Filharmonický Nový rok

30. prosinec 2013, 0:41
Filharmonický Nový rok

V roce 1955 vystupovaly v Brně vedle sebe koncertně dva symfonické orchestry, každý svou abonentní řadou: starší Symfonický orchestr brněnského rozhlasu (SOBR) se svým šéfdirigentem Břetislavem Bakalou a mladší Symfonický orchestr kraje Brněnského vedený Václavem Neumannem. První, přivedený Bakalovou prací v rozhlasovém studiu k pozoruhodné úrovni, patřil tehdy podle svědectví hostujících dirigentských es z celého světa k evropské orchestrální špičce, druhý, původně zcela nezkušený soubor posluchačů konzervatoře a JAMU doplněný několika vysloužilými barovými hráči a určený hlavně šířit poznání symfonické hudby mezi našimi pracujícími na brněnském venkově, začal svému rozhlasovému protějšku ve své čtvrté sezoně a pod vedením nového šéfa Neumanna v Brně pojednou zdatně konkurovat – kvalitou svých výkonů, přitažlivou dramaturgií a vůbec zřetelnou pódiovou ctižádostí svých mladých hráčů, jíž se lišili od svých rozhlasových kolegů navyklých na neviditelnou práci ve studiu.

V průběhu řečeného roku 1955 začala v obou orchestrech prosakovat myšlenka na jejich sloučení ve velkou filharmonii. Zrodila se v Praze, a třebaže se hráčům žádného z nich moc nelíbila, vypadala logicky: žádné z obou těles nebylo dost početné na to, aby dokázalo samo obsadit skutečně velkou symfonickou partituru – i v běžném koncertním provozu si musela obě vzájemně vypomáhat několika hráči – a navíc, s rozvojem snímací techniky v rozhlase a rostoucím počtem kvalitních nahrávek v archivech zanikala potřeba velkých těles u každé rozhlasové stanice; pražské rozhlasové ústředí se toho brněnského potřebovalo zbavit.

To poslední bylo, jak se ukázalo, asi hlavním důvodem. Na počátku sezony 1955/1956 (oba orchestry vypsaly abonmá jen částečné, do Nového roku) byla tedy vytvořena ze šéfů a zástupců obou těles slučovací komise (říkalo se jim hrobaři), která měla navrhnout podobu (především obsazení) nové filharmonie. Ukázalo se ovšem, že členové krajzáku tahají za kratší konec provazu: přestože bylo rozhodnuto, že filharmonie bude právně a administrativně prostě pokračováním jejich orchestru, měla být umělecky obsazena všemi členy rozhlasového tělesa a doplněna vybranými krajskými hráči. Porady komise s bojem o každého jednotlivce se vlekly jako předobraz dnešních koaličních jednání až do Vánoc; stejných výsledků však zřejmě dosahovala také v Praze snaha o definitivní podobu, zařazení, úkoly, umístění a program nové filharmonie – a to zřejmě vedlo k rozhodnutí vznik filharmonie zatím odložit, nejspíš až na počátek sezony 1956/1957.

Členové obou orchestrů se tedy v klidu rozešli slavit Vánoce a nikoho z nich netížila myšlenka, že jejich orchestr nemá pro šestiměsíční zbytek sezony žádný program. V rozhlasu bylo vždycky co natáčet a navíc jeho šéf Bakala plánoval uvést v lednu Beethovenovu Devátou – ať už se svým rozhlasovým orchestrem nebo s novou filharmonií; krajský orchestr připravoval především Novoroční koncert. Jeho pořadatelem byl Sdružený klub pracujících dopravy, jehož kulturní akce řídil jistý pan Oščádal, fanda vážné hudby; krajskému orchestru pořádal už nějaký čas dva koncerty ročně před vzorně obsazeným Stadionem. Za to se mohl podílet na jejich dramaturgii, která byla – upřímně řečeno – většinou velmi působivá a uměleckým vedením orchestru přijímaná beze zbytku. Pro Nový rok 1956 si vymyslel pořad, jímž dal průchod své oblibě Petra Iljiče Čajkovského – se Slavnostní předehrou, houslovým koncertem a Patetickou symfonií, nedbaje, že její pohřební závěr je v jakémsi rozporu s novoročním přáním všeho nejlepšího, hlavně zdraví...

Na první povánoční zkoušce se ovšem hráči krajského orchestru i vypomáhající z rozhlasu dověděli, že odvolané se odvolává a že filharmonie od Nového roku bude; že prostě musí být, protože pražské rozhlasové ústředí si pospíšilo a svůj brněnský orchestr k Novému roku rozpouští. Novoroční koncert se svým poněkud ponurým pořadem (řídil jej Zbyněk Mrkos) pak měl dvojznačný ráz: byl posledním koncertem Symfonického orchestru kraje Brněnského, ale vzhledem k tomu, že všichni účinkující (kromě sólisty) byli už od novoroční půlnoci filharmoniky, byl zároveň prvním koncertem nově vzniklé Státní filharmonie Brno.

