Cesta do nitra varhan pro Brno

Cesta do nitra varhan pro Brno

V hudebním životě se dějí také věci, které nejsou slyšet, i když se to může zdát jako nesmysl. Než se ale rozezní hudba, musí se pro to něco udělat, a jedná-li se o varhanní koncert, je potřeba především postavit varhany. V říjnu jsme přinesli rozhovor s Janem Martinem Bejčkem o tom, že nový, kvalitní nástroj v Brně bude a teď se k tématu vracíme. Důvod je jednoduchý – varhany už tu jsou.

Když se uchýlím k terminologii motoristického pořadu Top Gear, není to luxusní limuzína ani nabušený sporťák, ale solidní auto vyšší střední třídy. V závodech o největší počet válců – vlastně píšťal – tedy vyhrávat nebude, ale vejde se do něj pohodlně celá rodina hudebních období od staré hudby až po dnešek, pojede spolehlivě, nebude rušit své životní prostředí a mělo by i dlouho vydržet. Celý složitý stroj byl po kolaudaci přivezen do Brna 26. listopadu a nyní probíhá jeho montáž na kůru kostela Nanebevzetí Panny Marie – tedy správně brněnsky „u jezuitů“, na Beethovenově ulici hned vedle Českého rozhlasu.

Když se na varhany podíváte teď, kdy ještě nejsou hotové, zaujme vás na první pohled bezvadné dřevo, z nějž jsou vyrobeny píšťaly. Myslím, že takovou plochu bez suků a kazů nikdo z nás dlouho neviděl. Je dobré si občas uvědomit, z jak kvalitních materiálů se hudební nástroje vyrábějí a co na nich vlastně stojí tolik peněz. Dřevo je ovšem dřevo, pouhá mrtvá hmota, nejdražší a nejcennější je pořád lidská práce. Duch, který stavbu pohání dopředu, je k nezaplacení.

Základním materiálem je smrkové dřevo, které se používá v případě, kdy se počítá s natíráním barvou. Jen namáhanější části, u nichž by měkké smrkové dřevo nestačilo, jsou vyrobeny z dubu, buku, ořechu... Nové brněnské varhany už takto odhalené sotva uvidíte, přírodní materiál skryje jejich povrchová úprava. Nástroj musí zapadnout do barokního kostela nejen akusticky, ale také vzhledem.

Varhany pro Brno budou mít na notovém pultu městský znak, ale k městu se hlásí i pojmenováním jednotlivých rejstříků. Celkem je jich čtyřicet osm a jsou rozděleny do tří manuálů a pedálu. Rejstříky prvního manuálu nesou jména jezuitských svatých – je mezi nimi sv. Ignác z Loyoly, ale také Edmund Kampián, který dal jméno celému projektu. Druhý manuál se hlásí k významným jezuitům spojeným s Brnem. Je mezi nimi Bohuslav Balbín známý svou Rozpravou na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého, který tu studoval, básník Bedřich Bridel i teolog a historik Martin Středa, jehož jméno je spojeno s obléháním Brna Švédy. Třetí manuál a pedál jsou věnovány významným brněnským hudebníkům v čele s Pavlem Křížkovským a jeho slavným žákem Leošem Janáčkem.

Varhany jsou mechanické, fungují na principu ověřeném staletími. Přídavná elektronika je dnes samozřejmostí, ale není podstatou nástroje. Bude možné na ně dobře hrát i starou hudbu, ale nejedná se o repliku historických varhan. Je to současný, originální stroj. Autorem návrhu varhan je J. M. Bejček, první fáze projektu začala v letech 2006–2007. Varhany samotné jsou dílem švýcarské firmy Mathis Orgelbau – je to první nástroj, který v České republice staví.

Celý projekt zaštiťuje Nadační fond Campianus, rozpočet celé stavby je 36 milionů korun včetně DPH. Kromě pomoci Boží je ovšem nezbytná i pomoc lidská. Varhany jsou symbolem lidské pospolitosti a pokud se chcete stát její užší součástí, máte možnost adoptovat jednu nebo více píšťal. Můžete si vybrat konkrétní jméno i tón, celý rejstřík, jak je libo, k dispozici je i přehled průběhu adopce. Leoš Janáček je sice již prodaný, ale  jsou tu další osobnosti. Jejich jména možná neobletěla svět, ale mnozí z nás chodili do lidušky pojmenované po Jaroslavu Kvapilovi a dodnes chodí na koncerty na Musilku. Všechna jména rejstříků stojí za pozornost a díky projektu varhan sv. Edmunda Kampiána nezůstanou zapomenuta.

 

Dispozice varhan

První manuál Druhý manuál Třetí manuál Pedál
Bourdon 16' Kopula major 8' Kryt lìbezný 16' Principálbas 16'
Principál 8' Kvintadena 8' Principál 8' Subbas 16'
Flétna portunálová 8' Principál       4' Bourdon 8' Violonbas 16'
Kryt 8' Kopula minor 4' Salicionál 8' Kvintbas 10 2/3'
Gamba 8' Seskvialtera (II) 2 2/3' Unda maris 8' Oktávbas 8'
Oktáva 4' Oktáva 2' Flétna příčná 4' Bourdonbas 8'
Flétna špičatá 4' Kvinta 1 1/3' Fugara 4' Superoktávbas 4'
Roh noční 4' Cimbál (IV) 1' Nasard 2 2/3' Mixtura 2 2/3'
Kvinta 2 2/3' Roh křivý 8' Flétna zobcová 2' Pozoun 16'
Superoktáva 2' Zvonkohra   Tercie 1 3/5' Trompetbas 8'
Kornet (V) 8' Cimbálová hvĕzdice   Mixtura 2 2/3'    
Mixtura (IV) 2' Tremolo   Trompette harmonique 8'    
Cimbál (III) 1'     Basson-Hautbois 8'    
Trompeta 8'     Voix humaine 8'    
        Clairon 4'    
        Tremolo      

Komentáře

Reagovat
  captcha

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Jan Martin Bejček je autorem projektu varhan, které budou stát v kostele „u jezuitů“. Je také předsedou správní rady Nadačního fondu Campianus, který jejich stavbu financuje. Mluvili jsme spolu především o tomto novém nástroji, o hudbě a hudebním životě, ale dostali jsme se také k záchraně lodě Dallas na Brněnské přehradě.  více

Malé obrazové ohlédnutí za včerejším Koncertem pro Brno, Magdalenu Koženou doprovodil na varhany Christian Schmitt. Na začátku vystoupil sbor Kantiléna, který se dostal do centra pozornosti ještě v závěru večera.  více

Koncert pro BrnoMagdalenou Koženou, varhaníkem Christianem Schmittem a dětským pěveckým sborem Kantiléna proběhl čtvrtého zářijového večera v Besedním domě. Hudebně to byl večer vytříbený, a co se týká výsledného dojmu, vynechala bych jen několik technických a organizačních záležitostí.  více


Propojení moderního jazzu s trampskou písní je na první pohled šílenost nebo – jak s oblibou říká Vilém Spilka – dílo s „cimrmanovským elementem“. Ve skutečnosti je však Spilkovo nové album Podvod s úpravami písní Honzy Nedvěda sice projektem překvapivým, ale z hlediska hudební tradice naprosto pochopitelným.  více

Téměř šedesát studentů Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně spojilo síly při uvedení dvou oper ve svém kmenovém Divadle na Orlí. Večer patřil dvojici komorních operních děl. Premiérově byla uvedena krátká opera Mistrová aneb Když Bolševici zrušili Vánoce Petra Haly. A po téměř čtyřiceti letech zazněla opera Malý princ od Miroslava Háby.  více

