Hudební vydavatelství Indies slaví 30 let

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru kulaté narozeniny, třicet let od svého založení. S jakou ambicí tehdy před třemi dekádami vůbec vzniklo?

Neměli jsme žádné ambice, žádné kalkulace, žádné rozpočty, pouze nadšení pro muziku. Když jsem dával výpověď ve své práci, říkal mně mistr, že se ještě rád vrátím. Politická situace byla nejistá, bolševik se snažil udržet, kde to šlo, ale celková revoluční euforie národa již nešla zastavit. A my jsme za pochodu u provozu půjčovny vymýšleli další aktivity a tím došlo i na vydávání vlastních titulů.

Začínali jste jako půjčovna se 150 cédéčky. Z obchodu a půjčovny hudebních nosičů se však časem stalo nevlivnější vydavatelství nezávislé a nekomerční hudby u nás. Co je pro Tebe tou největší organizační, vizuální či programovou proměnou firmy v tomto časovém, narozeninovém oblouku?

Z mého pohledu to byl rok 1995, kdy jsem se rozhodl, že opustím jistý příjem z obchodu a budu se věnovat již pouze vydavatelství. V tomto roce jsme s kolegou Milošem Gruberem vydali několik zásadních alb: Psí vojáky, Už jsme doma, Zuby nehty a další.

V roce 2007 se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři samostatné subjekty. Někdejší zakladatelé tak pokračují samostatně, nadále ale spolupracují. Pozvaní interpreti patří do katalogů značek Indies Scope, Indies MG a Indies Happy Trails. Proč jste se rozštěpili a nebylo to tříštění sil?

Po sedmnácti letech přišla únava z dlouhodobého dohadování, ani ne o tom kdo a co bude vydávat, protože hudební vkus jsme měli podobný. Šlo spíše o to, jak vše budeme dělat a do čeho budeme investovat. Navíc pro mě to třeba přineslo potřebné snížení nákladů, protože v Dolních Loučkách, kde momentálně sídlím, je vše levnější než v předraženém Brně.

Jednodenní hudební festival v brněnském koncertním sále Sono Centrum je na den přesně oslavou 30. výročí založení firmy Indies. Na koncertě vystoupí 12 kapel a umělců, kteří během 30 let vydávali svoje alba právě u vydavatelství Indies Records. Čí vystoupení bude kupříkladu nejvíce raritní a proč?

Už velmi dlouho jsem naživo neslyšel první kapelu, co jsme vydávali, Meat House Chicago I.R.A., tak doufám, že se pochlapí a po mnoha letech nazkouší staré skladby a pořádně to rozjedou. Nebo třeba bluesrapový Nuck Chorris Gang pod taktovkou Hejska Jana Švihálka zarepuje jako za starých časů, kdy jim vyšly u Indies dvě alba. Také kapela DVA dlouho nebyla slyšet kvůli mateřským povinnostem, takže se na jejich vystoupení také těším. A hodně zajímavé bude i vystoupení Horňácké cimbálové muziky Kubíci s mužským sborem Chotár a dalšími hosty. Poprvé totiž zahrají písně z úplně nového alba, Fašanku, fašanku, které na místě rovnou pokřtíme.

Podle čeho si vůbec vybíráte muziku či interprety, kterým dáte ve vydavatelství prostor? Co musí splňovat?

Vždy jsme se snažili vydávat nekomerční, originální, objevnou a inspirativní hudbu různých žánrů, od rocku přes blues, folk, worldmusic až k čistému folklóru. Vždy však ta nahrávka musí být ve svém žánru na vysoké úrovni. Myslím, že to dělám dodnes, ale čím jsem starší, tím více upřednostňuji osobní vkus a ten se s přibývajícími léty mění směrem ke klidnější muzice.

První deska, kterou Indies před třiceti lety vydalo, byla od hardcore kapely Meat-House Chicago I.R.A. a tato dnes již legenda svého žánru zahraje i na výročním koncertě. Kolik jste úhrnem vydali titulů do dnešního dne a který vydavatelský projekt byl podle Tebe nejnáročnější a proč?

Do dnešních dnů u všech Indies vyšlo více než 800 titulů na více než tisícovce nosičů, nemáme to přesně spočítané, protože se to každý týden mění. Nejnáročnější bývá asi vydávání desek, které nazýváme A tribute, čili umělci vzdávají Poctu nějakému jinému umělci. Naposledy to byla Pocta Vladimírovi Mišíkovi. A to je potřeba nejprve složitě domluvit, kdo udělá coververzi které písně, potom ještě každá kapela nahrává ve studiu ve svém městě. Musíte udělat dvacet smluv desítky faktur, všechno to pak v nějakém studiu zmástrovat, aby nahrávky měly stejnou hlasitost a barvu. To vše zabere hodně času a stojí hodně peněz.

pales_milan_foto_archivMP

Nejprodávanější deskou, která vyšla pod Indies, je album O Slunovratu skupiny Hradišťan z roku 1999 s nákladem 20 tisíc kusů. Překonali jste tento rekord? Kolik prodaných desek se dnes třeba považuje pro vydavatele a hlavně pro kapely, které se musí věnovat posluchačům zejména koncertováním, za úspěch?

