Zámek v Boskovicích rozeznělo portugalské fado

21. červen 2017, 9:00
Zámek v Boskovicích rozeznělo portugalské fado

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.

fado_tradicional_CM_2017_foto_alexandr_kolovratnik_02

Tradiční hudba z Iberského poloostrova má ostatně v Boskovicích své takřka domovské právo, jak o tom svědčí několik uplynulých ročníků festivalu Ibérica, zdejší zámek byl proto logickou volbou pro téma koncertu. Portugalské fado odvozuje svůj název od latinského slova fatum – osud. Jako osobitý hudební styl bylo definováno až ve dvacátých letech minulého století, jeho kořeny však sahají až do poloviny 18. století a za místo jeho zrodu jsou pokládány přístavní čtvrti Lisabonu – Bairro Alto, Alfama, Mouraria. Trojice základních forem fada tradicional, po němž byl pojmenován celý koncert, se vzájemně liší pevně ukotvenými rytmickými, harmonickými i melodickými schématy. Fado corrido (běžící fado) a fado Mouraria (podle jmenované lisabonské přístavní čtvrti) jsou rychlé, zpěvné písně v durových tóninách obměňující základní melodický motiv. Fado menor  je mollové, pomalé a plné citu a dramatických zvratů v melodii. Je to skutečný národní poklad Portugalska, o čemž svědčí i zápis fada do Seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO v roce 2011.

fado_tradicional_CM_2017_foto_alexandr_kolovratnik_04

Námětem písní fada je osudovost. Protože je odedávna spojeno s prostředím přístavů, námořních krčem a rybářských osad, je fado tklivé, melancholické, plné vzpomínek na doby mládí, slávy, radostné budoucnosti – stejně jako lisabonská přístavní mola pamatující zašlou slávu námořní a rybářské velmoci. V písních se opakují slova jako láska, vzpomínka, jaro (Primavera), slza (Lagrima), planá růže (Rosa caida), touha, bolest, moře a také saudade – obtížně popsatelný pojem vyjadřující specifickou emoci. Portugalci víceméně oprávněně pokládají toto slovo za nepřeložitelný výraz, pojem, který nemá v jiném jazyce jednoduchý ekvivalent. Vyjadřuje pocit na pomezí touhy, trápení, bolesti a stesku po něčem nenávratně ztraceném, přičemž tato ztráta až fyzicky bolí a je možno ji zmírnit pouze tím, že ji vyzpíváme. Nejproslulejší interpretkou byla královna fada Amália Rodrigues, na jejíž odkaz navazuje také jedna z hvězd boskovického koncertu Maria da Saudade, jejíž pěvecký pseudonym přímo odkazuje k ústřednímu tématu písní, jež interpretuje. Ačkoliv cestuje po celé Evropě a zpívá fado v koncertních sálech i na festivalech, daří se jí vyvarovat se komerční popularizace v divadelním stylu fado nuovo (které představuje např. i u nás známá Mísia). Po řadě úspěchů na domácích soutěžích ve zpěvu fada založila zpěvačka v Portimau vlastní casa de fado (dům fada – de facto školicí středisko) nazvaný O Tipoia. Její chvějivý, exaltovaný, téměř až plačtivý zpěvní projev může v nezúčastněném posluchači zpočátku vyvolávat rozpaky, ale když se z bodavých extrémních výšek usadí v naléhavé střední zpěvní poloze, postupně si své auditorium podmaní a přesvědčí ke sdílení silného nepředstíraného citu (Maria Severa).

fado_tradicional_CM_2017_foto_alexandr_kolovratnik_03

Podobně působivý, ač o poznání méně okázalý zpěvní projev nabídl Pedro Galveias, rodák z Lisabonu. Tam také už jako osmiletý začal svou kariéru zpěváka fada, které pro něj není pouhou profesí, ale životním krédem. Jako čtrnáctiletý se etabloval v klubu Poinel do Fado, dvacet let zpíval v kultovní restauraci The Ferreiros, přesto za celou svou kariéru nenatočil jediné CD. Jak je zřejmé, je ortodoxním zastáncem nejen fada tradicional, ale především jeho živé, nezprostředkované interpretace v přímém kontaktu s posluchačem. Kromě barevného, čistého hlasu nabídl Galveias přesvědčivý, dynamicky odstíněný zpěvní projev výborně provázaný s oběma doprovodnými muzikanty a vnímavý vůči publiku, s nímž se dokázal podělit o svůj niterný prožitek každé interpretované písně (mj. Meu Amor A Primavera).

