Bára Zmeková: Bloumám městem, až je písnička hotová

Bára Zmeková: Bloumám městem, až je písnička hotová

Skladatelka a písničkářka Bára Zmeková vydává v těchto dnech své nové album s názvem LUNAVES. Oficiálně je představí také v Brně. Křest v Kabinetu Múz proběhne v úterý 19. března.

Báro, album Lunaves vzniklo – stejně jako tvé předchozí Ještě kousek – ve spolupráci s producentem a mistrem zvuku Ondřejem Ježkem. Proč ses rozhodla už podruhé oslovit právě jej?

Mistrů zvuku a skvělých producentů je u nás hodně, ale Ondřej Ježek je jen jeden. Myslím si, že bylo potřeba ještě prozkoumat možnosti naší vzájemné spolupráce. Mám k němu velký respekt a moc si vážím toho, že během natáčení vnímáme hudbu podobně. Ne vždycky je to ale hned jasné, některá místa se hledají krkolomně. Ondřej mi nechává volnou ruku, ale při nahrávání má přísně nastavené hranice, takže se mi nebojí na některé nápady říct, že to je nesmysl. Měla jsem na začátku obavu z toho, že písně nebudou na albu působit kompaktně, protože každá je tak jiná. S tím mi ale Ondřej hodně pomohl. Jde o detaily, které člověka nenapadnou, protože žije s písničkami moc dlouho. K Ondřejovi jsem si během práce na druhém albu získala obrovskou důvěru.

Hned po vydání nového alba jsem zachytil několik opravdu nadšených reakcí. V čem ty sama vidíš největší posun od první desky?

Největší posun vnímám v tom, že jsem na desce nenechala nic, s čím bych vnitřně nesouzněla. Když něco nefungovalo, hledali jsme to tak dlouho, až to zafungovalo. Asi proto trvala práce na albu více než rok. Byla to náročná práce, do které se zapojilo desítky lidí, proto je pro mě radost desku poslouchat. Se vší pokorou. Baví mě, kolik skvělých muzikantů na ní slyším. Čím více ji poslouchám, tím více jsem vděčná za to, že se to celé stalo bez výrazných kompromisů.

Říkáš: „Slovo LUNAVES mi přišlo do hlavy samo od sebe jednou před usnutím a od té doby na sebe nabaluje příběhy.“ Znamená to, že písně-příběhy, které najdeme na albu, vznikaly už s vizí, že se objeví na desce tohoto jména?

To slovo mě opravdu napadlo samo od sebe v únoru minulého roku. V průběhu natáčení alba. Písničky vznikaly v delším časovém úseku a nebylo jasné, pod jaké jméno se schovají. Příběhy nabaloval název LUNAVES sám na sebe. Nejprve slovo neznamenalo nic, jen se mi líbilo. Hned vzápětí jsem objevila stejnojmennou organizaci zabývající se lunární migrací ptactva, což samo o sobě už bylo dostačující pojítko pro mnoho písniček z alba. Satelitní záběry přeletu ptáků na pozadí úplňku mě dost rozesmály, když vezmu v potaz, kolik podobných obrazů album má a jak moc se můj život v tu dobu okolo úplňku motal. Pak jsem v něm začala hledat další příběhy, už čistě moje osobní a slovo LUNAVES začalo mít jasnější obrysy a význam.

Vnímáš obecně hudební album jako celek, koncept? Něco, co má člověk opravdu poslouchat od začátku do konce jako jeden příběh?

Naše doba formátu alba nepřeje. Nemáme čas. A možná tím spíš jsem se tomu chtěla postavit a album natočit. Lunaves bych nenazvala konceptem, protože písničky netvoří konkrétní dějovou linku, ale je pravda, že nějaký osobní příběh za nimi vnímám. Správné pořadí písní, tak jak na sebe navazují, jak se navzájem ovlivňují, jsem hledala poměrně dlouho. Nechcete, aby se navzájem rušily, zároveň je potřeba, aby album mělo rytmus a spád, aby neuspalo. Také aby sdělení bylo trochu srozumitelné. Vím přesně, proč jsou dané písně na daném místě. Takže i přesto, že to není konceptuální album, věřím, že je potřeba je poslouchat celé jako jeden příběh. Mě samotnou to přivedlo zpět k tomu, že jsem začala poslouchat hudbu po albech a ne po písničkách, jak jsem začala být v posledních letech také zvyklá. Možná i proto uvažuji nad vinylem.

