King’n’doom: Příběh světového hudebního alba z Brna

27. prosinec 2019, 3:00

King’n’doom: Příběh světového hudebního alba z Brna

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.

Vaše album King’n’doom začíná skladbou Jah’rabi, což je zajímavá reggae verze melodie, kterou znám už z Pavlova předchozího projektu Korajunglejazz. Kde jsou její kořeny?

M: Je to taková africká varianta Pec nám spadla, prostě západoafrická lidová píseň, kterou si zpívají od mala děti především v Mali a v dalších západoafrických zemích, kde se mluví bambarsky. Je to píseň, která se hraje a zpívá na spoustu způsobů a my jsme si spontánně troufli udělat z ní reggae verzi.

P: Máme ji oba dlouho rádi, já jsem ji interpretoval se svými předchozími projekty několikrát, takže to přišlo úplně samo. Původně to měla být jen instrumentální záležitost, jenže pak se naskytla příležitost přidat k ní vokály.

A právě tady alespoň pro mne začíná ten úžasný příběh spolupráce s muzikanty napříč kontinenty. Základní nahrávka tedy vznikla v Brně. Ale jak se do písně dostal hlas slavného senegalského zpěváka Cheikha Lô?

M: Pavel a já jsme se ocitli v Ostravě na konferenci Czech Music Crossroads. Cheikh Lô si tam seděl u stolečku a balil si cigára. Přisedli jsme k němu, chtěli jsme se s ním seznámit, a on s námi šel ochotně do auta, kde jsme mu ty naše instrumentálky pustili. Začal si do toho zpívat a my jsme se jen tak zkusmo zeptali, jestli bychom si jej takto mohli natočit.

P: Ty nahrávky vůbec nebyly připravené k tomu, že by se s nimi něco dál dělalo. Pořizovali jsme je víceméně jen sobě pro radost. A najednou je poslouchá Cheikh Lô, který navíc kývl, že nám vokály klidně nazpívá.

M: Tady musíme poslat velký dík do studia Sono Records, protože tamní mistr zvuku Milan Cimfe, který byl na Crossroads přítomen se svým karavanem osazeným nahrávací výbavou, nám velmi pomohl. Právě do toho karavanu jsme Cheikha pozvali a jeho hlas tam natočili. Nahrávku jsme přes noc zmixovali a druhý den ji přivezli zpět do Ostravy. Cheikhovi se mix líbil, dokonce výsledek naší práce pustil při svém workshopu a pěkně jej okomentoval.

kingndoom_rozhovor_2019_foto_jiri_slama_02

Cheikh Lô ale v písni nezpívá sám. Ženský hlas patří Hawě Kassé Mady Diabaté ze sice mladého, ale velmi oceňovaného Tria da Kali z Mali. Jak se ona dostala na vaše album?

M: Zhruba týden po Crossroads se v Náměšti nad Oslavou konaly Folkové prázdniny a na nich vystoupilo Trio da Kali. Já jsem tam dal Hawě nahrávku s Cheikhem Lô poslechnout a řekl jsem jí, že bych si tu píseň představoval jako milostný duet. Když uslyšela hlas Cheikha, který je v západní Africe velkou autoritou, nadšeně souhlasila, ale měl jsem se za ní zastavit až po koncertě. Jenže koncert končil kolem jedné hodiny ráno.

P: Já jsem mezitím odjel do Brna připravit studio pro případ, že by Hawa opravdu s nahráváním souhlasila. A čekal jsem na zprávu od Martina.

M: Po koncertě jsem šel za ní a ona nejen souhlasila, ale navíc přibrala basistu Madou Kouyatého. I se svou britskou manažerkou s námi jeli do Brna.

P: Nahrávka vznikla kolem druhé hodiny ráno a oni v šest ráno odjížděli do Vídně na letiště.

Na Jah’rabi na albu navazuje další velmi silná skladba Thiamness. Ta má také lidový základ?

