Velikonoční festival uzavřel vydařený obraz obrácení svatého Pavla

Velikonoční festival uzavřel vydařený obraz obrácení svatého Pavla

Tak jako loni, i letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s podtitulem svědectví, uzavírala Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor Brno. Kostel sv. Janů na Minoritské ulici rozzářilo dílo hlavnímu tématu festivalu velmi blízké – příběh Pavla z Tarsu v podobě Mendelssohnova oratoria Paulus.

Jestliže jsou pro křesťanskou kulturu velikonoční svátky nejdůležitějším symbolem naděje, pak je oratorium Paulus od Felixe Mendelssohna Bartholdyho tou správnou festivalovou tečkou, tedy přinejmenším po stránce námětu. Příběh obrácení Pavla z Tarsu, původně fanatického odpůrce křesťanské víry, zpracoval romantický skladatel do více než dvouhodinového oratoria o 45 částech. V tomto díle nepokrytě čerpal inspiraci z oratorní tvorby Johanna Sebastiana Bacha (včerejší koncert nabídl verzi o několik vět pokrácenou). Mendelssohn byl Bachovým velkým příznivcem – a nebýt jej, tak se geniální barokní skladatel možná vůbec nedostal do širokého povědomí a kdo ví, jestli by se nám jeho tvorba vůbec dochovala. Kombinací s Bachovými Matoušovými pašijemi, které zazněly na zahajovacím koncertě, se festivalový program sklenul do dramaturgického oblouku. Zahajující a uzavírající kompozice na sebe navazovaly nejen narativně, ale i z hlediska historického kontextu. Uvedeny byly totiž díla dvou významných skladatelů z německého protestantského prostředí.

Už první takty naznačovaly, že prostor kostela sv. Janů byl po akustické stránce mnohem lepší volbou než brněnská katedrála minulý rok. Filharmonie Brno do koncertu vstoupila s lyrickou zpěvností, dirigent Leoš Svárovský si nechával patřičně záležet na pomalu rostoucí intenzitě zvuku. Fortissima, do kterých se orchestr se sborem dopracoval, neměla v zaplněném kostele šanci nabýt ohlušující charakter – naopak v prostoru velmi příjemně rezonovala.

Hned po ouvertuře na sebe upozornili sólisté Ján Rusko a Roman Hoza. Jejich projev byl heroický a přece svěží. V recitativu pojednávajícím o kamenování svatého Štěpána zpíval Rusko naopak s velkou přirozeností. Následující árii Und die Zeugen legten ab ihre Kleider odzpívala sopranistka Marie Fajtová s menším vibratem než tomu bylo ve zbytku oratoria. A bylo to dobře. Jeho přemíra v ostatních recitativech byla totiž spíše rušivá, byť nijak zásadně. Český filharmonický sbor Brno disponoval svojí obvyklou kompaktností – jeho zvuk se k posluchačům dostával v kulaté, vyvážené formě, a to i v tichých úsecích a cappella.

Ján Rusko s Romanem Hozou přestavovali znamenité sólistické duo. V dvojzpěvech se barvy jejich hlasů příjemně slévaly, ale mimo to bylo zajímavé pozorovat i jejich interpretační rozdíly. Zatímco Rusko se do svých sólových partů vrhal s operní dramatičností, Hoza se soustředil na důslednější výslovnost německého textu. To ale - zdálo se - místy příliš nepodporovalo znělost, zejména v nižších rejstřících. Skvěle vyšla pasáž pojednávající o Saulově pokání, přednes měl gradaci, střídmost a především pokoru. A ta je u děl duchovní povahy elementem zásadním.

Charakterní hlas ukázala mezzosopranistka Štěpánka Pučálková. Uchu lahodící barvu bylo v jejím podání slyšet napříč hlasovými polohami a lze si postesknout, že jejímu partu se v oratoriu nedostalo více prostoru.

Před koncem první části exceloval Ján Rusko v recitativu, který následovalo monumentální kvazi finále sboru. Překotný nástup do zřetelně barokizující fugy se sboristům povedl, znamenitá byla jejich rychlá dikce. Sbor si vedl jaksepatří bojovně i v druhé polovině a místy dokonce zvukově upozadil celý orchestr, což paradoxně a vzhledem k celkovému naturelu díla vadilo jen velmi málo. Zatímco Rusko v poslední čtvrtině oratoria vykazoval zjevnou hlasovou únavu (která se v kavatině bohužel podepsala i na intonaci), Marie Fajtová si vystřihla svůj nejhezčí moment v jednom z posledních recitativů – velmi subtilní poloha jí slušela nejvíc.

Závěrečný chvalozpěv v podobě velké sborové fugy sbor Petra Fialy přednesl impozantně a dostál tak své reputaci – je skutečně radost ho poslouchat.

Velikonoční festival, jehož program pokrýval široké spektrum tvorby od středověku až po současnost, opět skončil romantickým dílem většího rozsahu. Tuto tradicionalistickou volbu lze chápat různě, poselství Mendelssohnova oratoria je však průzračně jasné (stejně jako zřejmá návaznost na zahajovací koncert), jeho kompozice působivá. A navíc – včerejší výkon interpretů byl opravdu velmi slušný.

Felix Mendelssohn Bartholdy: Paulus, oratorium op. 36 pro sóla, smíšený sbor a orchestr. Marie Fajtová – soprán, Štěpánka Pučálková – mezzosoprán, Ján Rusko – tenor, Roman Hoza – baryton, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr – Petr Fiala, Filharmonie Brno, dirigent – Leoš Svárovský. 23. dubna, kostel sv. Janů, Brno. Závěrečný koncert 26. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby 2017

Velikonoční festival duchovní hudby/ foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více