Ponk nebo punk… podobnosti se nebráníme

Ponk nebo punk… podobnosti se nebráníme

S houslistou a zpěvákem Michalem Krystýnkem, bývalým členem Hradišťanu, hovoříme o triu Ponk, o albu Postfolklor, o mrtvém folkloru, užitečném folklorismu a divokých zelených zástěrách. A také uvádíme na pravou míru jednu nepravdu, která se dostala na obal CD.

Michale, jak se přihodilo, že skupina Ponk vznikla právě jako trio?
Dávno nejsme teenageři a všichni máme zkušenosti s živým hraním, takže jsme nějak intuitivně tušili, že by tento model mohl zafungovat. Počet tří muzikantů je kromě toho výhodný i čistě pragmaticky – z hlediska logistického, ekonomického i technického. Také platí, že „více lidí, více problémů“. My jsme měli to štěstí, že jsme na sebe narazili, a nikoho dalšího k sobě nepotřebujeme.

Že to budou právě housle, cimbál a kontrabas, bylo jasné od začátku?
Na počátku byla jen mlhavá idea, přáli jsme si zareagovat na folklorismus nějakým neotřelým způsobem. Spolu se mnou stál u zrodu kapely náš cimbalista, doktor Eduard Tomaštík. K houslím a cimbálu jsme potřebovali doplnit basu a rytmus. Když jsme však narazili na Jakuba Nožičku, věděli jsme, že jsme s basou vyřešili i rytmus. Více jsme nepotřebovali. Nějakou dobu jsme hledali správný zvuk, což nebylo jednoduché. Podobné trio totiž nikdo z nás neznal. Nemohu sice opomenout Stana Palúcha a jeho skvělé trio Pacora, ale ti hrají jinou hudbu, která míří spíše k jazzu nebo jazz-folkloru. My podobné aspirace nemáme, a zvlášť vzhledem k mé lenosti ani mít nemůžeme.

Proč jste se pojmenovali právě Ponk?
Název jsme hledali delší dobu. Mělo to být něco výstižného, úderného a lehce zapamatovatelného. Ponk je – jak dříve narození vědí – pracovní stůl. A v našem případě je takovým pracovním stolem cimbál. Kromě toho se nabízí podobnost s punkem a my se jí rozhodně nebráníme.

Album jste nazvali Postfolklor a v bookletu píšete: „Folklor nezemřel včera ani před týdnem, je to už hodně dávno… Na úrodné půdě jeho ostatků se rodí postfolklor.“ Je to s folklorem skutečně tak vážné?
Řekl bych, že je to ještě vážnější (smích). To téma je velice ožehavé. My všichni, kdo v Ponku účinkujeme, jsme vyrostli na folkloristickém základě, všichni jsme hráli v cimbálovkách, prošli jsme klasickým folklorním školením. Jenže člověk v určité fázi zjistí, že to není tak, jak by to mělo nebo mohlo být. Rád používám analogii s americkým blues, které prošlo zcela jiným procesem. Blues nikdy nezemřelo, a nemuselo se tedy znovu rodit jako nějaké „post-blues“. U nás však bohužel byla jiná situace. Od 40. nebo 50. let zde byla tendence ke konzervaci lidových tradic, obyčejů, hudby i tanců. A dnes víme, že rozdíl mezi skutečným folklorem a folklorismem je podstatný a že ty dva pojmy jsou si na míle vzdálené. Dnes nebude nikdo chodit v kroji a sekat trávu kosou. Každý půjde do Mountfieldu a trávu poseče traktůrkem. Ale to mu nebrání prožít hody v kroji a pořádně se pobavit. To je folklorismus. Z folkloru zbyl pouze povrch, to balzamované.

Já se s dovolením přidržím paralely s blues. To z Delty Mississippi migrovalo do Chicaga, elektrifikovalo se a dnešní moderní blues patří k mainstreamu. Myslíte tedy, že kdyby se folklor nekonzervoval, ale třeba přirozeně elektrifikoval, nemuseli bychom dnes vymýšlet postfolklor?
Žádné „kdyby“ neexistuje, ale ta úvaha je podle mne správná. Těžko si sice představit elektrifikaci cimbálu v 50. letech, ale tento směr uvažování je velmi blízký mému. Blues mělo mnohem lepší podmínky, vždyť americká hudba udává krok světové populární hudbě. Moravský folklor je proti tomu lokální záležitost. Ale tím spíš mi může být líto, že je ve své podstatě mrtvý. To, co vidíme a slyšíme na různých přehlídkách a festivalech, je stejný případ, jako když přijdete do skanzenu ve Strážnici a nějací dobrovolníci vám v těch staveních hrají původní obyvatele.

S vaším nekonvenčním přístupem k folklornímu materiálu ladí i nové názvy původně lidových písní. Místo Hodonína máte Göding, místo Nových Zámků Newcastle, bratři jsou Bros. Proč?
Já bych byl nerad, kdyby z toho všeho vyplynulo, že se trefuji do folkloristů. Kdybych tím sám neprošel, nemohl bych dnes dělat něco tak zajímavého, jako je Ponk, takže vlastně folkloristům patří můj dík. Pokud jde o názvy písní, nechtěli jsme být úplně prvoplánoví. Sušil, Bartoš nebo Janáček si ve svých sbírkách také dávali záležet na tom, jak kterou píseň nazvou. My jsme se snažili držet této tradice, ale po svém.

V čem přesně jsou vaše úpravy lidových písní originální?
Důležité je především to, že nikdo z nás nezůstal v myšlenkových mantinelech folklorismu. V tom, co produkujeme, se podle mého naprosto přirozeně odráží to, čím jsme si prošli jako posluchači, ať už je to metal, hiphop, klasický rock nebo mainstreamový pop. To nesouvisí jen s podobou aranží, ale spíše se vstřebáním různých vlivů a s jejich reprodukcí naším vlastním jazykem.

Tato práce s vlivy jiných žánrů probíhá spontánně – tedy máte to naposlouchané a tryská to z vás –, nebo jde o vědomý a racionální proces?
Určitý prvek racia tam stoprocentně je, protože různé melodie vyžadují různý aranžérský přístup. A je podružné, jestli vás inspirují Black Sabbath, Metallica, nebo Jay-Z a jestli se ta inspirace projeví v basovém rifu, ve snaze o frázování nebo v kytarovém vyznění cimbálu. Díky tomu, že jsme všichni tři na podobné vlně, jdou ty věci hodně přirozeně ven. A není třeba až tak moc kalkulovat, protože všichni jsme začínali na cimbálovce, nástroje nějak ovládáme, jenom nás prostě nebavilo dělat to pořád stejně.

Odvážná je i grafika alba…
Jedna naše kamarádka – říká si Pola Puk-puk – se ve výtvarném umění delší dobu zabývá něčím podobným tomu, co jsme se my rozhodli dělat v hudbě. Konkrétně ji zajímá použití tradičních lidových motivů a přístupů v současném umění. Po několika schůzkách jsme usoudili, že jí můžeme nechat volnou ruku. Naše očekávání nejen splnila, ale dokonce předčila.

A proč jste obal pojali v černé a zelené barvě?
Hledali jsme něco, co by primárně nevypadalo lidově. Ta svítivá zelená se myslím nikde moc nevyskytuje, snad jen na nějakých divočejších zástěrách. A černá proto, že album se původně mělo jmenovat Kruté písně a celé pojednává o problematice smrti.

Vaše album je prostě dotažené do posledního detailu – včetně masteringu, který probíhal v Nashvillu…
To musím uvést na pravou míru. Fantastické bylo nahrávání v LVGNC Studios v Bratislavě. Mix jsme svěřili v Praze mému velkému příteli a umělci Kolibovi a poté jsme nahrávku poslali na mastering do Nashvillu. Album se nám však vrátilo v podobě, která nesplnila naše očekávání, a my jsme to nechtěli vzdát před cílem. Nakonec jsme tedy i pro značnou časovou tíseň vsadili na jistotu a vybrali jsme si Ecsona Waldese, podle mě jednoho z nejlepších českých mistrů masteringu. Jen obal už byl vytištěný, a tak se tam tato informace bohužel nedostala.

Foto archiv kapely a Lenka Jíšová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Josef Klíč píše hudbu k filmům a divadelním hrám, složil fanfáry pro významné instituce v Rakousku nebo oficiální znělky měst Moravské Třebové a Šlapanic. Náš rozhovor ale zůstal rozkročen mezi dvěma body jeho práce – undergroundem a vážnou hudbou.  více

Se skupinou Veselá bída zpívá valašské lidové písně. Ve folkrockové Dobrohošti se podílel i na tvorbě repertoáru. Hostoval na albech znojemské skupiny Lucrezia Borgia, jejíž kapelník Antonín Maceček pro něj dokonce složil celé, zatím nerealizované, album. Do širšího povědomí se však František Segrado dostal díky spolupráci s textařem Michalem Horáčkem.  více

Šedesáté narozeniny letos v březnu oslavil Jiří Vondrák, významná postava brněnské kultury – písničkář, dokumentarista, režisér, autor divadelních her i prózy, někdejší vydavatel a principál Divadla šansonu. Povídali jsme si u něj doma. O zahraničních úspěších skupiny Bowle, o setkávání s Bulatem Okudžavou, o vztahu k Řekům nebo o novém albu šansonů, na kterém právě pracuje. Mimochodem Jiří Vondrák se ve skutečnosti jmenuje Vondráček a z Brna nepochází.  více


Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více

V pondělí 18. září se v Rytířském sále Nové radnice uskutečnilo velmi neobyčejné přijetí: primátorka Markéta Vaňková iniciovala setkání více než třech desítek sbormistryň a sbormistrů, kterým tak při příležitosti projektu Rok sborů vyjádřila dík za jejich soustavný přínos k obohacování brněnské hudební scény a za mimořádnou péči o kulturní život našeho města. Fakt, že se v Brně můžeme pyšnit stovkou aktivních pěveckých sborů fungujícími napříč generacemi a profesemi, s sebou totiž nepřináší pouze velké množství koncertů či kultivaci talentů. Aktivní sborová komunita znamená pro město také početnou skupinu lidí věnujících volný čas společné tvůrčí činnosti a v neposlední řadě právě sboristé tvoří i poučené publikum pravidelně navštěvující ostatní kulturní akce.  více

Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Davisem a Českým filharmonickým sborem Brno vkročila 14. září v Janáčkově divadle do nové 68. sezony. Nadcházející koncertní sezona 2023/2024 nabídne pestrou paletu koncertních cyklů. Mnohé z večerů jsou v rámci oslav roku české hudby (2024) věnovány právě českým skladatelům a jejich (nejen) hudebnímu odkazu. Filharmonie ale také pořádá nebo se podílí na významných mezinárodních festivalech jako je například Moravský podzim, který začne prvního října. Těleso si pro svůj zahajovací koncert vybralo monumentální vokální dílo Gustava Mahlera – jeho druhou symfonii s podtitulem Vzkříšenívíce

Již nezvyklý podtitul „XI. ročník hudebních a divadelních slavností předtím, než…“ dával tušit, že jedenáctý ročník festivalu Olomoucké barokní slavnosti bude něčím výjimečný. Jen málokdo však nejspíše věděl, že závěrečný koncert 11. ročníku festivalu bude také jeho posledním večerem vůbec. Koncert souboru Societas Incognitorum pod uměleckým vedením Eduarda Tomaštíka, který se odehrál v sobotu 9. září v olomouckému kostele Panny Marie Sněžné, totiž uzavřel nejen letošní festivalovou řadu, ale také celou jedenáctiletou historii Olomouckých barokních slavností. V úvodní řeči však zazněl také příslib, že Volantes Orchestra (rezidenční orchestr festivalu) bude ve své činnosti nadále pokračovat. Jeho činnost by mohla určitým způsobem zaplnit tuto nově vzniklou díru na olomouckém festivalovém trhu.  více

Vlaky jako symbol odjezdu, příjezdu a návratu byly hlavním tématem druhého ročníku Mezinárodního festivalu židovské kultury ŠTETL FEST, který se konal na přelomu srpna a září. Čtyřdenní program v sobě propojil historické události židovských spoluobčanů odvezených z Brna do koncentračních táborů za druhé světové války s novodobými příběhy Ukrajinců, kteří do jmenovaného města před válkou utekli. Jako připomínka těchto událostí byl při zahájení festivalu na brněnském hlavním nádraží odhalen Památník zmizelých a na vybraných brněnských náměstích si mohou občané až do konce září prohlédnout výstavu Příběhy z Ukrajiny. Závěrečný koncert v režii Škampova kvarteta s podtitulem Vlaky konaný v neděli 3. září v Besedním domě byl pomyslnou tečkou za festivalem, při níž se hudebně i historicky umocnila otázka opouštění a návratů.  více

Poslední koncert hudebního multižánrového Festivalu Špilberk se příznačně nesl v duchu dobývání středověkých království. Návštěvníci si totiž přišli vychutnat soundtrack k počítačové hře Kingdom Come: Deliverance, jež zazněl v neděli 27. srpna v podání Filharmonie BrnoPěveckého sboru Masarykovy univerzity a Středověké hudby Bakchus pod taktovkou skladatele, aranžéra, dirigenta, houslisty a autora hudby Jana Valtyvíce

Jak vypadá spojení swingové kapely s operním zpěvákem ukázal projekt Nebe na zemi ve čtvrtek 24. srpna nádvoří hradu Špilberk. Zpěvák, herec, scenárista, režisér a především umělecký vedoucí ansámblu Melody Makers Ondřej Havelka společně s barytonistou Adamem Plachetkou si pro své příznivce připravili velkolepou show založenou na písních a textech Jaroslava Ježka, Jana Wericha a Jiřího Voskovce.  více

Dvacátý čtvrtý ročník Festivalu Špilberk v Brně odstartoval třetí srpnovou neděli známými melodiemi francouzských filmů s Jeanem-Paulem Belmondem. Pestrý festivalový program divákům nabídl večer plný slavných árií a orchestrálních kusů s příhodným titulem Carpe noctem (Užívej noci). Koncert s motivem lásky a tematicky související s tajemnou večerní dobou se konal ve středu 23. srpna na brněnském hradě. Za doprovodu hostující Janáčkovy filharmonie Ostrava pod taktovkou mladé talentované Aleny Hron se jako hlavní sólistka představila sopranistka Veronika Rovnávíce

Do posledního místa zaplněná rozlehlá bazilika ve starobylém německém klášteře Eberbach vestoje aplaudovala brněnským umělcům, kteří zde v pátek uvedli Symfonii č. 2 c moll Gustava Mahlera. Devadesátiminutovou symfonii (jednu z autorových nejrozsáhlejších) známou pod názvem Vzkříšení zde uvedla Filharmonie Brno (FB) ve spolupráci s Českým filharmonickým sborem Brno (ČFSB). V sólových partech se představily dvě pěvkyně brněnské opery Pavla Vykopalová a Jana Hrochová, orchestr dirigoval také domácí Dennis Russel Davies. Tento unikátní program zahájí i letošní filharmonickou sezonu v Brně.  více

S bluesovým písničkářem a výrobcem kytar Janem Ficem hovoříme o jeho třetím albu Homunkulus. Ale nejen o něm. Dostane se i na témata jako předskakování před Robertem Crayem, využití trámů z brněnského Moulin Rouge nebo obnovení spolupráce s trampskou skupinou The Honzíci.  více

Brněnská písničkářka Yana natočila své první album Journey of the Soul v irském Dublinu a pozvala si na ně řadu špičkových irských hudebníků.  více

Mezinárodní soubor Ensemble Fantasmi zaměřující se na starou hudbu a založený flétnistou Paulem Leenhoutsem při menším evropském turné vystoupil v Olomouci, na znojemském hudebním festivalu a zavítal také do Brna. Divákům se představil v pondělí 24. července v Červeném kostele, kde si spolu s přizvanými zpěváky připravil vokálně-instrumentální díla českých barokních skladatelů. Ve stejném duchu se nesl i recenzovaný koncert konaný v Sále Milosrdných bratří 25. července, který byl zároveň posledním večerem zmíněného turné. Svým podtitulem Musica Bohemica poukazoval na rozmanitý program, tvořený pouze instrumentálními díly z per českých komponistů období baroka a klasicismu.  více

Italský soubor Il Giardino Armonico pod vedením dirigenta a flétnisty Giovanniho Antoniniho patří mezi nejlepší světové ansámbly věnující se staré hudbě a existuje jen málo důvodů k pochybám o tomto tvrzení. O to větší radost měli návštěvnici koncertu s podtitulem Barokní afekty, který se odehrál v programu Hudebního festivalu Znojmo 21. července v jízdárně Louckého kláštera. Zde soubor Il Giardino Armonico vystoupil znovu po pěti letech s promyšleným a virtuózním programem sestávajícím z děl Antonia Vivaldiho, Pietra Antonia Locatelliho, Georga Friedricha Händela a – trochu překvapivě – Isanga Yuna.  více

Hudební festival Znojmo je krůček od svého velkého jubilea – příští rok oslaví 20 let existence – jednu z největších dramaturgických lahůdek si prezident festivalu Jiří Ludvík a umělecký ředitel Roman Válek přichystali již na tento rok. Letos je tomu totiž přesně 300 let, co ve Znojmě zazněla gratulační serenata pro Alžbětu Kristýnu, manželku císaře Karla VI., La Concordia de‘ pianeti (Harmonie planet) dvorního vicekapelníka Antonia Caldary na libreto Pietra Pariatiho. Premiéra operního představení v režii Tomáše Ondřeje Pilaře a s hudebním doprovodem orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka (sbor řídila Tereza Válková) se uskutečnila 20. července v jízdárně Louckého kláštera. Jako sólisté vystoupili mezzosopranistka Dagmar Šašková (Venuše), sopranistka Hana Blažíková (Diana), kontratenorista Andreas Scholl (Jupiter), kontratenorista Valer Sabadus (Apollon), kontratenorista Franco Klisovic (Karel VI. /Mars), tenorista Jaroslav Březina (Merkur) a barytonista Adam Plachetka (Saturn). Samotná císařovna Alžběta Kristýna byla v rámci inscenace ztvárněna hned ve dvou podobách – jako 32letou ji představila tanečnice Lydie Švojgerová a jako 59letou Ladislava Košíková. V samotném závěru se na scéně objevila rovněž mladinká Magdalena Nešporová jako představitelka nejmladší z císařovniných dcer Marie Amálie. Choreografii připravil Martin Šinták a kostýmy navrhla Ivana Ševčík Mikloškovávíce

Písničkář Slávek Janoušek v poslední době spolupracuje s básníkem Jiřím Žáčkem. Poté, co vydal album jeho zhudebněných básniček pro děti Koťata a album veršů pro dospělé Učitel Žáčkovi, Žáček učiteli, přichází v roce svých 70. narozenin s novinkou Život je krátký. Jde znovu o zhudebněné básně Jiřího Žáčka, tentokrát opět pro dospělé posluchače.  více

Nejčtenější

Kritika

Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více