Alba O slunovratu se již prodalo více, protože to album vyšlo již v několika verzích, vždy s nějakým bonusovým albem (CD beseda s Janem Skácelem, DVD s tanečním vystoupením) nemám přesně sečtené všechny edice dohromady. Hodně se prodalo i alba Gipsy.cz Romano Hip Hop, dobře se prodávala i alba Radůzy. Nevedeme si tabulky prodejnosti, protože prodejnost je závislá na popularitě. A ta je velmi vrtkavá a nestálá. Jdeme po trvalejších hodnotách a ty se prodávají řádově v 500 - 1000 kusech. Vinylová alba třeba momentálně lisujeme ve 300 kusových nákladech a ne vždy se všechna prodají.

Firma Indies se od počátku svého působení v České republice věnuje kvalitní alternativní a nekomerční hudbě. Ale museli jste reagovat na trh a vaše nabídka je dnes mnohem širší: rock, pop, alternativa, underground, folk, folkrock, chanson, folklor, worldmusic, jazz, blues, electronic, ska, rap, reggae, nahrávky pro děti, classic, vánoční i mluvené slovo… Dá se vůbec nějak nastínit, popsat a obhájit dnešní dramaturgicko-vydavatelská strategie Indies?

Výstižné by bylo přirovnání „Co dům dal“. A za tento pomyslný dům si dosaďte naši malou hudební scénu. Myslím, že jsme z ní podchytili to nejkvalitnější.

Z vaší někdejší produkce si dodnes velmi vážím alb Zuzany Navarové, která je dodnes mým posluchačským evergreenem…Vydávali jste i nedávno zesnulou Jitku Šuranskou. Nechci otázku tematizovat nijak funerálně, ale kteří domácí interpreti patří do jakéhosi výstavního a už klasického zlaté fondu vydavatelství? Na který projekt či jméno jsi Ty sám nejvíce pyšný a proč?

I na koncertě v Sonu budeme vzpomínat na umělce, které jsme vydávali a už tam s námi nemohou být jako třeba Petr Skoumal, Zuzana Navarová, Filip Topol nebo již zmiňovaná Jitka Šuranská, ale do zlatého fondu nahrávek Indies Recods patří hromada dalších kapel a muzikantů. Asi je všechny nevyjmenuji, ale určitě je to Iva Bittová, Hradišťan, Radůza, Glen Hansard, Traband, Tara Fuki, Už jsme doma, Psí vojáci, Jablkoň, Zuby nehty, Tomáš Kočko a mnoho dalších.

Vydavatelství to už dávno nejsou jenom desky či CD, ale díky novým technologiím i mnohé jiné nosiče zvuku či slova… Jaká je podle Tebe budoucnost podniku, jako je ten váš?

Asi použiji punkové NO FURURE, ale myšleno ve smyslu klasických fyzických nosičů jako je CD nebo LP. Muzika bude vznikat i bez našeho přičinění, šířit se bude digitálně a vydělávat na ní budou provozovatelé streamingů, výrobci telefonů, pirátské servery, sociální sítě a všichni co s tímto digitálním virtuálním umělým světem mají něco společného. A to není hudba budoucnosti.

V digitální formě si mohou nahrávky Indies Scope koupit lidé na celém na světě. Co se třeba dobře prodává do zahraničí?

Podmínkou prosazení se kapely nebo umělce v zahraničí je koncertní činnost. Takže: kdo jezdí hrát do ciziny, tak se tam i prodává. Ze starších bych jmenoval třeba Ivu Bittovou nebo kapelu Už jsme doma. Z těch novějších kapel jsou to třeba DVA, Mydy Rabycad, Gipsy.cz.

Za třicet let existence vydavatelství Indies jsi zestárnul i Ty. Proměnil se nějak tvůj hudební vkus? Jakou muziku jsi poslouchal tehdy a jakou posloucháš nyní?

Jo tak za mlada jsem poslouchal tvrdší kapely jako Sonic Youth, Dinosaur jr., Pixies, Mudhoney, Fugazi, Butholle Surfers. Dnes mám radši Toma Waitse, Nicka Cavea, Finka, Van Morrisona, Marka Lanegana, Robbie Robertsona, ale celou dobu mně provází staré kapely, jako jsou King Crimson, Cure, Genesis, Yes, Led Zeppelin nebo Pink Floyd.

Co je Tvůj profesní sen? Co bys Indies osobně přál do další dekády?

Přál bych si, aby se opět dala dohromady kapela The Frames a vydala u nás novou desku!!

Milan Páleš/ foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více