King’n’doom: Příběh světového hudebního alba z Brna

27. prosinec 2019, 3:00

King’n’doom: Příběh světového hudebního alba z Brna

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.

Vaše album King’n’doom začíná skladbou Jah’rabi, což je zajímavá reggae verze melodie, kterou znám už z Pavlova předchozího projektu Korajunglejazz. Kde jsou její kořeny?

M: Je to taková africká varianta Pec nám spadla, prostě západoafrická lidová píseň, kterou si zpívají od mala děti především v Mali a v dalších západoafrických zemích, kde se mluví bambarsky. Je to píseň, která se hraje a zpívá na spoustu způsobů a my jsme si spontánně troufli udělat z ní reggae verzi.

P: Máme ji oba dlouho rádi, já jsem ji interpretoval se svými předchozími projekty několikrát, takže to přišlo úplně samo. Původně to měla být jen instrumentální záležitost, jenže pak se naskytla příležitost přidat k ní vokály.

A právě tady alespoň pro mne začíná ten úžasný příběh spolupráce s muzikanty napříč kontinenty. Základní nahrávka tedy vznikla v Brně. Ale jak se do písně dostal hlas slavného senegalského zpěváka Cheikha Lô?

M: Pavel a já jsme se ocitli v Ostravě na konferenci Czech Music Crossroads. Cheikh Lô si tam seděl u stolečku a balil si cigára. Přisedli jsme k němu, chtěli jsme se s ním seznámit, a on s námi šel ochotně do auta, kde jsme mu ty naše instrumentálky pustili. Začal si do toho zpívat a my jsme se jen tak zkusmo zeptali, jestli bychom si jej takto mohli natočit.

P: Ty nahrávky vůbec nebyly připravené k tomu, že by se s nimi něco dál dělalo. Pořizovali jsme je víceméně jen sobě pro radost. A najednou je poslouchá Cheikh Lô, který navíc kývl, že nám vokály klidně nazpívá.

M: Tady musíme poslat velký dík do studia Sono Records, protože tamní mistr zvuku Milan Cimfe, který byl na Crossroads přítomen se svým karavanem osazeným nahrávací výbavou, nám velmi pomohl. Právě do toho karavanu jsme Cheikha pozvali a jeho hlas tam natočili. Nahrávku jsme přes noc zmixovali a druhý den ji přivezli zpět do Ostravy. Cheikhovi se mix líbil, dokonce výsledek naší práce pustil při svém workshopu a pěkně jej okomentoval.

kingndoom_rozhovor_2019_foto_jiri_slama_02

Cheikh Lô ale v písni nezpívá sám. Ženský hlas patří Hawě Kassé Mady Diabaté ze sice mladého, ale velmi oceňovaného Tria da Kali z Mali. Jak se ona dostala na vaše album?

M: Zhruba týden po Crossroads se v Náměšti nad Oslavou konaly Folkové prázdniny a na nich vystoupilo Trio da Kali. Já jsem tam dal Hawě nahrávku s Cheikhem Lô poslechnout a řekl jsem jí, že bych si tu píseň představoval jako milostný duet. Když uslyšela hlas Cheikha, který je v západní Africe velkou autoritou, nadšeně souhlasila, ale měl jsem se za ní zastavit až po koncertě. Jenže koncert končil kolem jedné hodiny ráno.

P: Já jsem mezitím odjel do Brna připravit studio pro případ, že by Hawa opravdu s nahráváním souhlasila. A čekal jsem na zprávu od Martina.

M: Po koncertě jsem šel za ní a ona nejen souhlasila, ale navíc přibrala basistu Madou Kouyatého. I se svou britskou manažerkou s námi jeli do Brna.

P: Nahrávka vznikla kolem druhé hodiny ráno a oni v šest ráno odjížděli do Vídně na letiště.

Na Jah’rabi na albu navazuje další velmi silná skladba Thiamness. Ta má také lidový základ?

