Black Uganda Choir: K útoku nám stačí naše hlasy

11. říjen 2017, 4:00

Black Uganda Choir: K útoku nám stačí naše hlasy

Soubor Black Uganda Choir, netradiční sdružení vícehlasého zpěvu, slaví čtvrtstoletí své existence. Vedoucím souboru je sice Tomáš Drtílek, avšak na naše otázky odpovídal mluvčí třináctičlenného ansámblu Ivan Holas a spolu s ním Richard Lank, autorsky nejplodnější člen skupiny.

Black Uganda Choir slaví 25 let od svého vzniku. Co se to tedy přesně před těmi pětadvaceti lety přihodilo?

Ivan: Byla to náhoda a zároveň jednorázová příležitost, kterou jsme nedokázali včas zarazit. Skoro všichni jsme někdy zpívali v jednom renomovaném brněnském sboru, jehož jméno nesmíme vyslovit. Začátkem 90. let se ve volných chvílích na různých turné a soustředěních v rámci větší skupiny těch, kteří si rádi zazpívali u kytary, vytvořila ještě určitá malá skupinka, která toho chtěla trošku víc. Řekli jsme si tedy, že by nebylo marné si to v této sestavě vyzkoušet i před lidmi. Naše první vystoupení v brněnském Rock Café U Labutě byl dramatický zážitek, tamní publikum nás zaskočilo. Přesto jsme odtud vyvázli se zdravou kůži a pokračujeme už pětadvacet let.

I když zpíváte i autorské skladby (jejichž autorem je především Richard Lank), základ vašeho repertoáru tvoří převzaté skladby s vašimi – často parodickými – texty. Mění se během let metoda, forma, jak k repertoáru přistupujete?

Ivan: Vzhledem k tomu, že ta forma je naprosto neuchopitelná, zůstává stejně neuchopitelná, jen možná z jiné strany. Řekl bych, že za těch 25 let hlavní tvůrci pro kapelu, tedy Ríša Lank jako textař, aranžér a skladatel a Tomáš Drtílek jako aranžér a skladatel, zjistili, kde jsou naše silná a slabá místa. Novější skladby nám tím pádem lépe sedí na tělo, je možná méně odpadu.

Richard: Zjistili jsme, že nejúčinnější je, když autor nebo ten, kdo je zodpovědný za aranže a za píseň, přinese prvotní nápad na zkoušku. Píseň začneme cvičit, autor jednou nemůže na zkoušku přijít, a mezitím se v té písni stane až neuvěřitelné množství změn. Proběhne proces, kterému říkáme „ugandizace“.

Ivan: To je termín, který kdysi dávno vymyslel Jirka moravský Brabec a nám se skutečně velice zalíbil. Od té doby ugandizujeme s ještě větší silou a nasazením.

Saháte dodnes i po písních z prvních let kapely?

Ivan: Určitě, některé písně jsou tak vlezlé, že nejen publikum, ale ani my se jich nedokážeme zbavit. Ale jinak například z onoho prvního koncertu nezbylo téměř nic, respektive jedna píseň, která se obvykle křísí jen jednou za pět let na výroční koncert a tentokrát už ji ani připravenou nemáme. Ale jinak 60 až 70 procent repertoáru je našemu důvěrně známému publiku důvěrně známo a obvykle tak čtyři písně do roka přineseme jako novinky.

Čerpáte z různých hudebních žánrů – od klasické hudby přes jazz až po folk. Rozšiřuje se za ta léta tento okruh inspirací?

Ivan: V podstatě všechny základní zdroje, kam bezostyšně saháme, jsou stále stejné. Zatím jsme nevyužili například repertoár z elektronické hudby, ale zajímá nás folk, pop, jazz, lidové písně, africké písně, vážná hudba, často i hudba duchovní, k níž píšeme texty hodně neduchovní. Možná se mění jen trochu poměr, ale stěží se to dá přesně definovat.

