Vydarený klasický balet Spiaca krásavica

Vydarený klasický balet Spiaca krásavica

Klasický balet Spiaca krásavica v štyroch častiach (prológ a tri dejstvá) od Petra Iljiča Čajkovského uviedol balet Národného divadla Brno na javisku Mahenovho divadla.

Všetci poznáme klasickú rozprávku o Šípkovej Ruženke. Aké sú paralely s ruskou Spiacou krásavicou, pre ktorú libreto napísal Ivan Vsevoložskyj, no veľmi výrazne a zásadne do neho naveky vstúpil Marius Petipa, ktorý celé dielo režíroval? Sudičky sa menia na víly, pretože v bielom balete – ballet blanc – musí byt všetko vzdušné, vznášajúce sa nad zemským povrchom. Princezná Ruženka sa volá Aurora a pric Desiré. A na záver do príbehu vstupujú aj ďalšie známe rozprávkové postavy ako Vlk a Červená Karkuľka, Kocúr v čižmách, no a menej známa Biela mačička a Modrý vták s Princeznou Florinou. Pridávajú sa aj drahé kamene na čele s Diamantom. Prečo? Prichádzajú Aurore a Desirému zablahoželať k ich láske a radovať sa z toho, že kliatba bola zrušená. Choreograf Marius Petipa totiž dostal k dispozícii ďalšie tanečné figúry, ktorými mohol obohatiť celú tanečnú zložku baletu, takzvané divertissement. Tento svoj úmysel naplno rozvinul v treťom Čajkovského balete – Luskáčik, kde je skoro celá druhá polovica príbehu plná divertissementov. Aj v nich sa ukazovalo bohatstvo Petipovej choreografickej a pohybovej rozmanitosti.

Zaujímavosťou baletu Spiaca krásavica je, že od jeho vzniku, bol spjatý s bohatou scénou a honosnými kostýmami.  Touto cestou sa vydalo aj Národné divadlo Brno i keď po svojom. Scéna (Peter Čanecký) je zdanlivo jednoduchá v duchu art deco, kde veľké podobizne ruží v triezvom fialovo – modro – zelenom nádychu, sem-tam ozvláštnené ružovou spríjemňujú a zjednocujú pohľad na javisko. Berú si primerané množstvo pozornosti, takže sa divák môže nerušene uchvacovať tanečnou nádherou. Ak by divákom ušlo očko, spletitosť tvarov na portáloch a v druhej polovici (2. a 3. dejstvo) aj na celom prospekte (zadná stena javiska), zamotá do svojho príjemného bludiska. Kostýmy (Ľudmila Várossová) vyzdvihujú a podtrhujú charaktery postáv. Zboru, ani hlavným predstaviteľkám nechýbajú pestrofarebné baleríny, doplnené o farebne ladiacu hornú časť v tvare korzetu – skrátka klasický kostým. Štatisti, mladé žiačky konzervatória a kráľovná majú síce dlhé sukne, no nadýchané, tiež v štýle klasickej baletnej elegancie a v ničom nezaostávajú za pestrosťou a nápaditosťou  tých skôr spomínaných. Keďže sa príbeh odohráva na kráľovskom dvore a k tomu ešte aj v rozprávke, odtiene, materiály a zdobenie sú skutočne rozmanité aj u mužských predstaviteľov. Možno len pre Auroru v prvej časti bolo lepšie vybrať iný odtieň ružovej, pretože k farbe pokožky Klaudii Radačovskej sa veľmi nehodí a vyznieva fádne.  Podľa fotografií v programe na ďalšej alternácii v podaní Eriko Wakizono ale zase krásne svieti, pretože jej tón pleti je o čosi tmavší. Tak ako v príbehu vidíme proti sebe stojace postavy zlej víly Carabosse a dobrej Orgovánovej (Šeřík) víly, tak sa nám ich symbolika zjavuje aj vo výbere farieb pre ich kostým. Carabosse je zahalená v temnej fialovej, no a Orgovánová víla zasa v jasnej, jemnej lila.

Vraví sa, že ak zvládnete odtancovať rolu Spiacej krásavice, v jej plnej technickej zložitosti, zvládnete už všetko.  Ale ak by ste si mysleli, že zvyšné postavy to majú nejako výrazne ľahšie, veľmi sa mýlite. Postava Orgovánovej víly, Princ Desiré, víly, Kocúr v čižmách a Biela mačička, Modrý vták a Princezná Florina. Všetky tieto čísla a postavy sú nabité svojským charakterom, ktorý je s rozprávačským talentom zobrazený aj v technicko-pohybovej náročnosti, aj v choreografickej kresbe. Navyše všetko zapadá do kompaktného celku. Presný pohyb všetkých tanečníkov, sólistov, zboristov, konzervatoristov, spolu nádherne súzni. Precíznosť, s ktorou natrénovali choreografiu režisér Bachram Maripovič Juldašev podľa Mariusa Petipy a baletná majsterka Jana Ruggieri pôsobí ako jednoliaty celok.

