Lizz Wright: Koncertem děkuji za to, co dostávám

20. únor 2020, 1:00

Lizz Wright: Koncertem děkuji za to, co dostávám

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.

Dlouho jste zpívala se sborem, případně s menšími vokálními soubory. Když nyní stojíte na pódiu jako sólová zpěvačka, nechybí vám další hlasy, které by vás podpořily?

Občas mám pocit, jako bych někde vzadu ve své hlavě slyšela zpívat sbor, který mě doprovází a podporuje. Pořád to tam někde je. Vedle toho mám ale také skvělé vztahy se svými spoluhráči, kteří hrají roli ostatních hlasů na pódiu.

Se svou vlastní kapelou jste vystoupila na festivalu Blues Alive v Šumperku. Jak jste vlastně své spoluhráče objevila?

Na své spoluhráče jsem měla opravdu štěstí. Po dvaceti letech v hudebním byznysu se totiž mohu spolehnout na své přátele, kteří mi doporučí své dobré známé. Dnes tedy se mnou hrají lidé, které mi někdo blízký doporučil. Já se na pódiu chovám velmi spontánně, jsem otevřená a potřebuji, aby to ti, kdo se mnou hrají, respektovali a přizpůsobovali se tomu.

Všiml jsem si, že jste na pódiu velmi spontánní. Přistihl jsem se ale při přemýšlení, do jaké míry je to, co vidíme a slyšíme, připravené a do jaké míry je to improvizace. Prozradíte?

Nemám přesně připravené, co budu na pódiu dělat. Známe se spoluhráči dopředu pořadí písní, bavíme se o přechodech mezi jednotlivými skladbami. Především se však během vystoupení snažím vnímat energii, která mezi mnou a mými spoluhráči proudí. Když mám pocit, že bych měla udělat něco jinak, než máme připraveno, udělám to. Důležité je především, abychom byli pravdiví. Já totiž naše vystoupení nepovažuji ani tak za koncert, jako spíše za vzájemné sdílení. Ukazujeme, jací jsme jako lidé. Se svými spoluhráči trávím spoustu času, někdy jsme spolu celé hodiny v jednom autě. Tím pádem se velmi dobře známe a dokážeme se jeden na druhého napojit. I tehdy, když v rukou nedržíme nástroje, spolu vlastně hrajeme. To, co se tedy mezi námi odehrává na pódiu, je opravdové.

Začínala jste jako gospelová zpěvačka, a tedy interpretka duchovní hudby. Je stále adresátem vašich písní Bůh?

Zpěvem se smiřuji sama se sebou. A zpívám také Bohu, kterého vnímám jako energii lásky. Jako toho, kdo daroval život mně i vám. Opět tedy musím zdůraznit, že svůj zpěv nevnímám jako koncert, jako umělecký výkon na pódiu, ale spíše jako poděkování za dary, které dostávám. A jako radost, že mohu vydat něco ze sebe.

Je zpívání v gospelovém sboru dobrou školou i pro civilní sólový zpěv?

To, že jsem vyrůstala v křesťanské rodině a pohybovala se v církevním prostředí, dnes vnímám jako velký dar. Díky tomu se dnes umím postavit se před shromáždění lidí, modlit se, meditovat nebo plakat prostřednictvím písně. Díky této schopnosti otevřít se a sdílet s ostatními lidmi vnímám hudbu jako opravdové společenství. Snažím se tedy, aby si i diváci uvědomili, že jsou součástí okamžiku, který – opět opakuji – není jen koncertem.

Jak ale potom toto vše, o čem mluvíte, převést na CD? Dá se to vůbec?

Je obtížné toto vše převést na CD, to je vám určitě jasné stejně jako mně. Na pódiu prožívám opravdu hluboký vztah se svými bratry – hudebníky. Ve studiu vás může tlačit čas, nahrávání vás stojí peníze… Ale samozřejmě jsme schopní připravit zajímavý projekt s krásným obalem, který pak na koncertech představujeme a stavíme na něm. Ale opravdu to není úplně snadné.

Použila jste slovo projekt. Berete tedy jednotlivá svá alba jako svým způsobem samostatné projekty?

Když mluvím o umělecké spolupráci, ráda používám slovo projekt. Mé nejnovější album Grace produkoval můj dobrý přítel Joe Henry, jeden z mých nejoblíbenějších skladatelů. Známe se třináct let a o tom, jak bude album vypadat, jsme diskutovali dlouhé hodiny. Pokusila jsem se mu s použitím metafor popsat, jak bych si výsledek představovala, a on mě přesně pochopil. Je to básník, umí skvěle pracovat se slovy. Spolupráce s ním je pro mne tak přirozená a jednoduchá, jako když si spolu hrají dvě děti.

Když na svém albu pracujete s producentem, stává se, že vám například nabídne skladbu, se kterou se z nějakého důvodu nedokážete ztotožnit?

Ano, to se může stát. V každém případě se jednotlivé písně opravdu poctivě učím zpívat. Vnímám totiž jako dar, že mám hlas, jehož prostřednictvím mohu lidem předat své pocity. Přála bych si, aby se při poslechu mých nahrávek nebo koncertů lidé s mými písněmi ztotožňovali, aby měli pocit, že zpívám i o nich. Aby více přemýšleli o sobě než o mně.

V Brně v květnu vystoupíte s doprovodem velkého orchestru, Filharmonie Brno. Jak takové koncerty vnímáte?

Mám takové koncerty moc ráda. Vše je na nich zapsané dopředu v notách a já si moc vážím lidí, kteří umí napsat kvalitní hudbu. Sama se na takový koncert musím trochu jinak připravit, ale výsledek je stejně magický.  Mám například velmi ráda aranže Vince Mendozy, na kterých jsem pracovala s muzikanty z Německa. Ti byli mé hudbě velmi otevřeni a přinesli do písní nové světlo. Opravdu miluji zpěv s doprovodem symfonického orchestru. Mám na sobě dlouhé šaty, hudba zní vznešeně, je to krása…

V Brně budete zpívat v rámci jazzového festivalu, v Šumperku jste zpívala na bluesovém festivalu, stále máte v repertoáru gospel, soul nebo například píseň od Boba Dylana. Vyžaduje skloubení tohoto všeho nějakou zvláštní techniku zpěvu?

Mám klasické hudební vzdělání a pracuji s určitými dechovými technikami, ale když zpívám gospel, musím se především soustředit na to, co chci lidem předat. Musím být fyzicky i mentálně připravena na to, abych zachytila konkrétní myšlenku a co nejvěrněji ji předala dál. Dělám všechno proto, aby se mi to dařilo.

Foto Jesse Kitt

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Nejčtenější

Kritika

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce