Divanhana: Proplétáme různé hudební styly

24. srpen 2022, 2:00

Divanhana: Proplétáme různé hudební styly

Album Zavrzlama bosenské skupiny Divanhana je podle průběžného pořadí prozatím druhou nejlepší světovou nahrávkou roku 2022 podle panelu rozhlasových publicistů World Music Charts Europe. Divanhana vystoupí v rámci Lednicko-valtického hudebního festivalu 26. srpna v Hlohovci a o den později v Břeclavi – Charvátské Nové Vsi. Na naše otázky odpovídá pianista skupiny Neven Tunjić.

Vaše aktuální album má zvláštní název Zavrzlama. Co to slovo znamená?

Slovo „zavrzlama“ znamená uzel nebo nějakou změť, když se moc věcí splete dohromady. Zároveň to ale můžeme obrazně přenést na každodenní život v Bosně a Hercegovině, kde se proplétají lidé různých náboženství a různých národností. Tím pádem je politický život u nás velmi složitý a to všechno nás svazuje do jednoho velkého uzlu. Všichni máme bosenská srdce a náš život je někdy složitý, jindy méně. A o tom všem promlouvají krásné písně, které z naší propletené země pocházejí.

Tvoří i vaše hudba nějaký takový propletenec?

Ano, album jsme pojali vlastně také jako spleť nebo uzel různých hudebních stylů, které spolu souvisejí. Vyšli jsme od naší tradiční hudby, které se říká sevdalinka nebo sevdah. Potom je tu velmi důležitá vrstva takzvané kafana music, která ze sevdalinky svým způsobem vychází. A konečně tu máme nejnovější vrstvu, písně, které vznikly v moderní době po válce v Bopsně a Hercegovině. Mnoho umělců začalo psát vlastní sevdalinky a my k těmto autorům patříme také a také píšeme svou původní hudbu, která má kořeny v sevdalince. Na tomto jednom albu tedy splétáme dohromady různé hudební žánry.

Co mají naopak písně na vašem albu společného?

Jak už jsem řekl, všechny tyto písně, i když pocházejí z různých zdrojů, mají kořeny v naší tradiční hudbě zvané sevdah. Společný mají také jazyk, stejná je kapela a všechny písně spojuje i nápad natočit album ve studiu v Lublani tak, že budeme sedět všichni v jedné místnosti a celé album nahrajeme naráz tak, jak se to dělávalo třeba před třiceti lety. Všechny tyto písně mají tedy společnou energii, kterou se nám na album snad podařilo přenést.

Album jste nahrávali postaru, na analogové pásy. Proč?

Myslím, že jsme se poučili z chyb z minulosti, kdy jsme nahrávali alba digitálně. Při použití analogové záznamové techniky se daří na nahrávce zachovat původní dynamiku kapely. Je to také lepší vzhledem k tomu, že používáme mnoho tradičních akustických nástrojů. Nyní se nám tedy povedlo dostat na album naši energii. Měli jsme také výborného producenta ze Slovinska, Janeze Križaje, který má bohaté zkušenosti a podílel se na velkém množství nahrávek včetně třeba punkových alb. Byl to myslím právě on, kdo nám poradil, ať zkusíme tento trochu staromódní způsob nahrávání, protože takto by naše kapela měla znít. A myslím, že měl pravdu, protože lidem se zvuk našeho alba líbí.

Prakticky všichni hudebníci, kteří v poslední době vydali alba, vyprávějí, jak jejich nové nahrávky ovlivnila koronavirová krize. Jak vám zasáhla do vzniku desky pandemie?

Album jsme stihli nahrát ještě před koronavirovou krizí, ale během pandemie jsme nahrávku míchali. A myslím, že nám to pomohlo, protože jsme na to měli dost času. Jinak totiž pořád koncertujeme, stále cestujeme. V době, kdy nebylo možné cestovat, jsme se mohli naplno věnovat dokončení alba. Seděli jsme doma, nahrávku jsme si navzájem posílali, debatovali o ní, ptali jsme se dalších lidí na názor. Vzniklo tak kolektivní dílo, na kterém se v posledních dvou letech podílela spousta našich spolupracovníků. A já jsem na výsledek opravdu hrdý.

