Zámek v Boskovicích rozeznělo portugalské fado

21. červen 2017, 9:00
Zámek v Boskovicích rozeznělo portugalské fado

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.

fado_tradicional_CM_2017_foto_alexandr_kolovratnik_02

Tradiční hudba z Iberského poloostrova má ostatně v Boskovicích své takřka domovské právo, jak o tom svědčí několik uplynulých ročníků festivalu Ibérica, zdejší zámek byl proto logickou volbou pro téma koncertu. Portugalské fado odvozuje svůj název od latinského slova fatum – osud. Jako osobitý hudební styl bylo definováno až ve dvacátých letech minulého století, jeho kořeny však sahají až do poloviny 18. století a za místo jeho zrodu jsou pokládány přístavní čtvrti Lisabonu – Bairro Alto, Alfama, Mouraria. Trojice základních forem fada tradicional, po němž byl pojmenován celý koncert, se vzájemně liší pevně ukotvenými rytmickými, harmonickými i melodickými schématy. Fado corrido (běžící fado) a fado Mouraria (podle jmenované lisabonské přístavní čtvrti) jsou rychlé, zpěvné písně v durových tóninách obměňující základní melodický motiv. Fado menor  je mollové, pomalé a plné citu a dramatických zvratů v melodii. Je to skutečný národní poklad Portugalska, o čemž svědčí i zápis fada do Seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO v roce 2011.

fado_tradicional_CM_2017_foto_alexandr_kolovratnik_04

Námětem písní fada je osudovost. Protože je odedávna spojeno s prostředím přístavů, námořních krčem a rybářských osad, je fado tklivé, melancholické, plné vzpomínek na doby mládí, slávy, radostné budoucnosti – stejně jako lisabonská přístavní mola pamatující zašlou slávu námořní a rybářské velmoci. V písních se opakují slova jako láska, vzpomínka, jaro (Primavera), slza (Lagrima), planá růže (Rosa caida), touha, bolest, moře a také saudade – obtížně popsatelný pojem vyjadřující specifickou emoci. Portugalci víceméně oprávněně pokládají toto slovo za nepřeložitelný výraz, pojem, který nemá v jiném jazyce jednoduchý ekvivalent. Vyjadřuje pocit na pomezí touhy, trápení, bolesti a stesku po něčem nenávratně ztraceném, přičemž tato ztráta až fyzicky bolí a je možno ji zmírnit pouze tím, že ji vyzpíváme. Nejproslulejší interpretkou byla královna fada Amália Rodrigues, na jejíž odkaz navazuje také jedna z hvězd boskovického koncertu Maria da Saudade, jejíž pěvecký pseudonym přímo odkazuje k ústřednímu tématu písní, jež interpretuje. Ačkoliv cestuje po celé Evropě a zpívá fado v koncertních sálech i na festivalech, daří se jí vyvarovat se komerční popularizace v divadelním stylu fado nuovo (které představuje např. i u nás známá Mísia). Po řadě úspěchů na domácích soutěžích ve zpěvu fada založila zpěvačka v Portimau vlastní casa de fado (dům fada – de facto školicí středisko) nazvaný O Tipoia. Její chvějivý, exaltovaný, téměř až plačtivý zpěvní projev může v nezúčastněném posluchači zpočátku vyvolávat rozpaky, ale když se z bodavých extrémních výšek usadí v naléhavé střední zpěvní poloze, postupně si své auditorium podmaní a přesvědčí ke sdílení silného nepředstíraného citu (Maria Severa).

fado_tradicional_CM_2017_foto_alexandr_kolovratnik_03

Podobně působivý, ač o poznání méně okázalý zpěvní projev nabídl Pedro Galveias, rodák z Lisabonu. Tam také už jako osmiletý začal svou kariéru zpěváka fada, které pro něj není pouhou profesí, ale životním krédem. Jako čtrnáctiletý se etabloval v klubu Poinel do Fado, dvacet let zpíval v kultovní restauraci The Ferreiros, přesto za celou svou kariéru nenatočil jediné CD. Jak je zřejmé, je ortodoxním zastáncem nejen fada tradicional, ale především jeho živé, nezprostředkované interpretace v přímém kontaktu s posluchačem. Kromě barevného, čistého hlasu nabídl Galveias přesvědčivý, dynamicky odstíněný zpěvní projev výborně provázaný s oběma doprovodnými muzikanty a vnímavý vůči publiku, s nímž se dokázal podělit o svůj niterný prožitek každé interpretované písně (mj. Meu Amor A Primavera).

Dvojice doprovodných muzikantů se zdánlivě držela v pozadí, přesto zjevně stál úspěch koncertu na jejich citlivém doprovodu. Portugalská kytara (guitarra portuguesa), pro nezasvěcence na první pohled jakýsi kříženec loutny, kytary a mandolíny, se zvukem podobá oběma posledně jmenovaným nástrojům. Mandolínu se připomíná zdvojením strun (dvakrát šest, celkem dvanáct), hraje se na ni prsty, bez prstýnků a trsátka, zvukově staví na rychlých melodických bězích a tremolových vyhrávkách, měnících se podle každé ze tří forem fada. Na koncertě ji představil další lisabonský rodák, skvělý improvizátor Luís Ribeiro, špičkový interpret a uznávaný klasik tradičního fada, jehož si jako doprovod kdysi vybrala i věhlasná Amalia Rodrigues. Nejméně nápadnou, přesto nepřehlédnutelnou osobností na pódiu byla kytaristka, belgická rodačka Ana Luisa. Fado ji okouzlilo už před patnácti lety, neváhala ho jet studovat a následovat do Portugalska. Zprvu fado také zpívala, ale postupně se zdokonalovala ve způsobu rytmické doprovodné hry zpěváků a zpěvaček stylu fado, jež se nazývá viola de fado (jde o klasickou kytaru, pojmenování charakterizuje způsob hry, tedy akordický doprovod v měnícím se rytmu a tempu). Momentálně je Ana Luisa vyhledávanou doprovázečkou i studiovou hráčkou fada v Portugalsku i v zemích Beneluxu. A není divu, její empatie byla nepřehlédnutelná při vystoupení obou zpěváků.

Jak důležitý je pro interprety fada vzájemný prožitek zpěváků a hudebníků s publikem (i přes pochopitelnou jazykovou bariéru), se ukázalo u přídavků, které zazpívali Maria i Pedro společně. Složitost portugalštiny způsobila komplikace u pokusu zapojit posluchače jako pěvecký sbor, naopak spolupráce s vytleskáváním rytmu už byla o poznání zdařilejší a užili si ji – stejně jako celý koncert – umělci i posluchači.

Fado tradicional/ foto Alexandr Kolovratník

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Známou humoristickou prózu Klapzubova jedenáctka od spisovatele Eduarda Basse přivedli nyní na jeviště v Městském divadle Brno. Nejde ovšem o činohru. Vznikla tady rozverná zpěvohra, která divadelně není žádným dech beroucím spektáklem. Užijete si však chytlavou swingující muziku známého jazzmana a pianisty Jiřího Levíčka v živém provedení devítičlenného orchestru, jak je tady dobrým zvykem.  více

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.  více

Nenápadně se rodí v Brně další skvělý big band. Vedle pozvolna mizícího Gustav Brom Big Bandu, který koncertuje jen několikrát za rok, a silně expandujícího B-Side Bandu, jehož pozice se ustálila na doprovodném orchestru domácích a zahraničních zpěváckých hvězd, je The Cotatcha Orchestra založený v roce 2014 povýtce instrumentální, stále lépe sehraná jazzová formace se širokým záběrem od jazzových standardů přes skladby věhlasných zahraničních autorů (mj. Stan Kenton, Quincy Jones, Charles Mingus) až po tvorbu soudobých českých komponistů (mj. Miroslav Hloucal). Pro The Cotatcha Orchestra upravuje a komponuje i kontrabasista Vincenc Kummer. Jeho sedmasedmdesátiny (oslavil je už v červenci) odrážel i program koncertu, který byl symbolickou poctou jeho práci pro mladou brněnskou kapelu.  více

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Nejčtenější

Kritika

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více