Hudební vydavatelství Indies slaví 30 let

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru kulaté narozeniny, třicet let od svého založení. S jakou ambicí tehdy před třemi dekádami vůbec vzniklo?

Neměli jsme žádné ambice, žádné kalkulace, žádné rozpočty, pouze nadšení pro muziku. Když jsem dával výpověď ve své práci, říkal mně mistr, že se ještě rád vrátím. Politická situace byla nejistá, bolševik se snažil udržet, kde to šlo, ale celková revoluční euforie národa již nešla zastavit. A my jsme za pochodu u provozu půjčovny vymýšleli další aktivity a tím došlo i na vydávání vlastních titulů.

Začínali jste jako půjčovna se 150 cédéčky. Z obchodu a půjčovny hudebních nosičů se však časem stalo nevlivnější vydavatelství nezávislé a nekomerční hudby u nás. Co je pro Tebe tou největší organizační, vizuální či programovou proměnou firmy v tomto časovém, narozeninovém oblouku?

Z mého pohledu to byl rok 1995, kdy jsem se rozhodl, že opustím jistý příjem z obchodu a budu se věnovat již pouze vydavatelství. V tomto roce jsme s kolegou Milošem Gruberem vydali několik zásadních alb: Psí vojáky, Už jsme doma, Zuby nehty a další.

V roce 2007 se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři samostatné subjekty. Někdejší zakladatelé tak pokračují samostatně, nadále ale spolupracují. Pozvaní interpreti patří do katalogů značek Indies Scope, Indies MG a Indies Happy Trails. Proč jste se rozštěpili a nebylo to tříštění sil?

Po sedmnácti letech přišla únava z dlouhodobého dohadování, ani ne o tom kdo a co bude vydávat, protože hudební vkus jsme měli podobný. Šlo spíše o to, jak vše budeme dělat a do čeho budeme investovat. Navíc pro mě to třeba přineslo potřebné snížení nákladů, protože v Dolních Loučkách, kde momentálně sídlím, je vše levnější než v předraženém Brně.

Jednodenní hudební festival v brněnském koncertním sále Sono Centrum je na den přesně oslavou 30. výročí založení firmy Indies. Na koncertě vystoupí 12 kapel a umělců, kteří během 30 let vydávali svoje alba právě u vydavatelství Indies Records. Čí vystoupení bude kupříkladu nejvíce raritní a proč?

Už velmi dlouho jsem naživo neslyšel první kapelu, co jsme vydávali, Meat House Chicago I.R.A., tak doufám, že se pochlapí a po mnoha letech nazkouší staré skladby a pořádně to rozjedou. Nebo třeba bluesrapový Nuck Chorris Gang pod taktovkou Hejska Jana Švihálka zarepuje jako za starých časů, kdy jim vyšly u Indies dvě alba. Také kapela DVA dlouho nebyla slyšet kvůli mateřským povinnostem, takže se na jejich vystoupení také těším. A hodně zajímavé bude i vystoupení Horňácké cimbálové muziky Kubíci s mužským sborem Chotár a dalšími hosty. Poprvé totiž zahrají písně z úplně nového alba, Fašanku, fašanku, které na místě rovnou pokřtíme.

Podle čeho si vůbec vybíráte muziku či interprety, kterým dáte ve vydavatelství prostor? Co musí splňovat?

Vždy jsme se snažili vydávat nekomerční, originální, objevnou a inspirativní hudbu různých žánrů, od rocku přes blues, folk, worldmusic až k čistému folklóru. Vždy však ta nahrávka musí být ve svém žánru na vysoké úrovni. Myslím, že to dělám dodnes, ale čím jsem starší, tím více upřednostňuji osobní vkus a ten se s přibývajícími léty mění směrem ke klidnější muzice.

První deska, kterou Indies před třiceti lety vydalo, byla od hardcore kapely Meat-House Chicago I.R.A. a tato dnes již legenda svého žánru zahraje i na výročním koncertě. Kolik jste úhrnem vydali titulů do dnešního dne a který vydavatelský projekt byl podle Tebe nejnáročnější a proč?

