Zámek v Boskovicích rozeznělo portugalské fado

21. červen 2017, 9:00
Zámek v Boskovicích rozeznělo portugalské fado

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.

fado_tradicional_CM_2017_foto_alexandr_kolovratnik_02

Tradiční hudba z Iberského poloostrova má ostatně v Boskovicích své takřka domovské právo, jak o tom svědčí několik uplynulých ročníků festivalu Ibérica, zdejší zámek byl proto logickou volbou pro téma koncertu. Portugalské fado odvozuje svůj název od latinského slova fatum – osud. Jako osobitý hudební styl bylo definováno až ve dvacátých letech minulého století, jeho kořeny však sahají až do poloviny 18. století a za místo jeho zrodu jsou pokládány přístavní čtvrti Lisabonu – Bairro Alto, Alfama, Mouraria. Trojice základních forem fada tradicional, po němž byl pojmenován celý koncert, se vzájemně liší pevně ukotvenými rytmickými, harmonickými i melodickými schématy. Fado corrido (běžící fado) a fado Mouraria (podle jmenované lisabonské přístavní čtvrti) jsou rychlé, zpěvné písně v durových tóninách obměňující základní melodický motiv. Fado menor  je mollové, pomalé a plné citu a dramatických zvratů v melodii. Je to skutečný národní poklad Portugalska, o čemž svědčí i zápis fada do Seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO v roce 2011.

fado_tradicional_CM_2017_foto_alexandr_kolovratnik_04

Námětem písní fada je osudovost. Protože je odedávna spojeno s prostředím přístavů, námořních krčem a rybářských osad, je fado tklivé, melancholické, plné vzpomínek na doby mládí, slávy, radostné budoucnosti – stejně jako lisabonská přístavní mola pamatující zašlou slávu námořní a rybářské velmoci. V písních se opakují slova jako láska, vzpomínka, jaro (Primavera), slza (Lagrima), planá růže (Rosa caida), touha, bolest, moře a také saudade – obtížně popsatelný pojem vyjadřující specifickou emoci. Portugalci víceméně oprávněně pokládají toto slovo za nepřeložitelný výraz, pojem, který nemá v jiném jazyce jednoduchý ekvivalent. Vyjadřuje pocit na pomezí touhy, trápení, bolesti a stesku po něčem nenávratně ztraceném, přičemž tato ztráta až fyzicky bolí a je možno ji zmírnit pouze tím, že ji vyzpíváme. Nejproslulejší interpretkou byla královna fada Amália Rodrigues, na jejíž odkaz navazuje také jedna z hvězd boskovického koncertu Maria da Saudade, jejíž pěvecký pseudonym přímo odkazuje k ústřednímu tématu písní, jež interpretuje. Ačkoliv cestuje po celé Evropě a zpívá fado v koncertních sálech i na festivalech, daří se jí vyvarovat se komerční popularizace v divadelním stylu fado nuovo (které představuje např. i u nás známá Mísia). Po řadě úspěchů na domácích soutěžích ve zpěvu fada založila zpěvačka v Portimau vlastní casa de fado (dům fada – de facto školicí středisko) nazvaný O Tipoia. Její chvějivý, exaltovaný, téměř až plačtivý zpěvní projev může v nezúčastněném posluchači zpočátku vyvolávat rozpaky, ale když se z bodavých extrémních výšek usadí v naléhavé střední zpěvní poloze, postupně si své auditorium podmaní a přesvědčí ke sdílení silného nepředstíraného citu (Maria Severa).

fado_tradicional_CM_2017_foto_alexandr_kolovratnik_03

Podobně působivý, ač o poznání méně okázalý zpěvní projev nabídl Pedro Galveias, rodák z Lisabonu. Tam také už jako osmiletý začal svou kariéru zpěváka fada, které pro něj není pouhou profesí, ale životním krédem. Jako čtrnáctiletý se etabloval v klubu Poinel do Fado, dvacet let zpíval v kultovní restauraci The Ferreiros, přesto za celou svou kariéru nenatočil jediné CD. Jak je zřejmé, je ortodoxním zastáncem nejen fada tradicional, ale především jeho živé, nezprostředkované interpretace v přímém kontaktu s posluchačem. Kromě barevného, čistého hlasu nabídl Galveias přesvědčivý, dynamicky odstíněný zpěvní projev výborně provázaný s oběma doprovodnými muzikanty a vnímavý vůči publiku, s nímž se dokázal podělit o svůj niterný prožitek každé interpretované písně (mj. Meu Amor A Primavera).

Dvojice doprovodných muzikantů se zdánlivě držela v pozadí, přesto zjevně stál úspěch koncertu na jejich citlivém doprovodu. Portugalská kytara (guitarra portuguesa), pro nezasvěcence na první pohled jakýsi kříženec loutny, kytary a mandolíny, se zvukem podobá oběma posledně jmenovaným nástrojům. Mandolínu se připomíná zdvojením strun (dvakrát šest, celkem dvanáct), hraje se na ni prsty, bez prstýnků a trsátka, zvukově staví na rychlých melodických bězích a tremolových vyhrávkách, měnících se podle každé ze tří forem fada. Na koncertě ji představil další lisabonský rodák, skvělý improvizátor Luís Ribeiro, špičkový interpret a uznávaný klasik tradičního fada, jehož si jako doprovod kdysi vybrala i věhlasná Amalia Rodrigues. Nejméně nápadnou, přesto nepřehlédnutelnou osobností na pódiu byla kytaristka, belgická rodačka Ana Luisa. Fado ji okouzlilo už před patnácti lety, neváhala ho jet studovat a následovat do Portugalska. Zprvu fado také zpívala, ale postupně se zdokonalovala ve způsobu rytmické doprovodné hry zpěváků a zpěvaček stylu fado, jež se nazývá viola de fado (jde o klasickou kytaru, pojmenování charakterizuje způsob hry, tedy akordický doprovod v měnícím se rytmu a tempu). Momentálně je Ana Luisa vyhledávanou doprovázečkou i studiovou hráčkou fada v Portugalsku i v zemích Beneluxu. A není divu, její empatie byla nepřehlédnutelná při vystoupení obou zpěváků.

Jak důležitý je pro interprety fada vzájemný prožitek zpěváků a hudebníků s publikem (i přes pochopitelnou jazykovou bariéru), se ukázalo u přídavků, které zazpívali Maria i Pedro společně. Složitost portugalštiny způsobila komplikace u pokusu zapojit posluchače jako pěvecký sbor, naopak spolupráce s vytleskáváním rytmu už byla o poznání zdařilejší a užili si ji – stejně jako celý koncert – umělci i posluchači.

Fado tradicional/ foto Alexandr Kolovratník

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený pěvecký sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Nejčtenější

Kritika

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený pěvecký sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více