Cesta do nitra varhan pro Brno

Cesta do nitra varhan pro Brno

V hudebním životě se dějí také věci, které nejsou slyšet, i když se to může zdát jako nesmysl. Než se ale rozezní hudba, musí se pro to něco udělat, a jedná-li se o varhanní koncert, je potřeba především postavit varhany. V říjnu jsme přinesli rozhovor s Janem Martinem Bejčkem o tom, že nový, kvalitní nástroj v Brně bude a teď se k tématu vracíme. Důvod je jednoduchý – varhany už tu jsou.

Když se uchýlím k terminologii motoristického pořadu Top Gear, není to luxusní limuzína ani nabušený sporťák, ale solidní auto vyšší střední třídy. V závodech o největší počet válců – vlastně píšťal – tedy vyhrávat nebude, ale vejde se do něj pohodlně celá rodina hudebních období od staré hudby až po dnešek, pojede spolehlivě, nebude rušit své životní prostředí a mělo by i dlouho vydržet. Celý složitý stroj byl po kolaudaci přivezen do Brna 26. listopadu a nyní probíhá jeho montáž na kůru kostela Nanebevzetí Panny Marie – tedy správně brněnsky „u jezuitů“, na Beethovenově ulici hned vedle Českého rozhlasu.

Když se na varhany podíváte teď, kdy ještě nejsou hotové, zaujme vás na první pohled bezvadné dřevo, z nějž jsou vyrobeny píšťaly. Myslím, že takovou plochu bez suků a kazů nikdo z nás dlouho neviděl. Je dobré si občas uvědomit, z jak kvalitních materiálů se hudební nástroje vyrábějí a co na nich vlastně stojí tolik peněz. Dřevo je ovšem dřevo, pouhá mrtvá hmota, nejdražší a nejcennější je pořád lidská práce. Duch, který stavbu pohání dopředu, je k nezaplacení.

Základním materiálem je smrkové dřevo, které se používá v případě, kdy se počítá s natíráním barvou. Jen namáhanější části, u nichž by měkké smrkové dřevo nestačilo, jsou vyrobeny z dubu, buku, ořechu... Nové brněnské varhany už takto odhalené sotva uvidíte, přírodní materiál skryje jejich povrchová úprava. Nástroj musí zapadnout do barokního kostela nejen akusticky, ale také vzhledem.

Varhany pro Brno budou mít na notovém pultu městský znak, ale k městu se hlásí i pojmenováním jednotlivých rejstříků. Celkem je jich čtyřicet osm a jsou rozděleny do tří manuálů a pedálu. Rejstříky prvního manuálu nesou jména jezuitských svatých – je mezi nimi sv. Ignác z Loyoly, ale také Edmund Kampián, který dal jméno celému projektu. Druhý manuál se hlásí k významným jezuitům spojeným s Brnem. Je mezi nimi Bohuslav Balbín známý svou Rozpravou na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého, který tu studoval, básník Bedřich Bridel i teolog a historik Martin Středa, jehož jméno je spojeno s obléháním Brna Švédy. Třetí manuál a pedál jsou věnovány významným brněnským hudebníkům v čele s Pavlem Křížkovským a jeho slavným žákem Leošem Janáčkem.

Varhany jsou mechanické, fungují na principu ověřeném staletími. Přídavná elektronika je dnes samozřejmostí, ale není podstatou nástroje. Bude možné na ně dobře hrát i starou hudbu, ale nejedná se o repliku historických varhan. Je to současný, originální stroj. Autorem návrhu varhan je J. M. Bejček, první fáze projektu začala v letech 2006–2007. Varhany samotné jsou dílem švýcarské firmy Mathis Orgelbau – je to první nástroj, který v České republice staví.

Celý projekt zaštiťuje Nadační fond Campianus, rozpočet celé stavby je 36 milionů korun včetně DPH. Kromě pomoci Boží je ovšem nezbytná i pomoc lidská. Varhany jsou symbolem lidské pospolitosti a pokud se chcete stát její užší součástí, máte možnost adoptovat jednu nebo více píšťal. Můžete si vybrat konkrétní jméno i tón, celý rejstřík, jak je libo, k dispozici je i přehled průběhu adopce. Leoš Janáček je sice již prodaný, ale  jsou tu další osobnosti. Jejich jména možná neobletěla svět, ale mnozí z nás chodili do lidušky pojmenované po Jaroslavu Kvapilovi a dodnes chodí na koncerty na Musilku. Všechna jména rejstříků stojí za pozornost a díky projektu varhan sv. Edmunda Kampiána nezůstanou zapomenuta.