Baletní inscenace Chvění je volně inspirována básní Poslední list od Vladimíra Holana. Původní balet choreografa a režiséra Petra Zusky vznikl ve spolupráci s baletem Národního divadla Brno. Na hudbu Henryka Góreckého a Jiřího Pavlici tančí dvanáct tanečnic a dvanáct tanečníků v čele s hlavními postavami, které zastupují ženský a mužský element v roli ONA a ON.  více

Hudební dráha houslistky a zpěvačky Jitky Šuranské připomíná pohyb po spirále. Před cimbálovou muzikou, v níž byla řadovou členkou, dala před více než deseti lety spolupráci v duu s Jiřím Plockem. Poté hrála lidové písně sama s looperem, její první samostatné album Nězachoď slunečko bylo skutečně sólové, nicméně s mnoha hosty. A nyní vydává další „svou“ desku, tentokrát ovšem jako kapelnice nové skupiny, velmi kompaktně a pestře znějícího tria. Mimochodem fakt, že slovo TRIO je na obalu alba – na rozdíl od jmen členů – uvedeno velkými písmeny, zdůrazňuje, že jde opravdu o desku kapelní a nikoli sólovou. V této skutečnosti se skrývá jak největší síla, tak některé drobné slabiny nahrávky.  více

Nejen na hudební návrat do počátku sladkých šedesátek sází nová rodinná komedie Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka. Od víkendové premiéry ji uvádí činohra Národního divadla v Brně. Živá sedmičlenná kapela přímo na jevišti tvoří zvukovou i dějovou kulisu až sentimentální cesty v čase zpět. Staří budou na sladká „sixties“ nejen přes muziku dojatě vzpomínat, malí si tuto dekádu budou objevovat. A právě na to novinka režiséra Martina Františáka sází.  více

Prologem listopadových ozvěn brněnského JazzFestu byl středeční koncert čtyřčlenné hvězdné formace kolem kytaristy Johna Scofielda.V Sono Centru tak pokračovalo jejich pětitýdenní evropské turné na podporu nového alba Country For Old Men vydaného letos v září.  více

Sopranistka Maida Hundeling, která v loňské sezoně debutovala kupříkladu v Metropolitní opeře v New Yorku, se po roce vrací do Janáčkovy opery. Pěvkyně známá z předních operních scén po celém světě se v Brně znovu uvede v roli Tosky ve stejnojmenné Pucciniho opeře. Inscenace zdejšího uměleckého šéfa Jiřího Heřmana zaujala už při premiéře. Režisér ve své koncepci vyšel z propojení příběhu zpěvačky Tosky v soukolí složité politické situace Římské republiky roku 1800 s příběhem jedné z jejích mimořádných představitelek ve druhé polovině minulého století – operní superstar Marie Callas. Jak napsala kritika, vzniklo divadelně působivé a inspirativní prolnutí osudů těchto dvou žen, adorovaných operních div, zaujatých láskou v politicky komplikované době, která je semele. V hlavních rolích této brněnské inscenace excelovala zejména Maida Hundeling.  více

I když skupina Květy stojí a padá s autorskou tvorbou a nenapodobitelným hlasovým projevem Martina E. Kyšperského, k jejímu zvuku neodmyslitelně patří barevný doprovod Aleše Pilgra. Jeho bicí, perkuse a nejrůznější ozvučené předměty dotvářejí hravý svět Martinovými jakoby snových obrazů. Jenže Aleš měl také představy o vlastní tvorbě, která se Květům do koncepce nevešla. A tak odložil bicí, vzal do ruky kytaru a před deseti lety vydal sólové album Nos na stůl, prazáklad dnešní skupiny Biorchestr.  více

Z možných zaměření festivalu Janáček Brno v jeho nynější podobě vyniká především operní část. Směs domácích, tuzemských i zahraničních inscenací, jakkoliv stále nepočetná, přinesla ojedinělé divácké prožitky. Málokdo by si ještě před pár lety vsadil na to, že jednoznačně nejskvělejšími počiny budou domácí inscenace. Ne vždy se bohužel náročné inscenační počiny na zdejším jevišti udrží po skončení festival. Zatímco si v nadcházejícím prosinci můžeme ve dvou reprízách připomenout předloňskou inscenaci Janáčkovy Věci Makropulos v režii Davida Radoka, jeho mimořádně působivé ztvárnění Bartókova Modrovouse a Schönbergova Očekávání, hororové dvojice víc než sto let starých, a přesto stále znepokojivě drásavých oper, se tuto neděli na prknech Janáčkova divadla objeví naposled. Jakkoliv to může znít sugestivně, tuto příležitost by si opravdu nikdo neměl nechat ujít.  více