Richard: Nás je dnes dohromady třináct a posledních dvacet let se obsazení nijak výrazně nemění. Dokonce ani manželství uzavřená v rámci kapely nás nedokázala rozeštvat a ani kapela nerozeštvala ta manželství. Přirozená pestrost repertoáru přichází s tím, že každý z nás nosí svou trošku do mlýna.

Jste především vokální těleso, ale v některých písních používáte instrumentální doprovod – kytaru, kontrabas, mandolínu, flétny. Jak tato sestava nástrojů vznikala?

Ivan: Vzniklo to tak, že každý z instrumentalistů, kteří do kapely přišli, si chtěl i trošku zahrát. Někomu to vydrželo, někdo nedostal dostatečný prostor, a proto ze souboru odešel. To složení je vyvážené a univerzální, dá se zahrát cokoli, dokonce Ivan Hrubý dnes na kontrabas zahraje i to, co dříve nezvládl na baskytaru. Vedle zmíněných nástrojů používáme občas djembe, malý bubínek, klávesy a pro speciální příležitosti pak etnické nástroje, případně ukulelové trio.

Richard: Většina ugandského repertoáru je ale bez použití hudebních nástrojů. Umíme zaútočit i nástroji, ale většinou nám stačí naše hlasy, což je historicky vyzkoušená metoda od dob písně Ktož sú boží bojovníci.

Ivan: Má to i svou praktickou výhodu. Když například vystupujeme na nějaké vernisáži, bylo by po akci, než bychom stihli připravit aparát. Takto napochodujeme na místo, zazpíváme, zkonzumujeme nějaký ten chlebíček…

Přesto se ještě zeptám, jestli bývá u písní okamžitě jasné, jestli jí bude slušet jen vokální aranžmá, nebo k ní přidáte nástroje.

Ivan: Někdy se až během nácviku ukáže, že čistě acappellová verze není optimální, ale většinou to bývá už při samotné aranži. Když zkoušíme, děláme různé experimenty, přidávají se nebo ubírají nástroje. Je to tedy vlastně dlouhodobý vývoj, a dokonce i písně, které se už objeví před publikem, doznají po určité době nějaké změny. Zvlášť když se k nim vracíme po delší době.

Máte před sebou oficiální narozeninový koncert. Kdy a kde proběhne?

Ivan: Proběhne 14. října od 18.00 v Café Práh v Brně. To je jedno z našich oblíbených míst v Brně, vystupujeme tam zhruba jednou do roka a konal se tam i náš výroční koncert před pěti lety. Tentokrát to bude klasický koncert, který nechceme zatěžovat nějakými výstavami a vzpomínkami, listováním fotoalby apod. To si necháme až po skončení. Pozvali jsme také bývalé členy, kteří pravděpodobně dostanou v závěru příležitost zazpívat si s námi notoricky známé písně. Pro publikum máme připraveno i jedno choreografické překvapení.

Kde kromě Café Práh hráváte?

Ivan: V Brně je to například klub Leitnerova. Jinak často jezdíme na krásnou letní sborovou dílnu do Lomnice u Tišnova, zajímavý je také A-Fest, který pořádá v Průhonicích Akademie věd. Těch míst je ale víc, i když je jich méně než v minulosti, kdy jsme se pravidelně účastnili velkých domácích i zahraničních festivalů. Mezitím nám však přibyly děti a do velkých akcí se už moc nepouštíme. Ostatně na čtyřech či pěti finále celostátních soutěžních festivalů jsme vyhráli pouze Mohelnického chechtáka v roce 2000 za píseň Malí lidi taky lidi. Dnes už možnosti koncertování sami intenzivně nesháníme, více pozornosti věnujeme třeba přípravě našeho pátého CD a spíše čekáme, co samo přijde. Ale nabídky stále chodí.

Black Uganda Choir/ foto archiv souboru

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Black Uganda Choir

14.10.2017, 18:00 / Café Práh

Novým rektorem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně se stane profesor Divadelní fakulty JAMU Petr Oslzlý. Dnes v pozdním odpoledni o tom v prvním kole tajného hlasování rozhodnul akademický senát této vysoké školy. Spolu s Petrem Oslzlým kandidovala profesorka Barbara Maria Willi z Hudební fakulty JAMU. Vítězný kandidát se úřadu ujme na čtyři roky a to k prvnímu únoru příštího roku.  více

Městské divadlo Brno nabídlo na velké scéně další skutečně horkou muzikálovou novinku. V sobotní premiéře tady uvedli hudební komedii Děsnej pátek. Skladatel Tom Kitt a autor písňových textů Brian Yorkey, ve spolupráci s autorkou Bridget Carpenterovou pro divadlo upravili knižní a filmově opakovaně zpracovaný příběh. Zápletka muzikálu totiž pochází z románu Mary Rodgersové z roku 1972. Na jeho základech vzniklo postupně několik filmů, v jednom z nich si v 70. letech zahrála mladá Jodie Fosterová, v dalším se v roce 2003 potkaly Lindsay Lohanová a Jamie Lee Curtisová.  více

Premiérou nového nastudování opery Nápoj lásky od Gaetana Donizettiho se včera uvedl brněnský operní soubor v Mahenově divadle. V roli krásné Adiny se představila Kateřina Kněžíková, zamilovaného Nemorina ztvárnil španělský tenorista José Manuel, postavy seržanta Belcora se ujal Roman Hoza, doktor Dulcamara prodával svůj elixír v provedení Jiřího Sulženka a roztomile všetečná Giannetta vděčí za svůj půvab Tereze Merklové Kyzlinkové. Operní sbor a orchestr Národního divadla Brno vedl dirigent Ondrej Olos.  více

Fin Greenall alias Fink se svou kapelou intenzivně experimentují na mezinárodní hudební scéně zhruba deset let. Minulý měsíc vyšlo poslední studiové album Resurgram, které začerstva přijeli představit Brnu v tradiční sestavě navíc posílené o druhé bicí. Folk s přesahem snad do všech žánrů se na Flédě rozezněl již podruhé.  více

Ve středu 25. října vystoupí v Kabinetu múz americká zpěvačka a skladatelka s indickými kořeny Shilpa Ray. Vrací se na místo činu, protože v Brně už předloni představovala své album Last Year’s Savage. Před rokem vystoupila v Tasově u Veselí nad Moravou na festivalu Beseda u bigbítu a nyní se vrací do Brna, aby představila svou novinku Door Girl.  více

Soubor Black Uganda Choir, netradiční sdružení vícehlasého zpěvu, slaví čtvrtstoletí své existence. Vedoucím souboru je sice Tomáš Drtílek, avšak na naše otázky odpovídal mluvčí třináctičlenného ansámblu Ivan Holas a spolu s ním Richard Lank, autorsky nejplodnější člen skupiny.  více

Brno se v neděli rozloučilo s Martou Kubišovou. Započalo tak jako první tuzemské město českou část turné nazvaného Marta Naposledy, které vyvrcholí v den jejích 75. narozenin v Českých Budějovicích. Zaplněné Sono centrum si užilo průřez její hudební kariérou ale i poctu americké pop music, které vzdala hold na svém posledním albu Soul. A jako posledních devatenáct let ji také na její závěrečné pouti doprovodil Petr Malásek (klávesy) a kapela ve složení: Martin Lehký (basa), Budy Zbořil (bicí), Josef Štěpánek (kytara) a František Kop (saxofony).  více

Třicet pět let od svého prvního koncertu si v těchto dnech připomíná brněnská skupina Hrozně. Zajímavé je, že v ní stále působí všichni tři zakládající členové – Martin Kozlovský (metalofon, zpěv), Jaromír Řehoř (baskytara) a Pavel Straka (akordeon). Martin a Jarek pozvali naše pozvání k rozhovoru.  více

