Ondřej Pivec: Múza je ke mně laskavá

25. říjen 2017, 5:00

Ondřej Pivec: Múza je ke mně laskavá

V rámci Moravia Music Festu zahraje 16. listopadu v brněnském Metro Music Baru skupina Organic Quartet v čele s Ondřejem Pivcem. Varhaník českého původu, který od roku 2009 žije v New Yorku, v posledních letech spolupracuje se špičkovým zpěvákem Gregorym Porterem, a za účast na jeho albu Take Me To The Alley dokonce získal Grammy. V Brně představí nové album Terms And Conditions Apply, které natočil se svými někdejšími českými spoluhráči – kytaristou Liborem Šmoldasem, bubeníkem Tomášem Hobzkem a saxofonistou Jakubem Doležalem.

Ondřeji, na začátku letošního roku jsi obdržel cenu Grammy za účast na albu Gregoryho Portera Take Me To The Alley. Jaká byla tvoje bezprostřední reakce? Byl jsi přítomen na slavnostním ceremoniálu?

Nebyl jsem tam. Předávání se odehrávalo v neděli a já jsem měl povinnosti v kostele, kde hraji na varhany. Ale hned jak jsem přišel domů, pustil jsem si několikahodinový přenos na internetu. V momentě, kdy začali vyhlašovat kategorii Nejlepší vokální jazzové album, v níž byl Gregory Porter nominován, pokydal jsem se jídlem. Měl jsem samozřejmě obrovskou radost, že to Gregory vyhrál. Sám jsem pak dostal certifikát, že mám cenu také.

Dalším velkým tématem letošního roku je nové album tvého Organic Quartetu, české skupiny, se kterou jsi slavil velké úspěchy před odchodem do Spojených států. Jak se přihodilo, že jste s Organic Quartetem po deseti letech vydali novinku?

Už nějakou dobu jsme se s kytaristou Liborem Šmoldasem bavili o tom, že bychom mohli Organic Quartet vzkřísit. Naplánovali jsme si menší šňůru na duben 2016, měli jsme domluvené termíny, ale v březnu mi zavolal manažer Gregoryho Portra, jestli bych s ním nemohl jet v dubnu na šňůru do Anglie. A měl na mysli celý měsíc. Já jsem tedy udělal kompromis – jel jsem na turné s Gregorym, ale nechali jsme si i nějaké hraní s Organikem. Jeden z těchto koncertů se konal v Praze v Jazz Docku a na něj jsme pozvali Petra Ostrouchova, ředitele vydavatelství Animal Music. Po koncertě za mnou přišel a říká mi: „Vypadá to, že si v kapele po těch letech nelezete na nervy. A hrajete pořád dobře. Nechcete vydat u příležitosti desátého výročí Animal Music novou desku?“ My jsme se toho chytli, navíc se nám líbil další Petrův návrh, abychom točili postaru do pásů, jak se to dělávalo dříve.

Zaujala mě zmínka o tom, že si nelezete na nervy. Jaké to tedy bylo, hrát po tolika letech spolu? Ty jsi mezitím v Americe nasbíral spoustu zkušeností a i ostatní hráči se museli posunout.

Bylo to fajn a možná lepší než dřív, protože nikdo z nás necítil nějaký ekonomický tlak. Já jsem byl kdysi na hraní s Organikem finančně závislý, dnes tomu tak u žádného z nás není. Všichni jsme v kapele z vlastní vůle a radosti a byli jsme až překvapení, jak nám to šlo. Loni v dubnu jsme hráli především vykopávky a uvědomili jsme si, že je máme stále pod kůží. Nemuseli jsme ani zkoušet, všechno jsme si to pamatovali.

Vaše nové album Terms And Conditions Apply obsahuje nový repertoár. Zaujalo mě, že se na něm podílíte všichni čtyři. Ty jsi sice hlavním autorem, ale nemáš na albu nadpoloviční většinu skladeb.

Na tom jsme se dohodli předem. Organic Quartet byl od začátku kapela spojená se mnou, ale v tomto případě jsme všichni napsali nové skladby přímo pro tuto desku. E-mailem jsme si posílali noty a demoverze. Když jsme tedy přišli na první zkoušku, už jsme to všechno znali. Dříve když někdo do Organicu přinesl novou věc, trvalo nějakou dobu, než jsme si řekli, jak by mohla ideálně znít. Dnes hned všichni znají autorův záměr.

Jak a kde obvykle skládáš?

Nemám nějaký konkrétní postup. Někdy mě napadne jako první rytmus, někdy melodie s harmonií a někdy harmonický postup a na něm stavím melodii. Myslím, že jsem se nějak přirozeně naučil přepnout se do kreativního režimu. Když musím, tak ze mě něco padá. Když jsem měl napsat skladby na novou desku, sedl jsem si a dvě věci jsem měl hotové za jedno odpoledne. Dříve jsem měl různé kreativní bloky, ale teď jsem otevřenější, múza je ke mně laskavá.

Zatímco na starších albech je uvedeno Ondřej Pivec & Organic Quartet, tentokrát tvoje jméno z přední strany obalu zmizelo. Proč?

Chtěl jsem to tak. Nevyskytuju se už v Česku tak často jako dříve a chtěl jsem, aby nám album pomohlo všem stejně. Proto jsme se rozhodli, že na obalu budou naše čtyři portréty.

Jak se vám osvědčilo analogové nahrávání do pásů?

Tím, že je to jazzová kapela, bylo to jednodušší. Nemuseli jsme nic dotáčet a stříhat. Všichni čtyři jsme to vzali jako výzvu, natáčeli jsme způsobem, u nějž prakticky nelze nic opravit. Bylo tedy třeba hrát dobře. A myslím, že jsme dobře hráli a že deska dopadla výborně.

Jaký je tedy výsledný zvuk?

Je jiný než při digitálním nahrávání. Poznám to, protože se poslední dobou studiové práci dost věnuji. Hodně to bylo znát už při míchání. Natáčeli jsme to do čtyřiadvaceti stop a odtud jsme to pak míchali rovnou do levé a pravé. Když mixuješ zvuk v digitálu, řešíš každý decibel a je to slyšet. U analogu je to slyšet taky, ale všechno to tak nějak zní dobře. Pás všechno změkčí a výsledkem je velmi příjemný zvuk. Album jsme vydali i na vinylové desce. Když si ji pustíte, máte zaručeno, že během celého procesu ani nepřičichla k digitální technologii. A všem to doporučuji, je to super zážitek.

Ty sám doma posloucháš vinyly?

Ano, mám spoustu desek – Arethu Franklin, staré Tower of Power, George Bensona, Off The Wall os Michaela Jacksona. To zní z vinylu velmi dobře.

Zmínili jsme obal vašeho nového alba. Jak moc jsou v době digitálního šíření hudby pro tebe obaly důležité?

Samotné album a jeho obal jsou spolu svázané, i když primární je samozřejmě hudba. Já jsem měl obaly vždycky rád, bavilo mě prohlížet si obrázky. My jsme si na obalu dali záležet především u vinylové verze. Tam jsme totiž přidali i noty ke všem skladbám. No a pokud jde o naše čtyři portréty na obalu alba, domluvili jsme se, že každých deset let vydáme novou desku s podobným obalem.

V polovině listopadu budete s Organic Quartetem opět na krátkém českém turné. Na co se fanoušci mohou těšit?

Na nový repertoár, spoustu energie a čtyři krásné kluky… (smích)

Jak pokračuje tvá spolupráce s Gregorym Porterem?

Velmi plodně. Měli jsme dohodnuto, že s ním budu příští rok na turné od konce března do konce dubna a před pár dny mi to protáhl od půlky března do půlky května.

V těchto dnech vydáváš desku s americkou kapelou Kennedy Administration. Co o ní prozradíš?

To je pro mne velmi důležitý projekt. Na desce jsem se podílel dost výrazně autorsky a jako producent a z výsledku mám velikou radost. Deska vyšla v Německu na gramodesce a CD a v Japonsku na CD. Vypadá to, že v úoru poletíme do Tokia.

Ondřej Pivec/ foto archiv umělce

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více