Příběh proroka a flétnisty jako prostor pro zastavení

17. říjen 2019, 8:00

Příběh proroka a flétnisty jako prostor pro zastavení

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.

Martino, tvůj projekt Prorok větru vychází ze stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Vzpomeneš si na okamžik, kdy sis uvědomila, že bys měla chuť převést to, čím tě kniha oslovila, do představení?

Nápad převést knihu do představení jsem měla hned od první chvíle, co se mi dostala do ruky. Na vhodný okamžik k realizaci tohoto snu jsem si ale trpělivě počkala, bylo to více než dvanáct let. Čím mě kniha oslovila, není těžké uhodnout. Jedná se o příběh flétnisty Nátana, ke kterému promlouvá vítr o různých životních tématech, což je pro mne velmi zajímavé, lákavé a osobní.

„Dlouho jsem se na to vnitřně připravovala,“ říkáš v rozhovoru s mou kolegyní s Radkou Rozkovcovou pro Radio Proglas. Co tedy taková „vnitřní příprava“ obnášela? Byla pro tebe třeba důležitá i postava proroka Nátana ve starozákonním kontextu?

Jako zdroj jsem brala pouze knihu Stefana Biavaschiho. Těsně před tím, než jsem se pustila do samotné práce, jsem asi půl roku přemýšlela o formě zpracování, o typu hudby, o samotné instrumentaci. Nechtěla jsem běžné představení, ale mým přáním bylo vytvořit dílo, které zprostředkuje těm, kdo je zhlédnou, prostor pro zastavení, k osobní reflexi nad tématy. Poslouchala jsem různé hudebníky a rozhovory s nimi a inspirovali mě například Rachel Claudio nebo čínský skladatel Tan Dun. Nejtěžší bylo překonat vlastní pochyby o tom, zda něco takového mohu dokázat, neměla jsem nejmenší zkušenost podobného druhu.

kominkova_martina_foto_Veronika_Dvorakova_03

S nápadem jsi oslovila přímo autora knihy. Jak proběhla první komunikace s ním?

Moderní možnosti komunikace jsou  skvělé, bylo snadné najít kontakt na Facebooku. Tato první komunikace proběhla v roce 2016. Autorovi jsem poslala dotaz, zda by souhlasil se zpracováním knihy na představení. Jeho reakce byla víc než nadšená, napsal mi, že sám měl stejný nápad, ale doposud v Itálii nenašel flétnistu, který by to chtěl zrealizovat.

Jak potom proběhlo první osobní setkání?

Osobně jsme se poprvé setkali až v den italské premiéry, kdy vážil celkem dalekou cestu z Milána až do Loppiana u Florencie. Byla jsem lehce napjatá, protože jsem s ním moc věcí nekonzultovala. Texty jsem například vybrala sama, ale italská režisérka Emma Pantano mi potvrdila, že jsou dostatečně provázané. Slova Stefana Biavaschiho po představení byla až obdivná, zmínil například, že jsem vybrala témata obtížnější na zpracování.

Představení jsi připravovala v Itálii, protože jste tam rok s celou rodinou žili. Mělo to nějaké výhody oproti třeba českému prostředí?

Určitě, hned několik. Zaprvé to bylo vystoupení ze zaběhaných kolejí a rolí. Po dvaceti letech, co intenzivně vyučuji na flétnu, to byl první rok, kdy jsem vůbec neučila. Tím pádem jsem měla prostor pro nové věci, jako je tvorba. Taky jsem si hlouběji uvědomila, co jsem už déle pozorovala, a to, že mě stále častěji baví improvizovat a ne pouze interpretovat přesně zapsané skladby. Tedy spíše než jako flétnistka se cítím jako umělec s potřebou sebevyjádření.

kominkova_martina_foto_Veronika_Dvorakova_02

Představení se skládá z hudby, textu a videoprojekce. Přitom video ukazuje momenty z našeho současného světa. Jaká je tedy přesně souvislost této obrazové složky s textem a tvou hudbou?

Souvislost je velmi úzká, protože tvůrkyně Marta Carino vycházela nejen z vybraných textů, ale také už měla k dispozici i hudbu. Projekce tedy znázorňuje to, o čem text vypráví, ale do zpracování vložila autorka svůj umělecký pohled. Například v části, v níž se mluví o smrti, použila téma hrozeb ničení země. Vše jsme spolu probírali a musím přiznat, že to byla jedna z nejtěžších částí. Přece jen pro mne nebylo vždy snadné vyjádřit v italštině mé vnitřní pohledy. Ráda bych ale zmínila reakci mého přítele Lau Kwok Hunga, umělce z Loppiana, který vnímal, že všechny složky spolu navzájem komunikují jako trialog.

Během představení vystupuješ na pódiu sama a používáš přitom, jak sama říkáš, „celou řadu fléten“. Jakou roli tyto jednotlivé nástroje hrají?

