Black Uganda Choir: K útoku nám stačí naše hlasy

11. říjen 2017, 4:00

Black Uganda Choir: K útoku nám stačí naše hlasy

Soubor Black Uganda Choir, netradiční sdružení vícehlasého zpěvu, slaví čtvrtstoletí své existence. Vedoucím souboru je sice Tomáš Drtílek, avšak na naše otázky odpovídal mluvčí třináctičlenného ansámblu Ivan Holas a spolu s ním Richard Lank, autorsky nejplodnější člen skupiny.

Black Uganda Choir slaví 25 let od svého vzniku. Co se to tedy přesně před těmi pětadvaceti lety přihodilo?

Ivan: Byla to náhoda a zároveň jednorázová příležitost, kterou jsme nedokázali včas zarazit. Skoro všichni jsme někdy zpívali v jednom renomovaném brněnském sboru, jehož jméno nesmíme vyslovit. Začátkem 90. let se ve volných chvílích na různých turné a soustředěních v rámci větší skupiny těch, kteří si rádi zazpívali u kytary, vytvořila ještě určitá malá skupinka, která toho chtěla trošku víc. Řekli jsme si tedy, že by nebylo marné si to v této sestavě vyzkoušet i před lidmi. Naše první vystoupení v brněnském Rock Café U Labutě byl dramatický zážitek, tamní publikum nás zaskočilo. Přesto jsme odtud vyvázli se zdravou kůži a pokračujeme už pětadvacet let.

I když zpíváte i autorské skladby (jejichž autorem je především Richard Lank), základ vašeho repertoáru tvoří převzaté skladby s vašimi – často parodickými – texty. Mění se během let metoda, forma, jak k repertoáru přistupujete?

Ivan: Vzhledem k tomu, že ta forma je naprosto neuchopitelná, zůstává stejně neuchopitelná, jen možná z jiné strany. Řekl bych, že za těch 25 let hlavní tvůrci pro kapelu, tedy Ríša Lank jako textař, aranžér a skladatel a Tomáš Drtílek jako aranžér a skladatel, zjistili, kde jsou naše silná a slabá místa. Novější skladby nám tím pádem lépe sedí na tělo, je možná méně odpadu.

Richard: Zjistili jsme, že nejúčinnější je, když autor nebo ten, kdo je zodpovědný za aranže a za píseň, přinese prvotní nápad na zkoušku. Píseň začneme cvičit, autor jednou nemůže na zkoušku přijít, a mezitím se v té písni stane až neuvěřitelné množství změn. Proběhne proces, kterému říkáme „ugandizace“.

Ivan: To je termín, který kdysi dávno vymyslel Jirka moravský Brabec a nám se skutečně velice zalíbil. Od té doby ugandizujeme s ještě větší silou a nasazením.

Saháte dodnes i po písních z prvních let kapely?

Ivan: Určitě, některé písně jsou tak vlezlé, že nejen publikum, ale ani my se jich nedokážeme zbavit. Ale jinak například z onoho prvního koncertu nezbylo téměř nic, respektive jedna píseň, která se obvykle křísí jen jednou za pět let na výroční koncert a tentokrát už ji ani připravenou nemáme. Ale jinak 60 až 70 procent repertoáru je našemu důvěrně známému publiku důvěrně známo a obvykle tak čtyři písně do roka přineseme jako novinky.

Čerpáte z různých hudebních žánrů – od klasické hudby přes jazz až po folk. Rozšiřuje se za ta léta tento okruh inspirací?

Ivan: V podstatě všechny základní zdroje, kam bezostyšně saháme, jsou stále stejné. Zatím jsme nevyužili například repertoár z elektronické hudby, ale zajímá nás folk, pop, jazz, lidové písně, africké písně, vážná hudba, často i hudba duchovní, k níž píšeme texty hodně neduchovní. Možná se mění jen trochu poměr, ale stěží se to dá přesně definovat.

Richard: Nás je dnes dohromady třináct a posledních dvacet let se obsazení nijak výrazně nemění. Dokonce ani manželství uzavřená v rámci kapely nás nedokázala rozeštvat a ani kapela nerozeštvala ta manželství. Přirozená pestrost repertoáru přichází s tím, že každý z nás nosí svou trošku do mlýna.

Jste především vokální těleso, ale v některých písních používáte instrumentální doprovod – kytaru, kontrabas, mandolínu, flétny. Jak tato sestava nástrojů vznikala?