Jak skládáš písně? Napadají tě jako první fragmenty textů, obrazy, melodie…?

Téměř vždy je na prvním místě text, který s sebou přinese zároveň melodii. Někdy přijde nápad uprostřed ulice a to pak musím bloumat městem tak dlouho, než je písnička celá hotová. Karlín jsem například probrouzdala skrz na skrz. Někdy zase leží text roky v šuplíku nebo v hlavě, než se k němu dostaví správná melodie, nebo je to jen malý popěvek, který nedává smysl, než přijde nějaká zkušenost, skrze kterou to všechno zapadne. Člověk tomu porozumí a rozvine ten nápad dál. Spínačem je většinou nějaký pocit, emoce, zážitek, něco, co v člověku vře a vybublá v podobě textu, melodie, nebo obojího naráz.

Na album sis pozvala úctyhodný seznam hostů, a tím pádem i nástrojů. Jak vymýšlíš aranže svých písní? Jak si například písnička řekne, že by v ní měla být trubka nebo basklarinet?

Jsou nástroje, které mě lákají svým zvukem, a jsou také lidi, které obdivuju a kteří mě lákají svou hrou. A písničky jsou jakýmsi průnikem, v němž se to potkává všechno dohromady. Když už si člověk plní sen tím, že točí album, tak už by byla škoda to neudělat se všemi malými sny navrch. Nikde není záruka, že to bude fungovat, ale intuice je v tomto směru poměrně spolehlivá. Pro mě to fungovalo tak, že když se něco nepotkalo, vedlo to k tomu, že se to potkalo o to lépe někde jinde. Neustále mě to učí se nehroutit z malých neúspěchů nebo nezdarů, protože za nimi vedou další cesty, které ráda objevuji.

Natočila jsi moc pěkný klip k písni Svatojánská. Bereš natáčení klipů jako nutnou součást propagace desky, nebo tě to baví? A co tě na tom baví nejvíc?

Klip k písni Svatojánská je můj první a v žádném případě ho neberu jako nutnou součást. Sama mám klipy ráda a navíc mě strašně zajímá, co za písní může vidět ještě někdo jiný. V mé hlavě jsou s písněmi spjaté obrazy, které doprovázely jejich vznik, a někdo další je může obohatit o svůj vhled. Když mi Eugen Liška poslal první návrh scénáře ke Svatojánské, ten příběh mě dojal k slzám. Bylo to něco, co by mě nikdy nenapadlo, ale co k tomu jasně pasovalo. Bylo to smutné a krásné. Scénář se samozřejmě ještě mnohokrát změnil, to je součást celého procesu. Ale klip zůstal hodně silný a jsem ráda, že je otevřený mnoha intepretacím, je abstraktní a čistý a jemně a přitom přesvědčivě písničku doprovází.

Jak vypadá koncertní podoba písní? Kdo tě bude doprovázet konkrétně na koncertě v Brně?

Pro koncerty spojené se křtem se snažím písně ponechat co nejblíže nahrávkám z alba. Samozřejmě je v nich prostor pro imporivzaci a mírné obměny nástrojů, ale rytmika zůstává stejná jako na albu – Viktor Dořičák na bicí a Vlado Micenko na kontrabas, akordeon v podání Michala Mihoka a housle Niny Marinové také. Přijede s námi i Ondřej Vychodil s basklarinetem. Moc se těším, protože takovou krásnou sestavu si posluchači ani já moc často neužijeme.

Role kmotra se v Kabinetu múz ujme Martin Kyšperský. Proč právě on?

Když mi bylo dvacet a začínala jsem studovat obor Tvorba textu a scénáře na Ježkově konzervatoři v Praze, seznámila jsem se s hudbou kapely Květy a s Martinovými texty. Samozřejmě jsem byla a stále jsem velkou fanynkou. Totéž jsem zažívala s kluky z pražské skupiny Hm… Můj první „referát“ byl právě na jejich album Plán na zimu. V tu dobu jsem měla ještě dva roky do svého prvního veřejného vystoupení s vlastními písničkami a oni pro mě znamenali obrovskou inspiraci a v podstatě vrchol současné písničkářské tvorby. Čas nás svedl dohromady a všichni jsme se potkali na křtu alba Bulisovi právě v brněnském Kabinetu múz. Moc si vážím toho, že přijali pozvání na křest a že se ve svých rodných městech zhostí role kmotrů a zároveň večer obohatí krátkým setem vlastních písní.

