Andrea Marcon: Chtěli jsme dělat hudbu, ne kariéru

Andrea Marcon: Chtěli jsme dělat hudbu, ne kariéru

Dirigent, cembalista, varhaník, pedagog, to všechno je Andrea Marcon. Výčet by nebyl úplný, kdybych nedodal to nejdůležitější – je to člověk, který miluje hudbu. Vřelý vztah má i k České republice – vystupoval u nás již několikrát. Letos přijíždí na Concentus Moraviae, kde s Venice Baroque Orchestra doprovodí Magdalenu Koženou. Den nato znovu veřejně rozezní a tím i zasvětí zrekonstruované barokní varhany v Doubravníku. Bude to jeho vůbec první sólový recitál u nás.

Přijíždíte letos na festival Concentus Moraviae. Vystupoval jste už v České republice, a při jaké příležitosti?
V České republice jsem vystupoval mnohokrát, v Praze jsem byl poprvé po roce 1990. Vystupovali jsme se Sonatori de la Gioiosa Marca a Giulianem Carmignolouv Rudolfinu. Pak jsem tu dlouho nebyl, ale v posledních osmi letech jsem se vracel velmi často s Venice Baroque Orchestra, ale také se souborem Collegium 1704 a samozřejmě s Magdalenou Koženou. Takže teď znám velmi dobře Prahu a mám ji moc rád. Byl jsem tam i několik dní na dovolené s rodinou.

Budete řídit Venice Baroque Orchestra a hrát i sólově. Jste víc dirigent nebo sólista, která z těchto možností vám vyhovuje víc?
V současnosti vystupuji častěji jako dirigent, jako sólista mám dva až tři recitály ročně. Rád bych jich měl více, ale je to boj s časem. Rád také učím, takže není snadné najít čas na vše. Jsem rád, že můžu mít na festivalu recitál jako varhaník. Pokud je možnost věnovat se oběma profesím, je to samozřejmě ideální, protože zkušenost se sólovým vystupováním může být při dirigování hodně užitečná. Jako sólista máte zcela přímý kontakt s hudbou, tvoříte ji vlastníma rukama. A to je také cílem vždy, když vedete orchestr. Musíte mít pocit, že máte všechno pod kontrolou a že můžete hrát na orchestr, jako by to byl váš sólový nástroj. Ty dvě profese jsou, myslím, dvěma stranami jedné mince.

Concentus Moraviae se koná v malých moravských městech, je to putovní festival. Znáte nějaký podobný festival, v čem je Concentus jedinečný?
Konání koncertů v různých malých městech regionu je, myslím, něco skutečně unikátního. Ta myšlenka se mi opravdu velmi líbí a doporučil bych mnoha jiným regionům v Evropě, aby ji převzaly. Pro festivaly staré hudby je typičtější, že se odehrávají na jediném místě, obvykle v nějakém starobylém, historickém městě, jako třeba festival v Bruggách, v Benátkách, ve francouzském Beaune či Ambronay… Takže festival roztroušený po tolika malých městech je z hlediska myšlenky skutečný klenot. Moc se mi líbí, že lidé se opravdu přesunují z jednoho místa na druhé. Je to úžasná příležitost ukázat bohatství, příběh a dědictví moravského regionu.

Jak jste se s Magdalenou Koženou potkali a jak začala vaše spolupráce?
Byla to producentka vydavatelství Deutsche Grammophon Marita Prohmann, která nás oba oslovila s myšlenkou společné práce na nahrávce věnované Händlovi. Pokud si správně vybavuji, setkali jsme se poprvé v roce 2006 při přípravě händlovského alba Ah! mio cor. Byl to začátek velmi mimořádné spolupráce.

Čím je pro vás Magdalena Kožená výjimečná, co ji odlišuje od jiných špičkových zpěvaček?
Pokaždé cítím, jak Magdalena naprosto splývá s tím, co zpívá. Je tak intenzivní, tak hluboce se ponoří do každého textu, do každého stylu. Vnímám to jako převtělení – ona sama se stává hudbou. To není nic běžného, i když intenzivní prožitek a zaujetí vidíme u mnoha jiných zpěváků. Ale u Magdaleny máte vždycky pocit, že jde o fyzickou záležitost, nejen intelektuální a duchovní. Když zpívá něco velmi smutného, máte pocit, že sama fyzicky trpí. Nejde jen o její hlas nebo o její intelekt – protože ona je samozřejmě mimořádně inteligentní zpěvačka – ale tato intenzita je extrémně provázaná s jejím tělem.