P: Ne, to je už naše autorská věc, ale vznikla rozvedením určitého motivu z předchozí písně. Vzali jsme si melodickou linku z refrénu a udělali jsme z ní tuto baladu.

Takže vlastně skládáte své vlastní „africké“ písně…

P: My s Martinem oba už roky africkou hudbu posloucháme. Nemůžu o sobě přímo říct, že skládám „africkou“ hudbu. Pořád jsem kluk z Krkonoš, který žije v Brně… Ale protože se do toho projektu namočili skuteční afričtí muzikanti, jako africké písničky to zní.

kingndoom_rozhovor_2019_foto_jiri_slama_03

Jedním z těchto hudebníků je Leopold Lô. To je Cheikhův příbuzný?

M: To je pouze shoda jmen. Leopold pochází ze Senegalu z oblasti Serer, žil v Dakaru a je mistrem ve hře na sabar, což je tradiční bicí nástroj, takové bubny, do kterých se velmi rychle mlátí rukou nebo paličkou. Leopolda znám jako člena kapely slavného Youssou N’Doura a osobně jsem se s ním seznámil před nějakou dobou v Německu.

Dalším důležitým nástrojem ze západní Afriky, který se na albu objevuje, je ngoni.

P: Ngoni existuje v několika druzích, ale zjednodušeně řečeno je to kus klacku s korpusem z kalabasy a s nataženým rybářským vlascem, na který se drnká.

M: Nám na album ngoni nahráli dva bratři, už zmíněný Madou a Moustafa Kouyaté, členové slavné hudební rodiny. Jejich otec, Bassekou Kouyaté, je takový africký Jimi Hendrix.

P: Původně jsme vůbec neplánovali, že tam budou hrát oba. Moustafa za námi přijel z Paříže a strávil s námi ve studiu čtyři dny. Jeho bratr pak trochu neplánovaně přijel s Hawou, protože je také členem Tria da Kali. A když už ve studiu byl, tak jsme si jej také nahráli. Byl překvapený, když jsme mu řekli, že už máme nahrávky i od jeho bratra.

Na obalu alba uvádíte, že vokály do tří skladeb včetně zmíněné Thiamness byly nahrány přímo v Africe. K tomu došlo jak?

P: Loni jsem ze světového hudebního veletrhu WOMEX z Kanárských ostrovů letěl rovnou do Dakaru. Martin mezitím objevil na internetu zajímavou Zeinu Ndong a domluvil mi s ní na dálku schůzku. Já jsem se s ní potkal v jedné hospodě, a i když neumím francouzsky a ona zase anglicky, dal jsem jí nahrávku na uši a naznačil, že bychom byli rádi, kdyby nám tam nazpívala sólový hlas. Udělala to přímo v Dakaru a nahrávku nám poslala.

M: Zajímavým způsobem vznikla také skladba RAW. Procházel jsem si ohlasy na Facebooku a všiml jsem si, že nám náš projekt lajkovala nějaká Afričanka, která na fotografii držela ngoni. Kontaktoval jsem ji a zeptal jsem se, jestli umí také zpívat. Poslali jsme jí instrumentální skladbu a ona nám opět v Africe nahrála zpěv. Ta skladba se původně měla jmenovat Kar-Kar, což je přezdívka slavného kytaristy Boubacara Traorého z Mali. Posléze z toho však vzniklo syrové RAW.

P: Původně to byla taková lehkovážná jednoduchá melodie. Nakonec jsme ji ale nejen přejmenovali, ale také jsme ji v rámci alba zařadili na jiné místo, protože se zpěvem získala úplně jiný podtext. Mrazilo mě v zádech, když jsem si přečetl překlad textu. Vůbec jsem netušil, že na albu bude něco takhle vážného.

