Shilpa Ray: Vrátná s harmoniem

18. říjen 2017, 4:00

Shilpa Ray: Vrátná s harmoniem

Ve středu 25. října vystoupí v Kabinetu múz americká zpěvačka a skladatelka s indickými kořeny Shilpa Ray. Vrací se na místo činu, protože v Brně už předloni představovala své album Last Year’s Savage. Před rokem vystoupila v Tasově u Veselí nad Moravou na festivalu Beseda u bigbítu a nyní se vrací do Brna, aby představila svou novinku Door Girl.

Jste známa jako zpěvačka a autorka, která se doprovází na harmonium, ale prý jste úplně na počátku své kariéry zpívala a cappella. Co se vám na zpěvu bez doprovodu nástrojů líbí?

Nic zvláštního se mi na tom nelíbí. Úplně na začátku jsem pravidelně vystupovala v jednom klubu během večerů Open Mic, kam mohl kdokoli přijít, zazpívat a zahrát. A já jsem tam zpívala a cappella. Až se mě jednoho dne pořadatel zeptal, jestli nehraji na nějaký nástroj, že bych tam mohla pravidelně vystupovat. Řekla jsem: „Ano, hraju na harmonium.“ A tak jsem na ně začala veřejně hrát.  

Do hry na harmonium vás ale rodiče nutili, a dokonce vám zakazovali poslouchat a hrát rock. Svůj tehdejší odpor k indické hudbě a tomuto nástroji jste už tedy překonala?

Ano, je to krásný nástroj, mám ho ráda. Jen jsem si, když jsem byla malá, nikdy nepředstavovala, že ze mne bude opravdová hudebnice. Jako dítě jsem hudbě, kterou jsem hrála, nerozuměla, nebavilo mě to. Chtěla jsem hrát na kytaru, ale rodiče chtěli, abych se učila na harmonium a na klavír.

Jak vznikají vaše písně? Také u harmonia?

Skládám většinou u kláves. Buď hraju na klavír, nebo na varhany. A je mi vlastně jedno, který z těch nástrojů použiji. Je to většinou ten, ke kterému to mám blíž.

Svá poslední alba jste vydala u brooklynského avantgardního vydavatelství Northern Spy Records. Jak se vám s ním spolupracuje?

Spolupráce s tímto labelem je skvělá. Velmi mě podporují a nikdy mi nediktují, co přesně mám dělat. Tím pádem mám jako umělkyně dostatek prostoru.

A jsou vůbec v době, kdy si každý může pořídit třeba i doma kvalitní nahrávku a přes internet ji dostat k fanouškům, třeba hudební vydavatelství?

Stále je důležité místo nablízku někoho, kdo vám pomůže. Dnes si umělec opravdu může svou hudbu vydat sám, ale na druhou stranu vydavatelství vás v tom podpoří. Vyzkoušela jsem si vydávat hudbu sama, ale je s tím spousta práce. Já budu raději koncertovat, než se zaobírat papírováním a starat se o distribuci nahrávek. Je skvělé, když za vámi stojí tým lidí, kteří vám pomáhají. Rozhodně je pro mne lepší tuto podporu mít, než se o všechno starat sama.

Proč se vaše nejnovější album jmenuje Door Girl („dívka od dveří“, vrátná)?

Je to totiž moje profese v jednom baru v New Yorku. Chodím tam do práce, ale občas tam i vystupuji jako hudebnice. A přede mnou se tam odehrává spousta zajímavých a inspirativních příběhů.

Znamená to tedy, že Door Girl je koncepční album, sestavené z takových příběhů?  

Tohle je rozhodně koncepční deska. Nevím, jestli bych takto označila všechny své nahrávky, ale o té poslední to určitě platí. Někdy za mým albem není úplně jasná představa, ale jindy mám hlavně konkrétní myšlenku a tu se pokouším nahrávkou sdělit.

Jak byste charakterizovala rozdíl mezi nejnovějším albem a předchozím Last Year’s Savage?

Myslím, že Last Year’s Savage je osobnější a drsnější a kombinujeme na něm více stylů. Oproti tomu album Door Girl je na poslech možná lehčí, stravitelnější. Je zajímavé, že spousta lidí si myslí, že z těchto dvou alb je právě to novější osobnější. Ale není tomu tak.

Vystupujete sólově i s kapelou. Jak vznikají kapelní aranže vašich písní?

