Black Uganda Choir: K útoku nám stačí naše hlasy

11. říjen 2017, 4:00

Black Uganda Choir: K útoku nám stačí naše hlasy

Soubor Black Uganda Choir, netradiční sdružení vícehlasého zpěvu, slaví čtvrtstoletí své existence. Vedoucím souboru je sice Tomáš Drtílek, avšak na naše otázky odpovídal mluvčí třináctičlenného ansámblu Ivan Holas a spolu s ním Richard Lank, autorsky nejplodnější člen skupiny.

Black Uganda Choir slaví 25 let od svého vzniku. Co se to tedy přesně před těmi pětadvaceti lety přihodilo?

Ivan: Byla to náhoda a zároveň jednorázová příležitost, kterou jsme nedokázali včas zarazit. Skoro všichni jsme někdy zpívali v jednom renomovaném brněnském sboru, jehož jméno nesmíme vyslovit. Začátkem 90. let se ve volných chvílích na různých turné a soustředěních v rámci větší skupiny těch, kteří si rádi zazpívali u kytary, vytvořila ještě určitá malá skupinka, která toho chtěla trošku víc. Řekli jsme si tedy, že by nebylo marné si to v této sestavě vyzkoušet i před lidmi. Naše první vystoupení v brněnském Rock Café U Labutě byl dramatický zážitek, tamní publikum nás zaskočilo. Přesto jsme odtud vyvázli se zdravou kůži a pokračujeme už pětadvacet let.

I když zpíváte i autorské skladby (jejichž autorem je především Richard Lank), základ vašeho repertoáru tvoří převzaté skladby s vašimi – často parodickými – texty. Mění se během let metoda, forma, jak k repertoáru přistupujete?

Ivan: Vzhledem k tomu, že ta forma je naprosto neuchopitelná, zůstává stejně neuchopitelná, jen možná z jiné strany. Řekl bych, že za těch 25 let hlavní tvůrci pro kapelu, tedy Ríša Lank jako textař, aranžér a skladatel a Tomáš Drtílek jako aranžér a skladatel, zjistili, kde jsou naše silná a slabá místa. Novější skladby nám tím pádem lépe sedí na tělo, je možná méně odpadu.

Richard: Zjistili jsme, že nejúčinnější je, když autor nebo ten, kdo je zodpovědný za aranže a za píseň, přinese prvotní nápad na zkoušku. Píseň začneme cvičit, autor jednou nemůže na zkoušku přijít, a mezitím se v té písni stane až neuvěřitelné množství změn. Proběhne proces, kterému říkáme „ugandizace“.

Ivan: To je termín, který kdysi dávno vymyslel Jirka moravský Brabec a nám se skutečně velice zalíbil. Od té doby ugandizujeme s ještě větší silou a nasazením.

Saháte dodnes i po písních z prvních let kapely?

Ivan: Určitě, některé písně jsou tak vlezlé, že nejen publikum, ale ani my se jich nedokážeme zbavit. Ale jinak například z onoho prvního koncertu nezbylo téměř nic, respektive jedna píseň, která se obvykle křísí jen jednou za pět let na výroční koncert a tentokrát už ji ani připravenou nemáme. Ale jinak 60 až 70 procent repertoáru je našemu důvěrně známému publiku důvěrně známo a obvykle tak čtyři písně do roka přineseme jako novinky.

Čerpáte z různých hudebních žánrů – od klasické hudby přes jazz až po folk. Rozšiřuje se za ta léta tento okruh inspirací?

Ivan: V podstatě všechny základní zdroje, kam bezostyšně saháme, jsou stále stejné. Zatím jsme nevyužili například repertoár z elektronické hudby, ale zajímá nás folk, pop, jazz, lidové písně, africké písně, vážná hudba, často i hudba duchovní, k níž píšeme texty hodně neduchovní. Možná se mění jen trochu poměr, ale stěží se to dá přesně definovat.

Richard: Nás je dnes dohromady třináct a posledních dvacet let se obsazení nijak výrazně nemění. Dokonce ani manželství uzavřená v rámci kapely nás nedokázala rozeštvat a ani kapela nerozeštvala ta manželství. Přirozená pestrost repertoáru přichází s tím, že každý z nás nosí svou trošku do mlýna.

Jste především vokální těleso, ale v některých písních používáte instrumentální doprovod – kytaru, kontrabas, mandolínu, flétny. Jak tato sestava nástrojů vznikala?

Ivan: Vzniklo to tak, že každý z instrumentalistů, kteří do kapely přišli, si chtěl i trošku zahrát. Někomu to vydrželo, někdo nedostal dostatečný prostor, a proto ze souboru odešel. To složení je vyvážené a univerzální, dá se zahrát cokoli, dokonce Ivan Hrubý dnes na kontrabas zahraje i to, co dříve nezvládl na baskytaru. Vedle zmíněných nástrojů používáme občas djembe, malý bubínek, klávesy a pro speciální příležitosti pak etnické nástroje, případně ukulelové trio.

