Bára Zmeková: Bloumám městem, až je písnička hotová

Bára Zmeková: Bloumám městem, až je písnička hotová

Skladatelka a písničkářka Bára Zmeková vydává v těchto dnech své nové album s názvem LUNAVES. Oficiálně je představí také v Brně. Křest v Kabinetu Múz proběhne v úterý 19. března.

Báro, album Lunaves vzniklo – stejně jako tvé předchozí Ještě kousek – ve spolupráci s producentem a mistrem zvuku Ondřejem Ježkem. Proč ses rozhodla už podruhé oslovit právě jej?

Mistrů zvuku a skvělých producentů je u nás hodně, ale Ondřej Ježek je jen jeden. Myslím si, že bylo potřeba ještě prozkoumat možnosti naší vzájemné spolupráce. Mám k němu velký respekt a moc si vážím toho, že během natáčení vnímáme hudbu podobně. Ne vždycky je to ale hned jasné, některá místa se hledají krkolomně. Ondřej mi nechává volnou ruku, ale při nahrávání má přísně nastavené hranice, takže se mi nebojí na některé nápady říct, že to je nesmysl. Měla jsem na začátku obavu z toho, že písně nebudou na albu působit kompaktně, protože každá je tak jiná. S tím mi ale Ondřej hodně pomohl. Jde o detaily, které člověka nenapadnou, protože žije s písničkami moc dlouho. K Ondřejovi jsem si během práce na druhém albu získala obrovskou důvěru.

Hned po vydání nového alba jsem zachytil několik opravdu nadšených reakcí. V čem ty sama vidíš největší posun od první desky?

Největší posun vnímám v tom, že jsem na desce nenechala nic, s čím bych vnitřně nesouzněla. Když něco nefungovalo, hledali jsme to tak dlouho, až to zafungovalo. Asi proto trvala práce na albu více než rok. Byla to náročná práce, do které se zapojilo desítky lidí, proto je pro mě radost desku poslouchat. Se vší pokorou. Baví mě, kolik skvělých muzikantů na ní slyším. Čím více ji poslouchám, tím více jsem vděčná za to, že se to celé stalo bez výrazných kompromisů.

Říkáš: „Slovo LUNAVES mi přišlo do hlavy samo od sebe jednou před usnutím a od té doby na sebe nabaluje příběhy.“ Znamená to, že písně-příběhy, které najdeme na albu, vznikaly už s vizí, že se objeví na desce tohoto jména?

To slovo mě opravdu napadlo samo od sebe v únoru minulého roku. V průběhu natáčení alba. Písničky vznikaly v delším časovém úseku a nebylo jasné, pod jaké jméno se schovají. Příběhy nabaloval název LUNAVES sám na sebe. Nejprve slovo neznamenalo nic, jen se mi líbilo. Hned vzápětí jsem objevila stejnojmennou organizaci zabývající se lunární migrací ptactva, což samo o sobě už bylo dostačující pojítko pro mnoho písniček z alba. Satelitní záběry přeletu ptáků na pozadí úplňku mě dost rozesmály, když vezmu v potaz, kolik podobných obrazů album má a jak moc se můj život v tu dobu okolo úplňku motal. Pak jsem v něm začala hledat další příběhy, už čistě moje osobní a slovo LUNAVES začalo mít jasnější obrysy a význam.

Vnímáš obecně hudební album jako celek, koncept? Něco, co má člověk opravdu poslouchat od začátku do konce jako jeden příběh?

Naše doba formátu alba nepřeje. Nemáme čas. A možná tím spíš jsem se tomu chtěla postavit a album natočit. Lunaves bych nenazvala konceptem, protože písničky netvoří konkrétní dějovou linku, ale je pravda, že nějaký osobní příběh za nimi vnímám. Správné pořadí písní, tak jak na sebe navazují, jak se navzájem ovlivňují, jsem hledala poměrně dlouho. Nechcete, aby se navzájem rušily, zároveň je potřeba, aby album mělo rytmus a spád, aby neuspalo. Také aby sdělení bylo trochu srozumitelné. Vím přesně, proč jsou dané písně na daném místě. Takže i přesto, že to není konceptuální album, věřím, že je potřeba je poslouchat celé jako jeden příběh. Mě samotnou to přivedlo zpět k tomu, že jsem začala poslouchat hudbu po albech a ne po písničkách, jak jsem začala být v posledních letech také zvyklá. Možná i proto uvažuji nad vinylem.

Jak skládáš písně? Napadají tě jako první fragmenty textů, obrazy, melodie…?

Téměř vždy je na prvním místě text, který s sebou přinese zároveň melodii. Někdy přijde nápad uprostřed ulice a to pak musím bloumat městem tak dlouho, než je písnička celá hotová. Karlín jsem například probrouzdala skrz na skrz. Někdy zase leží text roky v šuplíku nebo v hlavě, než se k němu dostaví správná melodie, nebo je to jen malý popěvek, který nedává smysl, než přijde nějaká zkušenost, skrze kterou to všechno zapadne. Člověk tomu porozumí a rozvine ten nápad dál. Spínačem je většinou nějaký pocit, emoce, zážitek, něco, co v člověku vře a vybublá v podobě textu, melodie, nebo obojího naráz.