Do dnešních dnů u všech Indies vyšlo více než 800 titulů na více než tisícovce nosičů, nemáme to přesně spočítané, protože se to každý týden mění. Nejnáročnější bývá asi vydávání desek, které nazýváme A tribute, čili umělci vzdávají Poctu nějakému jinému umělci. Naposledy to byla Pocta Vladimírovi Mišíkovi. A to je potřeba nejprve složitě domluvit, kdo udělá coververzi které písně, potom ještě každá kapela nahrává ve studiu ve svém městě. Musíte udělat dvacet smluv desítky faktur, všechno to pak v nějakém studiu zmástrovat, aby nahrávky měly stejnou hlasitost a barvu. To vše zabere hodně času a stojí hodně peněz.

pales_milan_foto_archivMP

Nejprodávanější deskou, která vyšla pod Indies, je album O Slunovratu skupiny Hradišťan z roku 1999 s nákladem 20 tisíc kusů. Překonali jste tento rekord? Kolik prodaných desek se dnes třeba považuje pro vydavatele a hlavně pro kapely, které se musí věnovat posluchačům zejména koncertováním, za úspěch?

Alba O slunovratu se již prodalo více, protože to album vyšlo již v několika verzích, vždy s nějakým bonusovým albem (CD beseda s Janem Skácelem, DVD s tanečním vystoupením) nemám přesně sečtené všechny edice dohromady. Hodně se prodalo i alba Gipsy.cz Romano Hip Hop, dobře se prodávala i alba Radůzy. Nevedeme si tabulky prodejnosti, protože prodejnost je závislá na popularitě. A ta je velmi vrtkavá a nestálá. Jdeme po trvalejších hodnotách a ty se prodávají řádově v 500 - 1000 kusech. Vinylová alba třeba momentálně lisujeme ve 300 kusových nákladech a ne vždy se všechna prodají.

Firma Indies se od počátku svého působení v České republice věnuje kvalitní alternativní a nekomerční hudbě. Ale museli jste reagovat na trh a vaše nabídka je dnes mnohem širší: rock, pop, alternativa, underground, folk, folkrock, chanson, folklor, worldmusic, jazz, blues, electronic, ska, rap, reggae, nahrávky pro děti, classic, vánoční i mluvené slovo… Dá se vůbec nějak nastínit, popsat a obhájit dnešní dramaturgicko-vydavatelská strategie Indies?

Výstižné by bylo přirovnání „Co dům dal“. A za tento pomyslný dům si dosaďte naši malou hudební scénu. Myslím, že jsme z ní podchytili to nejkvalitnější.

Z vaší někdejší produkce si dodnes velmi vážím alb Zuzany Navarové, která je dodnes mým posluchačským evergreenem…Vydávali jste i nedávno zesnulou Jitku Šuranskou. Nechci otázku tematizovat nijak funerálně, ale kteří domácí interpreti patří do jakéhosi výstavního a už klasického zlaté fondu vydavatelství? Na který projekt či jméno jsi Ty sám nejvíce pyšný a proč?

I na koncertě v Sonu budeme vzpomínat na umělce, které jsme vydávali a už tam s námi nemohou být jako třeba Petr Skoumal, Zuzana Navarová, Filip Topol nebo již zmiňovaná Jitka Šuranská, ale do zlatého fondu nahrávek Indies Recods patří hromada dalších kapel a muzikantů. Asi je všechny nevyjmenuji, ale určitě je to Iva Bittová, Hradišťan, Radůza, Glen Hansard, Traband, Tara Fuki, Už jsme doma, Psí vojáci, Jablkoň, Zuby nehty, Tomáš Kočko a mnoho dalších.

Vydavatelství to už dávno nejsou jenom desky či CD, ale díky novým technologiím i mnohé jiné nosiče zvuku či slova… Jaká je podle Tebe budoucnost podniku, jako je ten váš?

Asi použiji punkové NO FURURE, ale myšleno ve smyslu klasických fyzických nosičů jako je CD nebo LP. Muzika bude vznikat i bez našeho přičinění, šířit se bude digitálně a vydělávat na ní budou provozovatelé streamingů, výrobci telefonů, pirátské servery, sociální sítě a všichni co s tímto digitálním virtuálním umělým světem mají něco společného. A to není hudba budoucnosti.

V digitální formě si mohou nahrávky Indies Scope koupit lidé na celém na světě. Co se třeba dobře prodává do zahraničí?

Podmínkou prosazení se kapely nebo umělce v zahraničí je koncertní činnost. Takže: kdo jezdí hrát do ciziny, tak se tam i prodává. Ze starších bych jmenoval třeba Ivu Bittovou nebo kapelu Už jsme doma. Z těch novějších kapel jsou to třeba DVA, Mydy Rabycad, Gipsy.cz.

Za třicet let existence vydavatelství Indies jsi zestárnul i Ty. Proměnil se nějak tvůj hudební vkus? Jakou muziku jsi poslouchal tehdy a jakou posloucháš nyní?

Jo tak za mlada jsem poslouchal tvrdší kapely jako Sonic Youth, Dinosaur jr., Pixies, Mudhoney, Fugazi, Butholle Surfers. Dnes mám radši Toma Waitse, Nicka Cavea, Finka, Van Morrisona, Marka Lanegana, Robbie Robertsona, ale celou dobu mně provází staré kapely, jako jsou King Crimson, Cure, Genesis, Yes, Led Zeppelin nebo Pink Floyd.

Co je Tvůj profesní sen? Co bys Indies osobně přál do další dekády?

Přál bych si, aby se opět dala dohromady kapela The Frames a vydala u nás novou desku!!

Milan Páleš/ foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V dramaturgické linii chrámových koncertů se hudební těleso Ensemble Opera Diversa v úterý 17. května vydalo do prostor nového brněnského kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné. Zde na koncertě s názvem Misericordia představilo duchovní tvorbu současných britských autorů – Davida Matthewse, Jamese MacMillana – v kontrastu k dílům vycházejícím z tradice evropského kontinentálního minimalismu v podobě skladeb lotyšského autora Pēterise Vaskse a slovenského skladatele Lukáše Borzíka. Kromě instrumentalistů orchestru Ensemble Opera Diversa a sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase vystoupili sólově trumpetisté Vít Otáhal a Josef Zimka. Koncert řídila dirigentka souboru Gabriela Tardonovávíce

Dlouholetá spolupráce houslového virtuosa Milana Paľy a souboru Ensemble Opera Diversa přinesla milovníkům soudobé hudební tvorby celou řadu pozoruhodných (a v mnoha případech i premiérových) koncertů. Jejich zatím posledním společným projektem se stala dvojice sólových recitálů Milana Paľy. První projekt nesl název Dotyky. Za zrkadlom (30. dubna) se stejnojmennou skladbou Adriána Demoče a středeční koncert v prostorách brněnské Káznice se jmenoval O tvojej tvári (11. května) a představil dílo Dve vety o tvojej tvári skladatelky Jany Kmiťové, která kompozici Milanu Paľovi věnovala. Nahrávky obou kompozic jsou již nějakou dobu dostupné – obě vyšly u nakladatelství Pavlík Records v roce 2021. Svých světových premiér se však díla dočkala až nyní.  více

Brněnští muzikanti rozmanitých žánrů jsou dlouhověcí a vitální jedinci. Potvrdila to také oslava životního jubilea pedagoga, skladatele, aranžéra a především virtuózního hráče na trombon Mojmíra Bártka. Jubilejní koncert s pracovním názvem Mojda Bártek 80 do brněnského Sono Centra připravili jeho přátelé pod vedením trumpetisty a kapelníka B-Side Bandu Josefa Buchty. Oslavenec, ač si dvouapůlhodinový program nepokrytě (a s dojetím) užíval, až na krátké okamžiky oddechu zůstával aktivním účastníkem celé hudební produkce. Představil se jako autor mnohých skladeb, ale především hráč, s trombonem v rukách a v plném nasazení.  více