P: Ne, to je už naše autorská věc, ale vznikla rozvedením určitého motivu z předchozí písně. Vzali jsme si melodickou linku z refrénu a udělali jsme z ní tuto baladu.

Takže vlastně skládáte své vlastní „africké“ písně…

P: My s Martinem oba už roky africkou hudbu posloucháme. Nemůžu o sobě přímo říct, že skládám „africkou“ hudbu. Pořád jsem kluk z Krkonoš, který žije v Brně… Ale protože se do toho projektu namočili skuteční afričtí muzikanti, jako africké písničky to zní.

kingndoom_rozhovor_2019_foto_jiri_slama_03

Jedním z těchto hudebníků je Leopold Lô. To je Cheikhův příbuzný?

M: To je pouze shoda jmen. Leopold pochází ze Senegalu z oblasti Serer, žil v Dakaru a je mistrem ve hře na sabar, což je tradiční bicí nástroj, takové bubny, do kterých se velmi rychle mlátí rukou nebo paličkou. Leopolda znám jako člena kapely slavného Youssou N’Doura a osobně jsem se s ním seznámil před nějakou dobou v Německu.

Dalším důležitým nástrojem ze západní Afriky, který se na albu objevuje, je ngoni.

P: Ngoni existuje v několika druzích, ale zjednodušeně řečeno je to kus klacku s korpusem z kalabasy a s nataženým rybářským vlascem, na který se drnká.

M: Nám na album ngoni nahráli dva bratři, už zmíněný Madou a Moustafa Kouyaté, členové slavné hudební rodiny. Jejich otec, Bassekou Kouyaté, je takový africký Jimi Hendrix.

P: Původně jsme vůbec neplánovali, že tam budou hrát oba. Moustafa za námi přijel z Paříže a strávil s námi ve studiu čtyři dny. Jeho bratr pak trochu neplánovaně přijel s Hawou, protože je také členem Tria da Kali. A když už ve studiu byl, tak jsme si jej také nahráli. Byl překvapený, když jsme mu řekli, že už máme nahrávky i od jeho bratra.

Na obalu alba uvádíte, že vokály do tří skladeb včetně zmíněné Thiamness byly nahrány přímo v Africe. K tomu došlo jak?

P: Loni jsem ze světového hudebního veletrhu WOMEX z Kanárských ostrovů letěl rovnou do Dakaru. Martin mezitím objevil na internetu zajímavou Zeinu Ndong a domluvil mi s ní na dálku schůzku. Já jsem se s ní potkal v jedné hospodě, a i když neumím francouzsky a ona zase anglicky, dal jsem jí nahrávku na uši a naznačil, že bychom byli rádi, kdyby nám tam nazpívala sólový hlas. Udělala to přímo v Dakaru a nahrávku nám poslala.

M: Zajímavým způsobem vznikla také skladba RAW. Procházel jsem si ohlasy na Facebooku a všiml jsem si, že nám náš projekt lajkovala nějaká Afričanka, která na fotografii držela ngoni. Kontaktoval jsem ji a zeptal jsem se, jestli umí také zpívat. Poslali jsme jí instrumentální skladbu a ona nám opět v Africe nahrála zpěv. Ta skladba se původně měla jmenovat Kar-Kar, což je přezdívka slavného kytaristy Boubacara Traorého z Mali. Posléze z toho však vzniklo syrové RAW.

P: Původně to byla taková lehkovážná jednoduchá melodie. Nakonec jsme ji ale nejen přejmenovali, ale také jsme ji v rámci alba zařadili na jiné místo, protože se zpěvem získala úplně jiný podtext. Mrazilo mě v zádech, když jsem si přečetl překlad textu. Vůbec jsem netušil, že na albu bude něco takhle vážného.