Richard: Většina ugandského repertoáru je ale bez použití hudebních nástrojů. Umíme zaútočit i nástroji, ale většinou nám stačí naše hlasy, což je historicky vyzkoušená metoda od dob písně Ktož sú boží bojovníci.

Ivan: Má to i svou praktickou výhodu. Když například vystupujeme na nějaké vernisáži, bylo by po akci, než bychom stihli připravit aparát. Takto napochodujeme na místo, zazpíváme, zkonzumujeme nějaký ten chlebíček…

Přesto se ještě zeptám, jestli bývá u písní okamžitě jasné, jestli jí bude slušet jen vokální aranžmá, nebo k ní přidáte nástroje.

Ivan: Někdy se až během nácviku ukáže, že čistě acappellová verze není optimální, ale většinou to bývá už při samotné aranži. Když zkoušíme, děláme různé experimenty, přidávají se nebo ubírají nástroje. Je to tedy vlastně dlouhodobý vývoj, a dokonce i písně, které se už objeví před publikem, doznají po určité době nějaké změny. Zvlášť když se k nim vracíme po delší době.

Máte před sebou oficiální narozeninový koncert. Kdy a kde proběhne?

Ivan: Proběhne 14. října od 18.00 v Café Práh v Brně. To je jedno z našich oblíbených míst v Brně, vystupujeme tam zhruba jednou do roka a konal se tam i náš výroční koncert před pěti lety. Tentokrát to bude klasický koncert, který nechceme zatěžovat nějakými výstavami a vzpomínkami, listováním fotoalby apod. To si necháme až po skončení. Pozvali jsme také bývalé členy, kteří pravděpodobně dostanou v závěru příležitost zazpívat si s námi notoricky známé písně. Pro publikum máme připraveno i jedno choreografické překvapení.

Kde kromě Café Práh hráváte?

Ivan: V Brně je to například klub Leitnerova. Jinak často jezdíme na krásnou letní sborovou dílnu do Lomnice u Tišnova, zajímavý je také A-Fest, který pořádá v Průhonicích Akademie věd. Těch míst je ale víc, i když je jich méně než v minulosti, kdy jsme se pravidelně účastnili velkých domácích i zahraničních festivalů. Mezitím nám však přibyly děti a do velkých akcí se už moc nepouštíme. Ostatně na čtyřech či pěti finále celostátních soutěžních festivalů jsme vyhráli pouze Mohelnického chechtáka v roce 2000 za píseň Malí lidi taky lidi. Dnes už možnosti koncertování sami intenzivně nesháníme, více pozornosti věnujeme třeba přípravě našeho pátého CD a spíše čekáme, co samo přijde. Ale nabídky stále chodí.

Black Uganda Choir/ foto archiv souboru

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Black Uganda Choir

14.10.2017, 18:00 / Café Práh

Hostem Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou bude v pondělí 30. července anglický písničkář John Smith. Pořadatelé o něm hovoří jako o „utajeném pokladu vytříbeného folkového písničkářství“ a vyzdvihují jeho loňské album Headlong s osobními vyznáními manželce Joanně. Se Smithem, kterého jeho kytarový idol a vzor John Renbourn označil za „budoucnost folku“, jsme hovořili telefonicky.  více

Budova Českého rozhlasu Brno se po rekonstrukci chlubí novým studiem. Studio VII bylo obrazně pokřtěno koncertem Na živú notečku z folklorní řady Na moravskou notu Českého rozhlasu Brno a Zlín. Hudebního zasvěcení se ujala Horňácká muzika Petra Mičky, jejíž primáš je zároveň jedním z rozhlasových redaktorů. Jako hosté se představili velmi nadaní mladí zpěváčci Anička Mičková a Janíček Pavlík a také legenda horňáckého folkloru majstr Martin Hrbáč. Celý více než hodinový program je možno shlédnou na youtube kanálu Českého rozhlasu.  více

V sále slavkovského zámku se včera odehrál závěrečný koncert mezinárodního festivalu Concentus Moraviae. Dvacátý třetí ročník však byl v porovnání s předcházejícími a spíše vážně laděnými koncerty něčím zcela odlišným. Jednotícím prvkem všech koncertů ročníku bylo spojení hudby a humoru napříč epochami a hudebními styly. Zatímco zahajovací koncert nabídl spíše moderní a leckdy i experimentální uchopení hudebního vtipu, ten závěrečný s podtitulem Barokní žerty stavěl na zvukomalebné komice, které dominovaly kukačky, slavíci, žáby i šermíři a bojovníci. O provedení děl se postaral ansámbl Les Passions de l’Ame – Orchester für Alte Musik Bern.  více

