Lizz Wright: Koncertem děkuji za to, co dostávám

20. únor 2020, 1:00

Lizz Wright: Koncertem děkuji za to, co dostávám

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.

Dlouho jste zpívala se sborem, případně s menšími vokálními soubory. Když nyní stojíte na pódiu jako sólová zpěvačka, nechybí vám další hlasy, které by vás podpořily?

Občas mám pocit, jako bych někde vzadu ve své hlavě slyšela zpívat sbor, který mě doprovází a podporuje. Pořád to tam někde je. Vedle toho mám ale také skvělé vztahy se svými spoluhráči, kteří hrají roli ostatních hlasů na pódiu.

Se svou vlastní kapelou jste vystoupila na festivalu Blues Alive v Šumperku. Jak jste vlastně své spoluhráče objevila?

Na své spoluhráče jsem měla opravdu štěstí. Po dvaceti letech v hudebním byznysu se totiž mohu spolehnout na své přátele, kteří mi doporučí své dobré známé. Dnes tedy se mnou hrají lidé, které mi někdo blízký doporučil. Já se na pódiu chovám velmi spontánně, jsem otevřená a potřebuji, aby to ti, kdo se mnou hrají, respektovali a přizpůsobovali se tomu.

Všiml jsem si, že jste na pódiu velmi spontánní. Přistihl jsem se ale při přemýšlení, do jaké míry je to, co vidíme a slyšíme, připravené a do jaké míry je to improvizace. Prozradíte?

Nemám přesně připravené, co budu na pódiu dělat. Známe se spoluhráči dopředu pořadí písní, bavíme se o přechodech mezi jednotlivými skladbami. Především se však během vystoupení snažím vnímat energii, která mezi mnou a mými spoluhráči proudí. Když mám pocit, že bych měla udělat něco jinak, než máme připraveno, udělám to. Důležité je především, abychom byli pravdiví. Já totiž naše vystoupení nepovažuji ani tak za koncert, jako spíše za vzájemné sdílení. Ukazujeme, jací jsme jako lidé. Se svými spoluhráči trávím spoustu času, někdy jsme spolu celé hodiny v jednom autě. Tím pádem se velmi dobře známe a dokážeme se jeden na druhého napojit. I tehdy, když v rukou nedržíme nástroje, spolu vlastně hrajeme. To, co se tedy mezi námi odehrává na pódiu, je opravdové.

Začínala jste jako gospelová zpěvačka, a tedy interpretka duchovní hudby. Je stále adresátem vašich písní Bůh?

Zpěvem se smiřuji sama se sebou. A zpívám také Bohu, kterého vnímám jako energii lásky. Jako toho, kdo daroval život mně i vám. Opět tedy musím zdůraznit, že svůj zpěv nevnímám jako koncert, jako umělecký výkon na pódiu, ale spíše jako poděkování za dary, které dostávám. A jako radost, že mohu vydat něco ze sebe.

Je zpívání v gospelovém sboru dobrou školou i pro civilní sólový zpěv?

To, že jsem vyrůstala v křesťanské rodině a pohybovala se v církevním prostředí, dnes vnímám jako velký dar. Díky tomu se dnes umím postavit se před shromáždění lidí, modlit se, meditovat nebo plakat prostřednictvím písně. Díky této schopnosti otevřít se a sdílet s ostatními lidmi vnímám hudbu jako opravdové společenství. Snažím se tedy, aby si i diváci uvědomili, že jsou součástí okamžiku, který – opět opakuji – není jen koncertem.

Jak ale potom toto vše, o čem mluvíte, převést na CD? Dá se to vůbec?

Je obtížné toto vše převést na CD, to je vám určitě jasné stejně jako mně. Na pódiu prožívám opravdu hluboký vztah se svými bratry – hudebníky. Ve studiu vás může tlačit čas, nahrávání vás stojí peníze… Ale samozřejmě jsme schopní připravit zajímavý projekt s krásným obalem, který pak na koncertech představujeme a stavíme na něm. Ale opravdu to není úplně snadné.

Použila jste slovo projekt. Berete tedy jednotlivá svá alba jako svým způsobem samostatné projekty?

Když mluvím o umělecké spolupráci, ráda používám slovo projekt. Mé nejnovější album Grace produkoval můj dobrý přítel Joe Henry, jeden z mých nejoblíbenějších skladatelů. Známe se třináct let a o tom, jak bude album vypadat, jsme diskutovali dlouhé hodiny. Pokusila jsem se mu s použitím metafor popsat, jak bych si výsledek představovala, a on mě přesně pochopil. Je to básník, umí skvěle pracovat se slovy. Spolupráce s ním je pro mne tak přirozená a jednoduchá, jako když si spolu hrají dvě děti.

Když na svém albu pracujete s producentem, stává se, že vám například nabídne skladbu, se kterou se z nějakého důvodu nedokážete ztotožnit?

Ano, to se může stát. V každém případě se jednotlivé písně opravdu poctivě učím zpívat. Vnímám totiž jako dar, že mám hlas, jehož prostřednictvím mohu lidem předat své pocity. Přála bych si, aby se při poslechu mých nahrávek nebo koncertů lidé s mými písněmi ztotožňovali, aby měli pocit, že zpívám i o nich. Aby více přemýšleli o sobě než o mně.

V Brně v květnu vystoupíte s doprovodem velkého orchestru, Filharmonie Brno. Jak takové koncerty vnímáte?

Mám takové koncerty moc ráda. Vše je na nich zapsané dopředu v notách a já si moc vážím lidí, kteří umí napsat kvalitní hudbu. Sama se na takový koncert musím trochu jinak připravit, ale výsledek je stejně magický.  Mám například velmi ráda aranže Vince Mendozy, na kterých jsem pracovala s muzikanty z Německa. Ti byli mé hudbě velmi otevřeni a přinesli do písní nové světlo. Opravdu miluji zpěv s doprovodem symfonického orchestru. Mám na sobě dlouhé šaty, hudba zní vznešeně, je to krása…

V Brně budete zpívat v rámci jazzového festivalu, v Šumperku jste zpívala na bluesovém festivalu, stále máte v repertoáru gospel, soul nebo například píseň od Boba Dylana. Vyžaduje skloubení tohoto všeho nějakou zvláštní techniku zpěvu?

Mám klasické hudební vzdělání a pracuji s určitými dechovými technikami, ale když zpívám gospel, musím se především soustředit na to, co chci lidem předat. Musím být fyzicky i mentálně připravena na to, abych zachytila konkrétní myšlenku a co nejvěrněji ji předala dál. Dělám všechno proto, aby se mi to dařilo.

Foto Jesse Kitt

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více