Jaromír Honzák: Raději komponovat než telefonovat

9. březen 2015, 0:42

Jaromír Honzák: Raději komponovat než telefonovat

V roce 2012 obdržel Jaromír Honzák na v rámci JazzFestuBrno Cenu Gustava Broma. Letos se kontrabasista, skladatel a pedagog na brněnský festival vrací. Své nové album Uncertainty představí 9. dubna na Flédě. O pouhé dva dny dříve se budou v Praze rozdávat žánrové ceny Anděl. Jaromír Honzák je se svou novinkou mezi nominovanými v jazzové kategorii.

Vaše nové album se jmenuje Uncertainty, „nejistota“. Proč tento název?
S vydavatelem Petrem Ostrouchovem máme ve zvyku volit jako titul alba název jedné ze skladeb. A zdálo se nám, že právě podle skladby Uncertainty bychom album mohli pojmenovat. To slovo, které vyjadřuje nejistotu nebo neurčitost, ve mně totiž koresponduje jednak s atmosférou dnešní doby a dále s určitou otevřeností směrem do budoucna. Věci nejsou úplně nalinkované a teprve uvidíme, jak dopadnou.

Na albu jste se obklopil zajímavou mezinárodní sestavou. Jak jste muzikanty vybíral?
Obklopil jsem se, jak už to mám ve zvyku, mladými hudebníky, protože mě s nimi baví hrát. Konkrétně mám na mysli kytaristu Davida Dorůžku, který se mnou spolupracuje dlouhodobě. A totéž mohu říct i o mladém pianistovi Vítkovi Křišťanovi, se kterým nespolupracuji tak dlouho jako s Davidem, nahrál se mnou nicméně už druhé album a mezitím jsem já hrál na jeho CD. Dále jsem měl možnost přizvat si pro natáčení dva zahraniční hudebníky. Jedním z nich byl francouzský klarinetista, saxofonista a basklarinetista Antonin-Tri Hoang, úžasný mladý muzikant, neuvěřitelně hráčsky vyspělý. A čtvrtým byl známý švédský bubeník Jon Fält, který u nás vystupoval například se skupinou Stoner.

Bylo od počátku jasné, že bude tak výraznou roli na albu hrát klarinet, případně basklarinet?
Ano, to byl záměr. Snažil jsem se najít hráče, který je primárně klarinetista. Kontrabasista Jiří Slavík, který žil dlouhá léta v cizině a z toho několik let v Paříži, s Antoninem hodně spolupracoval a doporučil mi ho. Za tento tip mu znovu děkuji, protože Antonin byl skvělý. Ke klarinetu mám vztah dlouho, líbí se mi hlavně klasická poloha jeho tónu, použitá v kontextu moderního jazzu nebo soudobé hudby obecně. Zároveň je klarinet v moderním jazzu velmi málo využívaný. Jeho barva se ohromně pojí se zbytkem kapely, nevyčnívá tolik jako saxofon a vytvoří s ostatními nástroji kompaktní celek. Na svých starších albech jsem klarinet využíval vždy v jedné nebo dvou skladbách, ale tentokrát jsem jej chtěl zapojit víc. A tak ve čtyřech skladbách nového alba hraje Antonin na klarinet, ve dvou na basklarinet a ve dvou na altsaxofon.

Zkoušíte jako kontrabasista raději hrát s novými bubeníky, abyste si vyzkoušel nové spolupráce, nebo máte raději stabilnější rytmické dvojice?
Obojí má něco do sebe. Když hraju s někým, koho dobře znám, například s Romanem Víchou nebo s Tomášem Hobzekem, vím, co mohu očekávat. S někým novým, což byl tento případ, je tam trochu napjatého očekávání – nevíme jistě, jestli to bude fungovat. Ale jsou tam ty inspirující faktory čerstvosti a překvapení.

Vznikaly skladby na albu přímo pro toto nástrojové obsazení?
Ano, všechny až na jednu výjimku vznikly speciálně pro toto album. Onou výjimkou je píseň Laika, kterou jsem hrál už se svou kapelou Face Of The Bass v podobném obsazení.

