Ženy, které se v Brně hroutí do sebe

8. leden 2018, 18:00
Ženy, které se v Brně hroutí do sebe

Muzikál Ženy na pokraji nervového zhroucení vznikl na základě výtečného stejnojmenného filmu Pedra Almodóvara. A jeho londýnská verze z roku 2015 hojně obráží tuzemská jeviště. Předloni titul uvedli v Chebu, na sklonku loňského roku v Brně a Praze, letos jej chystají v Liberci. Jak dopadlo jeho brněnské provedení v Městském divadle Brno?

Historie tohoto hudebně-divadelního kusu je však o něco delší než naznačená tři léta. K původně americkému muzikálu, který byl bez většího úspěchu poprvé uvedený na Broadwayi v roce 2010, napsal hudbu David Yazbek a libreto Jeffrey Lane. Úprava z Londýna, v níž autoři muzikál přepracovali a připojili třeba tři nové písně, jiné vypustili, zredukovali instrumentaci, děj zhustili, některé scény a postavy škrtli, se nyní hraje i v Brně. Jde o překlad Zdeňka Bartoše, který toto hudební divadlo v Chebu také v české premiéře režíroval.

Proč se tady pětice žen hroutí, vysvítá postupně hned od počátku. Hlavní hrdinka, herečka Pepa Marcosová (Lucie Bergerová), zjišťuje, že její zmizelý milenec má dospělého syna, který se chystá ženit. Jako by na tom nebylo dost, Pepa shledává, že Ivan (Petr Štěpán) má i bývalou manželku, která ho nyní chce žalovat u soudu za to, že ji před dvaceti lety opustil (a ona tu dobu strávila v psychiatrické léčebně). A aby toho nebylo málo: protagonistčina kamarádka a modelka Candela neví, jak prchnout před svou novou známostí, z níž se vyklube islámský terorista, plánující výbuch v budově soudu. A do toho všeho Ivan balí advokátku své vlastní ex.

zeny_na_pokraji_nervoveho_zhrouceni_MdB_Tino_03

Bláznivé situace v Almodóvarově barevném a hravém filmu byly vlastně svérázným legračním filtrem k posmutnělému pohledu do nitra osamělé Pepy na počátku středního věku. Almodóvarův film byl výtečně rozkročen mezi vaudevill, romantický srdceryvný příběh, ale i thriller. A v tomto žánrovém mumraji byly těžištěm filmové předlohy komplikované mezilidské vztahy, osamělost a hledání lidského záchytného těžiště v dnešním zmateném světě.

Také v brněnské inscenaci Stano Slováka se ocitáme v Madridu roku 1987, tedy městě, které je plné vzruchu, vášně, barev a zejména žen, které muži dohánějí na pokraj nervových zhroucení. Ztřeštěnou muzikálovou komedii v Brně nasadili na menším jevišti činoherní scény. Tam ji tvůrčí tým zřejmě situoval z provozních důvodů i díky komornímu obsazení titulu bez velkých sborových čísel, bez mocné company, která často muzikálům dělá onu potřebnou šťávu, povyšuje divácký zážitek z muzikálové šou.

Bylo již výše naznačeno, že přitažlivost tohoto dílka spočívá v neustálém žánrovém probublávání bláznivá komedie, sladkobolné romantiky i napínavého a trošku na hlavu postaveného thrilleru. Slovákova muzikálová inscenace ale možná zbytečně akcentuje ony psychologizující momenty, v nichž samodruhá hrdinka středního věku najednou vidí, že její milenec byl vlastně její velký životní omyl a že se o své dítě bude muset v budoucnu postarat především sama. Jakési posmutnělé rekapitulace a místy až zbytečně sentimentální tón se tady – možná až kontraproduktivně - derou na povrch nejvíce. Ztřeštěná muzikálová komedie zejména ve druhé půli dostává zbytečně jímavé souřadnice.

zeny_na_pokraji_nervoveho_zhrouceni_MdB_Tino_02

Tento komornější muzikál diváctvo příliš neoslní ani výprava, která si efektně vypomáhá citacemi výtvarného rukopisu Joana Miróa. Neustálé požadavky na změnu prostředí, taxíky, které vodí technika, ale i nenápadité využití vykrytého orchestřiště se podílejí na prostředním diváckém vjemu. Leccos zachraňuje živá šestičlenná kapela na jevišti, paradoxně hudba Davida Yazbeka, z níž sice naoko sálá španělský temperament, je ale spíše průměrnou posluchačskou záležitostí. Její jazz-rockové názvuky, které prorůstají národní španělské rytmy jako např. flamenco, ovšem nenabízí silnější a zapamatovatelnější divácký hit. Co na tom, že vše je dobře a profesionálně odezpíváno, herecký výraz vypomáhající si tady s častou expresí ale není automatickou zárukou úspěchu a výsledek je někdy až přespříliš naoko našlehaný.

A tak zůstává hlavní hrdinka, herečka Pepa v podání Lucie Bergerové, která sice epesně zpívá, ale její životní zápas má díky výše řečenému spíše rozměry divadelního průměru. Podobně dopadla modelka Candela v podání Sáry Milfajtové, která vše skrývá jen a jen za figuru bezduché, připitoměle umrkané krásotinky. Téma ženského osamění skryla za do jisté míry jednostrunnou pitoresknost své figury Markéta Sedláčková jako Lucía. Stejně dopadl i mladý pár Marisy a Ivánova syna Carlose v podání Elišky Skálové a Jana Brožka. O kýžený rozruch se tak postaral Jozef Hruškoci v roli playbojského ale dobrosrdečného taxikáře.

zeny_na_pokraji_nervoveho_zhrouceni_MdB_Tino_01

Brněnská verze muzikálu Ženy na pokraji nervového zhroucení není žádným propadákem jako spíše prostředním divadelním dílkem, které si své diváky jistě najde. Ohnivost či povzdech Almodóvarovy filmové předlohy tady však neobjevíte…

Foto Tino Kratochvíl

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Nejčtenější

Kritika

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více