Nebeztebe: Porsche s kombinačkami nepostavíte

Nebeztebe: Porsche s kombinačkami nepostavíte

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.

Štěpáne, skupina Nebeztebe vznikla v roce 2008. Co bylo tehdy hlavním důvodem pro její založení? A měl jste v té době nějaké vzory, které vás inspirovaly?

Bez kapely a pódií už to dál nešlo. Prostě se tomu neubráníte. Konkrétní vzory jsem pro tu situaci totálního kořenového amatérismu neměl. Měl jsem určitou představu o vlastním zvuku a ten se mi myslím podařilo v té naší kuchyni, kde jsme zpočátku zkoušeli, nějak ukuchtit.

Před pár lety jste slavili nemalé úspěchy. Zvítězili jste v jihomoravském kole Porty, v celostátním měřítku jste vyhráli Portu autorskou. Co pro vás osobně bylo zatím největším úspěchem?

Po hudební stránce? Těch soutěžních ocenění si moc vážím, ale vede letošní koncert 21. března v Brně v Morseart, comeback s vyladěným zvukem, projekcemi a světly. Směr, jakým to pro nás má smysl dělat dál.

K tomu se za chvíli dostaneme podrobněji. Ale mě by zajímalo, proč jste se v době, kdy se vám dařilo, rozhodl pro pauzu a poté pro zeštíhlení sestavy?

Ze zoufalství. Příliš mnoho manažerování, řízení a provozu plus permanentní změny v obsazení bezmála umořily panáčka poetu, tedy mne. Došlo mi, že to neberu za správný konec. Byli jsme koncertně aktivní, soutěžně úspěšná kapela s „už zase“ jedním členem na odchodu, dalším nejspíš přicházejícím a s fantastickou festivalovou nabídkou, kterou jsem už prostě unaveně nechal být. Všechno jsme léta dělali za pochodu, na nic nebylo dost času, spolu s fluktuujícími muzikanty, kterých bylo přes dvacet, kapelou prošuměl materiál na dvě alba a výsledný neusazený „neurotic-revival“ vlastní kapely mě ničil. Potřeboval jsem vystoupit z toho kolotoče, který už s hudbou neměl mnoho společného. Začít tvořit, dostat se hudbě znovu pod kůži, oddat se jí.

Jak reagovali bývalí spoluhráči, když jste jim řekl, že s nimi už dál nepočítáte?

Ono to vlastně vyplynulo z děje. Poslední stálý baskytarista měl ještě svou kapelu, rozhodl se odejít a normálně jsme se domluvili. Perkusista si nesedl se dvěma dalšími, s útlumem koncertní činnosti přestal postupně chodit na zkoušky, a když jsme to s ním uzavřeli, pronesl památnou úsměvnou větu: „Co tak najednou?“ Dnes už vím, že to buď funguje celé včetně vzájemné připravenosti hned, nebo ne.

hulc_stepan_foto_jiri_slama_01

Z té úspěšné pětičlenné sestavy jste nakonec zůstal sám, ale Honza „Yetty“ Vrtěna, současný člen Nebeztebe, vlastně úplným nováčkem není.

Ano, Yetty, má pravá ruka, která nás při tvorbě velmi těší tím, že dělá z jakési veselé vnitřní poťouchlosti často něco úplně jiného než ta levá, mě na rok a půl po domluvě opustila. A když jsem potřeboval již klasicky záskok na soutěž, v klidu a bez problému u nás pan spoluzakládající člen zase zakotvil.

A jak se stala členkou Nebeztebe Tereza? Vzal jste ji původně jako zpěvačku, nebo jako houslistku?

Jako zpěvačku. Moje levá ruka, která k neskonalé hrůze Yettyho ví stále přesně, co on coby má pravá ruka improvizačně vyvádí, pro nás v roce 2012 nahrála ve studiu housle ve dvou písních. O dva roky později jsme se rozešli se zpěvačkou, a Terka řekla jen něco ve smyslu, že jestli potřebujeme, tak školená sice není, ale zvládne to. Přišla skvěle připravená a její feeling mě oslovil. Později jsme vytáhli několik houslových partů z aranží předchozích sestav a já si ještě o pár strof v čase dál uvědomil, jaký poklad pro věci příští jsme tím získali.

Výsledkem je pro váš žánr ne úplně typické obsazení kytara, mandolína a housle…

Žánrové zařazení Nebeztebe je pro mě čím dál tím vzdálenější otázkou, ale když pro to máte cit a dáte tomu čas, tak se dá zahrát něžná filharmonie na dvě vidličky. A v Honzovi a Tereze jsem ty dvě vidličky našel.

Všichni vedle akustických nástrojů používáte i různé efekty. Byla to od počátku jasná volba?

Ano. I jedna chytrá kniha říká, že Porsche jen s kombinačkami v ruce prostě nepostavíte. Baví mě modelovat zvuk kapely tak, aby v něm čekal na posluchače okouzlující moment, který si automaticky nezařadí mezi ostatní škatulky typu „kytara“ nebo „bicí“.

Jak je to vlastně dnes s repertoárem? Hrajete v nové sestavě i ty písně, které hráli původní rockoví Nebeztebe?

Dva songy z předchozího repertoáru kapely zařazujeme jako přídavky. Zapadnou dobře do atmosféry po finále nového setu, což jsou úplně staré kusy, se kterými jsem dlouho nevěděl, co dělat.

V jaké fázi rozpracovanosti tyto starší písně byly? A jak s tímto materiálem v kapele pracujete?

Textově jsem měl většinou hotovo až přetextováno, takže jsem po letech s radostí škrtal, až jsem ty skorobásně vyčistil na nosné jádro. Jejich hudební doprovodné a melodické motivy nebyly zrovna ucelené. Což se vlastně hodilo, protože teď pracujeme tak, že coby kapelní tvůrčí hlídač provokatér ty motivy hraju pro sebe i ty mé dvě ruce, jak jsem Terku a Yettyho pojmenoval předtím, a improvizací zkoušíme, co by to chtělo. Během tohoto období prvotních a až únavně krásných zmatků se starám, aby nápady dostaly svůj prostor bez tlaku na výsledek. Pomáhám hlasům a rytmům ožít, čekám, až opustí běžná schémata a začnou si tvořit vlastní, čekám, až mě nadchnou. Následující pokusy o větší celky na pár týdnů odložím a přebírám se v tom pelmelu s odstupem. Když nám konečně skladba sama dýchá v rukou, tak na nás obvykle samospádem vykukují drobnosti, kterými to celé za pochodu šperkujeme.

Vznikají i úplně nové písně?

V této sestavě a playlistu jednu novou společně vytvořenou máme, ale dlouhodobě jde o zavádějící pojem, protože například záznamy nápadů, které si během těch jedenácti let pečlivě katalogizuji jako „Yettyho trance motivy“, trpělivě vyhlíží svou chvíli. Obsáhly by bez problému samostatný projekt či desku. A až se do nich pustíme, budou taky jako nové.

Když skládáte nové písně, myslíte konkrétně na aktuální sestavu, nebo je prvotní nápad použitelný v jakémkoli obsazení?

Myslím, že prvotní nápad na obsazení úplně nezávislý není. Obsazení, které slyším dopředu já, je někdy až rockově-orchestrálně-trance-etno-beatového typu. A to hledám v prolínání zvukového světa vyefektované mandolíny a klasické nádhery houslí nad nylonovou nebo elektrickou kytarou a stompboxem, nahrazujícím bicí či perkuse.

Váš nový koncertní program a také chystané album se jmenuje Zásobování duše. Proč tento název?

Viděl jsem fotografii plechových dveří, na kterých bylo přes šablonu sprejem nastříkáno „Zetor – zásobování duše“. Vyfotila to moje kamarádka fotografka Jitka Daňková a já si dlouho myslel, že přímo v Zetoru. Až nedávno jsem náhodou zjistil, že se jedná o kontejner, na který se už léta dívám v Dolních Kounicích na zahradě přes údolí. Ten nápis tam na mě čekal, zahrnuje vše, co od hudby potřebuju. Zásobování duše je síto, které vezmu a zkouším, jestli jím skladba projde, nebo ne.

nebeztebe_booklet_zasobovani_touhy

Musí podle vás mít deska koncept?

Moje ano, ale dříve jsem o tom nevěděl. Kapela je živočich, a dokud jsem se prioritně staral o ni, nenápadně vyžadovala s každou změnou sestavy jiný materiál. Díky tomu nebylo možné repertoár dlouhodobě uchopit. Sám jsem si musel přijít na to, že potřebuji jasný koncept, který mě povede.

Skládáte písně s texty i instrumentální skladby. Čím si skladba řekne, že nebudete potřebovat text?

To prostě ucítíte během práce, že vám text nechybí. Silný hudební motiv jej skutečně nepotřebuje, pokud využijete možnosti, které otevírá. I když i tak ke mně někdy zaznívají slova a fráze.

Kdy bychom se měli dočkat alba Zásobování duše? A co o něm můžete prozradit?

Osobní záležitost s niterným obsahem. Zásobování duše zažívám vždy, když ty skladby hrajeme. Když to zažije i posluchač, budu bez sebe štěstím. Po praktické stránce doděláváme poslední píseň, místy ještě ladíme už vyřešené aranže dalších kousků. Způsob nahrávání, místo a lidi už máme, takže nám půjde spíše o autentický zvuk, živost a atmosféru než o dlouhou studiovou práci. Moc se na to těším. Když to půjde, bude deska na světě do konce roku.

Budou na albu nějací hosté?

Možná ano. Teď mají naše pracovní nahrávky v ruce dva kolegové a uvidíme, s čím přijdou. Buď jejich přístup ty skladby podpoří, nebo tam prostě budeme jenom my tři.

nebeztebe_2019_foto_jiri_slama_02

Na koncertech chcete více pracovat s vizuální složkou a konkrétně s projekcemi. Proč?

V rámci aktuální šňůry Vítáme jaro 2019 už si s sebou projekce vozíme, kde můžeme, a výsledek nás i publikum jednoznačně přesvědčil, že to skvěle funguje. Vnímám je jako pro hudebníka nesmírně obohacující možnost vyjádření. Může umocnit hudební message. Zpočátku to byla jen taková připomínka přítele Shannyho, že by Zásobování duše velmi jednoduchá projekce mohla hodně prospět. Realizovali jsme ji a hned posunuli dál díky de facto novému členovi kapely Michalu Minárikovi, který s námi sice na nic nehraje, ale pustil se s nadšením na základě mých představ do střihu videa a do projekcí. Propagaci kapely dělá se mnou a řeší postupně všechno, co už mi hlava nebere. Plánujeme klipy ve vlastní režii – už se jen bavíme o nápadech a možnostech. Je to prostě super složka činností, která Nebeztebe chyběla. Chceme vlastní zvuk, světla a projekční vybavení, samostatnost.

Budete se dál hlásit do různých soutěží, ať už na Portu nebo jinam? A je to pro vás důležité?

Je možné, že se zase někam přihlásíme, tenhle rok už jsme taky jednu stihli a vše co se kolem této konkrétní soutěže dělo, bylo pro mě nesmírně přínosné. Je ale důležité říct, že v tomto případě jako pro manažera kapely, ne jako pro hudebníka.

Jste brněnská kapela. Jak vnímáte současnou brněnskou scénu? Máte na ní nějaké spřízněné skupiny nebo muzikanty? Kdo je vám blízký?

Jako otec a manžel si z rámce běžného rodinného života šetřím maximum času na Nebeztebe. Reálně se tak ke mně dostanou až některé výsledky práce lidí, kteří hudbě definitivně propadli, a já mám obrovskou radost z jejich růstu. Naštěstí během pár let se tu nakonec všichni obrazně řečeno potkáme v Tescu, když ne na pódiu. Hned po manželce Magdaleně, se kterou jsme Nebeztebe rozjížděli a teď jí dělám hudebního kopilota v její vlastní tvorbě, se nejvíc vídám s kapelníkem Funkychicken Shannym, který dělá funky tak, že mě to baví a navzájem si pouštíme ty naše výtvory… Dostal mě Martin Kyšperský svým Miláčkem slunce, nadchly mě punkové Kruhy a hipster-alternativní Makak, mám rád rockovou cestu Safe Escape, na duši mě pohladil Dan Vertígo svou poslední tvorbou tak, že jsem mu to musel zavolat, užiju si Aivn’s Naked Trio nebo Toma Jegra a jeho alba 2015 a Souznění, oceňuju a respektuju Nevermore & Kosmonaut, jsem zvědavý na nové album Kupodivu… Určitě jsem na leckoho zapomněl a půl Brna minul. Jazoo byli skvělí, dokud byli, a teď jsou pro mě nejvíc zajímaví prog-rockoví Pool (radostné spojení kouzelníků Elshishe, Ondry Maliny, Ondry Kaprála a Petra Bartoňka, kteří by stáli každý samostatně za zmínku) a Kudla s kapelou v krabici.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Kdo zná B-Side Band především z interpretace světových hitů se zpěvem Vojtěcha Dyka, případně z loňského alba Folk Swing, bude možná novým nastudováním Missy Jazz Jaromíra Hniličky překvapen. Málokterá skladba je však s tímto brněnským big bandem spojena tak pevně jako právě legendární Hniličkova Jazzová mševíce

U příležitosti svých loňských 66. narozenin vydal dokumentarista, písničkář, hudebník, divadelník a spisovatel Jiří Vondrák dvojalbum, které je spíše (téměř) reprezentativním průřezem jeho hudebními aktivitami než výběrem největších hitů. Více než o „best of“ jde o zajímavou směs typu „od hitů k raritám“, od starých písní k novým a od folku k bigbítu. Výborná příležitost pro základní seznámení s Vondrákem coby renesanční osobností brněnské scény, díky jinde nevydaným nebo stěží sehnatelným nahrávkám nepostradatelná kolekce pro sběratele a v neposlední řadě 2CD, jehož minimálně první polovina se moc dobře poslouchá.  více

Tramp-swingová kapela s brněnskými kořeny Hajcman (název je odvozený z pojmenování důlní ocelové výztuže odkazuje k zálibě frontmana, jeskyňáře Martina Škrobáka; jeho první kapela se ostatně jmenovala Stalaktit) vydala očekávané debutové album Jednou to bude. Kdo předpokládal, že půjde o autorský projekt, tipoval správně. Ovšem nikoliv z pera členů kapely, přestože malá dvoupísňová ochutnávka od Martina Škrobáka dává naději na další desku poskládanou z vlastního autorského zpěvníku. Gros debutové písňové kolekce plánované více než desetiletí pochází ze šuplíku Jaroslava Velinského alias Kapitána Kida. Tato legenda trampské písně je i Martinův dlouholetý kamarád, spolupracovník a vzor. Jak je popsáno ve sleevenote k albu i k připojenému zpěvníčku, nahrávku „prastarých vykopávek“ plánoval Kapitán Kid už kolem roku 2005 ještě s předchozí Škrobákovou kapelou Banjo Gang. Ke společnému nahrávání s Martinem a jeho kamarády nakonec došlo, ovšem přednost dostaly Velinského nejznámější trampské hity na CD Tempo di kůň (vyšlo 2007). Na již provedenou inventuru šuplíků a Kapitánem Kidem revidovaný předvýběr tak přišel čas až několik let po autorově smrti – jde tedy víceméně o hold váženému autorovi.  více

V rámci týdenního hudebního maratonu Please, do not disturb, který se uskutečnil 15.–21. března, navštívilo komorní těleso Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra sedm brněnských hotelů. V nich dalo zaznít výběru z děl současných hudebních skladatelů. Projekt, který vznikl ve spolupráci s platformou Terén – Pole performativního umění, však nechtěl být pouhým záznamem koncertů. A tak měl každý večer své tematické ukotvení, režii i herce. O prvních čtyřech „hotelových toulkách“ jsme referovali v předchozí recenzi – dnes je na řadě závěrečná hotelová trojice.  více

Zatímco koncertní sály a operní domy zejí prázdnotou, v sedmi brněnských hotelích bylo díky komornímu tělesu Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra a platformě Terén – Pole performativního umění neobvykle rušno. Každý večer v týdnu od 15. do 21. března měli milovníci moderní artificiální hudby možnost navštívit prostřednictvím služby YouTube jeden z vybraných hotelů. Mohli se nechat pohltit nejen přízračnou atmosférou prázdných pokojů a chodeb, ale také pestrou dramaturgií spojenou s netradičním vizuálním uchopením. Cyklus Please, do not disturb, jak svůj počin Brno Contemporary Orchestra a Terén nazvali, nesestával pouze z tradičních koncertních záznamů. Každým večerem totiž prostupovala ještě samostatná „příběhová“ linka, která někdy přímo, jindy jen zpovzdálí interagovala s hudebníky či samotným prostorem.  více

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více

„Je to úplně dokonalý, pouštím si to furt a furt mi to zní v hlavě,“ napsal vystudovaný muzikolog a brněnský politik Matěj H. Hudební publicista s pseudonymem Max B. píše v jiné diskusi na Facebooku o „absolutní příšernosti“. Málokteré tuzemské album natočené v roce 2020 se dočkalo tak různorodých reakcí jako Folk Swings, kolekce původně folkových písní v bigbandovém aranžmá a v podání B-Side Bandu pod vedením Josefa Buchty.  více

Na konci roku 2020 vydala Filharmonie Brno dvojici nahrávek sestávajících z děl Antonína Dvořáka a Antonína Rejchy. „Dvořákovské“ CD se skladatelovou první symfonií a Maličkostmi v úpravě a instrumentaci šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese jsme zde již recenzovali. Nyní se zaměříme na nahrávku hudebního obrazu Lenora skladatele Antonína Rejchy na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. Na CD se představili Martina Janková v roli Lenory, Pavla Vykopalová jako její matka, Wojciech Parchem v roli vypravěče a Jiří Brückler jako zesnulý voják Vilém. Po boku orchestru Filharmonie Brno vystoupil také Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Stejně jako v případě nahrávky s díly Antonína Dvořáka, i tento projekt řídil dirigent Dennis Russell Davies.  více

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.  více

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.  více

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Nejčtenější

Kritika

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více