Ivan: Vzniklo to tak, že každý z instrumentalistů, kteří do kapely přišli, si chtěl i trošku zahrát. Někomu to vydrželo, někdo nedostal dostatečný prostor, a proto ze souboru odešel. To složení je vyvážené a univerzální, dá se zahrát cokoli, dokonce Ivan Hrubý dnes na kontrabas zahraje i to, co dříve nezvládl na baskytaru. Vedle zmíněných nástrojů používáme občas djembe, malý bubínek, klávesy a pro speciální příležitosti pak etnické nástroje, případně ukulelové trio.

Richard: Většina ugandského repertoáru je ale bez použití hudebních nástrojů. Umíme zaútočit i nástroji, ale většinou nám stačí naše hlasy, což je historicky vyzkoušená metoda od dob písně Ktož sú boží bojovníci.

Ivan: Má to i svou praktickou výhodu. Když například vystupujeme na nějaké vernisáži, bylo by po akci, než bychom stihli připravit aparát. Takto napochodujeme na místo, zazpíváme, zkonzumujeme nějaký ten chlebíček…

Přesto se ještě zeptám, jestli bývá u písní okamžitě jasné, jestli jí bude slušet jen vokální aranžmá, nebo k ní přidáte nástroje.

Ivan: Někdy se až během nácviku ukáže, že čistě acappellová verze není optimální, ale většinou to bývá už při samotné aranži. Když zkoušíme, děláme různé experimenty, přidávají se nebo ubírají nástroje. Je to tedy vlastně dlouhodobý vývoj, a dokonce i písně, které se už objeví před publikem, doznají po určité době nějaké změny. Zvlášť když se k nim vracíme po delší době.

Máte před sebou oficiální narozeninový koncert. Kdy a kde proběhne?

Ivan: Proběhne 14. října od 18.00 v Café Práh v Brně. To je jedno z našich oblíbených míst v Brně, vystupujeme tam zhruba jednou do roka a konal se tam i náš výroční koncert před pěti lety. Tentokrát to bude klasický koncert, který nechceme zatěžovat nějakými výstavami a vzpomínkami, listováním fotoalby apod. To si necháme až po skončení. Pozvali jsme také bývalé členy, kteří pravděpodobně dostanou v závěru příležitost zazpívat si s námi notoricky známé písně. Pro publikum máme připraveno i jedno choreografické překvapení.

Kde kromě Café Práh hráváte?

Ivan: V Brně je to například klub Leitnerova. Jinak často jezdíme na krásnou letní sborovou dílnu do Lomnice u Tišnova, zajímavý je také A-Fest, který pořádá v Průhonicích Akademie věd. Těch míst je ale víc, i když je jich méně než v minulosti, kdy jsme se pravidelně účastnili velkých domácích i zahraničních festivalů. Mezitím nám však přibyly děti a do velkých akcí se už moc nepouštíme. Ostatně na čtyřech či pěti finále celostátních soutěžních festivalů jsme vyhráli pouze Mohelnického chechtáka v roce 2000 za píseň Malí lidi taky lidi. Dnes už možnosti koncertování sami intenzivně nesháníme, více pozornosti věnujeme třeba přípravě našeho pátého CD a spíše čekáme, co samo přijde. Ale nabídky stále chodí.

Black Uganda Choir/ foto archiv souboru

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Black Uganda Choir

14.10.2017, 18:00 / Café Práh

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Známou humoristickou prózu Klapzubova jedenáctka od spisovatele Eduarda Basse přivedli nyní na jeviště v Městském divadle Brno. Nejde ovšem o činohru. Vznikla tady rozverná zpěvohra, která divadelně není žádným dech beroucím spektáklem. Užijete si však chytlavou swingující muziku známého jazzmana a pianisty Jiřího Levíčka v živém provedení devítičlenného orchestru, jak je tady dobrým zvykem.  více

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.  více

Nenápadně se rodí v Brně další skvělý big band. Vedle pozvolna mizícího Gustav Brom Big Bandu, který koncertuje jen několikrát za rok, a silně expandujícího B-Side Bandu, jehož pozice se ustálila na doprovodném orchestru domácích a zahraničních zpěváckých hvězd, je The Cotatcha Orchestra založený v roce 2014 povýtce instrumentální, stále lépe sehraná jazzová formace se širokým záběrem od jazzových standardů přes skladby věhlasných zahraničních autorů (mj. Stan Kenton, Quincy Jones, Charles Mingus) až po tvorbu soudobých českých komponistů (mj. Miroslav Hloucal). Pro The Cotatcha Orchestra upravuje a komponuje i kontrabasista Vincenc Kummer. Jeho sedmasedmdesátiny (oslavil je už v červenci) odrážel i program koncertu, který byl symbolickou poctou jeho práci pro mladou brněnskou kapelu.  více

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Nejčtenější

Kritika

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více