Nordens Tone: Jazyk má velký vliv na melodii

Nordens Tone: Jazyk má velký vliv na melodii

V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.

Se skupinou Nordens Tone zpíváte v několika severských jazycích, ale vím, že sama máte po rodičích dánské a norské kořeny. Vzpomenete si, ve kterých jazycích jste zpívala jako malá?

To je dobrá otázka. Moje babička je Norka, ale první píseň, kterou mě naučila, byla ve švédštině. Také jsem část svého dětství strávila ve Švédsku. Přišla jsem tedy do kontaktu se směsí skandinávských jazyků. Už jako malá jsem se tedy setkávala s dánštinou, norštinou a švédštinou.

Vedle dánštiny, norštiny a švédštiny, což jsou všechno navzájem příbuzné skandinávské jazyky, zpíváte i ve finštině nebo velmi exotické grónštině. Jak jste se dostala k těmto jazykům?

Moje maminka se odstěhovala do Grónska a já jsem ji čas od času navštěvovala. A začala jsem se učit grónsky. Proto mi přišlo naprosto přirozené, že jsem zkusila grónsky i zpívat. Kromě toho jsem studovala jako svůj magisterský obor nordistiku a musela jsem strávit jeden semestr v každé ze skandinávských zemí a k tomu jeden semestr ve Finsku. Naučila jsem se tedy také několik písní ve finštině. Finsky se mi ostatně zpívá velmi dobře, i když tomu jazyku většina lidí nerozumí. Finština se totiž píše stejně, jako se vyslovuje, a je to tedy velmi snadné. Rozumět finštině je těžké, ale naučit se správnou výslovnost je jednoduché. Takže finština a grónština ke mně přišly takto přirozeně.

Jak skupina Nordens Tone vznikla?

Na začátku měl pianista Pojken Flensborg nápad, že propojí pomocí tónů jednotlivé severské národy. Neměla to být přímo kapela, ale spíše jednorázový projekt, který by natočil jedno tematické album s populárními melodiemi z jednotlivých zemí. Pojken už předtím delší dobu spolupracoval s kontrabasistou Torbenem a několikrát hrál také se saxofonistou Hansem Mydtskovem. Hans byl mým učitelem na hudební akademii a věděl, že zpívám plynule švédsky a norsky. Když tedy začali o tomto projektu uvažovat, hned si vzpomněl na mne a pozval mě na zkoušku. A protože se jim líbilo, jak zpívám, stala jsem se členkou skupiny. Tedy vlastně zpočátku pouze projektu. Jenže jsme vydali CD, pak jsme měli docela dost koncertů a zjistili jsme, že by nás bavilo pokračovat. Našlo totiž jen o to, že na počátku byl zajímavý nápad, ale fungovala mezi námi i chemie. A proto spolu hrajeme tak dlouho. Příští rok budeme slavit deset let od vzniku kapely.

Po zmíněném prvním CD následovalo druhé album Septentrio, které vás zastihlo v odlišné situaci. To jste už věděli, že nejde o jednorázový projekt. Jak jste na toto album vybírali písně?

Pro toto CD jsme vybrali písně, které se nám líbily, a přidali jsme k nim své vlastní skladby. Myslím, že na prvním albu žádnou vlastní kompozici nemáme. Na CD Septentrio jsme zařadili moje skladby Ajö a Til a Torbenovu kompozici De små børns smil. Je to tedy taková pestřejší směs.

Když píšete skladby pro Nordens Tone, máte hned v hlavně kompletní zvuk, aranžmá?

Písně aranžujeme společně. Ale například minulé pondělí jsem začala psát novou skladbu pro Nordens Tone a v hlavě jsem měla od počátku zvuk naší skupiny. To, jak to zní dohromady, je pro mne důležitější než zvuk jednotlivých nástrojů. Je to už takový typický „zvuk Nordens Tone“ a právě jím se od ostatních skupin lišíme. Stane se mi například, že začnu psát píseň pro svůj sólový projekt. Ale jakmile začne skladba vznikat, uvědomím si, že se mnohem víc hodí právě pro Nordens Tone.

Vrátím se ještě k lidovým písním jednotlivých severských národů. Liší se od sebe nějak podle vás písně z Dánska, Norska a Švédska?

Myslím, že jazyk má velký vliv na melodii. Jazyk je totiž forma, podle níž tvarujeme zvuk, když mluvíme. Švédská, norská a dánská kultura se jedna od druhé velmi liší, ale současně jsou si blízké. Uvědomujeme si, že jsou mezi námi drobné rozdíly, které jsou ale naprosto zřetelné. Když například vy, kteří nejste ze Severu, uslyšíte švédskou, dánskou a norskou píseň, budou vám připadat podobné, ale nám se to tak jevit nebude.

Vaše zatím nejnovější album obsahuje skladby dánského skladatele Carla Nielssena. Proč jste si vybrali právě jej?

V roce 2015 jsme si připomínali 150 let od jeho narození. Nejen my jsme tedy natáčeli album se skladbami Carla Nielsena, ale jeho hudbě se věnovala řada dalších interpretů. V té době to u nás byla tak trochu móda. Ale musím zdůraznit, že Carl Nielsen je největší klasik dánské hudby – podobně jako v Norsku Grieg nebo ve Finsku Sibelius. Jeho hudba, jeho aranžmá a vůbec způsob, jakým přemýšlel, mají velmi blízko k lidové hudbě. Vím, že to je případ mnoha skladatelů klasické hudby, ale dánská vážná hudba není až tak populární, a v jeho skladbách jsme našli něco, co nám v každodenním životě chybí. Jeho způsob komponování byl zvláštní – byla to velká hudba a současně byla velmi lidová, blízká obyčejným lidem.

Co budete hrát v Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách?

Možná zahrajeme něco úplně nového. Velmi pozvolna totiž připravujeme nové CD, které chceme natáčet v říjnu. Už ty písně postupně zkoušíme a myslím, že na vašem festivalu už některé z nich představíme. Jinak však budeme hrát skladby z našich tří desek. Ale možná to tedy bude i něco nového, ještě uvidíme.

Nordes Tone/ foto archiv skupiny

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Nejčtenější

Kritika

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více