Shilpa Ray: Vrátná s harmoniem

18. říjen 2017, 4:00

Shilpa Ray: Vrátná s harmoniem

Ve středu 25. října vystoupí v Kabinetu múz americká zpěvačka a skladatelka s indickými kořeny Shilpa Ray. Vrací se na místo činu, protože v Brně už předloni představovala své album Last Year’s Savage. Před rokem vystoupila v Tasově u Veselí nad Moravou na festivalu Beseda u bigbítu a nyní se vrací do Brna, aby představila svou novinku Door Girl.

Jste známa jako zpěvačka a autorka, která se doprovází na harmonium, ale prý jste úplně na počátku své kariéry zpívala a cappella. Co se vám na zpěvu bez doprovodu nástrojů líbí?

Nic zvláštního se mi na tom nelíbí. Úplně na začátku jsem pravidelně vystupovala v jednom klubu během večerů Open Mic, kam mohl kdokoli přijít, zazpívat a zahrát. A já jsem tam zpívala a cappella. Až se mě jednoho dne pořadatel zeptal, jestli nehraji na nějaký nástroj, že bych tam mohla pravidelně vystupovat. Řekla jsem: „Ano, hraju na harmonium.“ A tak jsem na ně začala veřejně hrát.  

Do hry na harmonium vás ale rodiče nutili, a dokonce vám zakazovali poslouchat a hrát rock. Svůj tehdejší odpor k indické hudbě a tomuto nástroji jste už tedy překonala?

Ano, je to krásný nástroj, mám ho ráda. Jen jsem si, když jsem byla malá, nikdy nepředstavovala, že ze mne bude opravdová hudebnice. Jako dítě jsem hudbě, kterou jsem hrála, nerozuměla, nebavilo mě to. Chtěla jsem hrát na kytaru, ale rodiče chtěli, abych se učila na harmonium a na klavír.

Jak vznikají vaše písně? Také u harmonia?

Skládám většinou u kláves. Buď hraju na klavír, nebo na varhany. A je mi vlastně jedno, který z těch nástrojů použiji. Je to většinou ten, ke kterému to mám blíž.

Svá poslední alba jste vydala u brooklynského avantgardního vydavatelství Northern Spy Records. Jak se vám s ním spolupracuje?

Spolupráce s tímto labelem je skvělá. Velmi mě podporují a nikdy mi nediktují, co přesně mám dělat. Tím pádem mám jako umělkyně dostatek prostoru.

A jsou vůbec v době, kdy si každý může pořídit třeba i doma kvalitní nahrávku a přes internet ji dostat k fanouškům, třeba hudební vydavatelství?

Stále je důležité místo nablízku někoho, kdo vám pomůže. Dnes si umělec opravdu může svou hudbu vydat sám, ale na druhou stranu vydavatelství vás v tom podpoří. Vyzkoušela jsem si vydávat hudbu sama, ale je s tím spousta práce. Já budu raději koncertovat, než se zaobírat papírováním a starat se o distribuci nahrávek. Je skvělé, když za vámi stojí tým lidí, kteří vám pomáhají. Rozhodně je pro mne lepší tuto podporu mít, než se o všechno starat sama.

Proč se vaše nejnovější album jmenuje Door Girl („dívka od dveří“, vrátná)?

Je to totiž moje profese v jednom baru v New Yorku. Chodím tam do práce, ale občas tam i vystupuji jako hudebnice. A přede mnou se tam odehrává spousta zajímavých a inspirativních příběhů.

Znamená to tedy, že Door Girl je koncepční album, sestavené z takových příběhů?  

Tohle je rozhodně koncepční deska. Nevím, jestli bych takto označila všechny své nahrávky, ale o té poslední to určitě platí. Někdy za mým albem není úplně jasná představa, ale jindy mám hlavně konkrétní myšlenku a tu se pokouším nahrávkou sdělit.

Jak byste charakterizovala rozdíl mezi nejnovějším albem a předchozím Last Year’s Savage?

Myslím, že Last Year’s Savage je osobnější a drsnější a kombinujeme na něm více stylů. Oproti tomu album Door Girl je na poslech možná lehčí, stravitelnější. Je zajímavé, že spousta lidí si myslí, že z těchto dvou alb je právě to novější osobnější. Ale není tomu tak.

Vystupujete sólově i s kapelou. Jak vznikají kapelní aranže vašich písní?

Většinou mám nějaký nápad a také představu, kam mohou ostatní hudebníci jít, kam mohou skladbu posunout. Často ale měníme sestavu a každý muzikant je jiný. Například dva různí bubeníci budou hrát jinak. Dohodneme se tedy na základním rytmu, ale jinak se skladba může koncert od koncertu lišit.

Proslavila vás spolupráce s Nickem Cavem, jejž jste doprovázela na koncertech a který vám potom vydal vaši první nahrávku. Jak na toto období vzpomínáte?

Spolupráce s Nickem Cavem pro mne byla velmi důležitá. Zůstali jsme přáteli a také jsme fanoušky jeden druhého. Nicku Caveovi vděčím za mnohé. Hrozně moc mě toho naučil, aranžoval mé písně, produkoval mé nahrávky. Byl mým velkým učitelem.

Spolupracovala jste také s Patti Smith a s dalšími osobnostmi. Na koho nejraději vzpomínáte?

Všechny tyto spolupráce pro mne byly důležité. Je inspirativní pracovat s jinými lidmi, kteří mají jiný přístup k psaní písní. Ráda vystupuji se svými vlastními písněmi, ráda je skládám, ale stejně tak je pro mne důležité stát na pódiu s někým jiným a pomáhat mu. I to je výzva.

V čem je to pro vás jiné, stát na pódiu se slavnějším kolegou nebo kolegyní a být tam sama za sebe?

Když jste na pódiu a doprovázíte někoho jiného, předpokládá se, že budete pozorně poslouchat, co dělá. Tím pádem se držím trochu zpátky. Pravidla jsou nějak nastavena a musí se dodržet. Ale zároveň je pro mne velmi důležité hrát s ostatními lidmi a komunikovat s nimi, sdílet se navzájem.

Vracíte se k nám do Česka, kde se musíte smířit s tím, že ne každý rozumí vašim textům. Je to pro vás problém? 

V takovém případě musí samotná hudba být velmi silná. Nedávno jsem viděla dokument o hercích z doby němého filmu, a ti museli s publikem komunikovat beze slov. Já sice ráda píšu texty, ráda se vyjadřuji prostřednictvím slov, ale v takovém případě musí hudba převzít roli hlavního sdělení.

Shilpa Ray/ foto archiv umělkyně

Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.  více

Hudbymilovní obyvatelé Brna si rádi připomínají návštěvu Wolfganga Amadea Mozarta ve města na přelomu let 1767-1768. Tématem třetího abonentního koncertu brněnských filharmoniků z cyklu Filharmonie doma I se však stala skladatelova návštěva Prahy. A nebylo tomu bezdůvodně. V profesionální dráze nejvýraznějšího představitele vídeňského klasicismu zaujímá Praha nezpochybnitelné místo. V souladu se zvoleným tématem pak dramaturgové vybrali důležité mezníky v autorově tvorbě, které právě s Prahou a Pražany souvisí. Orchestr Filharmonie Brno vedl Alexander Liebreich a na klavír hrál Saleem Ashkar.  více

Ve čtvrtek 8. února se v prostorách kavárny Era v Černých Polích konalo čtvrté a prozatím poslední pokračování cyklu Folklor a city, ojedinělého spojení osvětové aktivity a folklorní zábavy. Téma úvodní přednášky etnologa Martina Sítka bylo případně aktuální: masopustní tradice v České republice.  více

Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. Podobně i 3fo3 (čti „tři fotři“) jsou také čtyři. K zakládajícím členům skupiny Bombarďák Michalu Daleckému, Jiřímu Jelínkovi a Filipu Nebřenskému se jako d’Artagnan přidal Matěj Pospíšil. Jinak však zůstává vše při starém. Bombarďák – respektive textař Jiří Jelínek – promlouvá k dětem dynamickým jazykem plným módních i moderních výrazů. Na ploše velmi krátkých písní (průměrná stopáž pod dvě minuty) dokáže rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Jedna píseň navazuje na druhou většinou v rychlém tempu, vedle zpěvu se zde poměrně často i mluví, stírá se zde tedy hranice mezi písní a divadelním skečem, ale vše dokonale zapadá do sebe.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří proběhl v pátek 2. února úvodní koncert letošního festivalu iberoamerické kultury Ibérica. Flamencový zpěv vokalistky Rocio Márquez se v něm potkal s virtuózním pojetím hráče na violu da gamba Fahmi Alqhai.  více

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.  více

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.  více

Kongresové centrum brněnského výstaviště v sobotu 27.1. hostilo již 68. ročník Slováckého plesu. Organizátorem této akce je brněnský Slovácký krúžek, který se řadí k nejstarším stále fungujícím folklorním souborům v České republice. Založen byl v roce 1908 za účelem setkávání studentů z Moravského Slovácka.  více

Písňové hity jako Stayin´Alive, Night Fever či How Deep Is Your Love ve vynikajícím pěveckém provedení, dále výtečně postavená i odtančená choreografie v nablýskaném kostýmovém disco muzikálu a tři mimořádné výkony v hlavních rolích. To vše jsou devízy nového brněnského muzikálu Horečka sobotní noci. V Městském divadle Brno jej nastudoval režisér Stanislav Moša.  více

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.  více

Cimbál je nástroj, který si většina z nás spojuje s lidovou hudbou. Může za to zejména dlouhá tradice cimbálových muzik, které se v průběhu 20. století začaly na území Moravy postupně prosazovat.  více

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více

Když se řekne „řecká píseň“, někdo si vybaví Děti z Pirea v podání Yvetty Simonové a Milana Chladila (nebo ještě starší verzi Evy Martinové a Karla Dudy). O něco blíže k současnosti stojí Martha a Tena Elefteriadu, které i v sezóně 2018 stále koncertují a navíc pořádají kurzy řeckých tanců. Sestry, které se vedle řecké hudby pohybovaly na poli rocku i popu (a Marthino album Kresby tuší je skvostné), podle mladého brněnského autora a hudebníka Jannise Morase „připravily cestu“ nové generaci řeckých interpretů. V Brně v současné době funguje několik kapel zpívajících řecky a přitom se ústřední postavou této muzikantské komunity stává právě Jannis, jeden ze tří hudebně aktivních bratrů Morasových. Se svým otcem hrají všichni tři ve skupině I Parea, Jannis se věnuje stylu rebetiko v kapele Anatoli a vedle toho má svou autorskou kapelu Jannis Moras & banda. V ní mu vedle bratrů Alexise (baskytara) a Markose (bicí) dělají společnost dvě mladé dámy – Iva Oulehlová (flétny, klarinet) a Zuzana Mitrengová (zpěv). Jannis Moras & banda sice modulací vokálů, harmoniemi a samozřejmě texty v pro nás exotické řečtině tradiční hudbu připomene, ale ve skutečnosti se jedná o folkrockovou kapelu, která hraje výhradně písně svého kapelníka. A Jannis Moras je momentálně jedním z nejzajímavějších brněnských písničkářů.  více

Rozličné nálady Debussyho Faunova odpoledne, ticho neklidu před bouří Brittenova Houslového koncertu a severským koloritem prodchnuté Sibeliovy první symfonie nabídla ve čtvrtek 11. ledna Filharmonie Brno na zdejším Stadionu. Pod taktovkou dirigenta James Feddecka, brněnskému publiku již známého, a za spolupráce s výjimečným slovenským houslistou Milanem Paľou filharmonici představili dramaturgicky zajímavý program s interpretačním nábojem.  více

Na konci listopadu vyšlo CD s názvem Moravské hlasy. Na první pohled nenápadné album by rozhodně nemělo ujít pozornosti. Jedná se o hudební nosič, který je součástí projektu Píseň duše, jehož iniciátorem je Jiří Plocek. Jeho cílem bylo představit fenomén moravské zpěvnosti na příkladu některých oblastí Slovácka.  více