M: Název RAW je anagram. Je to píseň o válce a o strachu z války a to WAR je v jejím názvu skryté.

kingndoom_rozhovor_2019_foto_jiri_slama_04

Co píseň, to silný příběh. Projekt King’n’doom navíc zahrnuje krásnou vinylovou desku, obsažný booklet s překlady textů i průvodního slova do čtyř jazyků, mnoho fotografií… Ve které fázi vzniku toho všeho jste si uvědomili, že opravdu bude album a ne jen pár samostatných písní?

M: Od první nahrávky se Cheikhem se to na sebe všechno nabalovalo. Spolupráce s Cheikhem Lô nás nakopla, ale v tu chvíli jsme měli rozpracované pouze čtyři skladby, což je na album málo. A tak jsme lovili a dokončovali nápady z šuplíků, až jsme po dvou měsících měli osm písní.

Já doplním, že k nim jste na albu přidali ještě dva remixy úvodní písně Jah’rabi. Ale zajímá mě jiná věc. Zůstane King’n’doom zajímavým studiovým projektem, nebo se pokusíte vymyslet nějakou živou verzi?

M: Máme plán, že bychom album pokřtili přímo v Senegalu v Dakaru s kapelou Cheikha Lô.

P: Naše představa je taková, že bychom tam jeli třeba na dva týdny a nazkoušeli to. Cheikh mimochodem od roku 2015 nic nového nevydal, a tak je to i pro něj událost. Zní to bláznivě, ale v Senegalu se o naší nahrávce opravdu hodně mluví.

M: V Senegalu se ty písně už hrají v rádiu. Na letošním ročníku Czech Music Crossroads jsme se potkali s Nicolasem Diopem, rozhlasovým moderátorem, který byl z nahrávky nadšený a už ji pustil do éteru.

Nyní jste ve fázi, kdy už hotovou gramodesku, případně CD nebo elektronickou verzi alba rozesíláte novinářům a odborníkům do celého světa. Opět jste byli na veletrhu WOMEX, kde jste projekt propagovali. Jaké setkání na letošním WOMEXu vám udělalo největší radost?

P: Letošní Womex byl pro náš projekt opravdu zlomový. Dostali jsme řadu pozvánek na nejzásadnější světové festivaly – Roskilde, Afrika Festival Hertme, Colours of Ostrava, Pohoda a další. O náš vinyl byl opravdu veliký zájem a těch setkání bylo opravdu hodně, celý Womex vlastně stojí na setkávání, takže mě teď napadá jedno jméno za druhým. Ale konkrétně bych zmínil Yossiho Fine a Bena Aylona z Izraele. Yossi hrál s takovými lidmi jako je David Bowie, Lou Reed, Vieux Farka Touré nebo třeba Johh Scofield. Hned jsme si padli do oka a strávili spolu několik nezapomenutelných večerů. Hodně jsem s Yossim řešil styl hry, ladění a vůbec přistup k muzice. Jeho kytara, kterou si sám upravil a na které rozdělil hmatník na čtvrttóny, mě úplně vyvedla z konceptu. Při jednom z našich sedánků mi na hotelovém pokoji vysvětloval, jak tvoří akordy. Sám jsem si to pak zkoušel a musím říct, že jsem si skoro vůbec nezahrál. Prostě totální úlet. S Martinem od té doby posloucháme jejich CD neustále dokola, a tak nemohu než doporučit: Yossi Fine & Ben Aylon feat. Shasha – Blue Desert.

Bude mít tedy King’n’doom nějaké pokračování?

P: Myslím, že jsme otevřeli dveře do světa, ve kterém už nic nekončí. Určitě tedy něco nového vznikne. Při práci na této desce jsme se toho hodně naučili a poznali jsme spoustu zajímavých lidí. Otevřeli jsme tak Pandořinu skříňku. Muzikanti, kteří na albu účinkují, se už zajímají, co bude dál. A nám chodí desítky nabídek od dalších zpěváků z Afriky. Ani na ně nestíháme reagovat.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Nejčtenější

Kritika

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více