Velikonoční festival uzavřel vydařený obraz obrácení svatého Pavla

Velikonoční festival uzavřel vydařený obraz obrácení svatého Pavla

Tak jako loni, i letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s podtitulem svědectví, uzavírala Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor Brno. Kostel sv. Janů na Minoritské ulici rozzářilo dílo hlavnímu tématu festivalu velmi blízké – příběh Pavla z Tarsu v podobě Mendelssohnova oratoria Paulus.

Jestliže jsou pro křesťanskou kulturu velikonoční svátky nejdůležitějším symbolem naděje, pak je oratorium Paulus od Felixe Mendelssohna Bartholdyho tou správnou festivalovou tečkou, tedy přinejmenším po stránce námětu. Příběh obrácení Pavla z Tarsu, původně fanatického odpůrce křesťanské víry, zpracoval romantický skladatel do více než dvouhodinového oratoria o 45 částech. V tomto díle nepokrytě čerpal inspiraci z oratorní tvorby Johanna Sebastiana Bacha (včerejší koncert nabídl verzi o několik vět pokrácenou). Mendelssohn byl Bachovým velkým příznivcem – a nebýt jej, tak se geniální barokní skladatel možná vůbec nedostal do širokého povědomí a kdo ví, jestli by se nám jeho tvorba vůbec dochovala. Kombinací s Bachovými Matoušovými pašijemi, které zazněly na zahajovacím koncertě, se festivalový program sklenul do dramaturgického oblouku. Zahajující a uzavírající kompozice na sebe navazovaly nejen narativně, ale i z hlediska historického kontextu. Uvedeny byly totiž díla dvou významných skladatelů z německého protestantského prostředí.

Už první takty naznačovaly, že prostor kostela sv. Janů byl po akustické stránce mnohem lepší volbou než brněnská katedrála minulý rok. Filharmonie Brno do koncertu vstoupila s lyrickou zpěvností, dirigent Leoš Svárovský si nechával patřičně záležet na pomalu rostoucí intenzitě zvuku. Fortissima, do kterých se orchestr se sborem dopracoval, neměla v zaplněném kostele šanci nabýt ohlušující charakter – naopak v prostoru velmi příjemně rezonovala.

Hned po ouvertuře na sebe upozornili sólisté Ján Rusko a Roman Hoza. Jejich projev byl heroický a přece svěží. V recitativu pojednávajícím o kamenování svatého Štěpána zpíval Rusko naopak s velkou přirozeností. Následující árii Und die Zeugen legten ab ihre Kleider odzpívala sopranistka Marie Fajtová s menším vibratem než tomu bylo ve zbytku oratoria. A bylo to dobře. Jeho přemíra v ostatních recitativech byla totiž spíše rušivá, byť nijak zásadně. Český filharmonický sbor Brno disponoval svojí obvyklou kompaktností – jeho zvuk se k posluchačům dostával v kulaté, vyvážené formě, a to i v tichých úsecích a cappella.

Ján Rusko s Romanem Hozou přestavovali znamenité sólistické duo. V dvojzpěvech se barvy jejich hlasů příjemně slévaly, ale mimo to bylo zajímavé pozorovat i jejich interpretační rozdíly. Zatímco Rusko se do svých sólových partů vrhal s operní dramatičností, Hoza se soustředil na důslednější výslovnost německého textu. To ale - zdálo se - místy příliš nepodporovalo znělost, zejména v nižších rejstřících. Skvěle vyšla pasáž pojednávající o Saulově pokání, přednes měl gradaci, střídmost a především pokoru. A ta je u děl duchovní povahy elementem zásadním.

Charakterní hlas ukázala mezzosopranistka Štěpánka Pučálková. Uchu lahodící barvu bylo v jejím podání slyšet napříč hlasovými polohami a lze si postesknout, že jejímu partu se v oratoriu nedostalo více prostoru.