Sólista Jarka Štěpánek, který býval ve svých lepších letech koncertním mistrem rozhlasového orchestru, byl už poněkud za zenitem a navíc týrán záduchou: své poslední vystoupení s orchestrem prakticky prokašlal...

Den nato se členové nové filharmonie sešli na informativní schůzi ve zkušebně krajského orchestru, jíž byl Barokní sál Místodržitelského paláce (s vyloučenými kolegy jsme se potom setkávali většinou jako s váženými členy Slovenské filharmonie); slavnostní inaugurační schůze s účastí oficiálních osobností se tam konala o dva dny později. Orchestr mezitím už pracoval, jako by se nechumelilo: v rozhlasovém studiu Dukla, které se stalo jeho trvalým pracovištěm, natočil už 3. ledna s šéfdirigentem Bakalou Negreovu Tarantellu a do svého prvního koncertu (18. ledna) stačil ještě pro rozhlas vyrobit s Otakarem Trhlíkem dvě symfonie (Čajkovského Druhou a Neseritisovu První), s Václavem Neumannem Lisztovu symfonickou báseň Co slyšíme na horách a s Václavem Noskem z divadla Ravelovu Španělskou hodinku.

Hlavním úkolem filharmonie se stala ovšem činnost koncertní, především v Brně. V první půli roku (tedy ve zbytku sezony 1955-56) orchestr nastudoval a provedl v Brně pozoruhodných osmnáct pořadů ve dvaadvaceti vystoupeních: po obou zahajovacích koncertech čtyři abonentní (ve dvou řadách, čtvrteční patřila předplatitelům někdejšího rozhlasového orchestru, páteční krajského), čtyři v jubilejním mozartovském cyklu, tři mimořádné a pět v Brněnském hudebním máji. Skutečnost, že brněnské publikum dokázalo za necelý půlrok zaplnit dvaadvacetkrát Stadion (ve třech případech Besední dům) na koncertech, organizovaných a ohlašovaných na poslední chvíli, dokazuje intenzitu tehdejší poptávky – živenou ovšem také zvědavostí posluchačských obcí obou sloučených orchestrů na nové těleso.

Filharmonie kromě toho koncertovala ovšem pořád ve městech Brněnského kraje; na fórum takříkajíc mezinárodní se dostala dvěma koncerty Pražského jara; kritika zařadila oba výkony k nejlepším na tomto festivalu, o provedení Sukovy serenády psala jako o mistrovské zkoušce smyčců mladého orchestru. Po nulté sezoně mohli být tedy iniciátoři a tvůrcové filharmonie spokojeni: nový orchestr odváděl práci v očekávané kvalitě. Co však podnes udivuje, byl její objem: za půl roku orchestr nastudoval čtyřiadvacet vesměs velmi náročných programů a provedl je na devětatřiceti koncertech; kromě toho natočil v rozhlase dalších šestatřicet titulů, z toho většinu cyklických – mimo jiné šest symfonií, pět nástrojových koncertů a čtyři suity.

Novoroční koncert, jímž to jaksi mimoděk začalo, se stal základem nejstarší filharmonické tradice (ve své osmapadesáté sezoně hraje filharmonie na Nový rok už po devětapadesáté), a třebaže si ho z hráčů i posluchačů dnes už málokdo pamatuje, zdá se, že něco z jeho zvláštní atmosféry dosud žije v každém novoročním vinši filharmonie jako připomínka a předpověď.

Stadion na Kounicově ulici, místo prvních koncertů brněnské filharmonie, foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V neděli skončila Expozice nové hudby. Nebyla ale zdaleka tak odtržená od naší hudební historie, jak by se z názvu festivalu mohlo zdát.  více

Přítomnost se stává minulostí každým okamžikem, plynule. Příběhy, které prožíváme nebo jichž jsme tak či onak svědky, odplývají do paměti nebo nepaměti a zůstávají – někdy – zaznamenány nebo ztělesněny svými následky.  více

Jiří Beneš hrával na violu v Moravském kvartetu i v brněnské filharmonii, mnoho let pracuje pro Moravský podzim a s jeho texty se setkáváte v programech orchestrů i festivalů. Rozhovor s ním se tedy většinou točí kolem hudby, přesto se v něm ale najde místo i na buchty, hory a sáňkování.  více

To nejlepší z české opery

1.1.2014, 20:00 / Janáčkovo divadlo

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více