MØW: Písně z jednoho pokoje

4. srpen 2022, 10:00

MØW: Písně z jednoho pokoje

Polská skupina MØW vystoupí ve čtvrtek 11. srpna na nádvoří Místodržitelského paláce v centru Brna v rámci jazzové scény festivalu Maraton hudby Brno. Na naše otázky odpovídají kapelnice a zpěvačka Ania Bratek a pianistka Aga Derlak, která se v minulosti v Brně představila i se svým vlastním jazzovým triem. Skupina MØW tentokrát představí své nové album W jednym pokoju.

Nedá mi to. Na úvod se musím zeptat na změnu grafické podoby názvu vaší kapely. Dříve jste se psali Mów, nyní jste MØW. Proč?

Ania: Způsob, jakým píšeme jméno naší kapely, jsme změnili z čistě grafických a estetických důvodů. Prostě „přeškrtnuté ø“ lépe vypadá.

Aga: Také je to mezinárodní znak. Ne každý ví, že „ó s čárkou“ se v polštině čte jako „u“. Přeškrtnuté „ø“ se používá ve více jazycích a lépe vypadá. Říkali jsme si, že s takovým názvem můžeme svou hudbu snáz dostat za hranice.

K určitému vývoji došlo i ve vašem stylu. První album Historie zebrany vnímám jako jazzovější, na novince W jednym pokoju máte přece jen blíže k popu.

Aga: Podle mne to byl přirozený proces toho, jak jsme jako kapela postupně objevovali vlastní identitu. Když jsme přemýšleli o písních, které jsme chtěli nahrát na druhé album, přistoupili jsme k tomu trochu jinak než u první desky. Najali jsme si také producenta Tomasze Harryho Waldowského, který nám naši hudbu trochu lépe uspořádal a zvýraznil některé její aspekty. Ale základní barva naší tvorby se nezměnila. Východiskem jsou stále písně s jazzovými aranžemi a s prvky improvizace.

Ania: Proces tvorby je u nás stále stejný už proto, že vždy začínáme od textu. Teprve poté vytvořím základní náčrt melodie, melodickou linku a základ harmonie a v tomto tvaru píseň přinesu na zkoušku. Tam se s mými úžasnými spoluhráči domluvím, jak by skladba mohla vypadat. Někdy například upravíme melodii a podobně. Samotný proces tvorby byl velmi podobný tomu, jak jsme to dělali v případě prvního alba. Myslím si ale, že když nějakou činnost děláme delší dobu, zdokonalujeme se a jde nám to stále lépe. V případě druhého alba nám tedy práce na písních šla lépe, měli jsme více možností, jak se posunout, všechno to bylo naprosto přirozené.

mow_foto_milan_tesar_01

Ago, vy se jako pianistka věnujete i instrumentálnímu jazzu. Je pro vás hodně jiné doprovázet píseň s textem?

Aga: Je to pro mne jiné, ale musím říct, že mě velmi těší hrát hudbu obohacenou o texty. I proto jsem na své nejnovější autorské album, které vyjde pravděpodobně ještě letos, pozvala zpěvačku. Ta měla za úkol přidat k mé tvorbě textovou složku. Když máme texty, které tvoří příběh alba, můžeme jít více do hloubky i se samotnou hudbou. Navíc když hrajeme písně s texty, mám pocit, že posluchačům zprostředkováváme skutečný a velmi konkrétní příběh. Samozřejmě že nikdy neodhalujeme sto procent toho, co chceme sdělit, vždy je tam prostor pro fantazii. Ale poselství našich písní je konkrétní a přímočaré a to se pak odráží i v hudbě.

Co vyjadřuje název vašeho nového alba W jednym pokoju?

Ania: Název alba má více rovin. Jednak všechny skladby na toto album vznikly v jedné místnosti, v mém bytě. Je to ale také „pandemický“ název, protože v době, kdy album vznikalo, nebylo možné z pokoje odejít. A album jsme také nahrávali všichni naráz v jednom studiu. Chtěli jsme, aby se na album dostala energie, jakou máme při živém hraní. A to se během natáčení povedlo. Bylo skvělé, že jsme dokázali společně dýchat a tato naše jednota se pak dostala i na albu. A to jen díky tomu, že jsme spolu byli v jedné místnosti.