Je to jako se státním rozpočtem: Až dva roky po nástupu kterékoliv nové vlády jej lze považovat za její. A to po všech stránkách počínaje ideovou a konče ryze praktickou tedy technickou, propagační a organizační. Předloňský ročník festivalu Janáček Brno představoval příslovečný bod zlomu. Nový ředitel pořádajícího Národního divadla Brno byl ve funkci teprve rok a šéf opery Jiří Heřman šest měsíců. Na brněnské radnici (která zůstává jediným významným benefaktorem velkých hudebních a divadelních institucí; kraje a státu totiž jakoby se netýkaly) se zrovna točilo kormidlem a po skončení festivalu byla demontována i dosavadní dramaturgická podstata akce. Po dvou letech lze koncertní řadu hodnotit jako sérii střídavých úspěchů, ovšem s několika znepokojujícími projevy amatérismu.  více

Překvapivý materiál zařadil na své nové album Podvod Vilém Spilka Quartet. Skupina, v jejímž čele stojí ředitel a dramaturg festivalu JazzFest Brno, totiž natočila instrumentální jazzové úpravy písní Hejna včel, Tulácký ráno, Na kameni kámen, Stánky a dalších táborákových hitů Jana Nedvěda. Ten měl možnost si nahrávku vyslechnout krátce po jejím dokončení a i o jeho reakci jsme hovořili s Vilémem Spilkou. A v rozhovoru pochopitelně došlo i na Portu, špekáčky a kotlík.  více

Hudební komedii Limonádový Joe připravilo na muzikálové scéně Městské divadlo Brno. Na zdejší velké jeviště se tak o víkendu vrátil jeden z nejoblíbenějších poválečných hrdinů, který česká pódia brázdí už do roku 1944. Kontury nesmrtelnosti mu dal v roce 1964 geniální film, jehož repliku nyní ovšem nečekejte. Divadelní verze jednak obsahuje mnohem více písniček, ale i scénář je v některých momentech a ve finálním řešení jiný než mimořádná celuloidová verze. Nová inscenace režiséra Petra Gazdíka známý titul přetavila do rozevláté výpravné muzikálové šou, která se ke slavnému snímku nehlásí. Novinka se naopak díky originálnímu humoru a způsobu jeho používání snaží klestit cestu samozřejmě přes všechny zlidovělé hlášky k vlastní a legitimní inscenační verzi.  více

Hudební skladatel Leoš Janáček patří k brněnským fenoménům. Projekt Janáčkovo Brno představuje skladatele v několika fázích. Jednou z nich je právě aktualizovaná aplikace Leoš Janáček, která mapuje místa jeho působení a obsahuje úryvky děl.  více

Bokomara Luboše Javůrka sice nikdy nepatřila na naší folkové scéně k absolutní špičce, ale dlouhodobě si udržuje pozici solidní kapely, jejíž melodické písně mají potenciál oslovit široké publikum. Více než kapela je Bokomara značka, za kterou se vejdou různé Javůrkovy projekty – od písničkářského dua s Petrou Šanclovou až po – dnes už dlouholetý – společný koncertní program s Naďou Urbánkovou.  více

Fascinující předělávku Sinfonietty pod taktovkou norského trumpetisty a aranžéra Didrika Ingvaldsena nabídl druhý koncert ze série Jazz goes to Janáček v rámci festivalu Janáček Brno. Přinesl však také o poznání méně vydařený projekt Polajka uskupení Nikolaj Nikitin Ensemble.  více