Lizz Wright: Koncertem děkuji za to, co dostávám

20. únor 2020, 1:00

Lizz Wright: Koncertem děkuji za to, co dostávám

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.

Dlouho jste zpívala se sborem, případně s menšími vokálními soubory. Když nyní stojíte na pódiu jako sólová zpěvačka, nechybí vám další hlasy, které by vás podpořily?

Občas mám pocit, jako bych někde vzadu ve své hlavě slyšela zpívat sbor, který mě doprovází a podporuje. Pořád to tam někde je. Vedle toho mám ale také skvělé vztahy se svými spoluhráči, kteří hrají roli ostatních hlasů na pódiu.

Se svou vlastní kapelou jste vystoupila na festivalu Blues Alive v Šumperku. Jak jste vlastně své spoluhráče objevila?

Na své spoluhráče jsem měla opravdu štěstí. Po dvaceti letech v hudebním byznysu se totiž mohu spolehnout na své přátele, kteří mi doporučí své dobré známé. Dnes tedy se mnou hrají lidé, které mi někdo blízký doporučil. Já se na pódiu chovám velmi spontánně, jsem otevřená a potřebuji, aby to ti, kdo se mnou hrají, respektovali a přizpůsobovali se tomu.

Všiml jsem si, že jste na pódiu velmi spontánní. Přistihl jsem se ale při přemýšlení, do jaké míry je to, co vidíme a slyšíme, připravené a do jaké míry je to improvizace. Prozradíte?

Nemám přesně připravené, co budu na pódiu dělat. Známe se spoluhráči dopředu pořadí písní, bavíme se o přechodech mezi jednotlivými skladbami. Především se však během vystoupení snažím vnímat energii, která mezi mnou a mými spoluhráči proudí. Když mám pocit, že bych měla udělat něco jinak, než máme připraveno, udělám to. Důležité je především, abychom byli pravdiví. Já totiž naše vystoupení nepovažuji ani tak za koncert, jako spíše za vzájemné sdílení. Ukazujeme, jací jsme jako lidé. Se svými spoluhráči trávím spoustu času, někdy jsme spolu celé hodiny v jednom autě. Tím pádem se velmi dobře známe a dokážeme se jeden na druhého napojit. I tehdy, když v rukou nedržíme nástroje, spolu vlastně hrajeme. To, co se tedy mezi námi odehrává na pódiu, je opravdové.

Začínala jste jako gospelová zpěvačka, a tedy interpretka duchovní hudby. Je stále adresátem vašich písní Bůh?

Zpěvem se smiřuji sama se sebou. A zpívám také Bohu, kterého vnímám jako energii lásky. Jako toho, kdo daroval život mně i vám. Opět tedy musím zdůraznit, že svůj zpěv nevnímám jako koncert, jako umělecký výkon na pódiu, ale spíše jako poděkování za dary, které dostávám. A jako radost, že mohu vydat něco ze sebe.

Je zpívání v gospelovém sboru dobrou školou i pro civilní sólový zpěv?

To, že jsem vyrůstala v křesťanské rodině a pohybovala se v církevním prostředí, dnes vnímám jako velký dar. Díky tomu se dnes umím postavit se před shromáždění lidí, modlit se, meditovat nebo plakat prostřednictvím písně. Díky této schopnosti otevřít se a sdílet s ostatními lidmi vnímám hudbu jako opravdové společenství. Snažím se tedy, aby si i diváci uvědomili, že jsou součástí okamžiku, který – opět opakuji – není jen koncertem.

Jak ale potom toto vše, o čem mluvíte, převést na CD? Dá se to vůbec?

Je obtížné toto vše převést na CD, to je vám určitě jasné stejně jako mně. Na pódiu prožívám opravdu hluboký vztah se svými bratry – hudebníky. Ve studiu vás může tlačit čas, nahrávání vás stojí peníze… Ale samozřejmě jsme schopní připravit zajímavý projekt s krásným obalem, který pak na koncertech představujeme a stavíme na něm. Ale opravdu to není úplně snadné.

Použila jste slovo projekt. Berete tedy jednotlivá svá alba jako svým způsobem samostatné projekty?

Když mluvím o umělecké spolupráci, ráda používám slovo projekt. Mé nejnovější album Grace produkoval můj dobrý přítel Joe Henry, jeden z mých nejoblíbenějších skladatelů. Známe se třináct let a o tom, jak bude album vypadat, jsme diskutovali dlouhé hodiny. Pokusila jsem se mu s použitím metafor popsat, jak bych si výsledek představovala, a on mě přesně pochopil. Je to básník, umí skvěle pracovat se slovy. Spolupráce s ním je pro mne tak přirozená a jednoduchá, jako když si spolu hrají dvě děti.

Když na svém albu pracujete s producentem, stává se, že vám například nabídne skladbu, se kterou se z nějakého důvodu nedokážete ztotožnit?

Ano, to se může stát. V každém případě se jednotlivé písně opravdu poctivě učím zpívat. Vnímám totiž jako dar, že mám hlas, jehož prostřednictvím mohu lidem předat své pocity. Přála bych si, aby se při poslechu mých nahrávek nebo koncertů lidé s mými písněmi ztotožňovali, aby měli pocit, že zpívám i o nich. Aby více přemýšleli o sobě než o mně.

V Brně v květnu vystoupíte s doprovodem velkého orchestru, Filharmonie Brno. Jak takové koncerty vnímáte?

Mám takové koncerty moc ráda. Vše je na nich zapsané dopředu v notách a já si moc vážím lidí, kteří umí napsat kvalitní hudbu. Sama se na takový koncert musím trochu jinak připravit, ale výsledek je stejně magický.  Mám například velmi ráda aranže Vince Mendozy, na kterých jsem pracovala s muzikanty z Německa. Ti byli mé hudbě velmi otevřeni a přinesli do písní nové světlo. Opravdu miluji zpěv s doprovodem symfonického orchestru. Mám na sobě dlouhé šaty, hudba zní vznešeně, je to krása…

V Brně budete zpívat v rámci jazzového festivalu, v Šumperku jste zpívala na bluesovém festivalu, stále máte v repertoáru gospel, soul nebo například píseň od Boba Dylana. Vyžaduje skloubení tohoto všeho nějakou zvláštní techniku zpěvu?

Mám klasické hudební vzdělání a pracuji s určitými dechovými technikami, ale když zpívám gospel, musím se především soustředit na to, co chci lidem předat. Musím být fyzicky i mentálně připravena na to, abych zachytila konkrétní myšlenku a co nejvěrněji ji předala dál. Dělám všechno proto, aby se mi to dařilo.

Foto Jesse Kitt

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více