Velikonoční festival uzavřel vydařený obraz obrácení svatého Pavla

Velikonoční festival uzavřel vydařený obraz obrácení svatého Pavla

Tak jako loni, i letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s podtitulem svědectví, uzavírala Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor Brno. Kostel sv. Janů na Minoritské ulici rozzářilo dílo hlavnímu tématu festivalu velmi blízké – příběh Pavla z Tarsu v podobě Mendelssohnova oratoria Paulus.

Jestliže jsou pro křesťanskou kulturu velikonoční svátky nejdůležitějším symbolem naděje, pak je oratorium Paulus od Felixe Mendelssohna Bartholdyho tou správnou festivalovou tečkou, tedy přinejmenším po stránce námětu. Příběh obrácení Pavla z Tarsu, původně fanatického odpůrce křesťanské víry, zpracoval romantický skladatel do více než dvouhodinového oratoria o 45 částech. V tomto díle nepokrytě čerpal inspiraci z oratorní tvorby Johanna Sebastiana Bacha (včerejší koncert nabídl verzi o několik vět pokrácenou). Mendelssohn byl Bachovým velkým příznivcem – a nebýt jej, tak se geniální barokní skladatel možná vůbec nedostal do širokého povědomí a kdo ví, jestli by se nám jeho tvorba vůbec dochovala. Kombinací s Bachovými Matoušovými pašijemi, které zazněly na zahajovacím koncertě, se festivalový program sklenul do dramaturgického oblouku. Zahajující a uzavírající kompozice na sebe navazovaly nejen narativně, ale i z hlediska historického kontextu. Uvedeny byly totiž díla dvou významných skladatelů z německého protestantského prostředí.

Už první takty naznačovaly, že prostor kostela sv. Janů byl po akustické stránce mnohem lepší volbou než brněnská katedrála minulý rok. Filharmonie Brno do koncertu vstoupila s lyrickou zpěvností, dirigent Leoš Svárovský si nechával patřičně záležet na pomalu rostoucí intenzitě zvuku. Fortissima, do kterých se orchestr se sborem dopracoval, neměla v zaplněném kostele šanci nabýt ohlušující charakter – naopak v prostoru velmi příjemně rezonovala.

Hned po ouvertuře na sebe upozornili sólisté Ján Rusko a Roman Hoza. Jejich projev byl heroický a přece svěží. V recitativu pojednávajícím o kamenování svatého Štěpána zpíval Rusko naopak s velkou přirozeností. Následující árii Und die Zeugen legten ab ihre Kleider odzpívala sopranistka Marie Fajtová s menším vibratem než tomu bylo ve zbytku oratoria. A bylo to dobře. Jeho přemíra v ostatních recitativech byla totiž spíše rušivá, byť nijak zásadně. Český filharmonický sbor Brno disponoval svojí obvyklou kompaktností – jeho zvuk se k posluchačům dostával v kulaté, vyvážené formě, a to i v tichých úsecích a cappella.

Ján Rusko s Romanem Hozou přestavovali znamenité sólistické duo. V dvojzpěvech se barvy jejich hlasů příjemně slévaly, ale mimo to bylo zajímavé pozorovat i jejich interpretační rozdíly. Zatímco Rusko se do svých sólových partů vrhal s operní dramatičností, Hoza se soustředil na důslednější výslovnost německého textu. To ale - zdálo se - místy příliš nepodporovalo znělost, zejména v nižších rejstřících. Skvěle vyšla pasáž pojednávající o Saulově pokání, přednes měl gradaci, střídmost a především pokoru. A ta je u děl duchovní povahy elementem zásadním.

Charakterní hlas ukázala mezzosopranistka Štěpánka Pučálková. Uchu lahodící barvu bylo v jejím podání slyšet napříč hlasovými polohami a lze si postesknout, že jejímu partu se v oratoriu nedostalo více prostoru.

Před koncem první části exceloval Ján Rusko v recitativu, který následovalo monumentální kvazi finále sboru. Překotný nástup do zřetelně barokizující fugy se sboristům povedl, znamenitá byla jejich rychlá dikce. Sbor si vedl jaksepatří bojovně i v druhé polovině a místy dokonce zvukově upozadil celý orchestr, což paradoxně a vzhledem k celkovému naturelu díla vadilo jen velmi málo. Zatímco Rusko v poslední čtvrtině oratoria vykazoval zjevnou hlasovou únavu (která se v kavatině bohužel podepsala i na intonaci), Marie Fajtová si vystřihla svůj nejhezčí moment v jednom z posledních recitativů – velmi subtilní poloha jí slušela nejvíc.

Závěrečný chvalozpěv v podobě velké sborové fugy sbor Petra Fialy přednesl impozantně a dostál tak své reputaci – je skutečně radost ho poslouchat.

Velikonoční festival, jehož program pokrýval široké spektrum tvorby od středověku až po současnost, opět skončil romantickým dílem většího rozsahu. Tuto tradicionalistickou volbu lze chápat různě, poselství Mendelssohnova oratoria je však průzračně jasné (stejně jako zřejmá návaznost na zahajovací koncert), jeho kompozice působivá. A navíc – včerejší výkon interpretů byl opravdu velmi slušný.

Felix Mendelssohn Bartholdy: Paulus, oratorium op. 36 pro sóla, smíšený sbor a orchestr. Marie Fajtová – soprán, Štěpánka Pučálková – mezzosoprán, Ján Rusko – tenor, Roman Hoza – baryton, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr – Petr Fiala, Filharmonie Brno, dirigent – Leoš Svárovský. 23. dubna, kostel sv. Janů, Brno. Závěrečný koncert 26. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby 2017

Velikonoční festival duchovní hudby/ foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více