Na albu účinkuje několik hostů včetně Basii Derlak, což je, Ago, vaše sestra. Podle čeho jste hosty vybírali?

Aga: O hostech měla jasno tady Ania jako kapelnice. Chtěli jsme prostě ty naše písně trochu přibarvit. Ano, na albu účinkuje moje sestra, která tam rapuje, což je trochu jiný styl vokálního projevu, než je u nás obvyklé. Pak je tam také zpěv našeho producenta Tomka Waldowského. A potom na albu zazní také jazzová trubka Cypriana Baszyńského a klavír Bogdana Holowni. Takže na jednu stranu jsme se snažili o kompaktní zvuk celého alba – a kvůli tomu jsme si také pozvali producenta –, ale zároveň jsme si říkali, že by bylo pěkné některé písně trochu dobarvit, přidat do nich něco navíc.

Ania: To, co řekla Aga, je samozřejmě pravda. Ale je tu ještě jeden aspekt, a to je setkání různých uměleckých světů. V okamžiku, kdy se v písni objeví host, musí se nějak vypořádat se skladbou, která není jeho vlastní. Vybírali jsme hosty, kteří jsou skuteční umělci, kteří mají nějakou úroveň, a kteří byli schopni do našich skladeb přinést něco nového.

mow_foto_milan_tesar_02

Každý z členů kapely má další hudební aktivity a vím, že Aga se domů do Polska přednedávnem vrátila po delším pobytu v Panamě. Jak často se vám daří scházet?

Aga: Záleží na konkrétních příležitostech. Pandemie samozřejmě možnost setkávání ztížila, válka nám to teď taky neulehčila. Ale snažíme se setkávat pravidelně a většinou koncertujeme jednou nebo dvakrát za měsíc.

Jakým dalším projektům se momentálně věnujete?

Aga: Svůj čas rozděluji mezi různé hudební projekty. Pokračuji dál se svým triem. Momentálně natáčíme desku v rozšířené sedmičlenné sestavě se smyčcovým kvartetem. Kromě toho mám nové trio s Michałem Barańským a se Sebastianem Kuchczyńským. Další projekt mám s Magdalenou Howorskou, se kterou hraji hudbu inspirovanou folklorem a zároveň free jazzem a polskou jazzovou scénou 60. let. Je to tedy velmi různorodé. Každý z těchto mých projektů se nějak dotýká jazzu a improvizované hudby, ale pokaždé trochu jinak. Ostatně i MØW má k jazzu blízko, ale blíží se mu spíše ze strany autorské písňové tvorby. Díky tomu se jako umělkyně mohu všestranně rozvíjet a každý z těchto projektů mi přináší inspiraci pro ty druhé.

Ania: Já to mám úplně stejně. Mám například jinou kapelu, ve které se věnuji elektronické hudbě. Každý z těchto projektů vyžaduje jiný přístup, jiný styl přemýšlení o tom, co budu zpívat, co budu psát, jak budu tvořit písně. A všechny tyto typy práce mě rozvíjejí. Nedokázala bych asi dělat jen jednu věc. Různé umělecké aktivity mě rozvíjejí a přinášejí mi inspiraci.

Foto Milan Tesař

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Prvního prosince brněnský klub Fléda nabídl koncert ukrajinského kvartetu DakhaBrakha inspirovaného lidovou hudbou. „Dávat“ a „brát“ je překlad názvu kapely (v originále ДаxаБраxа), vyňatého ze staré ukrajinštiny. Co člověku může dát setkání s válkou poznamenaným národem? Zejména poznání, co vše bere válka. Avšak nejen proto byl tento koncert jednou z neopakovatelných příležitostí zažít hudbu plnou silných emocí na jevišti i v hledišti.  více

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce