Nebeztebe: Porsche s kombinačkami nepostavíte

Nebeztebe: Porsche s kombinačkami nepostavíte

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.

Štěpáne, skupina Nebeztebe vznikla v roce 2008. Co bylo tehdy hlavním důvodem pro její založení? A měl jste v té době nějaké vzory, které vás inspirovaly?

Bez kapely a pódií už to dál nešlo. Prostě se tomu neubráníte. Konkrétní vzory jsem pro tu situaci totálního kořenového amatérismu neměl. Měl jsem určitou představu o vlastním zvuku a ten se mi myslím podařilo v té naší kuchyni, kde jsme zpočátku zkoušeli, nějak ukuchtit.

Před pár lety jste slavili nemalé úspěchy. Zvítězili jste v jihomoravském kole Porty, v celostátním měřítku jste vyhráli Portu autorskou. Co pro vás osobně bylo zatím největším úspěchem?

Po hudební stránce? Těch soutěžních ocenění si moc vážím, ale vede letošní koncert 21. března v Brně v Morseart, comeback s vyladěným zvukem, projekcemi a světly. Směr, jakým to pro nás má smysl dělat dál.

K tomu se za chvíli dostaneme podrobněji. Ale mě by zajímalo, proč jste se v době, kdy se vám dařilo, rozhodl pro pauzu a poté pro zeštíhlení sestavy?

Ze zoufalství. Příliš mnoho manažerování, řízení a provozu plus permanentní změny v obsazení bezmála umořily panáčka poetu, tedy mne. Došlo mi, že to neberu za správný konec. Byli jsme koncertně aktivní, soutěžně úspěšná kapela s „už zase“ jedním členem na odchodu, dalším nejspíš přicházejícím a s fantastickou festivalovou nabídkou, kterou jsem už prostě unaveně nechal být. Všechno jsme léta dělali za pochodu, na nic nebylo dost času, spolu s fluktuujícími muzikanty, kterých bylo přes dvacet, kapelou prošuměl materiál na dvě alba a výsledný neusazený „neurotic-revival“ vlastní kapely mě ničil. Potřeboval jsem vystoupit z toho kolotoče, který už s hudbou neměl mnoho společného. Začít tvořit, dostat se hudbě znovu pod kůži, oddat se jí.

Jak reagovali bývalí spoluhráči, když jste jim řekl, že s nimi už dál nepočítáte?

Ono to vlastně vyplynulo z děje. Poslední stálý baskytarista měl ještě svou kapelu, rozhodl se odejít a normálně jsme se domluvili. Perkusista si nesedl se dvěma dalšími, s útlumem koncertní činnosti přestal postupně chodit na zkoušky, a když jsme to s ním uzavřeli, pronesl památnou úsměvnou větu: „Co tak najednou?“ Dnes už vím, že to buď funguje celé včetně vzájemné připravenosti hned, nebo ne.

hulc_stepan_foto_jiri_slama_01

Z té úspěšné pětičlenné sestavy jste nakonec zůstal sám, ale Honza „Yetty“ Vrtěna, současný člen Nebeztebe, vlastně úplným nováčkem není.

Ano, Yetty, má pravá ruka, která nás při tvorbě velmi těší tím, že dělá z jakési veselé vnitřní poťouchlosti často něco úplně jiného než ta levá, mě na rok a půl po domluvě opustila. A když jsem potřeboval již klasicky záskok na soutěž, v klidu a bez problému u nás pan spoluzakládající člen zase zakotvil.

A jak se stala členkou Nebeztebe Tereza? Vzal jste ji původně jako zpěvačku, nebo jako houslistku?

Jako zpěvačku. Moje levá ruka, která k neskonalé hrůze Yettyho ví stále přesně, co on coby má pravá ruka improvizačně vyvádí, pro nás v roce 2012 nahrála ve studiu housle ve dvou písních. O dva roky později jsme se rozešli se zpěvačkou, a Terka řekla jen něco ve smyslu, že jestli potřebujeme, tak školená sice není, ale zvládne to. Přišla skvěle připravená a její feeling mě oslovil. Později jsme vytáhli několik houslových partů z aranží předchozích sestav a já si ještě o pár strof v čase dál uvědomil, jaký poklad pro věci příští jsme tím získali.

Výsledkem je pro váš žánr ne úplně typické obsazení kytara, mandolína a housle…

Žánrové zařazení Nebeztebe je pro mě čím dál tím vzdálenější otázkou, ale když pro to máte cit a dáte tomu čas, tak se dá zahrát něžná filharmonie na dvě vidličky. A v Honzovi a Tereze jsem ty dvě vidličky našel.

Všichni vedle akustických nástrojů používáte i různé efekty. Byla to od počátku jasná volba?

Ano. I jedna chytrá kniha říká, že Porsche jen s kombinačkami v ruce prostě nepostavíte. Baví mě modelovat zvuk kapely tak, aby v něm čekal na posluchače okouzlující moment, který si automaticky nezařadí mezi ostatní škatulky typu „kytara“ nebo „bicí“.

Jak je to vlastně dnes s repertoárem? Hrajete v nové sestavě i ty písně, které hráli původní rockoví Nebeztebe?

Dva songy z předchozího repertoáru kapely zařazujeme jako přídavky. Zapadnou dobře do atmosféry po finále nového setu, což jsou úplně staré kusy, se kterými jsem dlouho nevěděl, co dělat.

V jaké fázi rozpracovanosti tyto starší písně byly? A jak s tímto materiálem v kapele pracujete?

Textově jsem měl většinou hotovo až přetextováno, takže jsem po letech s radostí škrtal, až jsem ty skorobásně vyčistil na nosné jádro. Jejich hudební doprovodné a melodické motivy nebyly zrovna ucelené. Což se vlastně hodilo, protože teď pracujeme tak, že coby kapelní tvůrčí hlídač provokatér ty motivy hraju pro sebe i ty mé dvě ruce, jak jsem Terku a Yettyho pojmenoval předtím, a improvizací zkoušíme, co by to chtělo. Během tohoto období prvotních a až únavně krásných zmatků se starám, aby nápady dostaly svůj prostor bez tlaku na výsledek. Pomáhám hlasům a rytmům ožít, čekám, až opustí běžná schémata a začnou si tvořit vlastní, čekám, až mě nadchnou. Následující pokusy o větší celky na pár týdnů odložím a přebírám se v tom pelmelu s odstupem. Když nám konečně skladba sama dýchá v rukou, tak na nás obvykle samospádem vykukují drobnosti, kterými to celé za pochodu šperkujeme.

Vznikají i úplně nové písně?

V této sestavě a playlistu jednu novou společně vytvořenou máme, ale dlouhodobě jde o zavádějící pojem, protože například záznamy nápadů, které si během těch jedenácti let pečlivě katalogizuji jako „Yettyho trance motivy“, trpělivě vyhlíží svou chvíli. Obsáhly by bez problému samostatný projekt či desku. A až se do nich pustíme, budou taky jako nové.

Když skládáte nové písně, myslíte konkrétně na aktuální sestavu, nebo je prvotní nápad použitelný v jakémkoli obsazení?

Myslím, že prvotní nápad na obsazení úplně nezávislý není. Obsazení, které slyším dopředu já, je někdy až rockově-orchestrálně-trance-etno-beatového typu. A to hledám v prolínání zvukového světa vyefektované mandolíny a klasické nádhery houslí nad nylonovou nebo elektrickou kytarou a stompboxem, nahrazujícím bicí či perkuse.

Váš nový koncertní program a také chystané album se jmenuje Zásobování duše. Proč tento název?

Viděl jsem fotografii plechových dveří, na kterých bylo přes šablonu sprejem nastříkáno „Zetor – zásobování duše“. Vyfotila to moje kamarádka fotografka Jitka Daňková a já si dlouho myslel, že přímo v Zetoru. Až nedávno jsem náhodou zjistil, že se jedná o kontejner, na který se už léta dívám v Dolních Kounicích na zahradě přes údolí. Ten nápis tam na mě čekal, zahrnuje vše, co od hudby potřebuju. Zásobování duše je síto, které vezmu a zkouším, jestli jím skladba projde, nebo ne.

nebeztebe_booklet_zasobovani_touhy

Musí podle vás mít deska koncept?

Moje ano, ale dříve jsem o tom nevěděl. Kapela je živočich, a dokud jsem se prioritně staral o ni, nenápadně vyžadovala s každou změnou sestavy jiný materiál. Díky tomu nebylo možné repertoár dlouhodobě uchopit. Sám jsem si musel přijít na to, že potřebuji jasný koncept, který mě povede.

Skládáte písně s texty i instrumentální skladby. Čím si skladba řekne, že nebudete potřebovat text?

To prostě ucítíte během práce, že vám text nechybí. Silný hudební motiv jej skutečně nepotřebuje, pokud využijete možnosti, které otevírá. I když i tak ke mně někdy zaznívají slova a fráze.

Kdy bychom se měli dočkat alba Zásobování duše? A co o něm můžete prozradit?

Osobní záležitost s niterným obsahem. Zásobování duše zažívám vždy, když ty skladby hrajeme. Když to zažije i posluchač, budu bez sebe štěstím. Po praktické stránce doděláváme poslední píseň, místy ještě ladíme už vyřešené aranže dalších kousků. Způsob nahrávání, místo a lidi už máme, takže nám půjde spíše o autentický zvuk, živost a atmosféru než o dlouhou studiovou práci. Moc se na to těším. Když to půjde, bude deska na světě do konce roku.