Dvojice doprovodných muzikantů se zdánlivě držela v pozadí, přesto zjevně stál úspěch koncertu na jejich citlivém doprovodu. Portugalská kytara (guitarra portuguesa), pro nezasvěcence na první pohled jakýsi kříženec loutny, kytary a mandolíny, se zvukem podobá oběma posledně jmenovaným nástrojům. Mandolínu se připomíná zdvojením strun (dvakrát šest, celkem dvanáct), hraje se na ni prsty, bez prstýnků a trsátka, zvukově staví na rychlých melodických bězích a tremolových vyhrávkách, měnících se podle každé ze tří forem fada. Na koncertě ji představil další lisabonský rodák, skvělý improvizátor Luís Ribeiro, špičkový interpret a uznávaný klasik tradičního fada, jehož si jako doprovod kdysi vybrala i věhlasná Amalia Rodrigues. Nejméně nápadnou, přesto nepřehlédnutelnou osobností na pódiu byla kytaristka, belgická rodačka Ana Luisa. Fado ji okouzlilo už před patnácti lety, neváhala ho jet studovat a následovat do Portugalska. Zprvu fado také zpívala, ale postupně se zdokonalovala ve způsobu rytmické doprovodné hry zpěváků a zpěvaček stylu fado, jež se nazývá viola de fado (jde o klasickou kytaru, pojmenování charakterizuje způsob hry, tedy akordický doprovod v měnícím se rytmu a tempu). Momentálně je Ana Luisa vyhledávanou doprovázečkou i studiovou hráčkou fada v Portugalsku i v zemích Beneluxu. A není divu, její empatie byla nepřehlédnutelná při vystoupení obou zpěváků.

Jak důležitý je pro interprety fada vzájemný prožitek zpěváků a hudebníků s publikem (i přes pochopitelnou jazykovou bariéru), se ukázalo u přídavků, které zazpívali Maria i Pedro společně. Složitost portugalštiny způsobila komplikace u pokusu zapojit posluchače jako pěvecký sbor, naopak spolupráce s vytleskáváním rytmu už byla o poznání zdařilejší a užili si ji – stejně jako celý koncert – umělci i posluchači.

Fado tradicional/ foto Alexandr Kolovratník

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Cyklus koncertů staré hudby Barbara Maria Willi uvádí představuje jeden z nejhodnotnějších brněnských hudebních počinů, který již patnáctým rokem seznamuje posluchače s pečlivě vybranou hudbou renesance, baroka a klasicismu. Místo pouhého uvádění osvědčených děl hudební minulosti se dramaturgyně a tvář projektu Barbara Maria Willi soustředí na autory přehlížené, pozapomenuté nebo zcela neznámé. Na programu koncertu s výmluvným názvem Cembaloparáda zazněla kromě skladeb Jeana Philippea Rameaua, Antoinea Forqueraye, také díla polských autorů Stanisława Ossowského, Józefa Elsnera a nám blízkého Jana Ladislava Dusíka ale i premiéra koncertu pro dvě cembala Carla Josepha Birnbacha.  více

Pokud patříte mezi příznivce a posluchače tzv. staré hudby, o hudebním tělese Czech Ensemble Baroque a jeho uměleckém vedoucím Romanu Válkovi jste již bezpochyby slyšeli. Ansámbl se věnuje historicky poučené interpretaci děl starších slohových období, převážně baroka a klasicismu. Hlavní devizou orchestru je pak uvádění velkých hudebně-dramatických útvarů. Mezi nedávné počiny patří například uměle vytvořené oratorium Příběh o Kristu sestavené z tematicky spojitých děl skladatele Heinricha Schütze. Velkou pozornost věnuje ansámbl také dílu Františka Xavera Richtera, jehož Requiem, Te Deum a pašijové oratorium Deposizione dalla croce di Gesu Cristo patří k zatím posledním nahrávkám orchestru.  více

