Jiří Kotača: Mám rád, když mě skladba vcucne do sebe

25. březen 2020, 10:00

Jiří Kotača: Mám rád, když mě skladba vcucne do sebe

Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeys.

Váš Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartet má vlastně dva kapelníky. Můžete kolegu Alfa představit?

Alf je kytarista, který pochází ze švédského Stockholmu. Potkal jsem se s ním před několika lety na studiích v holandském Rotterdamu, kde jsme měli společné předměty a stýkali jsme se i mimo školu… Rotterdam jsme po půl roce oba ve stejný čas opustili a znovu jsme se později potkali v Česku. Alf přijel na výlet, protože u nás nikdy předtím nebyl. A z výletu, nebo spíš místo něj, bylo kratší koncertní turné a následně potom také vznikla regulérní kapela.

V ní vedle vás dvou hrají dva slovenští hráči…

Ano, na basu hraje slovenský kontrabasista žijící v Brně Peter Korman a na bicí Kristián Kuruc, které také žije v Brně. SPeterem jsme spolužáci z JAMU. Znali jsme se dlouho, hráli jsme spolu ve škole a měli jsme spolu ještě jednu kapelu. Kristián také studoval na JAMU, byl o ročník níž, ale v jeden čas tam byl vlastně jediným bubeníkem.

Toto kvarteto není vaším jediným projektem, sám jako možná ještě důležitější vnímám Cotatcha Orchestra. Proč jste tedy první album natočil právě s Alfem Carlssonem?

To je dobrá otázka. Tak jako kapela vznikla vlastně náhodou, byla náhoda, že jsem jako první vydal kvartetové album. Tak to prostě přišlo. Kvartet jsme založili před třemi roky a odehráli jsme s ním už řádově vyšší desítky koncertů. Říkali jsme si tedy, že bychom mohli natočit album. Nahráli jsme je loni v červenci a vyšlo v listopadu, šlo to tedy velmi rychle. Materiálu jsme měli dost a poměrně dost jsme jej na koncertech obehráli. Také to není náš první repertoár. Ze skladeb, které jsme prezentovali na prvních dvou šňůrách, je tam možná jedna. Repertoár se tedy dost obměnil, a také proto jsme si říkali, že by to chtělo desku.

Mohla to tedy být už druhá deska…

Teoreticky ano, ale já zastávám názor, že není dobré nahrávat rychlokvašky, že je lepší, aby se to nejprve usadilo. Proto jsme album vydali až teď.

Album je až překvapivě pestré a členité. Napadá mě tedy otázka: Jakou hudbu vy sám rád posloucháte?

Nejsem příliš vyhraněný. Poslouchám primárně jazz a jeho odnože, i když raději mluvím o improvizované hudbě. Přijde mi čím dál těžší jazz charakterizovat a jediným pojítkem u všeho, co se jako jazz označuje, je právě to, že jde o improvizovanou hudbu. V případě této naší kapely je z mého pohledu docela silný vliv amerického trumpetisty Christiana Scotta a také Ambrose Akinmusira, kterého mám rovněž rád. A nedávno jsem například poslouchal saxofonistu Logana Richardsona a ten mě také bavil.

Na albu se střídají vaše a Alfovy autorské skladby. Jak jste repertoár dávali dohromady?

Abych mohl na tuto otázku odpovědět, musím se znovu vrátit ke vzniku kapely. Jak už jsem říkal, Alf přijel do Česka nejprve na výlet, ale já jsem mu navrhl, že bychom si mohli spolu zahrát. Z původně naplánovaného jednoho koncertu byly čtyři a z výletu se stalo turné, zorganizované ovšem relativně na poslední chvíli. Repertoár jsme vyřešili tak, že jsme se potkali a dali jsme dohromady některé skladby od Alfa a i ode mne a k tomu po jedné od Petera a Kristiána. Rozhodně jsme ale od počátku chtěli hrát své vlastní skladby, případně autorská aranžmá standardů. Na konci prvního turné jsme se rozhodli, že budeme pokračovat, a dohodli se, že budeme psát pro kvartet a pro jeho konkrétní členy muziku na míru. Dost jsme se spolu bavili o svých hudebních preferencích. Na spolupráci s Alfem mě baví způsob, jakým pracuje se zvukem. Já na zvuk také kladu velký důraz, mám rád, když se berou v potaz i drobné nuance. A to Alf z mého pohledu opravdu umí. Chtěli jsme nahrávku postavit hodně na zvuku a velmi nás ovlivnila zvuková estetika labelu ECM. Hodně jsme také řešili, jak psát linky pro kytaru a trubku, protože občas hrajeme unisona, a tak jsme přemýšleli, v jakých rejstřících to zní dobře. V naší hudbě se mísí vlivy moderního mainstreamu, trochu švédského folkloru a jako koření i něco málo z folkloru slovenského a moravského.

Čím vás oslovuje zvuk ECM?

Asi svou intimitou. Když poslouchám nahrávky ECM nebo skladby severských interpretů, pohladí mě po srdíčku a úplně mě vcucnou do sebe. To mám rád. Naše hudba je myslím také hodně intimní, i když asi záleží na konkrétní skladbě. Chceme vytvářet určitou náladu, což severští interpreti umí, a my se snažíme o něco podobného.