Předposlední červnový víkend se většina tuzemských folklorních nadšenců přesunula již po třiasedmdesáté do jihomoravské Strážnice. Toto městečko se zajímavou a dlouhou historií se pravidelně stává dějištěm největšího folklorního festivalu v České republice. Každoročně se ho účastní folklorní soubory, lidové muziky a rukodělní výrobci z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska, a také jiných zemí celého světa. Letos to bylo například pestrobarevné Mexiko nebo orientální Indonésie.  více

Verše sonetů Williama Shakespeara včera určily atmosféru ve skleněném pokoji vily Tugendhat. Uskutečnilo se tady poslední uvedení projektu nazvaného Navštívení krásy v rámci festivalu ProART. V tomto večeru došlu ke spojení tance, divadla a hudby, kterážto umění měla přítomným zprostředkovat netradičním způsobem renesanční verše. Martin Dvořák, tanečník a choreograf a zároveň ředitel spolku ProART spolu s herečkou Veronikou Žilkovou a hudebníkem Františkem Chaloupkou vystoupili jako protagonisté těchto milostných veršů.  více

Ačkoliv je spojení hudby a vína odvěké a onu symbiózu opojných melodií s tekutou révou můžeme sledovat napříč dějinami již od dob kultu boha Dionýsa, ke skutečnému a programovému souznění obou dochází zřídka. Pomineme-li slavnosti vína, které kolem měsíce září napříč republikou zkrášlují konec léta, pak víno v úzkém spojení s hudbou bývá jen málokdy středobodem hudebních programů. Včerejší koncert ansámblu Zefiro Torna vedeného Jurgenem de Bruyn v Kurdějově u Hustopečí se pokusil právě tuto dramaturgickou mezeru zaplnit. Koncert z programu 23. ročníku festivalu Concentus Moraviae nabídl totiž kromě rozverných skladeb Orlanda di Lassa, Didiera Lupiho, Giovanniho Bassana, Giovanniho Battisty Fontany nebo Vincenza Galilea i degustaci vybraných vín, kterou komentoval someliér Janko Martinkovič. S životními osudy skladatele pak diváky seznamoval divadelní herec Jan Kolařík.  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš připravil již tradiční oživení prvních letních dnů a to 21. ročníkem série folklorních večerů pod názvem F scéna. Bezmála týdenní festival začal slavnostním galavečerem v kulisách hradu Špilberk, kde se krom domácího pořadatelského tělesa objevil také vzácný host Poddukelský umelecký ľudový súbor – PUĽS z Prešova. Ten mohli diváci vidět také ještě následující den, kdy byl program na Nové radnici již zcela v jejich režii. Třetí festivalový den se i se svými tanečníky předvedl opět VUS Ondráš pásmem s názvem Taneční miniatury.  více

Podtitulem Bohatýrsko-milostná hudební komedie o dvanácti obrazech označilo svoji nejnovější inscenaci Tři mušketýři Městské divadlo Brno, které tímto titulem zároveň zahájilo provoz letní scény v Biskupském dvoře. Není třeba se kočkovat o žánrové vymezení této ponejvíce hry se zpěvy. Důležitější je, co tato open air produkce divákovi nabízí…  více

Na včerejším Koncertu hejtmana jihomoravského kraje na slavkovském zámku představil světoznámý kontratenorista Dominique Visse i s nově vzniklým hudebním tělesem Vis musica nevážné, komické a někdy i drze ironické skladby. A nebyla to náhoda. Další koncert hudebního festivalu Concentus Moraviae, jehož letošní ročník je zasvěcen hudbě a humoru, tak svrchovaně naplnil dramaturgickou linku. Visse se navíc s úspěchem představil již na třech festivalových ročnících.  více

Nazpívat album notoricky známých jazzových standardů v překladech do češtiny a přitom si nejen nevylámat zuby, ale dokonce působit přirozeně a v rámci možností i originálně je mimořádně náročná disciplína. Darku Neumannovi, „takové té brněnské figurce“ (jak stojí v bookletu alba) se to povedlo. Na tom, že se zdárně pohybuje na samé hraně sentimentu a bluesové ryzosti, mají velkou zásluhu i texty Ester Kočičkové.  více

Mandolinista Martin Krajíček hraje v kapelách různých žánrů. Má vlastní akustické trio, je členem tria Jitky Šuranské, působí v „mexické“ kapele Mariachi Espuelas a v Cimbal Classicu, hraje klezmer a hru na mandolínu také vyučuje. Od loňského roku je také pořadelem Mandolínového festivalu v Boskovicích. Letošní ročník se bude konat od 8. do 10. června.  více

