Divanhana: Proplétáme různé hudební styly

24. srpen 2022, 2:00

Divanhana: Proplétáme různé hudební styly

Album Zavrzlama bosenské skupiny Divanhana je podle průběžného pořadí prozatím druhou nejlepší světovou nahrávkou roku 2022 podle panelu rozhlasových publicistů World Music Charts Europe. Divanhana vystoupí v rámci Lednicko-valtického hudebního festivalu 26. srpna v Hlohovci a o den později v Břeclavi – Charvátské Nové Vsi. Na naše otázky odpovídá pianista skupiny Neven Tunjić.

Vaše aktuální album má zvláštní název Zavrzlama. Co to slovo znamená?

Slovo „zavrzlama“ znamená uzel nebo nějakou změť, když se moc věcí splete dohromady. Zároveň to ale můžeme obrazně přenést na každodenní život v Bosně a Hercegovině, kde se proplétají lidé různých náboženství a různých národností. Tím pádem je politický život u nás velmi složitý a to všechno nás svazuje do jednoho velkého uzlu. Všichni máme bosenská srdce a náš život je někdy složitý, jindy méně. A o tom všem promlouvají krásné písně, které z naší propletené země pocházejí.

Tvoří i vaše hudba nějaký takový propletenec?

Ano, album jsme pojali vlastně také jako spleť nebo uzel různých hudebních stylů, které spolu souvisejí. Vyšli jsme od naší tradiční hudby, které se říká sevdalinka nebo sevdah. Potom je tu velmi důležitá vrstva takzvané kafana music, která ze sevdalinky svým způsobem vychází. A konečně tu máme nejnovější vrstvu, písně, které vznikly v moderní době po válce v Bopsně a Hercegovině. Mnoho umělců začalo psát vlastní sevdalinky a my k těmto autorům patříme také a také píšeme svou původní hudbu, která má kořeny v sevdalince. Na tomto jednom albu tedy splétáme dohromady různé hudební žánry.

Co mají naopak písně na vašem albu společného?

Jak už jsem řekl, všechny tyto písně, i když pocházejí z různých zdrojů, mají kořeny v naší tradiční hudbě zvané sevdah. Společný mají také jazyk, stejná je kapela a všechny písně spojuje i nápad natočit album ve studiu v Lublani tak, že budeme sedět všichni v jedné místnosti a celé album nahrajeme naráz tak, jak se to dělávalo třeba před třiceti lety. Všechny tyto písně mají tedy společnou energii, kterou se nám na album snad podařilo přenést.

Album jste nahrávali postaru, na analogové pásy. Proč?

Myslím, že jsme se poučili z chyb z minulosti, kdy jsme nahrávali alba digitálně. Při použití analogové záznamové techniky se daří na nahrávce zachovat původní dynamiku kapely. Je to také lepší vzhledem k tomu, že používáme mnoho tradičních akustických nástrojů. Nyní se nám tedy povedlo dostat na album naši energii. Měli jsme také výborného producenta ze Slovinska, Janeze Križaje, který má bohaté zkušenosti a podílel se na velkém množství nahrávek včetně třeba punkových alb. Byl to myslím právě on, kdo nám poradil, ať zkusíme tento trochu staromódní způsob nahrávání, protože takto by naše kapela měla znít. A myslím, že měl pravdu, protože lidem se zvuk našeho alba líbí.

Prakticky všichni hudebníci, kteří v poslední době vydali alba, vyprávějí, jak jejich nové nahrávky ovlivnila koronavirová krize. Jak vám zasáhla do vzniku desky pandemie?

Album jsme stihli nahrát ještě před koronavirovou krizí, ale během pandemie jsme nahrávku míchali. A myslím, že nám to pomohlo, protože jsme na to měli dost času. Jinak totiž pořád koncertujeme, stále cestujeme. V době, kdy nebylo možné cestovat, jsme se mohli naplno věnovat dokončení alba. Seděli jsme doma, nahrávku jsme si navzájem posílali, debatovali o ní, ptali jsme se dalších lidí na názor. Vzniklo tak kolektivní dílo, na kterém se v posledních dvou letech podílela spousta našich spolupracovníků. A já jsem na výsledek opravdu hrdý.

Dokážete definovat, v čem ta hrdost hlavně spočívá?

Především je na tomto albu nové to, že na něm vůbec poprvé hrajeme svou vlastní hudbu. Zároveň mám pocit, jako by to byl nový začátek kapely. Během pandemie jsme nemohli hrát vůbec a nyní jsme začali jakoby znovu od nuly. A to opět souvisí s tím, že začínáme s něčím novým, s vlastní hudbou. Vlastně neobjevujeme nic nového, ale objevujeme sami sebe prostřednictvím svých autorských písní. A tím se toto album liší od všech našich předchozích nahrávek.

Dotkli jsme se hudby sevdah. Jak byste ji návštěvníkům vašich koncertů na Moravě představil?

Je těžké lidem vysvětlit, co přesně znamená sevdah. Přirovnal bych to například k portugalskému fadu nebo k flamenku. To je hudba, kterou cítíte v srdci. A podobným pocit můžete mít i ze sevdalinek. Je to hudba, která vznikala v městském prostředí na území dnešní Bosny a Hercegoviny v době Osmanské říše. Ale je to také hudba, která vzniká v současné době a která vypráví o současném každodenním životě v Bosně a Hercegovině. Sevdah je píseň našeho života.

Máte vy sám nějaké hudební hrdiny, kteří vás v přístupu k této hudbě ovlivnili?

Mnoho tradičních písní má neznámé autory, ale můžeme říct, že všichni umělci, kteří tuto hudbu hráli na území bývalé Jugoslávie, nás nějakým způsobem ovlivnili. Byli to například Himzo Polovina, Safet Isović nebo Zehra Deović. Ale jsou to také součastí umělci z Bosny a Hercegoviny jako Damir Imamović, Amira Medunjanin, Božo Vrećo nebo skupina Mostar Sevdah Reunion. Vlastně všechno, co slyšíme, má nějaký vliv na naši hudbu.

Dva měsíce bylo vaše album na vrcholu měsíčního žebříčku World Music Charts Europe (v březnu a dubnu 2002) a v průběžném celoročním pořadí jste prozatím druzí z interpretů z celého světa. Je to pro vás důležité?

Pro kapelu je tento úspěch opravdu důležitý, protože potvrzuje, že naše cesta vede správným směrem. Určitě bychom tedy rádi pokračovali podobným způsobem a dál vydávali vlastní hudbu. Úspěch v žebříčku je ale důležitý i pro nás „byznys“, pro ty, kteří nám organizují koncerty, pro naše manažery a podobně. Doufám tedy, že nám to přinese spoustu další zajímavé práce. Chceme se totiž soustředit především na cestování, na to, že budeme moci hrát dalším a dalším lidem. Doufám tedy, že to naší kapele přinese více koncertů.

Víte už, jak by mohlo vypadat vaše další album?

O dalším směřování kapely už máme docela jasnou představu. Máme už pár nových písní. Chceme tedy dál rozvíjet svou vlastní tvorbu a představovat naši kapelu prostřednictvím autorských písní. Zároveň ale budeme čerpat ze světa kolem sebe, budeme dál objevovat lidovou hudbu naší země. Máme také nápady na další spolupráce se zajímavými umělci. Plánů tedy máme spoustu a doufáme, že korona už ustoupí a že opravdu budeme moci dál žít normálním životem. A že se nám naše sny splní.

Foto archiv umělců

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více