Dokážete definovat, v čem ta hrdost hlavně spočívá?

Především je na tomto albu nové to, že na něm vůbec poprvé hrajeme svou vlastní hudbu. Zároveň mám pocit, jako by to byl nový začátek kapely. Během pandemie jsme nemohli hrát vůbec a nyní jsme začali jakoby znovu od nuly. A to opět souvisí s tím, že začínáme s něčím novým, s vlastní hudbou. Vlastně neobjevujeme nic nového, ale objevujeme sami sebe prostřednictvím svých autorských písní. A tím se toto album liší od všech našich předchozích nahrávek.

Dotkli jsme se hudby sevdah. Jak byste ji návštěvníkům vašich koncertů na Moravě představil?

Je těžké lidem vysvětlit, co přesně znamená sevdah. Přirovnal bych to například k portugalskému fadu nebo k flamenku. To je hudba, kterou cítíte v srdci. A podobným pocit můžete mít i ze sevdalinek. Je to hudba, která vznikala v městském prostředí na území dnešní Bosny a Hercegoviny v době Osmanské říše. Ale je to také hudba, která vzniká v současné době a která vypráví o současném každodenním životě v Bosně a Hercegovině. Sevdah je píseň našeho života.

Máte vy sám nějaké hudební hrdiny, kteří vás v přístupu k této hudbě ovlivnili?

Mnoho tradičních písní má neznámé autory, ale můžeme říct, že všichni umělci, kteří tuto hudbu hráli na území bývalé Jugoslávie, nás nějakým způsobem ovlivnili. Byli to například Himzo Polovina, Safet Isović nebo Zehra Deović. Ale jsou to také součastí umělci z Bosny a Hercegoviny jako Damir Imamović, Amira Medunjanin, Božo Vrećo nebo skupina Mostar Sevdah Reunion. Vlastně všechno, co slyšíme, má nějaký vliv na naši hudbu.

Dva měsíce bylo vaše album na vrcholu měsíčního žebříčku World Music Charts Europe (v březnu a dubnu 2002) a v průběžném celoročním pořadí jste prozatím druzí z interpretů z celého světa. Je to pro vás důležité?

Pro kapelu je tento úspěch opravdu důležitý, protože potvrzuje, že naše cesta vede správným směrem. Určitě bychom tedy rádi pokračovali podobným způsobem a dál vydávali vlastní hudbu. Úspěch v žebříčku je ale důležitý i pro nás „byznys“, pro ty, kteří nám organizují koncerty, pro naše manažery a podobně. Doufám tedy, že nám to přinese spoustu další zajímavé práce. Chceme se totiž soustředit především na cestování, na to, že budeme moci hrát dalším a dalším lidem. Doufám tedy, že to naší kapele přinese více koncertů.

Víte už, jak by mohlo vypadat vaše další album?

O dalším směřování kapely už máme docela jasnou představu. Máme už pár nových písní. Chceme tedy dál rozvíjet svou vlastní tvorbu a představovat naši kapelu prostřednictvím autorských písní. Zároveň ale budeme čerpat ze světa kolem sebe, budeme dál objevovat lidovou hudbu naší země. Máme také nápady na další spolupráce se zajímavými umělci. Plánů tedy máme spoustu a doufáme, že korona už ustoupí a že opravdu budeme moci dál žít normálním životem. A že se nám naše sny splní.

Foto archiv umělců

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Lotyšská instrumentální kapela Very Cool People nedávno vydala album s dlouhým názvem 50 Years of Influence + 30 Years of Cool Equals 13 Years of Music Hooliganism. Za pár dnů je přijede představit do Brna – bude hrát 17. září v klubu Music Lab. A vedle písní ze zmíněného alba se dostane i na úplné novinky z teprve chystaných projektů. Těch má totiž kapela v čele s kytaristou Elvijsem Grafcovsem, který odpovídá na naše otázky, na rozdávání.  více

„Dělali jsme to jako session, seděli jsme naproti sobě, aby měl divák zážitek, jako kdyby přišel na zkoušku,“ líčí zpěvák Dan Bárta, jak vznikalo jeho aktuální album Jedním dechem, nahrané společně s jazzovým Robert Balzar Triem a s maďarským trumpetistou Kornélem Fekete-Kovácsem. Nejvíce jazzové album v bohaté diskografii Dana Bárta vyšlo u brněnského vydavatelství Bivak Records a v brněnském studiu České televize se natáčelo.  více