Na album sis pozvala úctyhodný seznam hostů, a tím pádem i nástrojů. Jak vymýšlíš aranže svých písní? Jak si například písnička řekne, že by v ní měla být trubka nebo basklarinet?

Jsou nástroje, které mě lákají svým zvukem, a jsou také lidi, které obdivuju a kteří mě lákají svou hrou. A písničky jsou jakýmsi průnikem, v němž se to potkává všechno dohromady. Když už si člověk plní sen tím, že točí album, tak už by byla škoda to neudělat se všemi malými sny navrch. Nikde není záruka, že to bude fungovat, ale intuice je v tomto směru poměrně spolehlivá. Pro mě to fungovalo tak, že když se něco nepotkalo, vedlo to k tomu, že se to potkalo o to lépe někde jinde. Neustále mě to učí se nehroutit z malých neúspěchů nebo nezdarů, protože za nimi vedou další cesty, které ráda objevuji.

Natočila jsi moc pěkný klip k písni Svatojánská. Bereš natáčení klipů jako nutnou součást propagace desky, nebo tě to baví? A co tě na tom baví nejvíc?

Klip k písni Svatojánská je můj první a v žádném případě ho neberu jako nutnou součást. Sama mám klipy ráda a navíc mě strašně zajímá, co za písní může vidět ještě někdo jiný. V mé hlavě jsou s písněmi spjaté obrazy, které doprovázely jejich vznik, a někdo další je může obohatit o svůj vhled. Když mi Eugen Liška poslal první návrh scénáře ke Svatojánské, ten příběh mě dojal k slzám. Bylo to něco, co by mě nikdy nenapadlo, ale co k tomu jasně pasovalo. Bylo to smutné a krásné. Scénář se samozřejmě ještě mnohokrát změnil, to je součást celého procesu. Ale klip zůstal hodně silný a jsem ráda, že je otevřený mnoha intepretacím, je abstraktní a čistý a jemně a přitom přesvědčivě písničku doprovází.

Jak vypadá koncertní podoba písní? Kdo tě bude doprovázet konkrétně na koncertě v Brně?

Pro koncerty spojené se křtem se snažím písně ponechat co nejblíže nahrávkám z alba. Samozřejmě je v nich prostor pro imporivzaci a mírné obměny nástrojů, ale rytmika zůstává stejná jako na albu – Viktor Dořičák na bicí a Vlado Micenko na kontrabas, akordeon v podání Michala Mihoka a housle Niny Marinové také. Přijede s námi i Ondřej Vychodil s basklarinetem. Moc se těším, protože takovou krásnou sestavu si posluchači ani já moc často neužijeme.

Role kmotra se v Kabinetu múz ujme Martin Kyšperský. Proč právě on?

Když mi bylo dvacet a začínala jsem studovat obor Tvorba textu a scénáře na Ježkově konzervatoři v Praze, seznámila jsem se s hudbou kapely Květy a s Martinovými texty. Samozřejmě jsem byla a stále jsem velkou fanynkou. Totéž jsem zažívala s kluky z pražské skupiny Hm… Můj první „referát“ byl právě na jejich album Plán na zimu. V tu dobu jsem měla ještě dva roky do svého prvního veřejného vystoupení s vlastními písničkami a oni pro mě znamenali obrovskou inspiraci a v podstatě vrchol současné písničkářské tvorby. Čas nás svedl dohromady a všichni jsme se potkali na křtu alba Bulisovi právě v brněnském Kabinetu múz. Moc si vážím toho, že přijali pozvání na křest a že se ve svých rodných městech zhostí role kmotrů a zároveň večer obohatí krátkým setem vlastních písní.

V roce 2013 jsi vyhrála soutěž 1MAN2PLAY. Když se ohlédneš zpět, v čem ti toto vítězství nejvíc pomohlo?

Soutěž 1MAN2PLAY, která se vlastně nyní jmenuje 1BAND2PLAY, mi tenkrát splnila můj tehdejší hudební sen – zahrát si na Colours of Ostrava. Bylo to pro mě největší vystoupení, které mi zároveň ukázalo, že je mnohem jednodušší hrát na velkém pódiu než v malých kavárnách, kde jsem vystupovala do té doby. To člověka zbaví určitého strachu. Soutěž mi také zprostředkovala první setkání s odbornou veřejností a s médii. A nakonec, a to bylo také velmi důležité, mi díky ní magazín Full Moon pomohl vydat první album Ještě kousek, které v tu dobu bylo již roztočené u Ondřeje Ježka ve studiu Jámor, což pro mě znamenalo opravdu hodně. V neposlední řadě jsem díky soutěži poznala spoustu lidí, kterých si moc vážím a kteří mě na hudební cestě doprovázejí dodnes.

Foto Petr Zmek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Bára Zmeková a hosté

19.3.2019, 20:00 / Kabinet múz

Tvorba skladatelky a multiinstrumentalistky Báry Zmekové se pohybuje na pomezí jazzu, folku a elektroniky. Zmeková nyní vydává album Lunaves, na kterém spolupracovali hudebníci jako Oskar Török, Michal Mihok, Viktor Dořičák a další.   více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

Nejčtenější

Kritika

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více