Koncertní program v Moravském Krumlově zahrnuje především Vivaldiho, dále Händela a Telemanna. Co mají tito skladatelé společného, a co je odlišuje?
Dobře, máme zde velmi italského skladatele, velmi německého skladatele, čímž myslím Telemanna, a pak máme Händla, který strávil mnoho let v Itálii a snažil se svým způsobem napodobovat italské skladatele – to o Telemannovi nelze říci. Vivaldi je nejen italský skladatel, ale skladatel typický pro Benátky – jeho hudba jsou Benátky. Vivaldi skoro fyzicky ztělesňuje ducha tohoto neuvěřitelného města v osmnáctém století. Händel byl jedním ze skladatelů osmnáctého století, kteří nejvíce cestovali po Evropě, to například Bach nikdy nedělal. Händel skutečně chtěl cestovat, chtěl poznávat různé styly a v jeho hudbě také najdete hodně benátských, neapolských a vůbec italských vlivů. Telemann podobně jako Bach moc necestoval, v Německu byl ale nejznámějším skladatelem. Vivaldi, Telemann a Händel žili ve stejné době, ale psali hudbu v naprosto odlišném stylu a estetice. Okamžitě rozpoznáte, kdy jde o Vivaldiho, kdy o Händela a kdy o Telemanna, hudba je u každého z nich velmi charakteristická.

V Doubravníku budete hrát na nedávno zrestaurované varhany zhotovené Janem Výmolou, které jsou až na maličkosti v původním stavu, jde téměř o barokní originál. Setkáváte se s podobnými nástroji často?
Takové nástroje jsou můj osud. Narodil jsem se poblíž Benátek v Trevisu – ve městě máme jedenáct nástrojů, dokonalých originálů z 18. století. Už jako dítě a teenager jsem byl zvyklý dotýkat se jejich starých kláves, v Itálii jsou tyto nástroje poměrně běžné. Jiná situace je v Německu, ve Francii či v jiných zemích. Ve Španělsku, v Itálii, ale také na Moravě je stále mnoho historických varhan, a to je samozřejmě i pro vaši zemi velké bohatství.

V minulém roce jste doprovázel Magdalenu Koženou s Collegiem 1704, letos přijíždíte s Venice Baroque Orchestra. Je možné tyto dva soubory srovnat? Jaké jsou jejich silné a slabší stránky?
To opravdu nedokážu říci, oba orchestry mají jiný zvuk. Ale oba jsou velmi vnímavé, velmi dobře reagují na podněty nejen od dirigenta, ale také od sólistů, které doprovázejí. Venice Baroque Orchestra je pro mne samozřejmě srdeční záležitost, tento soubor byl součástí mého života. S Collegiem 1704 jsem zažil báječné věci, pamatuji si je velmi dobře, každého jednotlivého hráče, protože spolupráce s nimi byla opravdu fantastická. A myslím, že se mi dařilo s nimi docílit pěkného benátského zvuku.

Oba vaše koncerty na festivalu Concentus Moraviae jsou čistě barokní. Zabýváte se také jinými hudebními epochami?
Ano, samozřejmě, mám rád všemožné druhy hudby. Teď například diriguji Mozartovu operu Idomeneo v basilejském divadle. Dělal jsem celou řadu oper, nejen barokních. Dirigoval jsem také Beethovenovy symfonie, Rossiniho opery. Mám rád i romantickou hudbu, ačkoliv jsem ji zatím nedirigoval, jsem velmi otevřený. Snažím se jen o to, abych všechno, co dělám, dělal velmi dobře. To mi pochopitelně nedovoluje věnovat se příliš mnoha věcem.

