Don Giovanni v operním pekle

18. květen 2013, 11:39

Don Giovanni v operním pekle

Už si ani nevzpomínám, kdy jsem šel z divadla v tak mizerné náladě a s obrovskou chutí kopnout někoho do holeně. Don Giovanni v Janáčkově divadle byl taková hrůza, že se až stydím označit ho za inscenaci. Dirigent ani režisér Mozartovu operu všech oper dokonale nezvládli, jejich práce by nedopadla dobře ani s nejlepšími zpěváky na světě. Byla to šmíra všech šmír plná technických chyb, bez koncepce, bez nápadů, bez jakéhokoliv sdělení. Dalo by se na ní ilustrovat všechno, co je v současné době v Národním divadle Brno špatně.

Především se jednalo o pěkného kostlivce, kterého zanechal v divadelní skříni Daniel Dvořák. Jeho vzájemně výhodné spolupráce s průměrnými režiséry jsou pověstné a Bruno Berger-Gorski připomněl to nejhorší, co je v opeře možné. Inscenace vznikla v koprodukci s Teatro del Giglio v Lucce a pomyšlení, že se na tu hrůzu museli dívat i jinde, mi nedělá ani škodolibou radost. Daniel Dvořák je autorem scény a kostýmů, což byly jediné vydařené položky představení. Co je to ale platné, když se za nimi přitáhl na jeviště i všechen nepodařený zbytek. Děj opery byl bůhvíproč přenesen do Benátek, Giovanni přijel na začátku v gondole a občas to připomněly projekce statických obrazů. Pokud se mělo jednat o zasazení do období karnevalu, je to pořád stejně nesmyslné – večírky u Giovanniho není potřeba ničím zdůvodňovat.

V centru scény stálo schodiště téměř přes celou její šířku, za ním stěna domu, která se podle potřeby otvírala do stran. Někdy se za ní objevil prázdný prostor, jindy blikající lustry z lebek. Bylo to řešení jednoduché, variabilní, režií bohužel nepříliš využité. Líbil se mi náznak formanovské bizarnosti v závěru prvního dějství. Liliputáni nebo paruka ve tvaru labutě charakterizovaly zábavu člověka, který se všech běžných požitků už dávno nasytil. Do reality mě vrátil náznak potlesku na otevřené scéně pro paňácu chodícího po rukou – celé představení bylo opravdu spíš cirkus. Přestrojení Elvíry, Ottavia a Anny připomínalo erotický rituál z Kubrickova filmu Eyes Wide Shut, což by bylo v pořádku. Jen jsem se nemohl zbavit dojmu, že masky zpěvákům deformují hlasy. Zpěváci navíc při svém tercetu působili spíš dojmem zoufalých sirotků z Rosenkavaliera – jen bez té ironie.

Režisér Bruno Berger-Gorski se v Brně naposledy představil inscenací Verdiho Macbetha a nutno říci, že oproti ní je v Donu Giovannim méně naschválů. O to více však z jeviště čišela naprostá režisérská bezradnost a pomalu se šinoucí nuda. Tahačka Giovanniho s donnou Annou, souboj s jejím otcem, všechno bylo jaksi pomalé, statické, strojené a neuvěřitelné. Když ze sebe Giovanni před svojí árií Fin ch'han dal vino najednou okázale strhl plášť a začal s ním extaticky mávat, měl jsem dojem, že se zbláznil. Jistě – ať se režíruje konvenčně, ale ať to režisér neodbývá a neschovává se za to. A ať tu konvenci dodržuje a nenechá například Masetta, aby se během žárlivých výčitek Zerlině tahal s jinými holkami. Pěvci neměli vedení, nevěděli, co se sebou, nesli na svých zádech bezradnost, za kterou nemohli.

