Zabelov Group a hledání zvukových možností

Zabelov Group a hledání zvukových možností

Festival JAZZFESTBRNO se letos rozšiřuje o novou programovou linii Tension, která bude představovat hudebníky na pomezí jazzu a elektronické hudby. Jedním z interpretů, kteří se představí 28. března v prostoru Praha v Brně, bude česko-ukrajinské duo Zabelov Group, které nedávno vydalo nové album s názvem Eg. Rozhovor s Romanem Zabelovem (akordeon, hlas, klavír, varhany, harfa…) a Janem Šiklem (bicí, trubka, kytara, perkuse…) vznikl v jedné pražské kavárně těsně před kapelní zkouškou.

Vzpomenete si ještě, kdy a jak jste se seznámili?

R: Ani jeden to přesně nevíme. Můžeme jen analyzovat, co bylo v minulosti. Ve stejné době jsme studovali na stejné škole a to nás nějak propojilo.

J: Studovali jsme s Romanem oba na pražské konzervatoři – já skladbu a Roman nejprve akordeon a později také skladbu. A během studia jsme zjistili, že si spolu potřebujeme vyzkoušet zahrát.

Když jste oba studovali skladbu, vzniklo vaše duo původně jako projekt více autorský než interpretační?

R: Ne. Ten projekt zrál velmi dlouho. Já jsem na začátku vybudoval nějaký repertoár a začal jsem jej hrát sólově. Čas od času mě zvali na nějaký festival, na kterém jsem pak expresivně hrál věci pro posluchače nepochopitelné. Pořád jsem ale hledal někoho, s kým bych své nápady mohl rozvíjet směrem k rytmice. Zafungovalo to, až jsme na sebe narazili s Honzou.

Honzo, jak na tebe jako posluchače působily ony hůře pochopitelné akordeonové skladby?

J: Z té první fáze si pamatuju dva dojmy. Jeden byl úplně bezprostřední. Učaroval mi zvuk akordeonu, protože s takovým typem koncertního nástroje jsem do té doby neměl bezprostřední zkušenost. Druhý dojem se týkal kompozic. Vzpomínám si, že mi Roman představoval určité formy a já jsem mu vysvětloval, že tak to nejde, že je třeba ty skladby zjednodušit, zpřehlednit, udělat kratší.

R: Ostatně na prvním albu máme všechny skladby v délce od jedenácti do patnácti minut.

J: Ano, až po pár letech došlo na má slova.

Je pravda, že na novém albu Eg mají skladby průměrně kolem pěti minut. Jak vůbec to album vnímáte? Má nějaký koncept? Tvoří písně na něm nějaký celek?

J: Přímo koncept tam není. Předchozí nahrávky jsme pořizovali jako záznam živého procesu. Nyní jsme měli silnou potřebu udělat novou desku – i pomocí detailní práce se zvukem – z úplně opačné strany, poskládat ji ve studiu, a to i přesto, že v pozadí byla hudba, kterou jsme předtím nazkoušeli a o které jsme věděli, že funguje. Dál jsme tuto hudbu chtěli zpracovávat pomocí terénních nahrávek a za přispění hostů a také různě experimentovat se zvukem, jak nám to živé hraní nedovoluje.

Já to tedy vnímám tak, že i takto popsaný proces vzniku alba je koncept. Co tedy bylo na úplném začátku? Fragmenty skladeb?

R: To je docela těžká otázka. Ty skladby, ve kterých hraje roli bicí souprava, většinou vycházejí z nějakého mého motivu, se kterým zkoušíme pracovat, hledáme společné rytmické spojnice, nějaký groove. Když se z toho něco zrodí, skladba postupně spěje k dalším břehům. Melodicky a harmonicky to tedy vychází ode mne, ale společně skladbu doděláváme do finální fáze a snažíme se ji obohatit pomocí elektroniky, samplů a všeho, co nám přijde vhodné pro danou kompozici. Ambientní skladby pak vznikají třeba tak, že s Honzou přemýšlíme nad tím, jak bychom mohli experimentovat se zvukem. Rozhodli jsme se například nahrát varhany a trubku v kostele, k tomu zpěv, zkusili jsme s tím pracovat. Výsledná skladba pak vzniká z takového hledání a zkoušení různých zvukových možností a spojování toho všeho dohromady. Měli jsme volnou ruku a spoustu času a dospělo to k tvaru, který můžete slyšet na desce.

Romane, když tvoříš ty prvotní nápady, jak je v hlavě vnímáš? Jako příběhy? Pocity? Barvy?

R: Zajímavá otázka, ale já takto nepřemýšlím. Proces vzniku skladeb je pro mne naprosto přirozený. Večer si sednu a nějak se projeví energie, kterou jsem nastřádal za celý den.

Roman je akordeonista, Honza hraje především na bicí, ale ve skutečnosti každý z vás ovládá i další nástroje. Podle čeho jste se rozhodovali, které barvy a zvuky se budou ke které skladbě hodit?

J: Seděli jsme nad konkrétním materiálem a bavili jsme se o tom, co která skladba potřebuje, aby byla úplná. Často to mohla být otázka formy, jindy šlo spíše o barvu a hledání signifikantního nástroje, který tomu pomůže. Já se rád obklopuji nástroji, a tak mám ve zkušebně takový malý arsenál různých možností. Někdy tedy jen tak vezmeme z regálu polofunkční nástroj a zkoušíme. Někdy to nevyjde, ale jindy vznikne něco zajímavého.

R: Je v tom určitě náhoda. Když kompozice funguje a forma je vystavěna, snažíme se dát tomu pestřejší barvy. Často to bývá spojeno s konkrétní myšlenkou. Třeba jsme si říkali, že varhany a harmonika jsou příbuzné nástroje, a chtěli jsme tedy přirozený zvuk akordeonu obohatit varhanami. Vznikla taková zvláštní symbióza. Nebo jiný příklad: V jedné skladbě hraji na harfu, protože jsme něco takového chtěli vyzkoušet.

Hosty jste pak zvali v případech, kdy už jste sami nevěděli, jaké zvuky použít?

J: To, co jsme byli schopni obsloužit sami, zafungovalo, ale mělo to svoje limity. Rádi jsme tedy pozvali hosty, kteří jsou mistry ve svém oboru, a ti k našemu albu mohli přidat něco ze sebe. Já mám například doma kontrabas a rád na něj brnkám, ale nenapadlo by mě zahrát takový part, jaký na desce předvedl Jaromír Honzák.

V jeho případě šlo o improvizaci, nebo ten part byl napsaný?

R: Vycházel z vypsaného partu, ale přispěl samozřejmě i něčím ze sebe. My jsme našim hostům jen naznačili, co a jak bychom chtěli, ale nakonec do toho vnesli něco, co bychom ani nebyli schopni napsat. Jaromír Honzák nebo saxofonista Petr Kalfus jsou vynikající hráči a dokážou ze svých nástrojů dostat něco, co obyčejný skladatel do not jen tak nenapíše.

Jaromír Honzák a Petr Kalfus jsou naši přední jazzoví hráči a k jazzu býváte někdy řazeni i vy. Je tedy to, co hrajete, jazz, nebo není?

J: Přesně to je odpověď: Je, nebo není. Platí samozřejmě obojí. My jednoznačnou odpověď dávat nechceme a ani nemůžeme. Doufáme naopak, že ji budete dávat vy novináři, kteří se nás ptáte. Pro nás to principiálně není důležité. Tou otázku samozřejmě nepohrdáme, zajímá nás, co jsme, ale je to takové prazvláštní zjednodušení. Pro nás je přirozenější takovou otázku odsunout, sednout si k nástrojům a začít hrát. O to nám jde.

Ptám se i proto, že v Brně budete hrát v rámci festivalu JAZZFESTBRNO. Dokázali byste popsat, do jakého prostředí se vaše hudba nejvíc hodí?

R: To je těžká otázka. Evidentní je náročnost naší tvorby, není to zábavná hudba, je v ní intelektuální základ. Často jsou tam hluboce promyšlené rytmické pasáže, je v tom nekonvenční přístup. Využíváme samozřejmě už existující nástroje, ale snažíme se hru pojmout po svém. Někdo říká, že to je jazz, jiný, že to není jazz. Hrát tedy můžeme vlastně všude, jen záleží na tom, nakolik jsou posluchači otevření. Jazzový posluchač je zvyklý na složité hudební projevy, a to k nám možná otevírá rychlejší cestu.

Vnímáte album Eg jako důležitý mezník, nebo prostě jako část vaší společné hudební cesty?

J: Asi až za čas zjistíme, jestli je to důležitý mezník. Ale vnímáme to album jako zastavení na cestě, na kterou jsme se vydali. Pro naše setkání s Romanem je důležité, že jsme v permanentním zápřahu našich idejí. Dáváme si konkrétní úkoly, máme vize. V tom smyslu jsme na cestě.

Vycházejí vaše současné koncerty z alba Eg?

R: Jelikož to album je přímo spojeno se studiovou prací a s hledáním bohatého zvuku, je samozřejmé, že spoustu skladeb z něj naživo nezahrajeme. Ale kvůli křtu jsme vybrali a nazkoušeli asi pět skladeb. Ještě se uvidí, jestli a jak s nimi budeme dál pracovat. V něčem se už dnes cítíme dál, máme další nápady. Zvukově se pořád posouváme dopředu a my se nechceme zastavovat.

Foto archiv JazzFestBrno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený pěvecký sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Nejčtenější

Kritika

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený pěvecký sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více