Podoba hudebního folklorismu druhé poloviny 20. století byla výrazně ovlivněna jediným profesionálním hudebním tělesem – Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů neboli BROLNem. A právě ten oslavil 8. září 2022 v brněnském Besedním domě své sedmdesáté narozeniny.  více

Po covidové pauze brněnské ulice opět zaplnily kroje z různých koutů Moravy, ale i jiných zemí Evropy. První zářijový den začal Mezinárodní folklorní festival Brno. Stejně jako drtivá většina festivalů a pravidelných akcí se nemohla v posledních dvou letech konat, také MFF měl kvůli vládním opatřením pauzu. A proto pro letošní ročník zvolil výmluvný podtitul Žijem. Úvodní koncert obstaral na nádvoří Nové radnice tentokrát BROLN a byly k tomu dva speciální důvody.  více

Hudební festival Olomoucké barokní slavnosti na předposledním koncertu svého jubilejního, desátého ročníku ve Freskovém sále ZŠ Komenius v Olomouci nabídl večer se souborem Musica Florea. Pod uměleckým vedením violoncellisty Marka Štryncla vystoupili hudebníci s výběrem skladeb opomíjených klasicistních a raně romantických autorů Karla Kohauta, Jana Ladislava Dusíka a Johanna Nepomuka Hummela. Volba autorů nebyla náhodná – letos je tomu právě 210 let od Dusíkova a 185 let od Hummelova úmrtí. Po boku kmenových členů ansámblu – houslistek Magdaleny Malé a Simony Tydlitátové, violistky Lýdie Cillerové, violoncellisty Marka Štryncla a kontrabasisty Ondřeje Štajnochra – usedla za kladívkový klavír Petra Matějovávíce

Závěr letošního jubilejního pětadvacátého ročníku F SCÉNY představil na činoherní scéně Městského divadla Brno autorský pořad Iva Mikuše nazvaný O frajeroch a frajerkách.  více

Od čtvrtka 25. srpna se brněnští diváci mohli už po pětadvacáté vydat na letní folklorní večery neboli zavedenou přehlídku F SCÉNA. Tento malý festival lidové hudby pořádá folklorní sdružení Jánošík Brno. Jako obvykle byl program mezinárodní a regionálně i stylově pestrý. Pokud mluvím o stylu, nemyslím tím, že by se organizátoři dramaturgicky vzdalovali od lidové hudby. Mám na mysli spíše různá pojetí a zpracování lidového materiálu. Od historicky poučené interpretace (někdy také nazývané autentická interpretace) až po vystoupení s vyšší mírou stylizace. Na své si tak přišli diváci různých preferencí.  více

V hudebních archivech se skrývá kvanta dechberoucí hudby, která stále čeká na své novodobé objevení. Mluví se o tom s trochou nadsázky dnes a denně. Badatelé i umělečtí vedoucí se snaží pozapomenutou, avšak mnohdy vysoce kvalitní tvorbu vynést na světlo a rozšířit již tak pestrý kánon vážné hudby. Touha uvádět archivní díla opět v život je dramaturgickým předsevzetím nejen mnoha vědců a hudebníků, ale i festivalu Olomoucké barokní slavnosti. A letošní jubilejní desátý ročník připravil takových koncertů hned několik.  více

Album Zavrzlama bosenské skupiny Divanhana je podle průběžného pořadí prozatím druhou nejlepší světovou nahrávkou roku 2022 podle panelu rozhlasových publicistů World Music Charts Europe. Divanhana vystoupí v rámci Lednicko-valtického hudebního festivalu 26. srpna v Hlohovci a o den později v Břeclavi – Charvátské Nové Vsi. Na naše otázky odpovídá pianista skupiny Neven Tunjić.  více