Zmínil jste, že jste hledali rejstříky, aby trubka, resp. křídlovka, s kytarou zněly dobře. Je funkce jednotlivých nástrojů jiná u vašich a u Alfových skladeb? 

Trošku ano. Naše sestava je ale poměrně standardní, od trubky nebo křídlovky se čeká, že je nositelem melodických linek. Kytara samozřejmě také, ale zároveň má polohu doprovodného nástroje. Basa a bicí hrají v klasickém modu. Takhle to využívá více Alf, zatímco já jsem se například u skladby Journeys záměrně snažil porušit tradiční funkce nástrojů. Basa má tedy v první části skladby funkci melodického nástroje a hraje linku s křídlovkou, zatímco kytara hraje roli nástroje doprovodného a basového. Některé skladby, například Namida, pak mají nestandardní struktury.

Jaká specifika má ve vašem případě komponování pro konkrétní hráče?

Když píšu pro konkrétní lidi, vím, co jsou jako muzikanti schopni zahrát a co mají rádi. A to je u mě dost rozhodující. Když jsem komponoval Journeys, věděl jsem, jak můžu napsat téma, aby jej Peťo na kontrabas zahrál. Je to těžká linka a já jsem chtěl, aby ji hrál smyčcem.

Do jaké míry jsou skladby na albu Journeys napsané a do jaké míry je tam prostor pro improvizaci? 

Píšeme tak, že máme danou strukturu, kterou ale poměrně často měníme, dále je tam harmonická struktura a melodie. Namida nebo Journeys jsou víc vypsané v notách, střídají se úplně nebo částečně improvizované části s plochami, které jsou zase konkrétně zapsané v notách. Naopak Lake 3700 Feet Under nebo Uummannaq Traditional Music For Lovers jsou více improvizované, až na témata na začátku a konci skladeb. Ale celkově je deska víc improvizovaná než vypsaná. 

Čím je pro vás vůbec hudební album jako formát? Jaký má smysl? 

Je to záznam toho, co kapela do té doby udělala. Zároveň je to nějaká vizitka. Doba, kdy byly fyzické nosiče důležitou součástí hudebního byznysu, je pryč. Jazzoví muzikanti dnes natáčejí alba především proto, aby měli vizitku a zaznamenali, co udělali.

Album jste pojmenovali Journeys, Cesty. Na jaké cesty tedy posluchače zvete?

Slovo journeys pro nás má více významů. S Alfem jsme se potkali na našich cestách za studii a potom znovu, když přijel na výlet do Česka. Alf žije ve Stockholmu a my ostatní v Brně. Nejsme schopni zkoušet a hrát pravidelně, takže jsme vždycky koncertovali formou turné. Takže jsme s kapelou pořád na cestách. Zároveň jsou to cesty jako hudební výlety a objevování nových možností a zvukových kombinací.

Fungujete jako trumpetista, skladatel a také jako kapelník big bandu. Která z těchto funkcí je pro vás momentálně nejdůležitější?

Jsem v první řadě trumpetista. Cítím se především jako muzikant, to mě naplňuje úplně nejvíc. Baví mě hrát cokoli, co mám rád, bez ohledu na žánry, i když jazz převažuje. Na druhém místě jsem kapelník a až potom skladatel. Rád bych to pořadí změnil, ale kvůli kapelničení mi nezbývá příliš času na komponování. Skládám rád, ale za tři hodiny mezi vyřizováním mailů a cestami na koncerty skladbu nenapíšu. Potřebuji se na více dní zklidnit a najít delší dobu, kdy nemusím odpovídat na e-maily a telefonovat.

V jaké fázi je nyní připravované první album Cotatcha Orchestra? 

Na albu chceme zachytit program, který už nějakou dobu hrajeme a který se jmenuje Bigbandová elektronika. Jsou to hlavně autorské skladby Martina Konvičky a zčásti také Jirky Levíčka a jedna moje. Budou to tedy vlastní skladby a moderní bigbandový zvuk kombinovaný s ambientní elektronikou. Nahrávat jsme chtěli letos na jaře, ale plány jsme museli kvůli koronaviru změnit. Zavřely se hranice a my máme v kapele nejen tuzemské hráče. Takže se to celé zdrží a zatím nikdo neví, jak dlouho to potrvá. Doufejme, že zdržení bude co nejkratší. Místo natáčení teď chystáme s big bandem jedno překvapení, které s nahráváním souvisí. V nejbližších dnech to zveřejníme.

Foto archiv Jiřího Kotači

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

První díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Velké hlasy a patří brněnské opeře.   více

Představujeme vám nového hudebního Průvodce. Brno získalo téměř před třemi lety prestižní titul Město hudby UNESCO, čímž se zařadilo mezi 46 stejně zaměřených měst z celého světa. Na otázku proč a čím je jeho hudební scéna tak vyjímečná vám možná odpoví jednotlivé díly následujícího seriálu. Autorem celkem devíti kapitol mapujících brněnskou hudební scénu je Boris Klepal. O grafické zpracování a sazbu tištěného průvodce se postarala Barbara Zemčík. Koláže jsou dílem yvanse, anglický překlad realizoval Don Sparling. Od zítřejšího dne najdete na tomto místě pravidelně každý čtvrtek jednu z kapitol Průvodce. Tištěná verze bude v lepších časech zdarma k vyzvednutí v informačním centru TIC Brnovíce

Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více