Většinou mám nějaký nápad a také představu, kam mohou ostatní hudebníci jít, kam mohou skladbu posunout. Často ale měníme sestavu a každý muzikant je jiný. Například dva různí bubeníci budou hrát jinak. Dohodneme se tedy na základním rytmu, ale jinak se skladba může koncert od koncertu lišit.

Proslavila vás spolupráce s Nickem Cavem, jejž jste doprovázela na koncertech a který vám potom vydal vaši první nahrávku. Jak na toto období vzpomínáte?

Spolupráce s Nickem Cavem pro mne byla velmi důležitá. Zůstali jsme přáteli a také jsme fanoušky jeden druhého. Nicku Caveovi vděčím za mnohé. Hrozně moc mě toho naučil, aranžoval mé písně, produkoval mé nahrávky. Byl mým velkým učitelem.

Spolupracovala jste také s Patti Smith a s dalšími osobnostmi. Na koho nejraději vzpomínáte?

Všechny tyto spolupráce pro mne byly důležité. Je inspirativní pracovat s jinými lidmi, kteří mají jiný přístup k psaní písní. Ráda vystupuji se svými vlastními písněmi, ráda je skládám, ale stejně tak je pro mne důležité stát na pódiu s někým jiným a pomáhat mu. I to je výzva.

V čem je to pro vás jiné, stát na pódiu se slavnějším kolegou nebo kolegyní a být tam sama za sebe?

Když jste na pódiu a doprovázíte někoho jiného, předpokládá se, že budete pozorně poslouchat, co dělá. Tím pádem se držím trochu zpátky. Pravidla jsou nějak nastavena a musí se dodržet. Ale zároveň je pro mne velmi důležité hrát s ostatními lidmi a komunikovat s nimi, sdílet se navzájem.

Vracíte se k nám do Česka, kde se musíte smířit s tím, že ne každý rozumí vašim textům. Je to pro vás problém? 

V takovém případě musí samotná hudba být velmi silná. Nedávno jsem viděla dokument o hercích z doby němého filmu, a ti museli s publikem komunikovat beze slov. Já sice ráda píšu texty, ráda se vyjadřuji prostřednictvím slov, ale v takovém případě musí hudba převzít roli hlavního sdělení.

Shilpa Ray/ foto archiv umělkyně

Slibně se rozvíjející současná česká jazzová scéna, k níž patří skvěle fungující festivaly i dvě vysoké školy s výukou jazzu (v Brně a v Praze), vytváří zázemí nejen pro malé soubory, ale také pro velké orchestry. V Praze funguje vynikající Concept Art Orchestra, který se pod vedením trumpetistky Štěpánky Balcarové zaměřuje na tvorbu současných českých autotů střední a mladší generace (tzv. Pražská šestka). V Brně B-Side Band v čele s trumpetistou Josefem Buchtou vyprodává velké sály a hraje na velkých festivalech, spolupracuje s populárním Vojtěchem Dykem, ale nerezignoval ani na původní jazzový repertoár a také spolupracuje se zahraničními hvězdami formátu Kurta Ellinga. Další brněnský big band, Cotatcha Orchestra, pod vedením (také trumpetisty) Jiřího Kotači, se zatím takovými velkými úspěchy chlubit nemůže. Přesto se těleso, které vzniklo ze studentů a pedagogů jazzové katedry na JAMU, dravě a zdravě na naší scéně dere kupředu a vzhledem k tomu, jak kvalitní hudebníky má ve svém středu, jsem přesvědčen, že jeho místo na scéně bude za pár let nepřehlédnutelné.  více

Předposlední koncert brněnského hudebního festivalu Expozice nové hudby nesl název Příběh utrpení a naděje a postavil vedle sebe ve středu 17. října hudbu skladatelů Fausta Romitelliho a Francesca Filideie a výběr z poezie básníka, překladatele a esejisty Jana Zahradníčka. Vzhledem k tématu večera se hudební produkce odehrála v kapli bývalé brněnské káznice. Příznačně (i přízračně) zvolený podnázev koncertu Dům strach vycházel ze stejnojmenné Zahradníčkovy básnické sbírky. O uměleckou recitaci se postaral Otakar Blaha, díla obou skladatelů pak provedlo hudební těleso Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra. Koncert/představení režíroval Radim Nejedlý.  více

Jubilejní 25. ročník olomouckého Podzimního festivalu duchovní hudby se blíží ke konci. Před závěrečným Verdiho Requiem přehlídka ještě včera nabídla koncert brněnského komorního sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase a souboru renesančních dechových nástrojů s doprovodem continua Capella Ornamentata pod uměleckým vedením jeho zakladatele Richarda Šedy v olomouckém kostele Zvěstování Páně. Obě tělesa se věnují převážně interpretaci duchovní hudby 16. a 17. století a podílela se na mnoha jiných společných projektech. V roce 2017 vzniklo z této spolupráce CD věnované dílu pozdně renesančního skladatele Nicolause Zangia, jehož skladby na nedělním koncertu též zazněly.  více

Festival Expozice nové hudby konfrontuje již jedenatřicet let brněnské posluchače se soudobou českou i zahraniční tvorbou. Za tuto dobu si festivalové koncerty dokázaly získat oddané publikum toužící zažít netradiční hudební díla a experimenty na vlastní kůži. Podzimní část nového ročníku včera zahájil vokální cyklus Canti del Capricorno italského skladatele Giacinta Scelsiho v sólovém provedení sopranistky Lore Lixenberg.  více

Milovníci jazzu i artificiální hudby si včera večer přišli na své. Filharmonie Brno zahájila koncertem v Besedním domě již pátou sezónu abonentní řady s názvem Jazz & World Music. Brněnští filharmonici společně s hudebním tělesem Matúš Jakabčic Quintet interpretovali světové skladby – nejen jazzové – v aranžmá vedoucího souboru Matúše Jakabčice. Koncert řídil dirigent a skladatel Pavel Šnajdr.  více

Brněnský zpěvák a hráč na foukací harmoniku Darek Neumann (*1967) prošel kapelami různých žánrů od folku přes bigbít po zpívání s velkou jazzovou kapelou. Na svém aktuálním albu Svět, který znám zpívá úpravy jazzových standardů s novými českými texty, které – většinou přímo pro něj – psala Ester Kočičková.  více

V Praze a v Brně vystoupí tento týden anglický zpěvák Chris Norman, zakládající a dlouholetý člen populární skupiny Smokie. V Brně v DRFG Aréně má koncert v sobotu 6. října, v pražském Foru Karlín vystoupí o dva dny dříve.  více

„Beránci a vlci jsou moje osobní vize moravské world music,“ tvrdí Marian Friedl, který je stejně skvělým hráčem na vlastnoručně vyrobené lidové píšťalky jako na jazzový kontrabas. Právě jeho zkušenosti s různými žánry od folkloru po free jazz plus samozřejmě spojení s podobně stylově rozkročenou Jitkou Šuranskou vedly ke vzniku mimořádného hudebního pásma, které má svůj prapůvod v představení Z kořenů k world music na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. Díky grantu z Ministerstva kultury vzniklo album Beránci a vlci s účastí čtyř hudebních uskupení různých stylů (což je dohromady přes dvacet muzikantů a zpěváků), které získalo zaslouženě Anděla v rozšířené kategorii Folk (pod kterou nově spadá i žánr world music). Mezitím v létě 2017 proběhla koncertní premiéra Beránků a vlků opět v Náměšti nad Oslavou (s účastí vydavatele alba Milana Páleše v převleku za Ovčí babičku) a poté další festivalová vystoupení – na Hradeckém slunovratu v Hradci nad Moravicí nebo na Colours of Ostrava. Malým snem Mariana Friedla a všech jeho beránků a vlků bylo přenést pásmo do zvukově čistého prostředí brněnského Sono centra, což se díky úspěšné crowdfundingové kampani povedlo. Zhruba hodinový koncert byl tím pádem nejen prostým „přehráním“ desky, ale především obrovskou oslavou a možná i novým startem projektu – vstříc větším a větším sálům.  více

Prostory brněnských lázní na Rašínově ulici naplnil v neděli večer nový projekt uměleckého spolku Hausopera, kladoucího si za cíl přinést nové a kvalitní kulturní produkce do míst denního provozu, která jinak s hudbou, potažmo přímo s operou, nemají mnoho společného. První vlaštovkou je krátká opera Poslední pólo skladatele - dirigenta Marka Ivanoviće a libretisty - operního pěvce Josefa Škarky pojednávající o dvou přátelích, zamlčené lásce a černém svědomí. Dílo režíroval Petr Hašek, scénografii navrhl Ján Tereba a o světelný design se postarali Pavla Beranová, Michal Hór a Zuzana Bottová. Hlavní postavy ztvárnili Tomáš Krejčí, Aleš Procházka a Andrea Široká. Na akordeon hrála Žaneta Vítová, na vibrafon a bicí pak Kristýna Švihálková. Přednášela Lenka Sedláčková.  více

Soubory Národního divadla Brno vstoupily do sezony 2018/19 společným koncertem na Zelném trhu. Součástí programu bylo představení připravovaných inscenací. Vystoupil orchestr Janáčkovy opery NdB se svým šéfdirigentem Markem Ivanovićem, sbor a sólisté Jana Šrejma Kačírková, Jana Hrochová, Václava Krejčí Housková, Roman Hoza, Jiří Sulženko a další.  více

Stoleté výročí narození jednoho z předních amerických dirigentů, skladatelů, pedagogů a popularizátorů hudby zaznamenali snad všichni milovníci kultury. Bernsteinova díla se hojně objevují v koncertních sálech, operních domech i rádiích, a přestože se kvůli své dirigentské činnosti nemohl skladbě naplno věnovat, muzikál West Side Story s texty Stephena Sondheima bude vždy patřit mezi hudební klenoty muzikálové tvorby. Podobně jako jiné kulturní instituce rozhodlo se i Městské divadlo Brno vzdát skladateli hold a pyšně se přihlásit k tradici muzikálu, kterou Leonard Bernstein svým pravděpodobně nejslavnějším dílem ukotvil. V úterý 25. září tak zazněl na Hudební scéně Městského divadla Brno Koncert ke 100. narozeninám Leonarda Bernsteina pod taktovkou Dana Kalouska a v režii Petra Gazdíka.  více

Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více

Festival Jazz Groove Brno bude probíhat na několika místech Brna od 2. října do 5. prosince 2018. S jeho ředitelem Josefem Buchtou hovoříme nejen o letošním programu, ale především o novém názvu a nové náplni celé akce.  více

„Hraju současný folk bez dalších přívlastků – vztekle i jemně, v legraci i bez ní,“ říká o sobě písničkář Šimon Peták. Narodil se na samém počátku 90. let, „rok poté, co skončily se staré časy,“ líčí. Pochází z jižních Čech, ale dospíval u Berounky, krátce žil v Praze, která mu prý však ztrpkla, a nakonec se usadil v Brně. „Stal jsem se tu dramaturgem, vyučil na kominíka,“ pokračuje ve svém veršovaném životopisu, který najdete na jeho profilu na serveru Bandzone.cz. Právě tam si také můžete Šimonovy písničky z alba Homo Habitus nejen poslechnout, ale také legálně zdarma stáhnout.  více

V poněkud netradičním prostředí brněnského Metro music baru se představilo hudební uskupení s názvem Musica Folklorica tedy kapela, kterou folklorním nadšencům netřeba dlouze představovat. Špičkoví muzikanti hrají převážně vlastní úpravy lidových písní zejména z Horňácka, Myjavy případně Rumunska. Do Brna nyní přijeli pokřtít svoje v pořadí už jedenácté album.  více

Nejčtenější

Kritika

Slibně se rozvíjející současná česká jazzová scéna, k níž patří skvěle fungující festivaly i dvě vysoké školy s výukou jazzu (v Brně a v Praze), vytváří zázemí nejen pro malé soubory, ale také pro velké orchestry. V Praze funguje vynikající Concept Art Orchestra, který se pod vedením trumpetistky Štěpánky Balcarové zaměřuje na tvorbu současných českých autotů střední a mladší generace (tzv. Pražská šestka). V Brně B-Side Band v čele s trumpetistou Josefem Buchtou vyprodává velké sály a hraje na velkých festivalech, spolupracuje s populárním Vojtěchem Dykem, ale nerezignoval ani na původní jazzový repertoár a také spolupracuje se zahraničními hvězdami formátu Kurta Ellinga. Další brněnský big band, Cotatcha Orchestra, pod vedením (také trumpetisty) Jiřího Kotači, se zatím takovými velkými úspěchy chlubit nemůže. Přesto se těleso, které vzniklo ze studentů a pedagogů jazzové katedry na JAMU, dravě a zdravě na naší scéně dere kupředu a vzhledem k tomu, jak kvalitní hudebníky má ve svém středu, jsem přesvědčen, že jeho místo na scéně bude za pár let nepřehlédnutelné.  více