, který s niněrou zacházel tak trochu jako Jimi Hendrix (nebo Michael Gira?) s elektrickou kytarou včetně využívání zpětné vazby. Germán Díaz měl během večera možná nejsilnější sklony k melodii, snad nejvíc se obracel i někam k lidovým zdrojům, Matthias Loibner měl zase silné tendence k ambientním, poněkud meditačním plochám.

Tři rozdílné temperamenty se během krátkého zkoušení v předchozích dnech povedlo skloubit do soudržného tvaru, k němuž přispívali i další přizvaní hudebníci. První – pro mě mnohem poutavější – část vystoupení, připomínala ze všeho nejvíc interpretaci grafických partitur. Bylo těžké, až nemožné rozeznat, co vyplývá z okamžité interakce a co jsou předem připravené pasáže, z celkového zvuku se občas vynořila trubka hnaná přes kvákadla, barokní trubka, přidával se zpěv i lidský dech.

Po půlhodině se do vytváření rozvlněných zvukových ploch začaly vkrádat zřetelnější písňové struktury a část publika – možná i dost velká – si očividně oddechla (jen pro představu uvádím, že zatím zřejmě největší posluchačský ohlas zaznamenala na festivalu poprocková skupina Zrní, která hrála před niněristy, a jako táhlo na lidi zafungovala bezvadně). Soudržné vystoupení se také začalo maličko tříštit na jednotlivé písničkové segmenty. Melancholický předěl vytvořila píseň Franze Schuberta Der Leiermann (Flašinetář) z cyklu Zimní cesta. Fantasticky vyzněla skladba s doprovodem hracího strojku, nakonec došlo i na tango. Publikum si na závěr přece jen řeklo také o přídavek: ke kapele se v něm připojila Jitka Šuranská, z jejíž iniciativy tyto projekty vzešly.

Množné číslo zde není omylem, Třem niněrám předcházely minulý rok Tři hlasy, na těch se s Jitkou Šuranskou podílely další dvě zpěvačky Irén Lovász a Michal Elia Kamal. Živý záznam jejich společného koncertu vyšel u Indies Scope v den zahájení letošních Folkových prázdnin a před vystoupením niněristů se mu dostalo i křtu. Musím říci, že jsem si během následujícího niněristického řádění – především při rozvíjení větších ploch – několikrát vzpomněl na dávnou značku Briana Ena Obscure Records, které by sestřih takového vystoupení neudělal žádnou ostudu. Bylo by hezké, kdyby se stala tradice nejen z vytváření podobných festivalových projektů, ale i jejich vydávání, zvlášť když první pokus se Třemi hlasy dopadl hodně dobře.

Matthias Loibner (Rakousko), Valentin Clastrier (Francie) a Germán Díaz (Španělsko) – niněry, David J. Herrington – tuba, trubka, Benxamin Otero – hoboj, anglický roh, Peter Rosmanith – bicí, Franz Hautzinger – trubka. 30. července 2015, Folkové prázdniny,

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Cimbálová muzika, objevování hudecké tradice, sólové vystupování, práce ve Filharmonii Bohuslava Martinů, v posledním roce také budování vlastního tria. Pozvolný přechod od folkloru k world music je obrazem poctivosti, s jakou Jitka Šuranská k hudbě přistupuje. K tomu všemu přidává ještě vymýšlení projektů pro festival Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Náš rozhovor na nádvoří Moravské galerie sledoval s lehkým neklidem adoptovaný Kuba z útulku.  více

Tři nezaměnitelné zpěvačky spojil originální projekt festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, který představí na novém albu. Jde o záznam ze setkání a společného koncertního vystoupení tří hvězdných souborů z různých krajin.  více

Oznámení o pohřbu Jaromíra Nečase

29. červenec 2015, 5:41

Pohřeb nedávno zesnulého Jaromíra Nečase se koná tento pátek v obřadní síni brněnského krematoria.  více




Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více