S kanadskou zpěvačkou a pianistkou Dianou Krall se pořadatelé JazzFestu Brno pokusili o něco, co si zatím netroufli u Chicka Corey, Herbieho Hancocka, Gregoryho Portera ani Bobbyho McFerrinna – zaplnit brněnskou DRFG Arénu (neboli postaru Rondo). Netuším, nakolik si Vilém Spilka a spol. věřili, ale jméno umělkyně ve spojení s dobře cílenou propagací přineslo plody v podobě téměř plně zaplněné hokejové haly. Divák nenavyklý navštěvovat sportovní akce a koncerty popových hvězd sice mohl žehrat na lehce nepohodlná sedadla, ale jinak se povedlo událost i po technické stránce zvládnout na výbornou. Zvuk byl špičkový, i daleko od pódia si fanoušci pochvalovali jeho čistotu a zřetelnost. Podobně dokonalý byl i obraz na dvou velkých obrazovkách, díky nimž si mohli vizuální zážitek vychutnat opět i lidé ve vzdálenějších koutech haly.  více

Od 16. září do 19. prosince bude v klubu Stará Pekárna v Brně probíhat jubilejní dvacátý ročník přehlídky Jazz Brno. Nabídne nejen moderní jazz, ale také fusion, funk nebo pořádnou porci blues. Festival zahájí v sobotu 16. září koncert amerického bluesmana Linwooda Taylora, který v Brně vystoupí v rámci svého většího českého turné. Telefonicky jsme mu položili několik otázek.  více

Multižánrový festival letos přivítal desítky umělců z domova i zahraničí a více než 16 000 diváků. Druhý srpnový víkend se Brno rozeznělo hudbou doslova na každém rohu. Na několika pódiích se vystřídali umělci různých žánrů od jazzu, folkloru, klasiky, rocku po balkan, pouliční divadlo a mimořádný bezuliční busking. Brno navštívil i nový cirkus. Francouzsko-belgický soubor Collectif Malunés vystoupil hned třikrát a roztleskal celé šapitó.  více

Jazzový kontrabasista Vincenc Kummer loni oslavil 75. narozeniny. Při té příležitosti připravil knihu, v níž shrnuje svůj umělecký i osobní život.  více

Desítky účinkujících největšího letního festivalu moravské metropole Maraton hudby Brno jsou připraveny ke startu. Druhý srpnový víkend Brno zaplaví hudba doslova všech žánrů, od balkánské dechovky přes komorní a orchestrální klasiku, jazz, folklor, etno, rock, kapely pro děti až po netradiční tzv. bezuliční busking. Hudební program ozdobí exkluzivní trojice představení nového cirkusu, chybět neubude pouliční divadlo, kouzelník či unikátní akrobatický heliový balón. To vše a ještě více od 11. do 13. srpna. v Brně. Nezapomeňte na již tradiční hudebně-maratonské heslo: Není důležitá rychlost; především si dobře rozvrhněte síly, abyste si toho užili co nejvíce!  více

Folkové prázdniny v Náměšti nejsou „jen“ navýsost hudebním festivalem. Jsou také světem, v němž se uskutečňují vize. Vize dramaturgické i umělecké. Jsou světem, kde se člověk může ledasčemu naučit, ledasco se dozvědět, s ledaským se setkat. Kromě hudby, jež je těžištěm festivalu, jsou Folkovky bohatou přehlídkou dílen (výtvarných, řemeslných, hudebních, tanečních a dalších), filmů (o muzikantech a jejich osudech) a přednášek (Kolokvium).  více

Existují hudební festivaly fádní, vcelku zajímavé, velmi zajímavé, skvělé… a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Festival výjimečný nejen svou žánrovou šíří (folk v názvu klame, jak pravidelní návštěvníci věcí), tak zejména promyšlenou koncepcí s mnoha přesahy nejen hudebními. Každý ročník festivalu má své téma. Každý den má své téma. Na hlavním pódiu se střídají české legendy s kapelami ze světa, které v Česku hrají úplně poprvé. A pódium v náměšťském zámeckém parku (případně v blízké jízdárně, prší-li) zažívá každý rok několik premiér, mimořádných projektů, neopakovatelných hudebních setkání. A kromě toho patří k „Folkovkám“ desítky, ba stovky nejrůznějších výtvarných, hudebních a lecjakých jiných dílen, dvoudenní odborné kolokvium, méně vážné rozpravy o hudbě nebo open scéně, v jejímž rámci se na řadu dostane i český folk.  více