Ondřej Pivec: Múza je ke mně laskavá

25. říjen 2017, 5:00

Ondřej Pivec: Múza je ke mně laskavá

V rámci Moravia Music Festu zahraje 16. listopadu v brněnském Metro Music Baru skupina Organic Quartet v čele s Ondřejem Pivcem. Varhaník českého původu, který od roku 2009 žije v New Yorku, v posledních letech spolupracuje se špičkovým zpěvákem Gregorym Porterem, a za účast na jeho albu Take Me To The Alley dokonce získal Grammy. V Brně představí nové album Terms And Conditions Apply, které natočil se svými někdejšími českými spoluhráči – kytaristou Liborem Šmoldasem, bubeníkem Tomášem Hobzkem a saxofonistou Jakubem Doležalem.

Ondřeji, na začátku letošního roku jsi obdržel cenu Grammy za účast na albu Gregoryho Portera Take Me To The Alley. Jaká byla tvoje bezprostřední reakce? Byl jsi přítomen na slavnostním ceremoniálu?

Nebyl jsem tam. Předávání se odehrávalo v neděli a já jsem měl povinnosti v kostele, kde hraji na varhany. Ale hned jak jsem přišel domů, pustil jsem si několikahodinový přenos na internetu. V momentě, kdy začali vyhlašovat kategorii Nejlepší vokální jazzové album, v níž byl Gregory Porter nominován, pokydal jsem se jídlem. Měl jsem samozřejmě obrovskou radost, že to Gregory vyhrál. Sám jsem pak dostal certifikát, že mám cenu také.

Dalším velkým tématem letošního roku je nové album tvého Organic Quartetu, české skupiny, se kterou jsi slavil velké úspěchy před odchodem do Spojených států. Jak se přihodilo, že jste s Organic Quartetem po deseti letech vydali novinku?

Už nějakou dobu jsme se s kytaristou Liborem Šmoldasem bavili o tom, že bychom mohli Organic Quartet vzkřísit. Naplánovali jsme si menší šňůru na duben 2016, měli jsme domluvené termíny, ale v březnu mi zavolal manažer Gregoryho Portra, jestli bych s ním nemohl jet v dubnu na šňůru do Anglie. A měl na mysli celý měsíc. Já jsem tedy udělal kompromis – jel jsem na turné s Gregorym, ale nechali jsme si i nějaké hraní s Organikem. Jeden z těchto koncertů se konal v Praze v Jazz Docku a na něj jsme pozvali Petra Ostrouchova, ředitele vydavatelství Animal Music. Po koncertě za mnou přišel a říká mi: „Vypadá to, že si v kapele po těch letech nelezete na nervy. A hrajete pořád dobře. Nechcete vydat u příležitosti desátého výročí Animal Music novou desku?“ My jsme se toho chytli, navíc se nám líbil další Petrův návrh, abychom točili postaru do pásů, jak se to dělávalo dříve.

Zaujala mě zmínka o tom, že si nelezete na nervy. Jaké to tedy bylo, hrát po tolika letech spolu? Ty jsi mezitím v Americe nasbíral spoustu zkušeností a i ostatní hráči se museli posunout.

Bylo to fajn a možná lepší než dřív, protože nikdo z nás necítil nějaký ekonomický tlak. Já jsem byl kdysi na hraní s Organikem finančně závislý, dnes tomu tak u žádného z nás není. Všichni jsme v kapele z vlastní vůle a radosti a byli jsme až překvapení, jak nám to šlo. Loni v dubnu jsme hráli především vykopávky a uvědomili jsme si, že je máme stále pod kůží. Nemuseli jsme ani zkoušet, všechno jsme si to pamatovali.

Vaše nové album Terms And Conditions Apply obsahuje nový repertoár. Zaujalo mě, že se na něm podílíte všichni čtyři. Ty jsi sice hlavním autorem, ale nemáš na albu nadpoloviční většinu skladeb.

Na tom jsme se dohodli předem. Organic Quartet byl od začátku kapela spojená se mnou, ale v tomto případě jsme všichni napsali nové skladby přímo pro tuto desku. E-mailem jsme si posílali noty a demoverze. Když jsme tedy přišli na první zkoušku, už jsme to všechno znali. Dříve když někdo do Organicu přinesl novou věc, trvalo nějakou dobu, než jsme si řekli, jak by mohla ideálně znít. Dnes hned všichni znají autorův záměr.

Jak a kde obvykle skládáš?

Nemám nějaký konkrétní postup. Někdy mě napadne jako první rytmus, někdy melodie s harmonií a někdy harmonický postup a na něm stavím melodii. Myslím, že jsem se nějak přirozeně naučil přepnout se do kreativního režimu. Když musím, tak ze mě něco padá. Když jsem měl napsat skladby na novou desku, sedl jsem si a dvě věci jsem měl hotové za jedno odpoledne. Dříve jsem měl různé kreativní bloky, ale teď jsem otevřenější, múza je ke mně laskavá.

Zatímco na starších albech je uvedeno Ondřej Pivec & Organic Quartet, tentokrát tvoje jméno z přední strany obalu zmizelo. Proč?

Chtěl jsem to tak. Nevyskytuju se už v Česku tak často jako dříve a chtěl jsem, aby nám album pomohlo všem stejně. Proto jsme se rozhodli, že na obalu budou naše čtyři portréty.

Jak se vám osvědčilo analogové nahrávání do pásů?

Tím, že je to jazzová kapela, bylo to jednodušší. Nemuseli jsme nic dotáčet a stříhat. Všichni čtyři jsme to vzali jako výzvu, natáčeli jsme způsobem, u nějž prakticky nelze nic opravit. Bylo tedy třeba hrát dobře. A myslím, že jsme dobře hráli a že deska dopadla výborně.

Jaký je tedy výsledný zvuk?

Je jiný než při digitálním nahrávání. Poznám to, protože se poslední dobou studiové práci dost věnuji. Hodně to bylo znát už při míchání. Natáčeli jsme to do čtyřiadvaceti stop a odtud jsme to pak míchali rovnou do levé a pravé. Když mixuješ zvuk v digitálu, řešíš každý decibel a je to slyšet. U analogu je to slyšet taky, ale všechno to tak nějak zní dobře. Pás všechno změkčí a výsledkem je velmi příjemný zvuk. Album jsme vydali i na vinylové desce. Když si ji pustíte, máte zaručeno, že během celého procesu ani nepřičichla k digitální technologii. A všem to doporučuji, je to super zážitek.

Ty sám doma posloucháš vinyly?

Ano, mám spoustu desek – Arethu Franklin, staré Tower of Power, George Bensona, Off The Wall os Michaela Jacksona. To zní z vinylu velmi dobře.

Zmínili jsme obal vašeho nového alba. Jak moc jsou v době digitálního šíření hudby pro tebe obaly důležité?

Samotné album a jeho obal jsou spolu svázané, i když primární je samozřejmě hudba. Já jsem měl obaly vždycky rád, bavilo mě prohlížet si obrázky. My jsme si na obalu dali záležet především u vinylové verze. Tam jsme totiž přidali i noty ke všem skladbám. No a pokud jde o naše čtyři portréty na obalu alba, domluvili jsme se, že každých deset let vydáme novou desku s podobným obalem.

V polovině listopadu budete s Organic Quartetem opět na krátkém českém turné. Na co se fanoušci mohou těšit?

Na nový repertoár, spoustu energie a čtyři krásné kluky… (smích)

Jak pokračuje tvá spolupráce s Gregorym Porterem?

Velmi plodně. Měli jsme dohodnuto, že s ním budu příští rok na turné od konce března do konce dubna a před pár dny mi to protáhl od půlky března do půlky května.

V těchto dnech vydáváš desku s americkou kapelou Kennedy Administration. Co o ní prozradíš?

To je pro mne velmi důležitý projekt. Na desce jsem se podílel dost výrazně autorsky a jako producent a z výsledku mám velikou radost. Deska vyšla v Německu na gramodesce a CD a v Japonsku na CD. Vypadá to, že v úoru poletíme do Tokia.

Ondřej Pivec/ foto archiv umělce

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Včerejší premiérou v Mahenově divadle přibyla do repertoáru Národního divadla Brno (NdB) opera Così fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta v zajímavém zpracování Anny Petrželkové. V příběhu o neprozřetelném pokoušení lidských citů vystoupila sopranistka Pavla Vykopalová jako Fiordiligi, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková jako Dorabella a Andrea Široká jako Despina. Z mužských rolí stanul na pódiu Ondřej Koplík jako Ferrando, Roman Hoza jako Guglielmo a Jan Šťáva představil Dona Alfonsa. V představení dále účinkoval sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB.  více

Skupina Plachý host vznikla v Brně kolem kytaristy a skladatele Martina Kostaše a zpěváka Pavla Kudrny. V souvislosti s jejím prvním albem, natočeným v roce 2015, jsem upozorňoval na sympatickou „plachost“, která jako by se z názvu tělesa přenesla do samotných písní. Skladby to byly opravdu tiché a jejich meditativní atmosféru jen občas narušovaly rockovější rejstříky Kudrnova hlasu a výpomoc hostů. Ostatně skupinu na debutu vedle obou zakladatelů teoreticky tvořili saxofonista Marek Bílý a hráč na perkuse Lukáš Krejčí, avšak celá sestava se představila pouze ve čtyřech skladbách. Na druhém albu Sbírka otazníků, natočeném v roce 2017 je to jinak. Vedle zmíněné čtveřice jsou jako členové skupiny uvedeni baskytarista Radovan Leskovský a bubeník Pavel Magnusek, a i když se všech šest hráčů sejde pouze v písni Uvnitř, zvuk Plachého hosta zhutněl, lehce zrockověl, vybarvil se. Písně jsou méně plaché, a tak zatímco minulé album mi svou náladou připomínalo Oldřicha Janotu nebo sólového Vladimíra Václavka, tentokrát jako bych za některými písněmi slyšel AG Flek.  více

Pavel Koudelka, bývalý bubeník skupin Dunaj, Z kopce, Krutnava nebo Mňága a Žďorp, se nedávno stal členem hned dvou nových formací. Jednou z nich je bubenické duo s Pavlem Fajtem Zesilovači a tou druhou skupina Kucharski. V ní spolupracuje s muzikanty známými z třebíčské skupiny FruFru – zpěvákem Václavem Bartošem, kytaristou Vladimírem Dudkem a baskytaristou Adamem Kotrbou – a s hráčem na klávesy Víťou Košíčkem. Kapela Kucharski bude mít koncertní premiéru ve čtvrtek 17. května v Brně ve Staré Pekárně.  více

Na začátku i na konci jarního programu letošního JazzfestuBrno stály koncerty bigbandů. A v obou případech to byl vrcholný umělecký zážitek. Christian McBride Big Band se při jednom ze tří závěrečných koncertů letošního evropského turné poprvé představil v brněnském Sono Centru. A byla to paráda: nadžánrové, zábavné a odlehčené hraní, přitom plné virtuozity a hráčské i tvůrčí invence. „Když spolu hrajeme, je to jeden velký večírek,“ předeslal kontrabasista a bandleader Christian McBride v anonci na své vystoupení – on i jeho spoluhráči to bezezbytku potvrdili.  více

Po třech letech natočily Rózinky z jihomoravských Kozojídek své druhé album. Děvčata spolu navštěvují základní uměleckou školu a písničky jim stále píše jejich paní učitelka Kateřina Mičková, která skupinu dala dohromady. Dívky společně vystoupily v rozhlasových a televizních pořadech a hrály na různých festivalech od Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou až po rockový TrutnOff. Otázka, zda skupina bude životaschopná, až její členky vyrostou a dopějí (a budou mít zřejmě jiné hudební zájmy a chutě), stále visí ve vzduchu. Nad deskou Cvrkot se lehce vznáší, ovšem nikoli jako hrozba, ale spíše jako důvod k větší pestrosti alba.  více

Břitký humor, skvělé melodie, rozkošnou pohádkovou scénografii, báječné herecké výkony a nápaditou režii si dosyta užijí návštěvníci poslední muzikálové novinky Spamalot v Městském divadle Brno. Inscenace Stanislava Slováka je ukázkou svižného, důvtipného a po všech stránkách kompaktního hudebního divadla. A troufám si tvrdit, že na jevišti Hudební scény MDB jde o nejlepší muzikálovou inscenaci sezony.  více

Čtvrtý abonentní koncert z cyklu Filharmonie na Stadionu nabídl skladby tří významných českých skladatelů, kteří dobrovolně nebo z nutnosti pobývali dlouhou dobu mimo rodnou zem. Ačkoliv se Antonín Dvořák i Josef Suk do své domoviny vždy s úspěchem vrátili, třetímu autorovi – Bohuslavu Martinů – se toto velké přání nesplnilo. Koncert zahájila Česká suita Antonína Dvořáka, následovalo Fantastické scherzo Josefa Suka a po přestávce zazněl Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 Bohuslava Martinů. Večer řídil dirigent Robert Kružík a na violoncello se představil Tomáš Jamník.  více

Stále žasnu nad tím, jak hluboká je studna nápadů Martina Kyšperského, potažmo celé jeho kapely Květy. Vždyť jen v roce 2017: Martin převzal Anděla za sólovou desku Vlakem. S Květy skvěle sehrál roli svazácké kapely a zpíval své autorské „normalizační“ hity v seriálu Svět pod hlavou (který o rok později zaslouženě obdržel Českého lva). Květy v nové sestavě s Ondřejem Kyasem vydaly skvělou desku Komik do půl osmé (mrzí mě, že Anděl ji minul, ale na vině je podle mě zredukování počtu žánrových cen a „lehký“ chaos v nové bezbřehé škatulce Alternativa). Vyšla kniha Průvodce po albech a historii kapely Květy a spolu s ní ještě jedno řadové album Spí vánoční pták. A mezitím Květy spustily projekt YM, v jehož rámci se všichni tři členové představí se skladbami v určitém nečekaném žánru. Začal to opět Martin Kyšperský s programem country písní – veřejná premiéra s hostujícím Petrem Uvirou proběhla ve vysílání Radia Proglas v prosinci 2017. Na rok 2018 jsou připraveny elektronické písně Aleše Pilgra a poté snad i folktronica Ondřeje Kyase.  více

Temperament i emoce romské hudby jsou všeobecně známým faktem. Se stejnou vervou a pozitivní energií vzniklo v roce 2016 také komunitní nahrávací studio Amaro records. Celý dobrovolnický projekt vznikl za podpory a garance organizace IQ Roma servis. Odpovědnou osobou a dobrým duchem je Petra Borovičková, sama výborná zpěvačka a členka několika kapel. Strůjcem myšlenky byl Gejza Horváth, přední romský hudebník, který již dříve vedl kurzy pro mladé romské muzikanty. Spatřoval v nich obrovský potenciál.  více

Když umělec tvrdí, že vymyslel nový hudební žánr, může to znít nabubřele. Ale lze to vnímat i jako známku určité bezradnosti („nevím, kam bych se zaškatulkoval“) nebo do třetice jako vtipnou hru. A i když to Kurt Rosenwinkel se svým albem Caipi myslí vážně, přikláním se k třetí variantě. Jeho směs jihoamerických rytmů, jazzu, rocku a popu skutečně nelze jedním slovem definovat a pojmenování podle brazilského nápoje caipirinha („A je to opravdu moc dobré pití,“ zdůrazňuje kytarista) je vtipné a funkční zároveň. Brněnská premiéra Rosenwinelova „nového žánru“ byla svým způsobem také hravá, ale především profesionální a dobrodružná.  více

Své česko-slovenské turné zakončila na brněnské Flédě kapela Billy Barman ze Slovenska. Tato série koncertů byla zajímavá nejen svoji čistě akustickou podobou, ale zejména propojením s pěti zpěvačkami SĹUKu (Slovenský ľudový umelecký kolektív). Tato fúze populární hudby a folkloru vznikla původně pro festival Tatra Flowers. Její nebývalý úspěch však způsobil, že se hudebníci rozhodli repertoár rozšířit a představit se nejen na domácí slovenské půdě, ale také u českých sousedů.  více

„Věděl jsem, s kým bych rád spolupracoval, a podle toho jsem se snažil sestavit kapelu, která by měla příjemný zvuk,“ řekl v roce 2015, krátce po vydání svého zásadního alba Living Being, francouzský akordeonista Vincent Peirani. V té době měl za sebou několik zajímavých akustických projektů včetně alba se saxofonistou Emilem Parisienem a v tomto stylu pokračoval i nadále. V roce 2016 vzniklo příjemné CD duetů s pianistou Michaelem Wollným a nedávno spolupracoval s klavíristou Stefanem Bollanim a s Berlínskou filharmonií na albu Mediterraneo, inspirovaném klasickou hudbou. Projekt Living Being je však úplně jiného charakteru, je zhmotněním akordeonistovy představy o elektrické hudbě na pomezí jazzu, rocku a dalších žánrů. A právě s tímto programem Peirani a jeho kapela přijeli do brněnského divadla Husa na provázku.  více

V sobotu 14. dubna se v Dělnickém domě v Brně-Židenicích uskutečnilo tradiční vystoupení souboru Javorník a jeho hostů. V roli hosta se představil soubor Olšava z Uherského Brodu. Historie těchto dvojkoncertů se datuje od roku 2003, od té doby se na jednom pódiu vystřídalo již třináct folklorních souborů.  více

„Historie kapely Gazdina roba sahá až do 90. let minulého století, kdy se většina dnešních členů potkávala v brněnských regionálních kapelách. […] Gazdina roba fungovala dlouhá léta jako studiový projekt. Zásadní zlom nastává až po deseti letech existence, završené v roce 2004 vydáním prvního regulérního alba s příznačným názvem Deset let jsme se neviděli. […] V roce 2017 vydala kapela druhé album První poslední.“  Tolik základní údaje z webu www.gazdinaroba.cz. Suchá fakta, z nichž zdaleka není zřejmé, že Gazdina roba, tak trochu utajená kapela na brněnské scéně, patří v žánru rockového písničkářství, k němuž se hlásí, ke špičkám. Hudební energie se v jejím případě dokonale pojí s poetikou textů.  více

Po opulentním představení Avishaie Cohena se JazzFestBrno o víkendu vrátil do skromnějšího, takřka klubového prostředí Divadla Husa na provázku. Slušelo jak pódiové sestavě skvělých multižánrových hudebníků Blue Shadows s hostujícím zpěvákem Jamesem Harriesem, tak pozoruhodnému ansámblu obnoveného projektu kontrabasisty Tomáše Lišky Invisible World.  více

Nejčtenější

Kritika

Včerejší premiérou v Mahenově divadle přibyla do repertoáru Národního divadla Brno (NdB) opera Così fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta v zajímavém zpracování Anny Petrželkové. V příběhu o neprozřetelném pokoušení lidských citů vystoupila sopranistka Pavla Vykopalová jako Fiordiligi, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková jako Dorabella a Andrea Široká jako Despina. Z mužských rolí stanul na pódiu Ondřej Koplík jako Ferrando, Roman Hoza jako Guglielmo a Jan Šťáva představil Dona Alfonsa. V představení dále účinkoval sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB.  více