Závěrečný koncert abonentní řady brněnských filharmoniků Filharmonie v divadle II udělal bezpochyby radost všem fanouškům animátorského studia Ghibli. Přestože dramaturgie večera nebyla vystavěna na melodiích z nespočtu filmových partitur, které hlavní hvězda večera dirigent a skladatel Joe Hisaishi pro studio Ghibli zkomponoval, již jen samotná přítomnost oblíbeného umělce přilákala celou řadu posluchačů, kteří koncerty artificiální hudby pravděpodobně pravidelně nenavštěvují. Program dvou koncertů v Janáčkově divadle (28. a 29. dubna) zahrnoval Symfonii č. 7 cis moll Sergeje Prokofjeva, českou premiéru Hisaishiho skladby Variace 57 pro dva klavíry a orchestr, v níž se jako sólisté představili Dennis Russell Davies a Maki Namekawa, a českou premiéru Symfonie č. 2 estonského skladatele Lepa Sumery. (Autor recenze navštívil čtvrteční provedení).  více

Po rozeznění pádové zkušebny FSI VUT sestoupila desátá slavnostní sezona ansámblu Brno Contemporary Orchestra s podtitulem We are the world do podzemí. Odpolední nedělní koncert totiž zavedl milovníky soudobé hudební tvorby do jeskyně Výpustek v Moravském krasu. Koncert s díly Šarūnase Nakase, Giacinta Scelsiho, Michala Wróblewského a Miroslava Tótha vznikl v rámci speciálního environmentálního projektu v režii Radima Nejedlého a koncipovaného u příležitosti Světového dne vody. Součástí koncertu bylo také literární pásmo z textů Radka Štěpánka napsaných pro tuto akci, které recitoval Petr Kubes. Texty tvořily na vhodných místech předěly mezi jednotlivými skladbami či větami. Přednes skladby Rany, kterou na objednávku Brno Contemporary Orchestra složil Miroslav Tóth, zajistila sama autorka předlohy Zuzana Husárová. Koncert řídil dirigent a umělecký vedoucí orchestru Pavel Šnajdrvíce

Brněnskou stopu najdeme na jednom z nejpozoruhodnějších mezinárodních hudebních alb roku 2021. Na nahrávce Live at Tou skupiny Angrusori, která nedávno získala na Slovensku ocenění Radio_Head Award v kategorii World music a folk, se totiž výraznou měrou podílela Iva Bittová. Houslistka a zpěvačka, kterou si už několik dekád spojujeme s brněnskou scénou.  více

Na čtyři stovky diváků si s nadšením užily mimořádný koncert čtveřice špičkových muzikantů v čele s frontmanem Deanem Brownem, už několik desetiletí výrazného protagonisty fusion stylu, a jeho tří rovnocenných spoluhráčů: saxofonisty Boba Franceschiniho, baskytaristy Victora Wootena a bubeníka Dennise Chamberse. Jarní otvírák 15. ročníku festivalu Groove Brno tak byl mimořádný především hudební extratřídou, v níž čtyři sólisté v naprostém souznění mezi sebou vzájemně, a především s publikem po dvě hodiny prolínali jazz, rock, funk i blues v gejzíru energie a nevázané muzikantské radosti.  více

Nejnovější operní inscenace Národního divadla Brno přenesla Mozartovu Kouzelnou flétnu v režii Miroslava Krobota do mezihvězdného prostoru a do daleké budoucnosti: vesmírná loď Sedm slunečních kruhů se tady střetne s pásem asteroidů a záchranné moduly dopraví cestovatele na povrch nejbližší obyvatelné planety. Posádka lodi se marně snaží navázat spojení s vesmírným plavidlem a již tak problematickou situaci umocní smrt kapitána, který přenechá velení druhému důstojníkovi Sarastrovi, a nikoliv své manželce a první důstojnici přezdívané Královna noci. Rozdělení na dvě znepřátelené frakce je nevyhnutelné a Královna noci i se svými stoupenci opouští tábor. Vzájemná nevraživost ani po deseti letech, které od nehody již uplynuly, nevyvanula. Když však Sarastro unese Paminu, dceru Královny noci, uvede tím do chodu záchrannou misi, která změní osudy trosečníků i původních obyvatel planety. Modernizovanou podobu Mozartova singspielu pomohli Miroslavu Krobotovi vytvořit Andrej Ďurík (scéna), Jana Preková (kostýmy), Přemysl Janda (světelný design), Hana Achilles (choreografie) a Patricie Částková (dramaturgie). Hudebního nastudování se chopil Pavel Šnajdr a druhou premiéru (14. dubna), kterou autor textu navštívil, dirigoval Ondrej Olos. Sbor řídila Klára Složilová Roztočilová a sólově vystoupili David Szendiuch (Sarastro), Daniel Matoušek (Tamino), Martina Masaryková (Královna noci), Andrea Široká (Pamina), Tadeáš Hoza (Papageno), Eva Esterková (Papagena), Vít Nosek (Monostatos), Eliška Gattringerová (První dáma), Jana Hrochová (Druhá dáma), Jarmila Balážová (Třetí dáma), Josef Škarka (Mluvčí/Kněz) a Eliška CrhákováZuzana Vítková a Markéta Kolářová v rolích Tří géniů.  více

Třetí koncert 29. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Tělo / Vtělení / Oslavení rozezněly 12. dubna skladby Antona Brucknera, Knuta Nystedta, Vytautase Barkauskase a Toivo Tuleva v brněnské katedrále svatých Petra a Pavla. Večer s názvem Rozjímání pro orchestr představil posluchačům tři odlišné hudební polohy – ryze instrumentální, vokální a jejich kombinaci. Kromě orchestru Filharmonie Brno s šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem vystoupil také sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kollera. Sólových partů v nově nastudované a po třech letech festivalem znovu uvedené kantátě So Shall He Descend Toivo Tuleva se chopili sopranistka Claudia Goebl, altistka Johanna Krokovay, tenorista Jan Petryka a barytonista Wolfgang Resch. Malý sbor obsadily Lucie Netušilová KarafiátováJana Vondrů a Pavla Radostová. Kvůli nemoci museli být zastoupeni původně ohlášení sólisté Martina Fender (soprán) a Klemens Sander (baryton). Změny zaznamenal také program, ze kterého byly vynechány původně plánované sborové skladby Antona Brucknera (In jener letzten der Nächte) a Josefa Gabriela Rheinbergera (Sanctus z Cantus Misae Es dur).  více

Po dvouleté pauze vynucené covidovou pandemií se včera do brněnských chrámů vrátil Velikonoční festival duchovní hudby. Letošní 29. ročník se nese v dramaturgické linii Tělo / Vtělení / Oslavení a svým způsobem se jedná o symbolické splynutí neuskutečněných programů z minulých let. Původní emblémy umučeného i oslaveného těla se tak staly ještě aktuálnějšími. Festival zahájil v kostele sv. Janů na Květnou neděli ansámbl Musica Figuralis s uměleckým vedoucím a hráčem na klávesové nástroje Markem Čermákem. Kromě instrumentalistů a choralistů (pod vedením Vladimíra Maňase, hru na pozitiv obstaral Ondřej Múčka) vystoupili také sopranistka Lenka Cafourková Ďuricová, mezzosopranistka Monika Jägerová, tenorista Matúš Šimko a basista Tomáš Šelc. Lákadlem klasicistního programu s názvem Affettuoso („s mocným vzruchem duševním“ dle Ottova slovníku naučeného) bylo nejen Haydnovo málo známé, přesto hudebně fascinující Salve Regina, ale především premiéry děl Josepha Puschmanna (novodobá) a Antona Zimmermanna (česká novodobá).  více