Dirigoval jste také Berlínské filharmoniky...
Ano, přesně tak, v říjnu 2012, často spolupracuji s moderními orchestry. Například jsem v Kodani dělal s Dánským národním symfonickým orchestrem kompletní mozartovský program. Myslím, že je velmi důležitý dialog mezi někým, kdo přichází ze staré hudby, a snaží se najít společnou řeč s jinými hudebníky, kteří jsou přinejmenším stejně výborní, jen hrají na moderní nástroje. To znamená, že neuvažuji ve smyslu rozdílných skupin umělců, ale ve smyslu zkušeností. Hrát barokní hudbu se soudobým orchestrem je pro mne velmi obtížné, ale také velmi pěkné, protože soudobý orchestr potřebuje chápat tuto hudbu jiným způsobem. Je to také určité omezení, ale součástí naší práce je snažit se otevírat všemožné dveře a okna a komunikovat, protože všichni mluvíme jazykem hudby, nepatříme k různým rodinám, jsme rodina hudebníků. Takže musíme najít způsob, jak se spolu domluvit. Velmi často se setkávám se soudobými orchestry, které mají skutečně zájem a které okouzlil tento odlišný způsob hraní, artikulace, formování frází. Není to vždy jednoduché, ale vždy je to úžasný úkol.

S Venice Baroque Orchestra jste nastudoval mnoho oper – čím jsou pro vás operní produkce výjimečné?
Jsem také umělecký vedoucí souboru La Cetra, dělal jsem s ním Idomenea. Víte, operu mám opravdu rád. Zednodušeně řečeno je to kombinace herectví, hudby, režie, scénografie, toho všeho dohromady. Je to samozřejmě pokaždé velmi komplikované, potřebujete množství zkoušek, ale je to tak skvělé. Občas pochopitelně ne zcela souhlasím s tím, co dělají režiséři, a mnohokrát jsem měl své výhrady, ale přesto je opera něco naprosto magického, obzvlášť barokní opera. Protože pokud jdete do divadla na Parsifala, na Bohému nebo Carmen, tak už předem hudbu znáte, jdete si ji jen poslechnout a podívat se, co bude v této inscenaci Carmen, Bohémy nebo Parsifala jiného. Mezi barokními operami máme tisíce děl, která nikdo nezná, a je tak krásné je hrát. Platí to dokonce i pro opery od Händla. Když jsem dělal jeho překrásnou Siroe, bylo to třetí provedení této opery v Evropě. S Cavalliho L’Orione to bylo stejné, také jsem poprvé nastudoval L'Olimpiade od Cimarosy, což je mistrovské dílo, a mnoho dalších. Lidé, kteří přicházejí do opery, tak hudbu vůbec neznají, a to je pak ještě větší radost, protože jim představujete něco, co nikdy předtím neslyšeli a neviděli. To se může stát jen se současnou hudbou a se starou hudbou.

Jak dlouho už Venice Baroque Opera působí? Chcete se souborem zůstat nebo máte jiné plány?
Orchestr jsme založili před šestnácti, skoro sedmnácti lety, a je pravda, že se nepodílím na celém repertoáru Venice Baroque Orchestra, protože orchestr chtěl působit také s jinými dirigenty, což je normální. Stále společně hrajeme, ale nejde o exkluzivitu v tom smyslu, že když Venice Baroque Orchestra vystupuje, musím tam nutně být i já. Takto se situace změnila v posledních dvou letech. Z mnoha důvodů – také osobních a rodinných – jsem v posledních pěti letech nemohl s orchestrem jezdit na vzdálená turné do Spojených států nebo do Japonska. Ale myslím, že to je pozitivní vývoj, protože každý orchestr by měl být na svém vlastním dirigentovi nezávislý, i v případě jako je můj, kdy dirigent byl zároveň zakladatelem. Je to přirozená dráha orchestru, že si dříve či později přeje hrát co možná nezávisle. Není to žádný problém a já tak můžu dělat i jiné věci s jinými orchestry. Ale když můžu, tak s VBO stále rád jezdím na turné a na koncerty.