Zároveň s tím šlo i hudební nastudování. Peter Feranec začal osudové akordy předehry v mohutně romantickém duchu, od přechodu na rychlé tempo se ale začalo provedení rytmicky sypat a už se nikdy pořádně nesešlo. Mimochodem předehra byla i na Molto Allegro příliš rychle, orchestr nestíhal artikulovat a zněl ještě ke všemu rozmazaně. Tempa byla vůbec přehnaná oběma směry – laciná snaha o tempové kontrasty měla zřejmě zakamuflovat celkově odbytou dirigentskou práci. Peter Feranec především vůbec stylově nesjednotil pěvce – každý si zpíval, jak se mu to hodilo. Ve výsledné hudební šlichtě bohužel úplně ztrácelo význam, jestli někdo zpívá dobře, nebo špatně.

Naprosto příšerné byly recitativy, někteří pěvci si neustále vypomáhali polomluvenými pasážemi a zanášeli tyto hloupé rádobyveristické manýry i do árií. V tomto směru smutně exceloval především Gustáv Beláček, jehož Leporello je něco, co už nikdy v životě nechci slyšet. Intonační nejistota, nijaký hlas, z verismu tam opravdu byly jen ty hloupé manýry. Příliš dobře nedopadl ani představitel titulní role Svatopluk Sem. Smutné je, že u něj bych ještě cítil potenciál zazpívat Giovanniho přesvědčivě, potřeboval by ale vedení, kterého se mu nedostávalo. Jeho světlý baryton se na roli hodí, má i výrazové předpoklady, ale proč třeba zpívá Là ci darem la mano s tak šíleným patosem? Měl jsem dojem, že Zerlině zvěstuje blížící se smrt, místo aby ji sváděl. A když opominu osobní pěveckou kulturu, proč mu to neřekl dirigent? Aleksandra Buczek (Donna Anna) byla nijaká, zcela nezajímavá, přehlédnutelná herecky i pěvecky. Kornel Maciejowski téměř nebyl slyšet, Ottaviův nerozhodný charakter by se měl projevovat jinými prostředky, například zvládnutými koloraturami. Zdeněk Plech (Komtur) se pěvecky nijak nevyvíjí na to, jaké vzbuzoval před lety naděje. Andrea Široká svoji Zerlinu jaksi „normálně zazpívala“, což zdánlivě nezní jako pochvala, v rámci zmateného nastudování to ale působilo vysloveně osvěžujícím dojmem. Daniela Straková-Šedrlová zpívala Elvíru s výrazově přijatelným patosem a afektovaností, což by mohlo být fajn, kdyby se s ní stylově sešli i ostatní. Typově dobrý Masetto by v lepším představení mohl být i David Nykl. Ale jak jsem říkal, v tak odbytém binci by se ztratili i nejlepší zpěváci světa.

Operní představení je rituál a musí se k němu tak přistupovat. Událost z něj nedělá červený koberec pro premiérové hosty, následující raut, ani jakákoliv jiná opičárna. Po včerejším Donu Giovannim by mě opravdu zajímalo, kdo a kolik peněz za takovou nehoráznost dostal. Divadlo bylo při premiéře plné odhadem ze sedmdesáti procent, takže kasovní trhák se očekávát rovněž nedá. Proč se hrají věci, na něž nejsou k dispozici interpreti, je ve hvězdách. Připomínám ještě jednou, že se nejednalo o nepochopenou provokaci, alternativní koncepci nebo cokoliv podobného. Byl to jen obyčejný zmetek. Byl jsem nakonec vděčný za všechny škrty, ať už dávaly smysl nebo ne – celé to utrpení se aspoň neprotahovalo. „Vyhoďte operní budovy do povětří,“ požadoval kdysi Pierre Boulez. Tu brněnskou po včerejšku klidně.

Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni, libreto Lorenzo da Ponte. Hudební nastudování – Peter Feranec, režie – Bruno Berger-Gorski, scéna a kostýmy – Daniel Dvořák, sbormistr – Pavel Koňárek, choreografie – Hana Litterová. Don Giovanni – Svatopluk Sem, Leporello – Gustáv Beláček, Komtur – Zdeněk Plech, Masetto – David Nykl, Donna Anna – Aleksandra Buczek, Donna Elvira – Daniela Straková-Šedrlová, Zerlina – Andrea Široká, Don Ottavio – Kornel Maciejowski. Orchestr a sbor Janáčkovy opery. 17. 5. 2013, Janáčkovo divadlo, Brno.

Hodnocení autora: 20 %

Foto (ilustrační, neodpovídá vždy premiérovému obsazení) Jana Hallová

Komentáře

Reagovat
  • Nikol Murínová

    23. květen 2013, 20:36
    Tato "recenze" je ještě horší než samotná premiéra Dona Giovanniho. Tímto způsobem kritizovat orchestr je ostuda.
  • Aleš Jakubík

    22. květen 2013, 16:04
    Kopnout do holeně si zaslouží nefundovaný a zakomplexovaný autor recenze,pan Klepal. Za neobjektivnost,zavádéní s cíleným klamstvem! Ano,režie inscenaci slabší,hudebně nadstandartní, pěvecky mimo Ottavia skvělý. Velký aplauz, byli jsme na první premiéře a přijedeme znovu! Aleš a Míša.
  • Tomáš Studený

    20. květen 2013, 0:40
    Současný trend v psaní recenzí je obecně uvolněnější a méně předstírá objektivitu, která je stejně iluzí... Já si raději přečtu radikálnější a třeba i trochu emocionální, ale upřímnou výpověď než pseudoseriozní a rádoby objektivní moudro. S tím, že to beru jako osobní a řekněme hodně vyhraněný názor recenzenta, s nímž mohu částečně, úplně, nebo nemusím vůbec souhlasit, ale je to rozhodně apel abych si udělal názor vlastní... Zvykněme si. Osobně vítám přímost i když nesouhlasím, což ovšem v daném momentě nemůžu říct, protože jsem to ještě neviděl. Nicméně si nemyslím, že bychom měli očekávat od recenze něco jiného, než názor na věc. Není problému, na němž by se dva odborníci zcela shodli a v umění to platí dvojnásob...
    • Tomáš Studený

      20. květen 2013, 1:01
      Mimochodem i Olga Janáčková dochází k trochu podobným závěrům: http://operaplus.cz/don-giovanni-a-la-carte-brno/ Ačkoli pravda - jako dáma, s větším nadhledem... :-)
  • Jaroslav Kocurek

    19. květen 2013, 23:45
    Dobrý večer, dovolím si přidat ještě stručný report z dnešní druhé premiéry (neděle 19. května), jelikož cítím, že páteční první premiéra Giovanniho přinesla mnohým zklamání … Jak by ne když celkové výkony byly na výrazně nižší úrovni, než jsme v Brně zvyklí. A hned na úvod musím říct, že jsem byl (snad i v kontextu pátečního rozčarování) dnes večer příjemně překvapen. Zaprvé Peter Feranec volil uměřenejší tempa a celkové hudební provedení bylo homogennější. Souhra se dařila orchestru mnohem lépe i slyšitelných chyb z orchestru o poznání ubylo. Zadruhé výrazně lepší bylo sólistické obsazení - tak velké rozdíly v úrovni alternací nebývají obvyklé! Až na drobné výjimky na mě obsazení druhé premiéry působilo daleko kantabilnějším dojmem. Především bych chtěl vyzvednout mimořádně vyzrálý výkon Romana Janála, jehož Giovanni je vskutku živoucí postava s odstíněnými hudebními i výrazovými nuancemi. Avšak abcence propracovanějšího hudebního nastudování i osobitější režijní koncepce se nemohly neprojevit ani při druhé premiéře, a to je právě velký mínus inscenace. Není škoda, že vedení Janáčkovy opery nedokáže využít potenciál svého ansámblu?
  • Jan Honus

    19. květen 2013, 17:44
    Čekat lidskost od zakomplexovaného pana Klepala je utopie. V jednom s Vámi, pane Bátore, souhlasím - na vině že tací zhrzení rádobyumělci publikují zde, na veřejných a čtených webech jsou autoři a moderátoři webů. Podobně se "ventiluje" pan Juráš dokonce i na webu OperaPlus. Ať si píší na svých blozích, to je právo každého, ale tady velice negativně ovlivňují veřejnost. Ne nás, lidi "od fochu" kteří se tomu zasmějí, a ti kdo dokonce např. oba zmíněné pány znají vše pochopí, ale ty lidi, kteří třeba přemýšlí, že by na představení zašli, ale tento žvást berou (protože neví, a nemají důvod nebrat) jako fundovaný názor znalce...
  • Václav Zajíc