Jubilejní desátý ročník hudebního festivalu Olomoucké barokní slavnosti do svého letošního programu zařadil ve dnech 18. a 19. srpna jedinečnou dramaturgickou lahůdku – jednu z historicky nejdůležitějších českých zpěvoher, která se však na pódiích operních domů či hudebních sálů příliš neobjevuje. Řeč je o Dráteníkovi, první původní české opeře zkomponované Františkem Škroupem na libreto z pera Josefa Krasoslava Chmelenského. V režii Kateřiny Křivánkové, s kostýmy a scénou Sylvy Markové a v hudebním nastudování Marka Čermáka ji provedlo těleso Volantes Orchestra, rezidenční soubor festivalu. Pěveckých rolí se chopili Matúš Šimko (Dráteník/Škroup), Lenka Cafourková Ďuricová (Růžena), Vincenc Ignác Novotný (Vojtěch), Zuzana Badárová (Liduška), Aleš Janiga (Květenský), Jiří Miroslav Procházka (Lána) a Martin Vodrážka (Kůl). Ryze činoherní roli Chmelenského – výše zmíněného autora libreta – a drába Hranatého ztvárnil Martin Mihál. Recenzent navštívil premiérové představení.  více

Multižánrový hudební festival Maraton hudby Brno již po sedmé dokázal, že ohromující množství hudby lze při precizní organizaci a troše štěstí vměstnat do jednoho prodlouženého víkendu. Od čtvrtka do neděle (11.–14. srpna) vybrané hudební sály, náměstí, nádvoří i ulice města zaplnila umělecká tvorba bezpočtu kapel, těles a specifických hudebních uskupení všemožných žánrů a stylů. Na své si přišli milovníci rocku, world music, jazzu, artificiální hudby, folkloru či improvizované hudby. V jedné věci se však letošní ročník od toho minulého zásadně lišil: rok 2022 představil historicky vůbec první rezidenční umělkyni festivalu, kterou se stala houslistka, flétnistka a klavíristka Anna Fusekvíce

Maraton hudby rozproudil již pošesté ulice, náměstí a mnohé prostory v Brně všemožnými hudebními žánry. Nejsou to však vždy nutně jen místa koncertního rázu. Soubor Hausopera se například v pátek 12. srpna vydal se svou operou Věčná slečna Bledá do Zemanovy kavárny. Ve třech víkendových uvedeních zde završí svoji Trilogii pro město, Brnu na míru vytvořený projekt připomínající jeho klady, zápory, ale především některé funkcionalistické stavby.  více

Festival Maraton hudby Brno letos zavádí novinku; post rezidenčního umělce. Jeden vybraný umělec se představí v různých hudebních polohách. Prvním rezidenčním umělcem festivalu Maraton hudby Brno se stane skvělá multiinstrumentalistka Anna Fusek.  více

Na jedné z hlavních scén hudebního festivalu Maraton hudby Brno, tzv. world music scéně, vystoupí v sobotu 13. srpna elita evropské world music hudby. Kdo všechno přijede, přibližuje významný publicista a současně dramaturg tohoto programu Milan Tesař.  více

Polská skupina MØW vystoupí ve čtvrtek 11. srpna na nádvoří Místodržitelského paláce v centru Brna v rámci jazzové scény festivalu Maraton hudby Brno. Na naše otázky odpovídají kapelnice a zpěvačka Ania Bratek a pianistka Aga Derlak, která se v minulosti v Brně představila i se svým vlastním jazzovým triem. Skupina MØW tentokrát představí své nové album W jednym pokojuvíce

Nejčtenější

Kritika

Hudební festival Olomoucké barokní slavnosti na předposledním koncertu svého jubilejního, desátého ročníku ve Freskovém sále ZŠ Komenius v Olomouci nabídl večer se souborem Musica Florea. Pod uměleckým vedením violoncellisty Marka Štryncla vystoupili hudebníci s výběrem skladeb opomíjených klasicistních a raně romantických autorů Karla Kohauta, Jana Ladislava Dusíka a Johanna Nepomuka Hummela. Volba autorů nebyla náhodná – letos je tomu právě 210 let od Dusíkova a 185 let od Hummelova úmrtí. Po boku kmenových členů ansámblu – houslistek Magdaleny Malé a Simony Tydlitátové, violistky Lýdie Cillerové, violoncellisty Marka Štryncla a kontrabasisty Ondřeje Štajnochra – usedla za kladívkový klavír Petra Matějovávíce