Před koncem první části exceloval Ján Rusko v recitativu, který následovalo monumentální kvazi finále sboru. Překotný nástup do zřetelně barokizující fugy se sboristům povedl, znamenitá byla jejich rychlá dikce. Sbor si vedl jaksepatří bojovně i v druhé polovině a místy dokonce zvukově upozadil celý orchestr, což paradoxně a vzhledem k celkovému naturelu díla vadilo jen velmi málo. Zatímco Rusko v poslední čtvrtině oratoria vykazoval zjevnou hlasovou únavu (která se v kavatině bohužel podepsala i na intonaci), Marie Fajtová si vystřihla svůj nejhezčí moment v jednom z posledních recitativů – velmi subtilní poloha jí slušela nejvíc.

Závěrečný chvalozpěv v podobě velké sborové fugy sbor Petra Fialy přednesl impozantně a dostál tak své reputaci – je skutečně radost ho poslouchat.

Velikonoční festival, jehož program pokrýval široké spektrum tvorby od středověku až po současnost, opět skončil romantickým dílem většího rozsahu. Tuto tradicionalistickou volbu lze chápat různě, poselství Mendelssohnova oratoria je však průzračně jasné (stejně jako zřejmá návaznost na zahajovací koncert), jeho kompozice působivá. A navíc – včerejší výkon interpretů byl opravdu velmi slušný.

Felix Mendelssohn Bartholdy: Paulus, oratorium op. 36 pro sóla, smíšený sbor a orchestr. Marie Fajtová – soprán, Štěpánka Pučálková – mezzosoprán, Ján Rusko – tenor, Roman Hoza – baryton, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr – Petr Fiala, Filharmonie Brno, dirigent – Leoš Svárovský. 23. dubna, kostel sv. Janů, Brno. Závěrečný koncert 26. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby 2017

Velikonoční festival duchovní hudby/ foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pokud patříte mezi příznivce a posluchače tzv. staré hudby, o hudebním tělese Czech Ensemble Baroque a jeho uměleckém vedoucím Romanu Válkovi jste již bezpochyby slyšeli. Ansámbl se věnuje historicky poučené interpretaci děl starších slohových období, převážně baroka a klasicismu. Hlavní devizou orchestru je pak uvádění velkých hudebně-dramatických útvarů. Mezi nedávné počiny patří například uměle vytvořené oratorium Příběh o Kristu sestavené z tematicky spojitých děl skladatele Heinricha Schütze. Velkou pozornost věnuje ansámbl také dílu Františka Xavera Richtera, jehož Requiem, Te Deum a pašijové oratorium Deposizione dalla croce di Gesu Cristo patří k zatím posledním nahrávkám orchestru.  více

Jednou za čas na koncertních programech objeví i skladby, které posluchači ještě nemohli ocenit. Ve většině případů tyto premiéry slouží především k okořenění jinak standardního repertoáru večera. Ať už se jedná o zbrusu nové hudební dílo nebo o novodobou premiéru, které předcházelo dlouhé badatelské úsilí v archivu, vše je povětšinou nasazeno po boku letitých klasik. Zazní-li tak například rekonstruovaná symfonie neznámého skladatele období klasicismu, je téměř jisté, že si k ní poslechneme určitě i Mozarta, Beethovena nebo Haydna. Program koncertu brněnského orchestru Ensemble Opera Diversa s houslovým virtuózem Milanem Paľou, kterým těleso zahájilo svůj koncertní cyklus Slovensko v Brně, však sestával pouze z premiér soudobé hudby.  více

Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.  více

Hudbymilovní obyvatelé Brna si rádi připomínají návštěvu Wolfganga Amadea Mozarta ve města na přelomu let 1767-1768. Tématem třetího abonentního koncertu brněnských filharmoniků z cyklu Filharmonie doma I se však stala skladatelova návštěva Prahy. A nebylo tomu bezdůvodně. V profesionální dráze nejvýraznějšího představitele vídeňského klasicismu zaujímá Praha nezpochybnitelné místo. V souladu se zvoleným tématem pak dramaturgové vybrali důležité mezníky v autorově tvorbě, které právě s Prahou a Pražany souvisí. Orchestr Filharmonie Brno vedl Alexander Liebreich a na klavír hrál Saleem Ashkar.  více