V roce 2013 jsi vyhrála soutěž 1MAN2PLAY. Když se ohlédneš zpět, v čem ti toto vítězství nejvíc pomohlo?

Soutěž 1MAN2PLAY, která se vlastně nyní jmenuje 1BAND2PLAY, mi tenkrát splnila můj tehdejší hudební sen – zahrát si na Colours of Ostrava. Bylo to pro mě největší vystoupení, které mi zároveň ukázalo, že je mnohem jednodušší hrát na velkém pódiu než v malých kavárnách, kde jsem vystupovala do té doby. To člověka zbaví určitého strachu. Soutěž mi také zprostředkovala první setkání s odbornou veřejností a s médii. A nakonec, a to bylo také velmi důležité, mi díky ní magazín Full Moon pomohl vydat první album Ještě kousek, které v tu dobu bylo již roztočené u Ondřeje Ježka ve studiu Jámor, což pro mě znamenalo opravdu hodně. V neposlední řadě jsem díky soutěži poznala spoustu lidí, kterých si moc vážím a kteří mě na hudební cestě doprovázejí dodnes.

Foto Petr Zmek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Bára Zmeková a hosté

19.3.2019, 20:00 / Kabinet múz

Tvorba skladatelky a multiinstrumentalistky Báry Zmekové se pohybuje na pomezí jazzu, folku a elektroniky. Zmeková nyní vydává album Lunaves, na kterém spolupracovali hudebníci jako Oskar Török, Michal Mihok, Viktor Dořičák a další.   více

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Olomouckých barokních slavností bylo uvedení oratoria David rakouského skladatele Karla Ditterse. Nabízela se k tomu ostatně ideální příležitost – letos totiž dílo slaví rovných 250 let od svého vzniku. Oratorium na text Ignazia Pinta zkomponoval Ditters roku 1771 a ještě v témže roce mělo svoji premiéru na zámku vratislavského biskupa Philippa Gottharda Schaffgotsche na Jánském Vrchu u Javorníka. V hudebním nastudování umělecké vedoucí Volantes Orchestra houslistky Veroniky Manové a dirigentky Emy Mikešové zaznělo oratorium nejprve v koncertním provedení v Brně v kostele sv. Janů (4. srpna), dále pak 7. srpna scénicky v Podzámecké zahradě Arcibiskupského zámku v Kroměříži a nakonec ve dnech 12.–14. srpna v ambitu a bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku v Olomouci. Právě uvedení 12. srpna jsem navštívil. Kromě Volantes Orchestra vystoupili také členové ansámblů Arte dei Suonatori (PL), Il Cuore Barocco (SK), Musica Aeterna (HU) a Societas Incognitorum (CZ). Jedná se tak o další z řady koncertů pod záštitou festivalu, které spojují hudební tělesa členů Visegrádské čtyřky. Objevují se však interpreti také z dalších zemí – Slovinsko, Severní Makedonie či Británie. V sólových rolích se představili: Doubravka Součková (David), Aco Bišćević (Saul, izraelský král), Helena Hozová (Jonatán, syn Saula), Jiří Miroslav Procházka (Abner, vojevůdce) a Aneta Petrasová (Eliab, Davidův bratr). Režie se chopil Rocc, choreografii navrhla Sanja Nešković Peršin, kostýmy Borjan Litovskivíce

Na letošním ročníku Maratonu hudby zítra vystoupí a pokřtí své CD také Tomáš Koláček. Ve folklorním světě je známý jako kontráš a basista. Jak ho vlastně napadlo natočit album jako sólový zpěvák a proč ho pojmenoval 3 světy?  více

Druhé největší město České republiky a v něm zhruba 70 000 vysokoškolských studentů. Právě oni patří mezi jeden z hlavních faktorů ovlivňujících život v Brně v mnoha ohledech, mimo jiné v hudební sféře. O tom, jak vypadá brněnská klubová scéna a jaký je o akce zájem ze strany mladých lidí jsem se bavil s Oldou Vojáčkem. Ten je jak brněnským pořadatelem několika letních akcí a čerstvě bývalým provozovatelem Eleven clubu, tak i dramaturgem Balkan Night scény na festivalu Maraton hudby Brno. Právě tu připravuje už poněkolikáté.  více