Vílu Carabosse zväčša tancuje muž. Je to tradícia založená už prvým uvedením tohto baletu. Je pravda, že z času na čas na objaví divadlo, ktoré do roly zlej víly obsadí tanečnicu, ale v Brne sa držali originálu. Thoriso Magongwa bol herecky veľmi výrazný, aj keď tanečne veľa priestoru v tejto roli nedostal. Práca s paličkou a rozdiely v jej význame (raz ako symbol moci, sily, určenia, inokedy ako oporný bod v dobe slabosti) boli jasne čitateľné aj pre tých, ktorí na baletnú reč bez slov nie sú zvyknutí. Ako som spomínala vyššie, tento balet je plný tanečných a hlavne technických výziev. Predstaviteľka Aurory musí mať obrovskú výdrž, najmä v 1. dejstve pri Ružovom adagiu a 2. dejstve, keď sa princ po prvýkrát stretáva s Aurorou, teda s jej vidinou, ktorú mu predstavuje Orgovánová víla. V prvom prípade musí urobiť veľmi výrazný a jasný vstup na scénu aj do príbehu. Prísť s energiou, aká je šestnásťročným vlastná, no zároveň ukázať jemnú finessu prejavu, pretože je to kráľovská dcéra. Celú jej postavu by mala sprevádzať ľahkosť, navzdory technickej náročnosti pohybu. Dlho držaný balans, hravé suivi, naberané chainé a rond de jambe en l‘air až do nebies. To sú jej synonymá. Pri tanci primabaleríny by sme mali mať pocit, že ju to baví. Klaudia Radačovská, ktorá na premiére stvárnila rolu Aurory, vyzerala, že sa snaží predviesť prvky technicky správne a na výraz jej už nezvýšila energia. To ju možno trochu rozhodilo a nakoniec aj technika bola v niektorých momentoch neistá. Jej suivi a chainés boli zaťažkané. V partnerine, akoby sa bála pohnúť.

V ballet blanc má balerína mnoho priestoru a vraví sa, že partner jej robí iba „zdvíhača“. V tomto páre mal navrch 1. sólista pražského baletu Karel Audy j. h., ktorý svojim výrazom a podaním predčil svoju kolegyňu. V jeho tanečnom prejave bolo vidieť zmenu nálad, keď princ vystupuje medzi svojimi dvoranmi na verejnosti, a keď je nechaný osamote a odkrýva sa v ňom túžba po niečom väčšom. Je stratený a hľadá. V 2. dejstve, ktoré je technicky náročné by ste mali vidieť to, čo vyjadruje a nie jednotlivé kroky. A to sa mu nádherne podarilo. Jeho grand jeté je všeobklopujúce a luftury rýchle a ľahké ako pierko.

Do toho celý príbeh sprevádza Orgovánový víla a v podaní Andrei Popov Smejkalovej je to pastva pre oči. Jej výraz, technika, presnosť, srdce, ľahkosť, ladnosť, rozsah, všetko je uchvacujúce. Keď je na scéne, nedovolí Vám od nej odtrhnúť zrak. Víly ju pekne dopĺňajú, najmä Víla rozpustilosti, ktorú tancovala Barbora Bielková. Je hravá a  zručne napĺňa svoje pomenovanie. Víla bezstarostnosti a Smaragdu v podaní Michaely Krajčovej trošku za ostatnými kolegyňami zaostávala. Možno to bolo iba nervozitou. Uvidím, ako to bude v ďalších predstaveniach, keď si pôjdem pozrieť iné alternácie. Zvyšné drahokamy boli friskné a pekne dopĺňali čísla rozprávkových postavičiek. Červená Karkuľka (Carolina Cogollos Isach) s Vlkom (Václav Šutorka) ukázali v krátkosti svoj príbeh, ktorý podali vtipne a rozšafne. Kocúr v čižmách (Arthur Abram) a Biela mačička (Barbora Bielková) zasa presne vystihli mačacie pohyby, tak zábavne hravé a pochabé. Modrý vták (Burak Serkan Cebeci) na javisku skutočne lietal. Jeho schopnosť udržať sa vo vzduchu bola až neuveriteľná. Spolu s Princeznou Florinou (Ichigo Oguro) tvorili dokonalý pár. Mali spoločnú ladnosť aj synchronicitu. Princezná bola hravá s krásne vzdušnými arabeskami. V jej tvári a tele sa javila úplná odovzdanosť tancu.

Tak ako vás na začiatku hudba vtiahla do deja, tak vás v príbehu celý čas držala, spoločne so všetkými tanečníkmi. Cestovali ste v príbehu, ako keď malé dieťa vo svojej mysli vidí rozprávku na dobrú noc. Celý dojem umocňovalo Mahenovo divadlo, ktoré tejto vydarenej Spiacej krásavici prepožičalo svoj historický pôvab.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více