    18. květen 2013, 16:27
    Na představení jsem včera byl a mám v mnoha věcech - hlavně co se týče orchestru, jiný názor. Jakožto orchestrální a komorní hráč mi vadí, když se někdo naprosto nevhodným způsobem vyjadřuje k výkonu orchestru. Orchestr hrál včera výborně, to můžu říct s úplně klidným svědomím. Řeči o tom, že "orchestr nestíhal artikulovat a zněl rozmazaně" jsou naprosto lživé! Úvahy nad tím proč autor textu tímto způsobem "nepřesně pojmenovává skutečnost", mě vedou k myšlence o tom, jestli nepotřebuje soubor NDB nějakým způsobem cíleně očernit. Naprosto chápu, že někdo nemusí souhlasit s pojetím díla, či ztvárněním, ale hodit inscenaci jako celek takto "do hnoje" je spíše odrazem recenzentovy nefundovanosti, než spravedlivou kritikou. Necítím se dostatečně kompetentní hodnotit scénu, kostýmy a výtvarné zpracování. Co se týče pěveckých výkonů jsem rozhodně nebyl zklamán! (Snad až na výkon v roli Ottavia). Nasazení orchestrálních hráčů však bylo na brněnské (i české) poměry vysoce nadstandartní! Kvalita zvuku celého tělesa byla naprosto v pořádku a výrazně musím ocenit zejména šťavnatý zvuk smyčců, který dodával dílu tolik potřebnou dramatičnost. Nevím co tkví za tímto neseriózním zhodnocením brněnského Giovanniho, ale pokud je to jen nesnášenlivost, či osobní zášť vůči některým představitelům vedení divadla, je to podle mého názoru nefér hlavně vůči zpěvákům a hudebníkům, kteří svou práci dělají poctivě a s tolik potřebnou chutí. Takže tyto slova kritiky rozhodně nepadnou na úrodnou půdu (vedení divadla a vlastně i města), ale spíše otráví zdravou tvůrčí atmosféru muzikantům a zpěvákům. Člen filharmonie Brno Václav Zajíc
  • Jaroslav Kocurek

    18. květen 2013, 12:45
    Je to tvrdé, ale bohužel musím potvrdit slova Borise Klepala. Včerejší premiéra dokumentuje nekompetentnost současného vedení Janáčkovy opery a rozklad NDB. Žádné dramma giocoso, obyčejná tragédie!
    • Milan Bátor

      18. květen 2013, 18:05
      Tak jsem si přečetl kritiku pana Klepla a nutno podotknout, že takto se nepíše. Divím se, že autoři tohoto webu takový otřesný styl psaní příspěvků tolerují! Je to agresivní paskvil, jehož cílem je pošlapat, zdeptat a demotivovat. Když už Kleplovi nesedlo prakticky nic (pěvecké výkony, režie, scéna, kostýmy, tempa) a všechno bylo podle něj špatně, mohl navrhnout alternativní řešení, když je tak fundovaný, že rozumí všemu od A do Z. Např. co je to rozmazaný zvuk? To slyším poprvé v životě, že by Mozarta hráli jako Debussyho Pellea? Pochybuji... Jeho výtky hereckému pojetí a výkonu zpěváků, pokud stojí na reálném solidním základu, mohou být, soudě podle dalších souhlasných názorů asi pravdivé.. Ale více lidskosti by neškodilo. Takovou kritiku číst, to je ještě větší humus, než rozporné představení! Kopat někoho do holeně a vyhazovat do povětří je bezpochyby to nejlepší možné řešení problémů...

Dva konkurzy na místo ředitele Národního divadla Brno nebyly dost, třetí nás v nejbližší době čeká. Bude uzavřený, komise se rozhodla kandidáty aktivně hledat.  více

Národní divadlo Brno přišlo v roce stoletého jubilea Benjamina Brittena s jeho operou Sen noci svatojánské. Krásné, působivé a inteligentní dílo dopadlo dobře po hudební stránce, na inscenaci se  samozřejmě podíváme také.  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více