Tradice, kroje, písně a mnohdy i speciální jídlo. To je základ lidové kultury, která má u nás svou základnu silně zakotvenou na Moravě. Zájem o ni v poslední době roste – Česká republika ji bere jako jeden ze základů své propagace pro domácí i zahraniční turisty. O čem vlastně folklor je? Vrací se k němu mladí lidé? A čím je zajímavý? Ptali jsme se Marie Hvozdecké, hudební redaktorky zaměřené na folklor v Českém rozhlasu a také dlouholeté dramaturgyně folklorní scény na festivalu Maraton hudby Brno. Jak sama říká, „mít zájem o lidovou hudbu je dobrá věc. Aby ji ale někdo předělal do nové podoby, musí znát její původ a význam, jinak z toho vzniká paskvil.“  více

Součástí festivalu Maraton Hudby Brno bude letos poprvé scéna world music. Vedle cenami ověnčeného bosenského písničkáře Damira Imamoviče a vedle ženské vokální skupiny Kata z exotických Faerských ostrovů vystoupí v sobotu 14. srpna na Biskupském dvoře také skupina Spilar z Belgie. Její první album Stormweere se loni v listopadu dostalo na osmé místo hitparády World Music Charts Europe, která je oficiálním partnerem této scény a kterou sestavují přední rozhlasoví hudební publicisté z celé Evropy. Rozhovor nám poskytl Maarten Decombel, jeden ze zakladatelů skupiny.  více

Když se řekne varhany, lidé si pravděpodobně představí majestátní hudební nástroj stojící v kostele, a budou mít pravdu. Už menší část z nich si ale nástroj reálně poslechla. Jaká je varhanní kultura v České republice? Je o varhanní hudbu zájem? Máme pro tento nástroj dostatek hudebníků? A samotné nástroje, na něž se dá hrát? Ptal jsem se Hany Bartošové, přední české varhanice a aktivní propagátorky české hudby v zahraničí. Mimo to je organizátorkou Brněnského varhanního festivalu a také dramaturgyní dnes už tradičních a oblíbených Nekonečných varhan na Maratonu hudby Brno. Jak sama říká, “varhany poskytují mnoho barev a tónů, je to v podstatě orchestr. Každý varhaník ale musí být schopný zahrát něco od Bacha, ‘otce varhanní hudby’.”  více

Soubor Musica Florea, zaměřující se na poučenou interpretaci barokní, klasicistní, ale i romantické hudby, v úterý vystoupil na festivalu Olomoucké barokní slavnosti v Kapli Božího Těla. Na programu byla díla raného baroka a jejich specifický „nový styl“ plný improvizace a zdobení. Na skladbách osmi různých autorů komponujících převážně na počátku 17. století tak umělecký vedoucí souboru a violoncellista/kytarista Marek Štryncl společně s houslistou Jiřím Sychrou, dálehouslistkami Magdalenou Malou (také viola) a Eleonor Machovou (také viola a viola da gamba), perkusistou Jakubem Ebenem, kontrabasistou Ondřejem Štajnochrem a hráčkou na varhanní pozitiv Ivou Štrynclovou, představili improvizační techniku zdobení. Praxe zdobení byla v barokní hudbě přítomna již od jejího vzniku. Hudebníci se museli naučit, jak správně zdobit v konkrétních situacích, přičemž výběr byl skutečně pestrý: diminuce (ozdobné noty, většinou krátké délky, které vyplňovaly a propojovaly jednotlivé zapsané notové intervaly), nátryl, trylek, mordent, příraz, odraz, opora a další.  více

Americká zpěvačka a skladatelka Leyla McCalla se hlásí k haitským kořenům. Sama žije v Louisianě a tradiční hudební žánry amerického Jihu propojuje s kulturou ostrova, z nějž pocházeli její předkové. V úterý 27. července si její hlas a písně budeme moci poslechnout živě na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou.  více

V médiích se dočtete o vlivu koronaviru na úroveň výuky ve školách s povinnou docházkou. Už méně se mluví o školách uměleckých. Přitom čtvrt milionu dětí chodí do základních uměleckých škol. Co nám a dětem přináší ZUŠky? A čím jsou tak výjimečné? Nejen na tyto otázky jsem se ptal Pavla Borského, violoncellisty smyčcového kvarteta Indigo Quartet, dramaturga muzikálové scény festivalu Maraton hudby Brno, pedagoga Divadelní fakulty JAMU (dále DF JAMU) a ZUŠ V. Kaprálové Brno a krajského koordinátora ZUŠ Open. Jak totiž sám podotkl, konkrétní přesný vliv distanční výuky na žáky uměleckých škol se teprve časem promítne, mnohé děti ale online prostředí naučilo lépe komunikovat pomocí moderních technologií.  více

Nejčtenější

Kritika

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce