MØW: Písně z jednoho pokoje

4. srpen 2022, 10:00

MØW: Písně z jednoho pokoje

Polská skupina MØW vystoupí ve čtvrtek 11. srpna na nádvoří Místodržitelského paláce v centru Brna v rámci jazzové scény festivalu Maraton hudby Brno. Na naše otázky odpovídají kapelnice a zpěvačka Ania Bratek a pianistka Aga Derlak, která se v minulosti v Brně představila i se svým vlastním jazzovým triem. Skupina MØW tentokrát představí své nové album W jednym pokoju.

Nedá mi to. Na úvod se musím zeptat na změnu grafické podoby názvu vaší kapely. Dříve jste se psali Mów, nyní jste MØW. Proč?

Ania: Způsob, jakým píšeme jméno naší kapely, jsme změnili z čistě grafických a estetických důvodů. Prostě „přeškrtnuté ø“ lépe vypadá.

Aga: Také je to mezinárodní znak. Ne každý ví, že „ó s čárkou“ se v polštině čte jako „u“. Přeškrtnuté „ø“ se používá ve více jazycích a lépe vypadá. Říkali jsme si, že s takovým názvem můžeme svou hudbu snáz dostat za hranice.

K určitému vývoji došlo i ve vašem stylu. První album Historie zebrany vnímám jako jazzovější, na novince W jednym pokoju máte přece jen blíže k popu.

Aga: Podle mne to byl přirozený proces toho, jak jsme jako kapela postupně objevovali vlastní identitu. Když jsme přemýšleli o písních, které jsme chtěli nahrát na druhé album, přistoupili jsme k tomu trochu jinak než u první desky. Najali jsme si také producenta Tomasze Harryho Waldowského, který nám naši hudbu trochu lépe uspořádal a zvýraznil některé její aspekty. Ale základní barva naší tvorby se nezměnila. Východiskem jsou stále písně s jazzovými aranžemi a s prvky improvizace.

Ania: Proces tvorby je u nás stále stejný už proto, že vždy začínáme od textu. Teprve poté vytvořím základní náčrt melodie, melodickou linku a základ harmonie a v tomto tvaru píseň přinesu na zkoušku. Tam se s mými úžasnými spoluhráči domluvím, jak by skladba mohla vypadat. Někdy například upravíme melodii a podobně. Samotný proces tvorby byl velmi podobný tomu, jak jsme to dělali v případě prvního alba. Myslím si ale, že když nějakou činnost děláme delší dobu, zdokonalujeme se a jde nám to stále lépe. V případě druhého alba nám tedy práce na písních šla lépe, měli jsme více možností, jak se posunout, všechno to bylo naprosto přirozené.

mow_foto_milan_tesar_01

Ago, vy se jako pianistka věnujete i instrumentálnímu jazzu. Je pro vás hodně jiné doprovázet píseň s textem?

Aga: Je to pro mne jiné, ale musím říct, že mě velmi těší hrát hudbu obohacenou o texty. I proto jsem na své nejnovější autorské album, které vyjde pravděpodobně ještě letos, pozvala zpěvačku. Ta měla za úkol přidat k mé tvorbě textovou složku. Když máme texty, které tvoří příběh alba, můžeme jít více do hloubky i se samotnou hudbou. Navíc když hrajeme písně s texty, mám pocit, že posluchačům zprostředkováváme skutečný a velmi konkrétní příběh. Samozřejmě že nikdy neodhalujeme sto procent toho, co chceme sdělit, vždy je tam prostor pro fantazii. Ale poselství našich písní je konkrétní a přímočaré a to se pak odráží i v hudbě.

Co vyjadřuje název vašeho nového alba W jednym pokoju?

Ania: Název alba má více rovin. Jednak všechny skladby na toto album vznikly v jedné místnosti, v mém bytě. Je to ale také „pandemický“ název, protože v době, kdy album vznikalo, nebylo možné z pokoje odejít. A album jsme také nahrávali všichni naráz v jednom studiu. Chtěli jsme, aby se na album dostala energie, jakou máme při živém hraní. A to se během natáčení povedlo. Bylo skvělé, že jsme dokázali společně dýchat a tato naše jednota se pak dostala i na albu. A to jen díky tomu, že jsme spolu byli v jedné místnosti.

Na albu účinkuje několik hostů včetně Basii Derlak, což je, Ago, vaše sestra. Podle čeho jste hosty vybírali?

Aga: O hostech měla jasno tady Ania jako kapelnice. Chtěli jsme prostě ty naše písně trochu přibarvit. Ano, na albu účinkuje moje sestra, která tam rapuje, což je trochu jiný styl vokálního projevu, než je u nás obvyklé. Pak je tam také zpěv našeho producenta Tomka Waldowského. A potom na albu zazní také jazzová trubka Cypriana Baszyńského a klavír Bogdana Holowni. Takže na jednu stranu jsme se snažili o kompaktní zvuk celého alba – a kvůli tomu jsme si také pozvali producenta –, ale zároveň jsme si říkali, že by bylo pěkné některé písně trochu dobarvit, přidat do nich něco navíc.

Ania: To, co řekla Aga, je samozřejmě pravda. Ale je tu ještě jeden aspekt, a to je setkání různých uměleckých světů. V okamžiku, kdy se v písni objeví host, musí se nějak vypořádat se skladbou, která není jeho vlastní. Vybírali jsme hosty, kteří jsou skuteční umělci, kteří mají nějakou úroveň, a kteří byli schopni do našich skladeb přinést něco nového.

mow_foto_milan_tesar_02

Každý z členů kapely má další hudební aktivity a vím, že Aga se domů do Polska přednedávnem vrátila po delším pobytu v Panamě. Jak často se vám daří scházet?

Aga: Záleží na konkrétních příležitostech. Pandemie samozřejmě možnost setkávání ztížila, válka nám to teď taky neulehčila. Ale snažíme se setkávat pravidelně a většinou koncertujeme jednou nebo dvakrát za měsíc.

Jakým dalším projektům se momentálně věnujete?

Aga: Svůj čas rozděluji mezi různé hudební projekty. Pokračuji dál se svým triem. Momentálně natáčíme desku v rozšířené sedmičlenné sestavě se smyčcovým kvartetem. Kromě toho mám nové trio s Michałem Barańským a se Sebastianem Kuchczyńským. Další projekt mám s Magdalenou Howorskou, se kterou hraji hudbu inspirovanou folklorem a zároveň free jazzem a polskou jazzovou scénou 60. let. Je to tedy velmi různorodé. Každý z těchto mých projektů se nějak dotýká jazzu a improvizované hudby, ale pokaždé trochu jinak. Ostatně i MØW má k jazzu blízko, ale blíží se mu spíše ze strany autorské písňové tvorby. Díky tomu se jako umělkyně mohu všestranně rozvíjet a každý z těchto projektů mi přináší inspiraci pro ty druhé.

Ania: Já to mám úplně stejně. Mám například jinou kapelu, ve které se věnuji elektronické hudbě. Každý z těchto projektů vyžaduje jiný přístup, jiný styl přemýšlení o tom, co budu zpívat, co budu psát, jak budu tvořit písně. A všechny tyto typy práce mě rozvíjejí. Nedokázala bych asi dělat jen jednu věc. Různé umělecké aktivity mě rozvíjejí a přinášejí mi inspiraci.

Foto Milan Tesař

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více