Používám hlavně zobcové flétny, nejvíce tenorovou a také sopránovou a altovou. Zajímavostí je jihoamerická flétna quena, tu jsem získala v Itálii od kamaráda, který mi ji na mé přání zakoupil v Argentině a přivezl. Nejprve jsem z ní nedostala ani tón, ale nakonec se z ní stala ústřední flétna, na kterou hraji všechny zvuky větru a motiv Proroka. Díky tomu, že má quena oba konce otevřené, poskytuje zajímavé zvukové možnosti, které jsou za použití efektu delay pro posluchače opravdu nečekané. Dále používám zvonkohru Koshi, která má nádherný terapeutický zvuk, dešťovou hůl a taky zpívám. Objeví se i záznam zvuku moře.

Flétna je melodický nástroj, akordy na ni nezahraješ. Vnímáš to jako určitý handicap, nebo je to i svým způsobem výhoda, z které se dá těžit? 

Zpočátku jsem to opravdu vnímala jako handicap a lámala si hlavu, jak hudbu postavit, aby byla harmonicky plná. Pak se ale ukázalo, že to není třeba. Používám efekty delay, které zvuk znásobí a vyplní. V jednom případě si naživo nahrávám podklad na looper. Také do flétny zpívám, a mám tak hned dvojhlas. S výslednou verzí jsem spokojená, protože vnímám Proroka jako prostého flétnistu, jehož jednoduché melodie jsou vlastně velmi silné a působivé. Výhoda flétny je také v tom, že je při hře na ni velmi jasně slyšet každá prožívaná emoce, nic neschováte.

Na projekt se podařilo vybrat finance přes kampaň na webu HitHit. Dostávala jsi během kampaně nějaké zajímavé reakce od přátel nebo od lidí, kteří se o projektu dozvěděli až právě díky kampani?

Dostali jsme množství pozitivních reakcí. Lidé psali, že knihu mají doma a že se k ní díky projektu zase vrátili a začetli. Nejzajímavější byla reakce kamaráda hudebníka, který nám napsal, že jej kniha provázela, když cestoval a hrál po Evropě, a silně cítil provázanost s příběhem.

kominkova_martina_foto_Veronika_Dvorakova_04

V Itálii jste onen rok žili v komunitě rodin z celého světa. Vím, že váš program byl hodně duchovní, ale inspiroval tě společný dlouhodobý pobyt s rodinami z jiných částí světa i umělecky?

Já bych řekla, že pro mě převažovala právě ta stránka soužití s lidmi z celého světa. Nebyly to jen rodiny, ale také mladí lidé, těch skupin tam bylo hodně. Ano, inspiroval mě, protože stabilně v Loppianu žije a tvoří mnoho umělců, a to jak hudebníků, tak i výtvarníků. Našla jsem tam celý tým, který mi pomohl představení zrealizovat.

Po červnové premiéře v Itálii je před tebou česká premiéra v Brně, respektive dvě představení v jeden den. Co bude s projektem dál? Kdy a kde se budou konat další představení?

Představení odehraji také v Kroměříži a dále 31. ledna v Salesiánském divadle v Praze. Rozjednáno je účinkování v rámci festivalů anebo třeba Noci kostelů. Pokud má někdo k dispozici vhodný prostor a příležitost, rádi přijedeme. Protože je kniha přeložena do většiny evropských jazyků, dovedu si představit další verzi například v němčině. Toto představení je pro mě dlouhodobým projektem. Když jsem vytvořila hudbu, jasně jsem vnímala, že to je to, co mi opravdu dává smysl, co chci lidem přinášet. Prorok říká, že když budeš lidem hrát, můžeš jim dát život a v přeneseném smyslu třeba novou naději.

Počítáš i se zaznamenáním představení, ať ve formě videa, nebo třeba jeho audio složky na CD?

Co není, může být. Kromě tebe, Milane, už se mě na to ptali i další lidé. Momentálně tíhnu spíše k audio záznamu. Vše je otázka času a peněz. Sponzory hledám v podstatě stále, protože abych mohla snižovat náklady na pronájem techniky, je třeba postupně pořídit alespoň část techniky vlastní. Kniha Prorok větru je v češtině už bohužel vyprodaná a rádi bychom napomohli, aby znovu vyšla a zájemci si ji mohli přečíst.

Ve Francii existuje trio Nebula Machina ve složení kontrabasový klarinet, kontrabas a trubka, které své album Vento nebbie torrenti pojalo také jako ukázku různých zvuků větru. Je to tedy příbuzné téma. Dokážeš si představit, že bys k flétnám do tohoto projektu přizvala nějaký jiný nástroj?

To zní moc zajímavě, díky za skvělý tip pod stromeček. Jinak ze začátku jsem o nějaké spolupráci přemýšlela, protože ji mám velmi ráda, ráda se nechám inspirovat zajímavými hudebníky. A v podstatě je jedno, o jaký nástroj jde. Nakonec si ale hodně užívám, že jsem na pódiu sama za sebe, protože příběh Proroka silně vypovídá o mém vlastním životě a umělecké cestě. Možná by se mi v představení líbilo ještě více přírodních zvuků, ať autenticky nahraných, nebo za využití netradičních nástrojů.

Martina Komínková/ foto Veronika Dvořáková

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více