Osmdesáté narozeniny bývají pro jubilanta obvykle příležitostí k bilancování a retrospektivě. U výročního úterního koncertu Miloše Štědroně, stále aktivně píšícího, přednášejícího, vyučujícího a komponujícího, však tento přístup nehrozil. Program večera na jeho počest v Divadle Husa na provázku naopak nabídl několik méně známých hudebních miniatur z pera skladatelů, kteří byli s formováním tvůrčí osobnosti Miloše Štědroně různou měrou spojeni – jubilantova úhlavního skladatele a objektu bádání tedy Leoše Janáčka a trojice jeho učitelů i pozdějších kolegů Miroslava Ištvana, Ctirada Kohoutka a Jana Kapra. Přímo pro svůj narozeninový koncert zkomponoval oslavenec cyklus písní pro soprán a komorní orchestr na slova básní dalšího svého spřízněnce, básníka Jana Skácela.  více

Ve čtvrtek 24. března diváci v Brně dostali možnost zažít opravdu výjimečný večer. Režisér Břetislav Rychlík se svojí ženou připravili na hudební scéně Městského divadla Brno koncert na podporu ukrajinských umělců, kteří utekli před válkou ze své země. Večer nesl název Společné kořeny a publiku měl přiblížit analogie lidové kultury Ukrajiny a Moravy. Já jsem při programu cítila zejména paralely v hudbě obecně. Výjimeční umělci navrch dokážou předávat krásu kdekoliv na světě.  více

V těchto dnech spatřilo světlo světa nové CD; nahrávka folklorních muzikantů muzikanty se však v žánru trochu vymyká. Autory desky jsou členové kapely Lilium liste Luďka Běťáka a její název zní Dovolte eště malučkovíce

Duo Ensoi tvoří zpěvačka Tereza Kopecká a bubeník a producent elektronické hudby Martin Čech. I když je jejich společný projekt stále ještě nový, oba mají bohaté zkušenosti z různých (nejen) brněnských kapel. Terezu si můžeme pamatovat především z Narcotic Fields, případně z jejich akustické odnože Acoustic Fields. Martin hraje ve skupině Lesní zvěř. Díky těmto zkušenostem je debutové album dua Ensoi hudebně vyzrálé a přesvědčivé, i když je určitě méně rockové než Narcotic Fields a méně (nu)jazzové než Lesní zvěř. Ensoi sice používají výrazové a zvukové prostředky elektronické hudby, ale hrají pop. Příjemný pop založený na pocitech a náladách více než na příbězích.  více

V prvních měsících roku 2022 se Filharmonie Brno může pyšnit již dvěma novými hudebními nosiči z vlastní produkce. První nahrávkou je CD s hudbou estonského skladatele Arvo Pärta, tou druhou záznam Symfonie č. 12 „Lodger“ Philipa Glasse, kterou brněnští filharmonici pod taktovkou Dennise Russella Daviese natočili dokonce jako první na světě. Věnujme se první ze zmiňovaných nahrávek se skladbami LamentateNekrolog a Symfonie č. 3 Arva Pärta v nastudování šéfdirigenta Daviese. V díle Lamentate vystoupila jako sólistka klavíristka Maki Namekawa. Nahrávka vznikla v Besedním domě v Brně v listopadu 2020 a v únoru 2021.  více

Nejčtenější

Kritika

V dramaturgické linii chrámových koncertů se hudební těleso Ensemble Opera Diversa v úterý 17. května vydalo do prostor nového brněnského kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné. Zde na koncertě s názvem Misericordia představilo duchovní tvorbu současných britských autorů – Davida Matthewse, Jamese MacMillana – v kontrastu k dílům vycházejícím z tradice evropského kontinentálního minimalismu v podobě skladeb lotyšského autora Pēterise Vaskse a slovenského skladatele Lukáše Borzíka. Kromě instrumentalistů orchestru Ensemble Opera Diversa a sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase vystoupili sólově trumpetisté Vít Otáhal a Josef Zimka. Koncert řídila dirigentka souboru Gabriela Tardonovávíce