Když píšete novou hudbu, ve které fázi procesu vymýšlíte basové linky?
Je to různé. Některé skladby jsou na basové lince postavené, případně byla prvním nápadem, kolem nějž se vrstvily další hlasy. U jiných skladeb může stát na začátku melodický nápad nebo harmonické spojení. Nemám na to žádné pravidlo. Naopak se snažím, aby inspirace pro každou skladbu nebo i technický proces skládání byl pokaždé trochu jiný. Kdyby každá skladba vznikala od basové linky nebo od harmonického spojení, vedlo by to k určitému stereotypu a způsobilo by to monotónnost celku.

Vrátím se ještě k tématu nejistoty, kterou vyjadřuje název alba. Promítá se do vaší hudby, i když je instrumentální, to, co se děje ve světě kolem nás?
Myslím, že se to do ní promítat může. Obecně mám rád, když v hudbě – ať už jde o moje skladby, nebo o to, co poslouchám – nějak rezonuje doba, v níž skladba vznikla.

Představte si, že někdo za tisíc let objeví vaše skladby. Co by v něm měly evokovat?
Asi bych očekával, že je zařadí do konkrétní doby – u většiny z nich by se mu to asi povedlo, u některých možná trochu hůře. Moje skladby se pohybují v určitém stylovém a náladovém rozpětí a u některých je sepjetí s dobou více a u jiných možná méně znatelné. Napadla mě taková paradoxní myšlenka, že plytká pop music, kterou možná pro její povrchnost opovrhujeme, má hodnotu časového lokátoru. Kdyby ji archeolog za tisíc let objevil, právě díky povrchnosti a pomíjivosti lokalizuje, kdy přesně ta která skladba vznikla. Nadčasovost, jak už z toho slova vyplývá, naopak časovou lokalizaci znesnadňuje.

Album Uncertainty je v sestavě, ve které jste je natočil, zatím pouze studiovým projektem. Budete ale skladby hrát i živě?
Je pravda, že v tomto obsazení zatím žádné koncerty naplánovány nemáme a repertoár z alba budu v blízké budoucnosti hrát s českou verzí své kapely. Někdy v budoucnu bych ale rád pozval i oba zahraniční spoluhráče a někdy album provedl v původním obsazení.

Na festivalu JazzFestBrno s vámi vedle Davida Dorůžky a Vítka Křišťana vystoupí bubeník Martin Novák a na klarinet a saxofon bude hrát brněnský muzikant Radek Zapadlo. Myslím, že právě spolupráce s Radkem je u vás nová. Proč jste si vybral právě jej?
S Radkem jsem hrával už před více než patnácti lety v kapele kytaristy Josefa Štěpánka, která se jmenovala Safe Jazz. Tenkrát bydlel Radek v Praze. Nyní je jedním z mála saxofonistů, pro které je klarinet něčím víc než občasnou nutností. Kromě toho mě ale Radkova hra už dlouho oslovuje svým introvertním ponorem a smyslem pro melodii.

Jak teď vůbec vypadá váš koncertní život?
Svou vlastní hudbu realizuji ve svém kvintetu a jako sideman spolupracuji třeba s Lubošem Soukupem nebo Vítkem Křišťanem. Kromě toho dlouhodobě působím ve skupině Bratří Ebenů a jsem členem skupiny Čikori Ivy Bittové, která se před pár lety na mém narozeninovém koncertě po asi deseti letech obnovila. Momentálně jsme v procesu natáčení alba.

Vaše jméno je spojeno také se dvěma vysokými školami. Zatímco v Praze na HAMU jazzové oddělení vedete, v Brně na JAMU si dokončujete magisterské vzdělání. Ovlivňují se tyto vaše zkušenosti navzájem?
Samozřejmě. Ve svém učení čerpám do značné míry z toho, co jsem se učil na JAMU a předtím na Berklee a znalost obou prostředí je inspirativní i pro dotváření učebního programu na našem pražském jazzovém oddělení.

