Hudební vydavatelství Indies slaví 30 let

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru kulaté narozeniny, třicet let od svého založení. S jakou ambicí tehdy před třemi dekádami vůbec vzniklo?

Neměli jsme žádné ambice, žádné kalkulace, žádné rozpočty, pouze nadšení pro muziku. Když jsem dával výpověď ve své práci, říkal mně mistr, že se ještě rád vrátím. Politická situace byla nejistá, bolševik se snažil udržet, kde to šlo, ale celková revoluční euforie národa již nešla zastavit. A my jsme za pochodu u provozu půjčovny vymýšleli další aktivity a tím došlo i na vydávání vlastních titulů.

Začínali jste jako půjčovna se 150 cédéčky. Z obchodu a půjčovny hudebních nosičů se však časem stalo nevlivnější vydavatelství nezávislé a nekomerční hudby u nás. Co je pro Tebe tou největší organizační, vizuální či programovou proměnou firmy v tomto časovém, narozeninovém oblouku?

Z mého pohledu to byl rok 1995, kdy jsem se rozhodl, že opustím jistý příjem z obchodu a budu se věnovat již pouze vydavatelství. V tomto roce jsme s kolegou Milošem Gruberem vydali několik zásadních alb: Psí vojáky, Už jsme doma, Zuby nehty a další.

V roce 2007 se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři samostatné subjekty. Někdejší zakladatelé tak pokračují samostatně, nadále ale spolupracují. Pozvaní interpreti patří do katalogů značek Indies Scope, Indies MG a Indies Happy Trails. Proč jste se rozštěpili a nebylo to tříštění sil?

Po sedmnácti letech přišla únava z dlouhodobého dohadování, ani ne o tom kdo a co bude vydávat, protože hudební vkus jsme měli podobný. Šlo spíše o to, jak vše budeme dělat a do čeho budeme investovat. Navíc pro mě to třeba přineslo potřebné snížení nákladů, protože v Dolních Loučkách, kde momentálně sídlím, je vše levnější než v předraženém Brně.

Jednodenní hudební festival v brněnském koncertním sále Sono Centrum je na den přesně oslavou 30. výročí založení firmy Indies. Na koncertě vystoupí 12 kapel a umělců, kteří během 30 let vydávali svoje alba právě u vydavatelství Indies Records. Čí vystoupení bude kupříkladu nejvíce raritní a proč?

Už velmi dlouho jsem naživo neslyšel první kapelu, co jsme vydávali, Meat House Chicago I.R.A., tak doufám, že se pochlapí a po mnoha letech nazkouší staré skladby a pořádně to rozjedou. Nebo třeba bluesrapový Nuck Chorris Gang pod taktovkou Hejska Jana Švihálka zarepuje jako za starých časů, kdy jim vyšly u Indies dvě alba. Také kapela DVA dlouho nebyla slyšet kvůli mateřským povinnostem, takže se na jejich vystoupení také těším. A hodně zajímavé bude i vystoupení Horňácké cimbálové muziky Kubíci s mužským sborem Chotár a dalšími hosty. Poprvé totiž zahrají písně z úplně nového alba, Fašanku, fašanku, které na místě rovnou pokřtíme.

Podle čeho si vůbec vybíráte muziku či interprety, kterým dáte ve vydavatelství prostor? Co musí splňovat?

Vždy jsme se snažili vydávat nekomerční, originální, objevnou a inspirativní hudbu různých žánrů, od rocku přes blues, folk, worldmusic až k čistému folklóru. Vždy však ta nahrávka musí být ve svém žánru na vysoké úrovni. Myslím, že to dělám dodnes, ale čím jsem starší, tím více upřednostňuji osobní vkus a ten se s přibývajícími léty mění směrem ke klidnější muzice.

První deska, kterou Indies před třiceti lety vydalo, byla od hardcore kapely Meat-House Chicago I.R.A. a tato dnes již legenda svého žánru zahraje i na výročním koncertě. Kolik jste úhrnem vydali titulů do dnešního dne a který vydavatelský projekt byl podle Tebe nejnáročnější a proč?

Do dnešních dnů u všech Indies vyšlo více než 800 titulů na více než tisícovce nosičů, nemáme to přesně spočítané, protože se to každý týden mění. Nejnáročnější bývá asi vydávání desek, které nazýváme A tribute, čili umělci vzdávají Poctu nějakému jinému umělci. Naposledy to byla Pocta Vladimírovi Mišíkovi. A to je potřeba nejprve složitě domluvit, kdo udělá coververzi které písně, potom ještě každá kapela nahrává ve studiu ve svém městě. Musíte udělat dvacet smluv desítky faktur, všechno to pak v nějakém studiu zmástrovat, aby nahrávky měly stejnou hlasitost a barvu. To vše zabere hodně času a stojí hodně peněz.

pales_milan_foto_archivMP

Nejprodávanější deskou, která vyšla pod Indies, je album O Slunovratu skupiny Hradišťan z roku 1999 s nákladem 20 tisíc kusů. Překonali jste tento rekord? Kolik prodaných desek se dnes třeba považuje pro vydavatele a hlavně pro kapely, které se musí věnovat posluchačům zejména koncertováním, za úspěch?