Skupina D.N.A. Brno, vítěz finále Porty z roku 2011, vydala po čtyřech letech nové album. Vedle nového příjmení baskytaristky (ale stále je to tatáž Barbora, která před lety – tehdy ještě dívčí a dětskou – kapelu spoluzakládala) došlo v sestavě k důležité změně. Novým členem se stal Ondra Bojanovský (syn kapelník FT Primu Aleše Bojanovského), který ovládá rytmické nástroje. Bývalá perkusistka Lenka Ručková se tím pádem mohla naplno přesunout ke klavíru. Jinak zůstává vše zdánlivě při starém: D.N.A. jsou skupina mladých lidí, z větší části klasicky vzdělaných, kteří mají vedle klasické hudby rádi folk. Ten hrají po muzikantské stránce mistrně – k jejich zručnosti, kterou v jednotlivých písních dávají najevo, nelze mít výhrad. Samotný repertoár už na minulém albu vyrostl z dětských let a novinka je pochopitelně i v tomto ohledu ještě o kus dospělejší. Kapela vlastně nepřekvapila nějakým nečekaným posunem. Ale výsledek je o kus vyzrálejší a sebevědomější. A přibylo také vážných, a přitom důvěryhodně podaných témat.  více

Už 23. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae včera zahájil koncert v Bystřici nad Pernštejnem. Humor a hudba představuje letos spojení, které tvoří páteř a jednotící téma celého festivalu. Dramaturgie festivalu je letos dílem belgického muzikologa a básníka Jellea Dierickxe. Pokud se Dierickxovi podařilo stvořit pestrý program festivalu, který od počátku až do konce nabízí hudební humor ve všech podobách, pak zahajovací koncert bylo možné vnímat jako souhrn popsaného koncepctu. O nelehký úkol provést stylově diametrálně odlišná a humorem propojená díla se v případě včera postaral orchestr PKF – Prague Philharmonia pod vedením dirigenta Marka Ivanoviće.   více

Miloš Štědroň se letos podílí jako rezidenční umělec na festivalu Concentus Moraviae. Stalo se to vítanou záminkou k rozhovoru. Byl věnován jeho muzikantským začátkům, jeho cestě k hudebnímu vzdělání, jeho uměleckému vývoji a jeho znamenitým učitelům, příklonu k odkazu hudební avantgardy i příčině, proč se k ní záhy dobral určitého odstupu, jak se zasvětil věrné a úspěšné spolupráci s Divadlem Husa na provázku i jak se ho dotýkaly dobové politické proměny, jak překonával jejich tlak, jak spolupracoval se zakázaným dramatikem a svým dnešním tazatelem, jak tvořil pro skvělé Due Boemi di Praga, jak vyučoval hudbě a hudebním dějinám a působil jako oblíbený popularizátor, jak zasvěceně vykládal starou hudbu, ale i Leoše Janáčka, jak pracoval jako editor, jak se stal významnou a známou kulturní osobností, a to nejen brněnskou, a jak všemi úlohami, které si vytkl a jež za svůj pestrý a bohatý tvůrčí život plnil a plní, jak tím vším je rád.  více

Brněnského písničkáře Michala „Kosmonauta“ Šimíčka vnímám dlouhodobě jako člověka, který umí napsat poetický, často mnohovrstevnatý text a propojit jej se zajímavou hudbou. Už první album jeho skupiny Nevermore & Kosmonaut na mne působilo jako koncepční projekt. Písně na sebe sice nenavazovaly přímo, ale díky drobným detailům, textovým i hudebním, jako by jedna s druhou souvisely. Na novince Bleděmodré město však jde kapela mnohem dál. Tentokrát je to tematicky sevřený celek, věnovaný městu Brnu, propracovaný do posledního detailu. „Konceptuální album je naší odpovědí na současný trend, kdy se stává zvykem udělat jeden singl s videoklipem a poslouchat písně útržkovitě bez pořadí,“ vysvětluje Šimíček v bookletu alba a tento booklet je nedílnou součástí projektu a „příběhu“.  více

Nejčtenější

Kritika

V sále slavkovského zámku se včera odehrál závěrečný koncert mezinárodního festivalu Concentus Moraviae. Dvacátý třetí ročník však byl v porovnání s předcházejícími a spíše vážně laděnými koncerty něčím zcela odlišným. Jednotícím prvkem všech koncertů ročníku bylo spojení hudby a humoru napříč epochami a hudebními styly. Zatímco zahajovací koncert nabídl spíše moderní a leckdy i experimentální uchopení hudebního vtipu, ten závěrečný s podtitulem Barokní žerty stavěl na zvukomalebné komice, které dominovaly kukačky, slavíci, žáby i šermíři a bojovníci. O provedení děl se postaral ansámbl Les Passions de l’Ame – Orchester für Alte Musik Bern.  více