Ve čtvrtek 8. února se v prostorách kavárny Era v Černých Polích konalo čtvrté a prozatím poslední pokračování cyklu Folklor a city, ojedinělého spojení osvětové aktivity a folklorní zábavy. Téma úvodní přednášky etnologa Martina Sítka bylo případně aktuální: masopustní tradice v České republice.  více

Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. Podobně i 3fo3 (čti „tři fotři“) jsou také čtyři. K zakládajícím členům skupiny Bombarďák Michalu Daleckému, Jiřímu Jelínkovi a Filipu Nebřenskému se jako d’Artagnan přidal Matěj Pospíšil. Jinak však zůstává vše při starém. Bombarďák – respektive textař Jiří Jelínek – promlouvá k dětem dynamickým jazykem plným módních i moderních výrazů. Na ploše velmi krátkých písní (průměrná stopáž pod dvě minuty) dokáže rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Jedna píseň navazuje na druhou většinou v rychlém tempu, vedle zpěvu se zde poměrně často i mluví, stírá se zde tedy hranice mezi písní a divadelním skečem, ale vše dokonale zapadá do sebe.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří proběhl v pátek 2. února úvodní koncert letošního festivalu iberoamerické kultury Ibérica. Flamencový zpěv vokalistky Rocio Márquez se v něm potkal s virtuózním pojetím hráče na violu da gamba Fahmi Alqhai.  více

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.  více

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.  více

Kongresové centrum brněnského výstaviště v sobotu 27.1. hostilo již 68. ročník Slováckého plesu. Organizátorem této akce je brněnský Slovácký krúžek, který se řadí k nejstarším stále fungujícím folklorním souborům v České republice. Založen byl v roce 1908 za účelem setkávání studentů z Moravského Slovácka.  více

Písňové hity jako Stayin´Alive, Night Fever či How Deep Is Your Love ve vynikajícím pěveckém provedení, dále výtečně postavená i odtančená choreografie v nablýskaném kostýmovém disco muzikálu a tři mimořádné výkony v hlavních rolích. To vše jsou devízy nového brněnského muzikálu Horečka sobotní noci. V Městském divadle Brno jej nastudoval režisér Stanislav Moša.  více

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.  více

Cimbál je nástroj, který si většina z nás spojuje s lidovou hudbou. Může za to zejména dlouhá tradice cimbálových muzik, které se v průběhu 20. století začaly na území Moravy postupně prosazovat.  více

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více

Když se řekne „řecká píseň“, někdo si vybaví Děti z Pirea v podání Yvetty Simonové a Milana Chladila (nebo ještě starší verzi Evy Martinové a Karla Dudy). O něco blíže k současnosti stojí Martha a Tena Elefteriadu, které i v sezóně 2018 stále koncertují a navíc pořádají kurzy řeckých tanců. Sestry, které se vedle řecké hudby pohybovaly na poli rocku i popu (a Marthino album Kresby tuší je skvostné), podle mladého brněnského autora a hudebníka Jannise Morase „připravily cestu“ nové generaci řeckých interpretů. V Brně v současné době funguje několik kapel zpívajících řecky a přitom se ústřední postavou této muzikantské komunity stává právě Jannis, jeden ze tří hudebně aktivních bratrů Morasových. Se svým otcem hrají všichni tři ve skupině I Parea, Jannis se věnuje stylu rebetiko v kapele Anatoli a vedle toho má svou autorskou kapelu Jannis Moras & banda. V ní mu vedle bratrů Alexise (baskytara) a Markose (bicí) dělají společnost dvě mladé dámy – Iva Oulehlová (flétny, klarinet) a Zuzana Mitrengová (zpěv). Jannis Moras & banda sice modulací vokálů, harmoniemi a samozřejmě texty v pro nás exotické řečtině tradiční hudbu připomene, ale ve skutečnosti se jedná o folkrockovou kapelu, která hraje výhradně písně svého kapelníka. A Jannis Moras je momentálně jedním z nejzajímavějších brněnských písničkářů.  více