Budou na albu nějací hosté?

Možná ano. Teď mají naše pracovní nahrávky v ruce dva kolegové a uvidíme, s čím přijdou. Buď jejich přístup ty skladby podpoří, nebo tam prostě budeme jenom my tři.

nebeztebe_2019_foto_jiri_slama_02

Na koncertech chcete více pracovat s vizuální složkou a konkrétně s projekcemi. Proč?

V rámci aktuální šňůry Vítáme jaro 2019 už si s sebou projekce vozíme, kde můžeme, a výsledek nás i publikum jednoznačně přesvědčil, že to skvěle funguje. Vnímám je jako pro hudebníka nesmírně obohacující možnost vyjádření. Může umocnit hudební message. Zpočátku to byla jen taková připomínka přítele Shannyho, že by Zásobování duše velmi jednoduchá projekce mohla hodně prospět. Realizovali jsme ji a hned posunuli dál díky de facto novému členovi kapely Michalu Minárikovi, který s námi sice na nic nehraje, ale pustil se s nadšením na základě mých představ do střihu videa a do projekcí. Propagaci kapely dělá se mnou a řeší postupně všechno, co už mi hlava nebere. Plánujeme klipy ve vlastní režii – už se jen bavíme o nápadech a možnostech. Je to prostě super složka činností, která Nebeztebe chyběla. Chceme vlastní zvuk, světla a projekční vybavení, samostatnost.

Budete se dál hlásit do různých soutěží, ať už na Portu nebo jinam? A je to pro vás důležité?

Je možné, že se zase někam přihlásíme, tenhle rok už jsme taky jednu stihli a vše co se kolem této konkrétní soutěže dělo, bylo pro mě nesmírně přínosné. Je ale důležité říct, že v tomto případě jako pro manažera kapely, ne jako pro hudebníka.

Jste brněnská kapela. Jak vnímáte současnou brněnskou scénu? Máte na ní nějaké spřízněné skupiny nebo muzikanty? Kdo je vám blízký?

Jako otec a manžel si z rámce běžného rodinného života šetřím maximum času na Nebeztebe. Reálně se tak ke mně dostanou až některé výsledky práce lidí, kteří hudbě definitivně propadli, a já mám obrovskou radost z jejich růstu. Naštěstí během pár let se tu nakonec všichni obrazně řečeno potkáme v Tescu, když ne na pódiu. Hned po manželce Magdaleně, se kterou jsme Nebeztebe rozjížděli a teď jí dělám hudebního kopilota v její vlastní tvorbě, se nejvíc vídám s kapelníkem Funkychicken Shannym, který dělá funky tak, že mě to baví a navzájem si pouštíme ty naše výtvory… Dostal mě Martin Kyšperský svým Miláčkem slunce, nadchly mě punkové Kruhy a hipster-alternativní Makak, mám rád rockovou cestu Safe Escape, na duši mě pohladil Dan Vertígo svou poslední tvorbou tak, že jsem mu to musel zavolat, užiju si Aivn’s Naked Trio nebo Toma Jegra a jeho alba 2015 a Souznění, oceňuju a respektuju Nevermore & Kosmonaut, jsem zvědavý na nové album Kupodivu… Určitě jsem na leckoho zapomněl a půl Brna minul. Jazoo byli skvělí, dokud byli, a teď jsou pro mě nejvíc zajímaví prog-rockoví Pool (radostné spojení kouzelníků Elshishe, Ondry Maliny, Ondry Kaprála a Petra Bartoňka, kteří by stáli každý samostatně za zmínku) a Kudla s kapelou v krabici.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Včerejší podvečer na piazzettě Janáčkova divadla se nesl ve znamení koncertu k zahájení sezóny 2019/2020 Národního divadla Brno (NdB). Propagace akce zajistila hudebnímu večeru to nejdůležitější – stovky diváků, kteří hojně zaplnili celé prostranství. Nelze opomenout opravdu široké věkové rozpětí, které je zejména na své spodní hranici (zatím ještě v kočárcích) tolik potřebné pro budoucí kulturu.   více

Konec září bude v nedaleké slovenské Bratislavě patřit world music. Široké veřejnosti i pozvaným zahraničním delegátům se představí přední kapely žánru ze Slovenska, na konferenci se bude hovořit o folkloru i jazzu, na programu budou koncerty světových hvězd i workshopy pro hudebníky a jejich manažery. Ředitelka festivalu Jarmila Vlčková zve na toto setkání i muzikanty z Brna a okolí. Účast na konferenci je zdarma, stačí se zaregistrovat na stránkách World Music Festivalu Bratislava.  více

Nejčtenější

Kritika

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více