Co vlastně nastartovalo vaši kariéru, kdy jste si poprvé řekl, že se stanete profesionálním hudebníkem?
Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že se stanu profesionálním hudebníkem. Vždycky jsem se zkrátka věnoval hudbě, hudba byla moje láska a vášeň. Ani jsem jasně nevnímal, že by hudba mohla být i profesí. Vyhrál jsem varhanní a cembalovou soutěž a velmi brzy jsem začal mít recitály. Svůj první varhanní recitál jsem měl v sedmnácti letech (vlastně to bylo v Dubrovníku v Chorvatsku, což zní podobně jako Doubravník). Moje hudební kariéra trvá už dvaatřicet let, ale začala, aniž bych sám věděl, co to kariéra je. Můj vztah k hudbě a k mé práci byl pro mě vždy velmi přirozený a velmi spontánní. Kariéra přišla, když jsem vyhrál první ceny. Ale myslím, že jsem ty ceny vyhrával právě proto, že mě nezajímalo nic než hudba sama. Když začne mladý člověk uvažovat o kariéře, kontaktech a vztazích a že jsou důležité pro jeho kariéru, myslím, že riskuje, že se velmi brzy zničí. Když jste mladý, musíte dělat jedinou věc: musíte cvičit, číst, sledovat hudbu, kulturu, chodit do muzeí, musíte růst, všechno jak to jenom jde. Nesmíte přemítat nad kariérou. Pak, když budete skutečně dobrý, mnohé dveře se dříve či později otevřou samy. Někteří moji velmi nadaní studenti, je jim málo přes dvacet, vnímají vše skrze kariéru – to je úplně špatně. Mnozí z nás, když jsme byli stejně staří, jsme byli jednoduše zamilovaní do hudby. Chtěli jsme dělat hudbu, ne kariéru. V tom je velký rozdíl.

Máte vůbec nějaké nehudební potřeby a vášně?
Narodil jsem se v Trevisu a z vinic kolem blízkého hradu Collalto pochází moje oblíbené víno – je to odrůda Wildbacher, dostala se k nám z Rakouska. Mám rád to víno i místo, odkud pochází. A ještě nedám dopustit na risotto s houbami a chřestem, rád ho jím i vařím.

Máte nějaký hudební sen? Uvažujete občas v hudební oblasti o něčem, co se zdá nedosažitelné?
Kdyby se mne byl někdo v patnácti letech zeptal, jestli mám sen, možná bych byl řekl, že chci jednou dirigovat Berlínské filharmoniky – a ono se to stalo. Celý život jsem snil o tom, že se dostanu do bodu, kdy budu moci dirigovat Matoušovy pašije. A jsem rád, že se mi to minulý květen podařilo. Měl jsem hodně snů, když jsem byl dítě, ale život je těžký a mnoho mi jich nezbylo. Chtěl bych jednou dirigovat některou Mahlerovu symfonii – druhou, třetí nebo šestou, které jsou blízké mému srdci. To je sen, který se zřejmě nikdy nesplní. Dalo by se říci, že Mahler je svým způsobem poslední barokní skladatel, je v něm tolik momentů, které mi barokní hudbu připomínají. Nejde tady o hudební analýzu, on byl samozřejmě poslední z romantických a první z moderních skladatelů. Jeho hudba mne ale odjakživa hluboce zasahovala, hned od chvíle, kdy jsem ji ve třinácti letech objevil. Tak toto je snad ještě malý sen. Pokud jde o ostatní sny spojené s dirigováním – když dirigujete Berlínské filharmoniky, o čem dalším můžete ještě snít? Nic víc už není. Pracuji s výborným orchestrem, výbornými sólisty, mám štěstí, že můžu pracovat se zpěváky jako je Magdalena Kožená, co můžu chtít víc. Jsem za svůj hudební život moc vděčný. Byl jsem vždy velmi štědrý k hudbě, ke kolegům, ke studentům, ale musím říci, že jsem dostával zpět mnohem více, než co jsem sám dával. Člověk si může být jistý, že když dává, dostane od života také hodně zpátky. Taková je pravda.

Rozhovor vznikl ve spolupráci s Týdeníkem Rozhlas

Foto Jiří Sláma a Harald Hoffmann

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Rozhovor s dramaturgem letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae Václavem Luksem o úniku z každodenní reality, kosmopolitní Evropě a nadčasové přitažlivosti barokního umění pro dnešního posluchače.  více


Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více