Emoce, drama a přitažlivost. Nová vizuální tvář ND Brno

Emoce, drama a přitažlivost. Nová vizuální tvář ND Brno

ND Brno vzbudilo v posledních dnech rozruch první vlnou své reklamní kampaně. Je na ni dobře vidět, je působivá, ale nepracuje s herci, zpěváky ani tanečníky. Současnými tvářemi největší brněnské scény jsou technici, výtvarníci, inspektorka hlediště i diváci.

Ředitel ND Brno Martin Glaser oznámil změnu vizuálního stylu už letos na jaře a grafický manuál představil jeho autor Robert V. Novák. Ten ve spolupráci s fotografem Ivanem Pinkavou vytvořil první vlnu plakátů pro letošní premiéry. Po zveřejnění se kolem každého z nich strhla diskuse o tom, co má taková věc vlastně znamenat, proč nejsou na plakátech tváře známé z jeviště, jestli lidé pochopí, že mají jít na balet nebo do opery a co to je vůbec za nápad. Přinejmenším první účel tedy kampaň splnila – vzbudila pozornost, a to zdaleka ne jen negativní. Zdá se, že má i silný okruh příznivců, mezi které se počítám a jsou k tomu i dobré důvody.

Staré plakáty nevypadaly špatně, ale zdály se spíš ponořené samy do sebe, jejich obrazové sdělení bylo příliš komplikované. Na nových je na první pohled vidět, že chtějí něco jasného říct. Postavit divadelní plakát na silné fotografii s dobře umístěným výrazným textem samozřejmě není žádný světoborný nápad, ale jeho realizace bývá často nad síly tvůrců. Ivan Pinkava nafotil modely, které vlastně žádnými modely nejsou, publikum je běžně nevidí nebo nevnímá. Dokázal z nich ale při focení vytáhnout nečekané emoce, jsou to typy a tváře, které si najednou říkají o pozornost. Argumentovat tady popularitou účinkujících je velmi ošidné.

Zůstanu-li u opery, o které aspoň něco vím, tak je potřeba si říct jednu krutou, ale nepochybnou pravdu: mediální popularita našich operních zpěváků je nulová. Podobné je to s tanečníky a nakonec i s činoherci, pokud paralelně neúčinkují v televizi. Pro veřejnost není masově rozpoznatelná ani tvář Magdaleny Kožené, Dagmar Peckové, Evy Urbanové, Štefana Margity nebo Adama Plachetky. Schválně mluvím o těch, kteří patří k těm nejsledovanějším a občas se mihnou dokonce i bulvárem. Z tohoto hlediska je tedy svým způsobem jedno, jestli fotíte Margitu nebo kulisáka: operní fanoušek zpěváka stejně zná a hlídá si ho, nezaujatému je to fuk.

Pokud má být sdělením nové kampaně to, že nemáte přijít na jakousi pochybnou hvězdu, ale do konkrétního divadla, které vzbuzuje emoce, tak se prostě povedla. Nejvíc prostoru mají fotografie a snaha o maximálně čistý design nesklouzla ke studenému, technicky působícímu výsledku. Velkou roli přitom hraje povedené bezpatkové písmo, působící energickým dojmem a dobře čitelné i z dálky. Plakáty se nedívají k tradici, stejně jako se nová značka instituce omezila na tři písmena NdB. Zbavila se řvavé červené, která mi víc než znak města Brna připomínala řeznictví, i přezdobeného znaku převzatého z Mahenova divadla.

Za příznak koncepčního myšlení pokládám i to, že plakáty operního, baletního i činoherního souboru byly vypuštěny na veřejnost v jedné vlně a mají sjednocený design, což se dříve také nerozumělo samo sebou – zcela se vydělovala především Reduta. Na začátek sezóny je to určitě dobrý tah, kampaně k jednotlivým premiérám a událostem už se k této první vlně mohou vždy odkazovat. Každý plakát má v záhlaví značku NdB a název souboru, asi ve třech čtvrtinách výšky výrazný název inscenace a pod ním přibližně čtvrtinovou velikostí autora a režiséra. Na toto sjednocení doplatila opera, respektive její dirigenti – neuvádět je jako hlavní tvůrce provedení je výpadek, kterého by se měli autoři do budoucnosti vyvarovat. Jak je vidět na jiných plakátech s rozsáhlejším autorským týmem, třetí řádek celkovému vyznění nijak neubližuje (viz Černá labuť na fotce níže).

Nový design v rámci ND Brno jako by hledal návaznost spíš na krátce používaný styl Jana Jiskry z roku 2004. Jeho čistá značka, která symbolizovala tři soubory divadla pomocí tří jednoduše stylizovaných opon, vydržela pouze do roku 2008. Daniel Dvořák poté přišel se svým historizujícím konceptem, který si přinesl z působení v pražském Národním divadle. Současná podoba plakátů NdB proti tomu nekopíruje vizuální styl Jihočeského divadla, kde rovněž vytvářeli plakáty Robert V. Novák s Ivanem Pinkavou a ze kterého také přišel Martin Glaser.

ND Brno má tedy novou vizuální (a zřejmě celkově komunikační) koncepci a jsem jenom rád. Zoufalosti jako byl Manuál úspěšného diváka, který z titulní stránky divadelního webu ještě stále nezmizel, bych si rád navždy odpustil. Aktuální kampaň mluví jasně o tom, co chce divadlo dělat. Neříká to polopaticky, nežvaní o otevřenosti, ani o propojování a splývání vysokého s nízkým, ale prostě a jednoduše podle toho vypadá – a tak to má být.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Tento týden se na galavečeru v Janáčkově divadle rozloučí s aktivní kariérou primabalerína baletu ND Brno Jana Přibylová. Bude to její večer, jejímu umění se přijdou „poklonit“ kolegové i diváci. Sama ale říká, že se spíš bude klanět ona jim. Mluvili jsme spolu nejen o konci kariéry, ale také o úplných začátcích, o volném čase tanečníka, až nespravedlivě krátkém profesním životě a proč vlastně nikdy neopustila brněnskou scénu. Když jsme odcházeli z Bohémy, ze stěny se na nás dívala velká fotografie její učitelky Kateřiny Gratzerové.  více


Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více