Jednou za čas na koncertních programech objeví i skladby, které posluchači ještě nemohli ocenit. Ve většině případů tyto premiéry slouží především k okořenění jinak standardního repertoáru večera. Ať už se jedná o zbrusu nové hudební dílo nebo o novodobou premiéru, které předcházelo dlouhé badatelské úsilí v archivu, vše je povětšinou nasazeno po boku letitých klasik. Zazní-li tak například rekonstruovaná symfonie neznámého skladatele období klasicismu, je téměř jisté, že si k ní poslechneme určitě i Mozarta, Beethovena nebo Haydna. Program koncertu brněnského orchestru Ensemble Opera Diversa s houslovým virtuózem Milanem Paľou, kterým těleso zahájilo svůj koncertní cyklus Slovensko v Brně, však sestával pouze z premiér soudobé hudby.  více

Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.  více

Hudbymilovní obyvatelé Brna si rádi připomínají návštěvu Wolfganga Amadea Mozarta ve města na přelomu let 1767-1768. Tématem třetího abonentního koncertu brněnských filharmoniků z cyklu Filharmonie doma I se však stala skladatelova návštěva Prahy. A nebylo tomu bezdůvodně. V profesionální dráze nejvýraznějšího představitele vídeňského klasicismu zaujímá Praha nezpochybnitelné místo. V souladu se zvoleným tématem pak dramaturgové vybrali důležité mezníky v autorově tvorbě, které právě s Prahou a Pražany souvisí. Orchestr Filharmonie Brno vedl Alexander Liebreich a na klavír hrál Saleem Ashkar.  více

Ve čtvrtek 8. února se v prostorách kavárny Era v Černých Polích konalo čtvrté a prozatím poslední pokračování cyklu Folklor a city, ojedinělého spojení osvětové aktivity a folklorní zábavy. Téma úvodní přednášky etnologa Martina Sítka bylo případně aktuální: masopustní tradice v České republice.  více

Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. Podobně i 3fo3 (čti „tři fotři“) jsou také čtyři. K zakládajícím členům skupiny Bombarďák Michalu Daleckému, Jiřímu Jelínkovi a Filipu Nebřenskému se jako d’Artagnan přidal Matěj Pospíšil. Jinak však zůstává vše při starém. Bombarďák – respektive textař Jiří Jelínek – promlouvá k dětem dynamickým jazykem plným módních i moderních výrazů. Na ploše velmi krátkých písní (průměrná stopáž pod dvě minuty) dokáže rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Jedna píseň navazuje na druhou většinou v rychlém tempu, vedle zpěvu se zde poměrně často i mluví, stírá se zde tedy hranice mezi písní a divadelním skečem, ale vše dokonale zapadá do sebe.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří proběhl v pátek 2. února úvodní koncert letošního festivalu iberoamerické kultury Ibérica. Flamencový zpěv vokalistky Rocio Márquez se v něm potkal s virtuózním pojetím hráče na violu da gamba Fahmi Alqhai.  více

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.  více

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.  více

Kongresové centrum brněnského výstaviště v sobotu 27.1. hostilo již 68. ročník Slováckého plesu. Organizátorem této akce je brněnský Slovácký krúžek, který se řadí k nejstarším stále fungujícím folklorním souborům v České republice. Založen byl v roce 1908 za účelem setkávání studentů z Moravského Slovácka.  více

Písňové hity jako Stayin´Alive, Night Fever či How Deep Is Your Love ve vynikajícím pěveckém provedení, dále výtečně postavená i odtančená choreografie v nablýskaném kostýmovém disco muzikálu a tři mimořádné výkony v hlavních rolích. To vše jsou devízy nového brněnského muzikálu Horečka sobotní noci. V Městském divadle Brno jej nastudoval režisér Stanislav Moša.  více

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.  více

Cimbál je nástroj, který si většina z nás spojuje s lidovou hudbou. Může za to zejména dlouhá tradice cimbálových muzik, které se v průběhu 20. století začaly na území Moravy postupně prosazovat.  více

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více