M: Název RAW je anagram. Je to píseň o válce a o strachu z války a to WAR je v jejím názvu skryté.

kingndoom_rozhovor_2019_foto_jiri_slama_04

Co píseň, to silný příběh. Projekt King’n’doom navíc zahrnuje krásnou vinylovou desku, obsažný booklet s překlady textů i průvodního slova do čtyř jazyků, mnoho fotografií… Ve které fázi vzniku toho všeho jste si uvědomili, že opravdu bude album a ne jen pár samostatných písní?

M: Od první nahrávky se Cheikhem se to na sebe všechno nabalovalo. Spolupráce s Cheikhem Lô nás nakopla, ale v tu chvíli jsme měli rozpracované pouze čtyři skladby, což je na album málo. A tak jsme lovili a dokončovali nápady z šuplíků, až jsme po dvou měsících měli osm písní.

Já doplním, že k nim jste na albu přidali ještě dva remixy úvodní písně Jah’rabi. Ale zajímá mě jiná věc. Zůstane King’n’doom zajímavým studiovým projektem, nebo se pokusíte vymyslet nějakou živou verzi?

M: Máme plán, že bychom album pokřtili přímo v Senegalu v Dakaru s kapelou Cheikha Lô.

P: Naše představa je taková, že bychom tam jeli třeba na dva týdny a nazkoušeli to. Cheikh mimochodem od roku 2015 nic nového nevydal, a tak je to i pro něj událost. Zní to bláznivě, ale v Senegalu se o naší nahrávce opravdu hodně mluví.

M: V Senegalu se ty písně už hrají v rádiu. Na letošním ročníku Czech Music Crossroads jsme se potkali s Nicolasem Diopem, rozhlasovým moderátorem, který byl z nahrávky nadšený a už ji pustil do éteru.

Nyní jste ve fázi, kdy už hotovou gramodesku, případně CD nebo elektronickou verzi alba rozesíláte novinářům a odborníkům do celého světa. Opět jste byli na veletrhu WOMEX, kde jste projekt propagovali. Jaké setkání na letošním WOMEXu vám udělalo největší radost?

P: Letošní Womex byl pro náš projekt opravdu zlomový. Dostali jsme řadu pozvánek na nejzásadnější světové festivaly – Roskilde, Afrika Festival Hertme, Colours of Ostrava, Pohoda a další. O náš vinyl byl opravdu veliký zájem a těch setkání bylo opravdu hodně, celý Womex vlastně stojí na setkávání, takže mě teď napadá jedno jméno za druhým. Ale konkrétně bych zmínil Yossiho Fine a Bena Aylona z Izraele. Yossi hrál s takovými lidmi jako je David Bowie, Lou Reed, Vieux Farka Touré nebo třeba Johh Scofield. Hned jsme si padli do oka a strávili spolu několik nezapomenutelných večerů. Hodně jsem s Yossim řešil styl hry, ladění a vůbec přistup k muzice. Jeho kytara, kterou si sám upravil a na které rozdělil hmatník na čtvrttóny, mě úplně vyvedla z konceptu. Při jednom z našich sedánků mi na hotelovém pokoji vysvětloval, jak tvoří akordy. Sám jsem si to pak zkoušel a musím říct, že jsem si skoro vůbec nezahrál. Prostě totální úlet. S Martinem od té doby posloucháme jejich CD neustále dokola, a tak nemohu než doporučit: Yossi Fine & Ben Aylon feat. Shasha – Blue Desert.

Bude mít tedy King’n’doom nějaké pokračování?

P: Myslím, že jsme otevřeli dveře do světa, ve kterém už nic nekončí. Určitě tedy něco nového vznikne. Při práci na této desce jsme se toho hodně naučili a poznali jsme spoustu zajímavých lidí. Otevřeli jsme tak Pandořinu skříňku. Muzikanti, kteří na albu účinkují, se už zajímají, co bude dál. A nám chodí desítky nabídek od dalších zpěváků z Afriky. Ani na ně nestíháme reagovat.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více