Album Uncertainty je nominováno na Anděla. Máte z nominace radost, nebo to už berete tak trochu jako samozřejmost?
Mám samozřejmě radost a za samozřejmost to zdaleka nepovažuji, neboť scéna se rozrůstá a nových talentů zákonitě přibývá. Na druhou stranu bych tuto hru už raději přenechal právě mladším muzikantům, kterým může pomoci v určitém zviditelnění, tak jako možná mí tři Andělé v tomto pomohli mě. O žádném jiném aspektu jazzové existence to bohužel říct nemohu, o větším počtu příležitostí ke hraní asi ze všeho nejméně. Což buď svědčí o nevelké prestiži této ceny, nebo o zájmu pořadatelů o takto oceněné hudebníky. A zejména také o mých manažerských kvalitách. Nicméně budu raději komponovat než telefonovat…

Foto Adam Holý, David Turecký a archiv

Komentáře

Reagovat
  • Ivana Prudičová

    10. březen 2015, 14:26
    Děkuji za inteligentní, zajímavý a fundovaný rozhovor! Více jazzu v médiích...Zdraví Ivana, posluchačka z Litoměřic

Dále si přečtěte

Mezinárodní festival již po čtrnácté rozezní jazzem kluby i velké sály města.  více

Vilémem Spilkou a Vlastimilem Trllem jsme JazzFestBrno sice neprobírali úplně v předvečer zahájení, ale před týdnem. Nemluvili jsme jen o festivalu samotném, ale zároveň o hudbě v Brně, o hudbě vůbec, a dotkli jsme se i několika osobních témat. Ona ale nakonec s festivalem, jazzem a hudbou vůbec souvisela tak jako tak. Několika osobností mimo festival jsem se zeptal: "Co pro vás osobně znamená JazzFestBrno, jak ho vnímáte v kontextu evropské jazzové scény?"  více

Chick Corea se svojí novou formací The Vigil včera oslnil publikum v brněnském Bobycentru perfektně zahranou směsí fusion a současného jazzu.  více


Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Co bylo ve Vídni konce 18. a počátku 19. století hráno představila ve čtvrtek 25. ledna v Besedním domě Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem. V císařském městě, jakožto jedním z hybatelů kulturních dějin, se scházeli umělci pracující jak pro samotný dvůr nebo dvorskou šlechtu, tak posléze i pro bohaté měšťanstvo. Na programu večera tedy zazněla díla od zvučných jmen jako je Franz Schubert, Ludwig van Beethoven či Vojtěch Matyáš Jírovec. V rámci koncertu se publiku v Schubertových písních také představil německý tenorista Christoph Prégardienvíce

Komorní řada čtyř koncertů Filharmonie Brno nabízí divákům nejen netradiční a často i málo hraná díla, ale také pohled do jednotlivých oddělení orchestru. Výjimkou nebyl ani středeční koncert v Besedním domě, kde se posluchačům představili bicisté z řad členů Filharmonie (Lukáš KrejčíPetr HladíkMaxmilian Jopp), Orchestrální akademie Filharmonie Brno (Anežka NovákováMartin Kučík) a studentů Janáčkovy akademie múzických umění (Adéla Spurná j. h., David Paša j. h., Jakub Kub j. h.). Pod pedagogickým, uměleckým a také dirigentským vedením Martina Opršála hráči nastudovali rozmanitý, technicky i interpretačně náročný program, k němuž si mimo jiné přizvali houslistu Milana Paľuvíce

Mimořádným koncertem pro produkční společnost PARMA recordings doplnil Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra probíhající sezónu s názvem Neviditelná města. V premiérovém koncertním provedení zahrál šestici kompozic z alba Dimensions Vol. 4, které vyšlo v březnu minulého roku. V neděli v sále ŠVČ Lužánky se tak na programu objevila rozmanitá kolekce děl šesti uznávaných soudobých skladatelů.  více

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie v divadle I nabídnul divákům kompozice českých skladatelů Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka tak ve čtvrtek 11. 1. v Janáčkově divadle obecenstvu připomněla, že letopočet 2024 bude patřit velkolepým oslavám Roku české hudbyvíce

Nejčtenější

Kritika

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více