Alba O slunovratu se již prodalo více, protože to album vyšlo již v několika verzích, vždy s nějakým bonusovým albem (CD beseda s Janem Skácelem, DVD s tanečním vystoupením) nemám přesně sečtené všechny edice dohromady. Hodně se prodalo i alba Gipsy.cz Romano Hip Hop, dobře se prodávala i alba Radůzy. Nevedeme si tabulky prodejnosti, protože prodejnost je závislá na popularitě. A ta je velmi vrtkavá a nestálá. Jdeme po trvalejších hodnotách a ty se prodávají řádově v 500 - 1000 kusech. Vinylová alba třeba momentálně lisujeme ve 300 kusových nákladech a ne vždy se všechna prodají.

Firma Indies se od počátku svého působení v České republice věnuje kvalitní alternativní a nekomerční hudbě. Ale museli jste reagovat na trh a vaše nabídka je dnes mnohem širší: rock, pop, alternativa, underground, folk, folkrock, chanson, folklor, worldmusic, jazz, blues, electronic, ska, rap, reggae, nahrávky pro děti, classic, vánoční i mluvené slovo… Dá se vůbec nějak nastínit, popsat a obhájit dnešní dramaturgicko-vydavatelská strategie Indies?

Výstižné by bylo přirovnání „Co dům dal“. A za tento pomyslný dům si dosaďte naši malou hudební scénu. Myslím, že jsme z ní podchytili to nejkvalitnější.

Z vaší někdejší produkce si dodnes velmi vážím alb Zuzany Navarové, která je dodnes mým posluchačským evergreenem…Vydávali jste i nedávno zesnulou Jitku Šuranskou. Nechci otázku tematizovat nijak funerálně, ale kteří domácí interpreti patří do jakéhosi výstavního a už klasického zlaté fondu vydavatelství? Na který projekt či jméno jsi Ty sám nejvíce pyšný a proč?

I na koncertě v Sonu budeme vzpomínat na umělce, které jsme vydávali a už tam s námi nemohou být jako třeba Petr Skoumal, Zuzana Navarová, Filip Topol nebo již zmiňovaná Jitka Šuranská, ale do zlatého fondu nahrávek Indies Recods patří hromada dalších kapel a muzikantů. Asi je všechny nevyjmenuji, ale určitě je to Iva Bittová, Hradišťan, Radůza, Glen Hansard, Traband, Tara Fuki, Už jsme doma, Psí vojáci, Jablkoň, Zuby nehty, Tomáš Kočko a mnoho dalších.

Vydavatelství to už dávno nejsou jenom desky či CD, ale díky novým technologiím i mnohé jiné nosiče zvuku či slova… Jaká je podle Tebe budoucnost podniku, jako je ten váš?

Asi použiji punkové NO FURURE, ale myšleno ve smyslu klasických fyzických nosičů jako je CD nebo LP. Muzika bude vznikat i bez našeho přičinění, šířit se bude digitálně a vydělávat na ní budou provozovatelé streamingů, výrobci telefonů, pirátské servery, sociální sítě a všichni co s tímto digitálním virtuálním umělým světem mají něco společného. A to není hudba budoucnosti.

V digitální formě si mohou nahrávky Indies Scope koupit lidé na celém na světě. Co se třeba dobře prodává do zahraničí?

Podmínkou prosazení se kapely nebo umělce v zahraničí je koncertní činnost. Takže: kdo jezdí hrát do ciziny, tak se tam i prodává. Ze starších bych jmenoval třeba Ivu Bittovou nebo kapelu Už jsme doma. Z těch novějších kapel jsou to třeba DVA, Mydy Rabycad, Gipsy.cz.

Za třicet let existence vydavatelství Indies jsi zestárnul i Ty. Proměnil se nějak tvůj hudební vkus? Jakou muziku jsi poslouchal tehdy a jakou posloucháš nyní?

Jo tak za mlada jsem poslouchal tvrdší kapely jako Sonic Youth, Dinosaur jr., Pixies, Mudhoney, Fugazi, Butholle Surfers. Dnes mám radši Toma Waitse, Nicka Cavea, Finka, Van Morrisona, Marka Lanegana, Robbie Robertsona, ale celou dobu mně provází staré kapely, jako jsou King Crimson, Cure, Genesis, Yes, Led Zeppelin nebo Pink Floyd.

Co je Tvůj profesní sen? Co bys Indies osobně přál do další dekády?

Přál bych si, aby se opět dala dohromady kapela The Frames a vydala u nás novou desku!!

Milan Páleš/ foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Nejčtenější

Kritika

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce