Ondřej Pivec: Múza je ke mně laskavá

25. říjen 2017, 5:00

Ondřej Pivec: Múza je ke mně laskavá

V rámci Moravia Music Festu zahraje 16. listopadu v brněnském Metro Music Baru skupina Organic Quartet v čele s Ondřejem Pivcem. Varhaník českého původu, který od roku 2009 žije v New Yorku, v posledních letech spolupracuje se špičkovým zpěvákem Gregorym Porterem, a za účast na jeho albu Take Me To The Alley dokonce získal Grammy. V Brně představí nové album Terms And Conditions Apply, které natočil se svými někdejšími českými spoluhráči – kytaristou Liborem Šmoldasem, bubeníkem Tomášem Hobzkem a saxofonistou Jakubem Doležalem.

Ondřeji, na začátku letošního roku jsi obdržel cenu Grammy za účast na albu Gregoryho Portera Take Me To The Alley. Jaká byla tvoje bezprostřední reakce? Byl jsi přítomen na slavnostním ceremoniálu?

Nebyl jsem tam. Předávání se odehrávalo v neděli a já jsem měl povinnosti v kostele, kde hraji na varhany. Ale hned jak jsem přišel domů, pustil jsem si několikahodinový přenos na internetu. V momentě, kdy začali vyhlašovat kategorii Nejlepší vokální jazzové album, v níž byl Gregory Porter nominován, pokydal jsem se jídlem. Měl jsem samozřejmě obrovskou radost, že to Gregory vyhrál. Sám jsem pak dostal certifikát, že mám cenu také.

Dalším velkým tématem letošního roku je nové album tvého Organic Quartetu, české skupiny, se kterou jsi slavil velké úspěchy před odchodem do Spojených států. Jak se přihodilo, že jste s Organic Quartetem po deseti letech vydali novinku?

Už nějakou dobu jsme se s kytaristou Liborem Šmoldasem bavili o tom, že bychom mohli Organic Quartet vzkřísit. Naplánovali jsme si menší šňůru na duben 2016, měli jsme domluvené termíny, ale v březnu mi zavolal manažer Gregoryho Portra, jestli bych s ním nemohl jet v dubnu na šňůru do Anglie. A měl na mysli celý měsíc. Já jsem tedy udělal kompromis – jel jsem na turné s Gregorym, ale nechali jsme si i nějaké hraní s Organikem. Jeden z těchto koncertů se konal v Praze v Jazz Docku a na něj jsme pozvali Petra Ostrouchova, ředitele vydavatelství Animal Music. Po koncertě za mnou přišel a říká mi: „Vypadá to, že si v kapele po těch letech nelezete na nervy. A hrajete pořád dobře. Nechcete vydat u příležitosti desátého výročí Animal Music novou desku?“ My jsme se toho chytli, navíc se nám líbil další Petrův návrh, abychom točili postaru do pásů, jak se to dělávalo dříve.

Zaujala mě zmínka o tom, že si nelezete na nervy. Jaké to tedy bylo, hrát po tolika letech spolu? Ty jsi mezitím v Americe nasbíral spoustu zkušeností a i ostatní hráči se museli posunout.

Bylo to fajn a možná lepší než dřív, protože nikdo z nás necítil nějaký ekonomický tlak. Já jsem byl kdysi na hraní s Organikem finančně závislý, dnes tomu tak u žádného z nás není. Všichni jsme v kapele z vlastní vůle a radosti a byli jsme až překvapení, jak nám to šlo. Loni v dubnu jsme hráli především vykopávky a uvědomili jsme si, že je máme stále pod kůží. Nemuseli jsme ani zkoušet, všechno jsme si to pamatovali.

Vaše nové album Terms And Conditions Apply obsahuje nový repertoár. Zaujalo mě, že se na něm podílíte všichni čtyři. Ty jsi sice hlavním autorem, ale nemáš na albu nadpoloviční většinu skladeb.

Na tom jsme se dohodli předem. Organic Quartet byl od začátku kapela spojená se mnou, ale v tomto případě jsme všichni napsali nové skladby přímo pro tuto desku. E-mailem jsme si posílali noty a demoverze. Když jsme tedy přišli na první zkoušku, už jsme to všechno znali. Dříve když někdo do Organicu přinesl novou věc, trvalo nějakou dobu, než jsme si řekli, jak by mohla ideálně znít. Dnes hned všichni znají autorův záměr.

Jak a kde obvykle skládáš?

Nemám nějaký konkrétní postup. Někdy mě napadne jako první rytmus, někdy melodie s harmonií a někdy harmonický postup a na něm stavím melodii. Myslím, že jsem se nějak přirozeně naučil přepnout se do kreativního režimu. Když musím, tak ze mě něco padá. Když jsem měl napsat skladby na novou desku, sedl jsem si a dvě věci jsem měl hotové za jedno odpoledne. Dříve jsem měl různé kreativní bloky, ale teď jsem otevřenější, múza je ke mně laskavá.

Zatímco na starších albech je uvedeno Ondřej Pivec & Organic Quartet, tentokrát tvoje jméno z přední strany obalu zmizelo. Proč?

Chtěl jsem to tak. Nevyskytuju se už v Česku tak často jako dříve a chtěl jsem, aby nám album pomohlo všem stejně. Proto jsme se rozhodli, že na obalu budou naše čtyři portréty.

Jak se vám osvědčilo analogové nahrávání do pásů?

Tím, že je to jazzová kapela, bylo to jednodušší. Nemuseli jsme nic dotáčet a stříhat. Všichni čtyři jsme to vzali jako výzvu, natáčeli jsme způsobem, u nějž prakticky nelze nic opravit. Bylo tedy třeba hrát dobře. A myslím, že jsme dobře hráli a že deska dopadla výborně.

Jaký je tedy výsledný zvuk?

Je jiný než při digitálním nahrávání. Poznám to, protože se poslední dobou studiové práci dost věnuji. Hodně to bylo znát už při míchání. Natáčeli jsme to do čtyřiadvaceti stop a odtud jsme to pak míchali rovnou do levé a pravé. Když mixuješ zvuk v digitálu, řešíš každý decibel a je to slyšet. U analogu je to slyšet taky, ale všechno to tak nějak zní dobře. Pás všechno změkčí a výsledkem je velmi příjemný zvuk. Album jsme vydali i na vinylové desce. Když si ji pustíte, máte zaručeno, že během celého procesu ani nepřičichla k digitální technologii. A všem to doporučuji, je to super zážitek.

Ty sám doma posloucháš vinyly?

Ano, mám spoustu desek – Arethu Franklin, staré Tower of Power, George Bensona, Off The Wall os Michaela Jacksona. To zní z vinylu velmi dobře.

Zmínili jsme obal vašeho nového alba. Jak moc jsou v době digitálního šíření hudby pro tebe obaly důležité?

Samotné album a jeho obal jsou spolu svázané, i když primární je samozřejmě hudba. Já jsem měl obaly vždycky rád, bavilo mě prohlížet si obrázky. My jsme si na obalu dali záležet především u vinylové verze. Tam jsme totiž přidali i noty ke všem skladbám. No a pokud jde o naše čtyři portréty na obalu alba, domluvili jsme se, že každých deset let vydáme novou desku s podobným obalem.

V polovině listopadu budete s Organic Quartetem opět na krátkém českém turné. Na co se fanoušci mohou těšit?

Na nový repertoár, spoustu energie a čtyři krásné kluky… (smích)

Jak pokračuje tvá spolupráce s Gregorym Porterem?

Velmi plodně. Měli jsme dohodnuto, že s ním budu příští rok na turné od konce března do konce dubna a před pár dny mi to protáhl od půlky března do půlky května.

V těchto dnech vydáváš desku s americkou kapelou Kennedy Administration. Co o ní prozradíš?

To je pro mne velmi důležitý projekt. Na desce jsem se podílel dost výrazně autorsky a jako producent a z výsledku mám velikou radost. Deska vyšla v Německu na gramodesce a CD a v Japonsku na CD. Vypadá to, že v úoru poletíme do Tokia.

Ondřej Pivec/ foto archiv umělce

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.  více

Hudbymilovní obyvatelé Brna si rádi připomínají návštěvu Wolfganga Amadea Mozarta ve města na přelomu let 1767-1768. Tématem třetího abonentního koncertu brněnských filharmoniků z cyklu Filharmonie doma I se však stala skladatelova návštěva Prahy. A nebylo tomu bezdůvodně. V profesionální dráze nejvýraznějšího představitele vídeňského klasicismu zaujímá Praha nezpochybnitelné místo. V souladu se zvoleným tématem pak dramaturgové vybrali důležité mezníky v autorově tvorbě, které právě s Prahou a Pražany souvisí. Orchestr Filharmonie Brno vedl Alexander Liebreich a na klavír hrál Saleem Ashkar.  více

Ve čtvrtek 8. února se v prostorách kavárny Era v Černých Polích konalo čtvrté a prozatím poslední pokračování cyklu Folklor a city, ojedinělého spojení osvětové aktivity a folklorní zábavy. Téma úvodní přednášky etnologa Martina Sítka bylo případně aktuální: masopustní tradice v České republice.  více

Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. Podobně i 3fo3 (čti „tři fotři“) jsou také čtyři. K zakládajícím členům skupiny Bombarďák Michalu Daleckému, Jiřímu Jelínkovi a Filipu Nebřenskému se jako d’Artagnan přidal Matěj Pospíšil. Jinak však zůstává vše při starém. Bombarďák – respektive textař Jiří Jelínek – promlouvá k dětem dynamickým jazykem plným módních i moderních výrazů. Na ploše velmi krátkých písní (průměrná stopáž pod dvě minuty) dokáže rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Jedna píseň navazuje na druhou většinou v rychlém tempu, vedle zpěvu se zde poměrně často i mluví, stírá se zde tedy hranice mezi písní a divadelním skečem, ale vše dokonale zapadá do sebe.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří proběhl v pátek 2. února úvodní koncert letošního festivalu iberoamerické kultury Ibérica. Flamencový zpěv vokalistky Rocio Márquez se v něm potkal s virtuózním pojetím hráče na violu da gamba Fahmi Alqhai.  více

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.  více

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.  více

Kongresové centrum brněnského výstaviště v sobotu 27.1. hostilo již 68. ročník Slováckého plesu. Organizátorem této akce je brněnský Slovácký krúžek, který se řadí k nejstarším stále fungujícím folklorním souborům v České republice. Založen byl v roce 1908 za účelem setkávání studentů z Moravského Slovácka.  více

Písňové hity jako Stayin´Alive, Night Fever či How Deep Is Your Love ve vynikajícím pěveckém provedení, dále výtečně postavená i odtančená choreografie v nablýskaném kostýmovém disco muzikálu a tři mimořádné výkony v hlavních rolích. To vše jsou devízy nového brněnského muzikálu Horečka sobotní noci. V Městském divadle Brno jej nastudoval režisér Stanislav Moša.  více

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.  více

Cimbál je nástroj, který si většina z nás spojuje s lidovou hudbou. Může za to zejména dlouhá tradice cimbálových muzik, které se v průběhu 20. století začaly na území Moravy postupně prosazovat.  více

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více

Když se řekne „řecká píseň“, někdo si vybaví Děti z Pirea v podání Yvetty Simonové a Milana Chladila (nebo ještě starší verzi Evy Martinové a Karla Dudy). O něco blíže k současnosti stojí Martha a Tena Elefteriadu, které i v sezóně 2018 stále koncertují a navíc pořádají kurzy řeckých tanců. Sestry, které se vedle řecké hudby pohybovaly na poli rocku i popu (a Marthino album Kresby tuší je skvostné), podle mladého brněnského autora a hudebníka Jannise Morase „připravily cestu“ nové generaci řeckých interpretů. V Brně v současné době funguje několik kapel zpívajících řecky a přitom se ústřední postavou této muzikantské komunity stává právě Jannis, jeden ze tří hudebně aktivních bratrů Morasových. Se svým otcem hrají všichni tři ve skupině I Parea, Jannis se věnuje stylu rebetiko v kapele Anatoli a vedle toho má svou autorskou kapelu Jannis Moras & banda. V ní mu vedle bratrů Alexise (baskytara) a Markose (bicí) dělají společnost dvě mladé dámy – Iva Oulehlová (flétny, klarinet) a Zuzana Mitrengová (zpěv). Jannis Moras & banda sice modulací vokálů, harmoniemi a samozřejmě texty v pro nás exotické řečtině tradiční hudbu připomene, ale ve skutečnosti se jedná o folkrockovou kapelu, která hraje výhradně písně svého kapelníka. A Jannis Moras je momentálně jedním z nejzajímavějších brněnských písničkářů.  více

Rozličné nálady Debussyho Faunova odpoledne, ticho neklidu před bouří Brittenova Houslového koncertu a severským koloritem prodchnuté Sibeliovy první symfonie nabídla ve čtvrtek 11. ledna Filharmonie Brno na zdejším Stadionu. Pod taktovkou dirigenta James Feddecka, brněnskému publiku již známého, a za spolupráce s výjimečným slovenským houslistou Milanem Paľou filharmonici představili dramaturgicky zajímavý program s interpretačním nábojem.  více

Na konci listopadu vyšlo CD s názvem Moravské hlasy. Na první pohled nenápadné album by rozhodně nemělo ujít pozornosti. Jedná se o hudební nosič, který je součástí projektu Píseň duše, jehož iniciátorem je Jiří Plocek. Jeho cílem bylo představit fenomén moravské zpěvnosti na příkladu některých oblastí Slovácka.  více