Hudební vydavatelství Indies slaví 30 let

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru kulaté narozeniny, třicet let od svého založení. S jakou ambicí tehdy před třemi dekádami vůbec vzniklo?

Neměli jsme žádné ambice, žádné kalkulace, žádné rozpočty, pouze nadšení pro muziku. Když jsem dával výpověď ve své práci, říkal mně mistr, že se ještě rád vrátím. Politická situace byla nejistá, bolševik se snažil udržet, kde to šlo, ale celková revoluční euforie národa již nešla zastavit. A my jsme za pochodu u provozu půjčovny vymýšleli další aktivity a tím došlo i na vydávání vlastních titulů.

Začínali jste jako půjčovna se 150 cédéčky. Z obchodu a půjčovny hudebních nosičů se však časem stalo nevlivnější vydavatelství nezávislé a nekomerční hudby u nás. Co je pro Tebe tou největší organizační, vizuální či programovou proměnou firmy v tomto časovém, narozeninovém oblouku?

Z mého pohledu to byl rok 1995, kdy jsem se rozhodl, že opustím jistý příjem z obchodu a budu se věnovat již pouze vydavatelství. V tomto roce jsme s kolegou Milošem Gruberem vydali několik zásadních alb: Psí vojáky, Už jsme doma, Zuby nehty a další.

V roce 2007 se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři samostatné subjekty. Někdejší zakladatelé tak pokračují samostatně, nadále ale spolupracují. Pozvaní interpreti patří do katalogů značek Indies Scope, Indies MG a Indies Happy Trails. Proč jste se rozštěpili a nebylo to tříštění sil?

Po sedmnácti letech přišla únava z dlouhodobého dohadování, ani ne o tom kdo a co bude vydávat, protože hudební vkus jsme měli podobný. Šlo spíše o to, jak vše budeme dělat a do čeho budeme investovat. Navíc pro mě to třeba přineslo potřebné snížení nákladů, protože v Dolních Loučkách, kde momentálně sídlím, je vše levnější než v předraženém Brně.

Jednodenní hudební festival v brněnském koncertním sále Sono Centrum je na den přesně oslavou 30. výročí založení firmy Indies. Na koncertě vystoupí 12 kapel a umělců, kteří během 30 let vydávali svoje alba právě u vydavatelství Indies Records. Čí vystoupení bude kupříkladu nejvíce raritní a proč?

Už velmi dlouho jsem naživo neslyšel první kapelu, co jsme vydávali, Meat House Chicago I.R.A., tak doufám, že se pochlapí a po mnoha letech nazkouší staré skladby a pořádně to rozjedou. Nebo třeba bluesrapový Nuck Chorris Gang pod taktovkou Hejska Jana Švihálka zarepuje jako za starých časů, kdy jim vyšly u Indies dvě alba. Také kapela DVA dlouho nebyla slyšet kvůli mateřským povinnostem, takže se na jejich vystoupení také těším. A hodně zajímavé bude i vystoupení Horňácké cimbálové muziky Kubíci s mužským sborem Chotár a dalšími hosty. Poprvé totiž zahrají písně z úplně nového alba, Fašanku, fašanku, které na místě rovnou pokřtíme.

Podle čeho si vůbec vybíráte muziku či interprety, kterým dáte ve vydavatelství prostor? Co musí splňovat?

Vždy jsme se snažili vydávat nekomerční, originální, objevnou a inspirativní hudbu různých žánrů, od rocku přes blues, folk, worldmusic až k čistému folklóru. Vždy však ta nahrávka musí být ve svém žánru na vysoké úrovni. Myslím, že to dělám dodnes, ale čím jsem starší, tím více upřednostňuji osobní vkus a ten se s přibývajícími léty mění směrem ke klidnější muzice.

První deska, kterou Indies před třiceti lety vydalo, byla od hardcore kapely Meat-House Chicago I.R.A. a tato dnes již legenda svého žánru zahraje i na výročním koncertě. Kolik jste úhrnem vydali titulů do dnešního dne a který vydavatelský projekt byl podle Tebe nejnáročnější a proč?

Do dnešních dnů u všech Indies vyšlo více než 800 titulů na více než tisícovce nosičů, nemáme to přesně spočítané, protože se to každý týden mění. Nejnáročnější bývá asi vydávání desek, které nazýváme A tribute, čili umělci vzdávají Poctu nějakému jinému umělci. Naposledy to byla Pocta Vladimírovi Mišíkovi. A to je potřeba nejprve složitě domluvit, kdo udělá coververzi které písně, potom ještě každá kapela nahrává ve studiu ve svém městě. Musíte udělat dvacet smluv desítky faktur, všechno to pak v nějakém studiu zmástrovat, aby nahrávky měly stejnou hlasitost a barvu. To vše zabere hodně času a stojí hodně peněz.

pales_milan_foto_archivMP

Nejprodávanější deskou, která vyšla pod Indies, je album O Slunovratu skupiny Hradišťan z roku 1999 s nákladem 20 tisíc kusů. Překonali jste tento rekord? Kolik prodaných desek se dnes třeba považuje pro vydavatele a hlavně pro kapely, které se musí věnovat posluchačům zejména koncertováním, za úspěch?

Alba O slunovratu se již prodalo více, protože to album vyšlo již v několika verzích, vždy s nějakým bonusovým albem (CD beseda s Janem Skácelem, DVD s tanečním vystoupením) nemám přesně sečtené všechny edice dohromady. Hodně se prodalo i alba Gipsy.cz Romano Hip Hop, dobře se prodávala i alba Radůzy. Nevedeme si tabulky prodejnosti, protože prodejnost je závislá na popularitě. A ta je velmi vrtkavá a nestálá. Jdeme po trvalejších hodnotách a ty se prodávají řádově v 500 - 1000 kusech. Vinylová alba třeba momentálně lisujeme ve 300 kusových nákladech a ne vždy se všechna prodají.

Firma Indies se od počátku svého působení v České republice věnuje kvalitní alternativní a nekomerční hudbě. Ale museli jste reagovat na trh a vaše nabídka je dnes mnohem širší: rock, pop, alternativa, underground, folk, folkrock, chanson, folklor, worldmusic, jazz, blues, electronic, ska, rap, reggae, nahrávky pro děti, classic, vánoční i mluvené slovo… Dá se vůbec nějak nastínit, popsat a obhájit dnešní dramaturgicko-vydavatelská strategie Indies?

Výstižné by bylo přirovnání „Co dům dal“. A za tento pomyslný dům si dosaďte naši malou hudební scénu. Myslím, že jsme z ní podchytili to nejkvalitnější.

Z vaší někdejší produkce si dodnes velmi vážím alb Zuzany Navarové, která je dodnes mým posluchačským evergreenem…Vydávali jste i nedávno zesnulou Jitku Šuranskou. Nechci otázku tematizovat nijak funerálně, ale kteří domácí interpreti patří do jakéhosi výstavního a už klasického zlaté fondu vydavatelství? Na který projekt či jméno jsi Ty sám nejvíce pyšný a proč?

I na koncertě v Sonu budeme vzpomínat na umělce, které jsme vydávali a už tam s námi nemohou být jako třeba Petr Skoumal, Zuzana Navarová, Filip Topol nebo již zmiňovaná Jitka Šuranská, ale do zlatého fondu nahrávek Indies Recods patří hromada dalších kapel a muzikantů. Asi je všechny nevyjmenuji, ale určitě je to Iva Bittová, Hradišťan, Radůza, Glen Hansard, Traband, Tara Fuki, Už jsme doma, Psí vojáci, Jablkoň, Zuby nehty, Tomáš Kočko a mnoho dalších.

Vydavatelství to už dávno nejsou jenom desky či CD, ale díky novým technologiím i mnohé jiné nosiče zvuku či slova… Jaká je podle Tebe budoucnost podniku, jako je ten váš?

Asi použiji punkové NO FURURE, ale myšleno ve smyslu klasických fyzických nosičů jako je CD nebo LP. Muzika bude vznikat i bez našeho přičinění, šířit se bude digitálně a vydělávat na ní budou provozovatelé streamingů, výrobci telefonů, pirátské servery, sociální sítě a všichni co s tímto digitálním virtuálním umělým světem mají něco společného. A to není hudba budoucnosti.

V digitální formě si mohou nahrávky Indies Scope koupit lidé na celém na světě. Co se třeba dobře prodává do zahraničí?

Podmínkou prosazení se kapely nebo umělce v zahraničí je koncertní činnost. Takže: kdo jezdí hrát do ciziny, tak se tam i prodává. Ze starších bych jmenoval třeba Ivu Bittovou nebo kapelu Už jsme doma. Z těch novějších kapel jsou to třeba DVA, Mydy Rabycad, Gipsy.cz.

Za třicet let existence vydavatelství Indies jsi zestárnul i Ty. Proměnil se nějak tvůj hudební vkus? Jakou muziku jsi poslouchal tehdy a jakou posloucháš nyní?

Jo tak za mlada jsem poslouchal tvrdší kapely jako Sonic Youth, Dinosaur jr., Pixies, Mudhoney, Fugazi, Butholle Surfers. Dnes mám radši Toma Waitse, Nicka Cavea, Finka, Van Morrisona, Marka Lanegana, Robbie Robertsona, ale celou dobu mně provází staré kapely, jako jsou King Crimson, Cure, Genesis, Yes, Led Zeppelin nebo Pink Floyd.

Co je Tvůj profesní sen? Co bys Indies osobně přál do další dekády?

Přál bych si, aby se opět dala dohromady kapela The Frames a vydala u nás novou desku!!

Milan Páleš/ foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Nejčtenější

Kritika

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více