 

Dispozice varhan

První manuál Druhý manuál Třetí manuál Pedál
Bourdon 16' Kopula major 8' Kryt lìbezný 16' Principálbas 16'
Principál 8' Kvintadena 8' Principál 8' Subbas 16'
Flétna portunálová 8' Principál       4' Bourdon 8' Violonbas 16'
Kryt 8' Kopula minor 4' Salicionál 8' Kvintbas 10 2/3'
Gamba 8' Seskvialtera (II) 2 2/3' Unda maris 8' Oktávbas 8'
Oktáva 4' Oktáva 2' Flétna příčná 4' Bourdonbas 8'
Flétna špičatá 4' Kvinta 1 1/3' Fugara 4' Superoktávbas 4'
Roh noční 4' Cimbál (IV) 1' Nasard 2 2/3' Mixtura 2 2/3'
Kvinta 2 2/3' Roh křivý 8' Flétna zobcová 2' Pozoun 16'
Superoktáva 2' Zvonkohra   Tercie 1 3/5' Trompetbas 8'
Kornet (V) 8' Cimbálová hvĕzdice   Mixtura 2 2/3'    
Mixtura (IV) 2' Tremolo   Trompette harmonique 8'    
Cimbál (III) 1'     Basson-Hautbois 8'    
Trompeta 8'     Voix humaine 8'    
        Clairon 4'    
        Tremolo      

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Jan Martin Bejček je autorem projektu varhan, které budou stát v kostele „u jezuitů“. Je také předsedou správní rady Nadačního fondu Campianus, který jejich stavbu financuje. Mluvili jsme spolu především o tomto novém nástroji, o hudbě a hudebním životě, ale dostali jsme se také k záchraně lodě Dallas na Brněnské přehradě.  více

Malé obrazové ohlédnutí za včerejším Koncertem pro Brno, Magdalenu Koženou doprovodil na varhany Christian Schmitt. Na začátku vystoupil sbor Kantiléna, který se dostal do centra pozornosti ještě v závěru večera.  více

Koncert pro BrnoMagdalenou Koženou, varhaníkem Christianem Schmittem a dětským pěveckým sborem Kantiléna proběhl čtvrtého zářijového večera v Besedním domě. Hudebně to byl večer vytříbený, a co se týká výsledného dojmu, vynechala bych jen několik technických a organizačních záležitostí.  více


Stále žasnu nad tím, jak hluboká je studna nápadů Martina Kyšperského, potažmo celé jeho kapely Květy. Vždyť jen v roce 2017: Martin převzal Anděla za sólovou desku Vlakem. S Květy skvěle sehrál roli svazácké kapely a zpíval své autorské „normalizační“ hity v seriálu Svět pod hlavou (který o rok později zaslouženě obdržel Českého lva). Květy v nové sestavě s Ondřejem Kyasem vydaly skvělou desku Komik do půl osmé (mrzí mě, že Anděl ji minul, ale na vině je podle mě zredukování počtu žánrových cen a „lehký“ chaos v nové bezbřehé škatulce Alternativa). Vyšla kniha Průvodce po albech a historii kapely Květy a spolu s ní ještě jedno řadové album Spí vánoční pták. A mezitím Květy spustily projekt YM, v jehož rámci se všichni tři členové představí se skladbami v určitém nečekaném žánru. Začal to opět Martin Kyšperský s programem country písní – veřejná premiéra s hostujícím Petrem Uvirou proběhla ve vysílání Radia Proglas v prosinci 2017. Na rok 2018 jsou připraveny elektronické písně Aleše Pilgra a poté snad i folktronica Ondřeje Kyase.  více

Temperament i emoce romské hudby jsou všeobecně známým faktem. Se stejnou vervou a pozitivní energií vzniklo v roce 2016 také komunitní nahrávací studio Amaro records. Celý dobrovolnický projekt vznikl za podpory a garance organizace IQ Roma servis. Odpovědnou osobou a dobrým duchem je Petra Borovičková, sama výborná zpěvačka a členka několika kapel. Strůjcem myšlenky byl Gejza Horváth, přední romský hudebník, který již dříve vedl kurzy pro mladé romské muzikanty. Spatřoval v nich obrovský potenciál.  více

Když umělec tvrdí, že vymyslel nový hudební žánr, může to znít nabubřele. Ale lze to vnímat i jako známku určité bezradnosti („nevím, kam bych se zaškatulkoval“) nebo do třetice jako vtipnou hru. A i když to Kurt Rosenwinkel se svým albem Caipi myslí vážně, přikláním se k třetí variantě. Jeho směs jihoamerických rytmů, jazzu, rocku a popu skutečně nelze jedním slovem definovat a pojmenování podle brazilského nápoje caipirinha („A je to opravdu moc dobré pití,“ zdůrazňuje kytarista) je vtipné a funkční zároveň. Brněnská premiéra Rosenwinelova „nového žánru“ byla svým způsobem také hravá, ale především profesionální a dobrodružná.  více

Své česko-slovenské turné zakončila na brněnské Flédě kapela Billy Barman ze Slovenska. Tato série koncertů byla zajímavá nejen svoji čistě akustickou podobou, ale zejména propojením s pěti zpěvačkami SĹUKu (Slovenský ľudový umelecký kolektív). Tato fúze populární hudby a folkloru vznikla původně pro festival Tatra Flowers. Její nebývalý úspěch však způsobil, že se hudebníci rozhodli repertoár rozšířit a představit se nejen na domácí slovenské půdě, ale také u českých sousedů.  více

„Věděl jsem, s kým bych rád spolupracoval, a podle toho jsem se snažil sestavit kapelu, která by měla příjemný zvuk,“ řekl v roce 2015, krátce po vydání svého zásadního alba Living Being, francouzský akordeonista Vincent Peirani. V té době měl za sebou několik zajímavých akustických projektů včetně alba se saxofonistou Emilem Parisienem a v tomto stylu pokračoval i nadále. V roce 2016 vzniklo příjemné CD duetů s pianistou Michaelem Wollným a nedávno spolupracoval s klavíristou Stefanem Bollanim a s Berlínskou filharmonií na albu Mediterraneo, inspirovaném klasickou hudbou. Projekt Living Being je však úplně jiného charakteru, je zhmotněním akordeonistovy představy o elektrické hudbě na pomezí jazzu, rocku a dalších žánrů. A právě s tímto programem Peirani a jeho kapela přijeli do brněnského divadla Husa na provázku.  více

V sobotu 14. dubna se v Dělnickém domě v Brně-Židenicích uskutečnilo tradiční vystoupení souboru Javorník a jeho hostů. V roli hosta se představil soubor Olšava z Uherského Brodu. Historie těchto dvojkoncertů se datuje od roku 2003, od té doby se na jednom pódiu vystřídalo již třináct folklorních souborů.  více

„Historie kapely Gazdina roba sahá až do 90. let minulého století, kdy se většina dnešních členů potkávala v brněnských regionálních kapelách. […] Gazdina roba fungovala dlouhá léta jako studiový projekt. Zásadní zlom nastává až po deseti letech existence, završené v roce 2004 vydáním prvního regulérního alba s příznačným názvem Deset let jsme se neviděli. […] V roce 2017 vydala kapela druhé album První poslední.“  Tolik základní údaje z webu www.gazdinaroba.cz. Suchá fakta, z nichž zdaleka není zřejmé, že Gazdina roba, tak trochu utajená kapela na brněnské scéně, patří v žánru rockového písničkářství, k němuž se hlásí, ke špičkám. Hudební energie se v jejím případě dokonale pojí s poetikou textů.  více

Po opulentním představení Avishaie Cohena se JazzFestBrno o víkendu vrátil do skromnějšího, takřka klubového prostředí Divadla Husa na provázku. Slušelo jak pódiové sestavě skvělých multižánrových hudebníků Blue Shadows s hostujícím zpěvákem Jamesem Harriesem, tak pozoruhodnému ansámblu obnoveného projektu kontrabasisty Tomáše Lišky Invisible World.  více

„Doteď jsem nahrával instrumentální alba – nikoli bez výjimky, ale z velké většiny instrumentální. Toto je opravdu první deska, na které zpívám od začátku až do konce, ve sto procentech písní, což je pro mne velká změna. Ale potřeboval jsem takový krok udělat. Udělal jsem si tu radost, že jsem natočil písňové album,“ řekl mi před několika málo měsíci v telefonickém rozhovoru izraelský kontrabasista Avishai Cohen. Hovořili jsme samozřejmě o jeho aktuálním albu 1970, na kterém klade vedle sebe své autorské písně inspirované populární hudbou 70. let, klasiku Eddieho Palmieriho Vamos Pa’l Monte, americký gospel Motherless Child nebo lidové písně z Předního východu. Album 1970 je v jeho kontextu příklonem k popovému jazyku možná výjimečné, ale současně odkazuje i ke kontrabasistově osobní historii, k jeho lásce k jazzu a tradiční židovské hudbě. Aktuální turné, jehož součástí byl koncert v brněnském Boby centru v rámci festivalu JazzFestBrno, sice s tématem alba koresponduje, ale částečně se od něj liší. Je ještě popovější a překvapuje i poučené posluchače.  více

Jít proti názoru většiny je již ze samé podstaty nepopulární. Představuje-li navíc ona většina nadšené, skandující a ve stoje tleskající publikum, pak je kritikova dušička menší než jeho obliba u výkonných umělců. A přesto je někdy potřeba vstát – nebo v některých případech zůstat sedět. Předposlední koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, na kterém zazněly části mešního oratoria od významných skladatelů 14. a 15. století, nabídl sice mnoho kvalitních a vybroušených prvků, to vše však po boku neméně problematických hudebních ploch. O provedení se postaral soubor Mala Punica pod vedením Pedra Memelsdorffa. Díla Mattea de Perugia, Antonia Zacara da Teramo a dosud neznámých skladatelů rozezněla ve čtvrtek večer prostory brněnské baziliky Nanebevzetí Panny Marie.  více

Rozestupy mezi jednotlivými řadovými alby skupiny Cimbal Classic se zvětšují. Tentokrát museli fanoušci melodických písniček Dalibora Štrunce na novinku čekat osm let (předtím pět). V mezidobí však kapela a především její principál nezaháleli. V roce 2010 vzniklo CD Betlém s písněmi z představení Městského divadla Brno, v roce 2013 skupina natočila zvláštní instrumentální album Melodies From Around The Globe se 46 pouze půldruhé minuty dlouhými melodiemi ze zemí, které se tehdy účastnily biatlonového mistrovství v Novém Městě na Moravě. A v roce 2016 vyšlo autorské „vážné“ album Dalibora Štrunce Malované na cimbál se skladbami v interpretaci tří mladých cimbalistek, Štruncových žákyň. V roce 2016 však Dalibor Štrunc také slavil padesáté narozeniny a téma zrání, bilancování a – nebojme se to pojmenovat – počínajícího stárnutí předznamenává novinkovou desku. Úvodní píseň Padesátý první – ano, co rok, to jeden „bratříček“ – je totiž právě o tom, že „už toho kňourání a stesků bylo dost“ a že „až nás bude šedesát, to teprve bude věk“. Ostatně propojení rozverného charakteru se štruncovsky silnou melodií a vynikajícími aranžemi dělá právě z této písně jeden z nejsilnějších momentů nejen tohoto alba, ale celé diskografie kapely.  více

Oratorium Janovy pašije skladatele Johanna Sebastiana Bacha představuje jeden z nezpochybnitelných klenotů světové hudební literatury. Mnoho dirigentů se snaží překvapit posluchače novým, svěžím, energickým a výrazově bohatým uchopením skladatelovy hudby. Mezi tělesa, která tuto nelehkou výzvu dobrovolně přijímají, patří i Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího Romana Válka. V jejich provedení zaznělo jedno z nejznámějších a nejinterpretovanějších Bachových děl přímo na Velký pátek v brněnském kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie.  více

S podtitulem Zůstaňte zde a bděte se mnou včera nabídnul Velikonoční festival duchovní hudby další z koncertů a to v kostele svatého Augustina. K uvedení Vigilie pro šest hlasů a instrumentální soubor Wolfganga Rihma přizval festival dva renomované německé soubory – Ensemble Musikfabrik a vokální sexteto Singer Pur, pro které bylo dílo zkomponováno. Za bravurním provedení nesmírně drásavé skladby stál dirigent Christian Eggen.  více

Velikonoční festival duchovní hudby ve svém druhém dni nabídnul v kostele Neposkvrněného početí panny Marie na Křenové ulici Lidové pašije podle svatého Jana, jejichž autorem je Petr Varmuža – umělecký vedoucí BROLNu.  více

Další z řady dvojkoncertů mezinárodního festivalu Jazz Fest Brno 2018 se odehrál v sobotu v Divadle Husa na provázku. Oba tentokrát propojil skladatel a multiinstrumentalista Jiří Slavík. V první půli programu předvedl své jazzové interpretační a improvizační schopnosti, když na piano doprovodil jazzového bubeníka Douga Hammonda. Poté představil koncertní verzi svého unikátního projektu Mateřština, za který vloni získal cenu Anděl v kategorii world music.  více

Nejčtenější

Kritika

Stále žasnu nad tím, jak hluboká je studna nápadů Martina Kyšperského, potažmo celé jeho kapely Květy. Vždyť jen v roce 2017: Martin převzal Anděla za sólovou desku Vlakem. S Květy skvěle sehrál roli svazácké kapely a zpíval své autorské „normalizační“ hity v seriálu Svět pod hlavou (který o rok později zaslouženě obdržel Českého lva). Květy v nové sestavě s Ondřejem Kyasem vydaly skvělou desku Komik do půl osmé (mrzí mě, že Anděl ji minul, ale na vině je podle mě zredukování počtu žánrových cen a „lehký“ chaos v nové bezbřehé škatulce Alternativa). Vyšla kniha Průvodce po albech a historii kapely Květy a spolu s ní ještě jedno řadové album Spí vánoční pták. A mezitím Květy spustily projekt YM, v jehož rámci se všichni tři členové představí se skladbami v určitém nečekaném žánru. Začal to opět Martin Kyšperský s programem country písní – veřejná premiéra s hostujícím Petrem Uvirou proběhla ve vysílání Radia Proglas v prosinci 2017. Na rok 2018 jsou připraveny elektronické písně Aleše Pilgra a poté snad i folktronica Ondřeje Kyase.  více